Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Vystupme z Evropské unie!
Současná Socialistická internacionála Čtvrté říše, jak říkám rodícímu se evropskému impériu, inspirován výrokem Margarety Thatcherové z počátku devadesátých let, zcela v souladu se svými ideovými východisky také vychází z přesvědčení, že svobodu je nutno dávkovat těm blbcům dole jen po kapkách.
Vzhledem k absenci pravicového protipólu v evropském prostoru současně intenzivně pracuje na destrukci politického systému a civilizace, která byla na svobodě původně postavena. Jde totiž o to, že jak současní evropští marxisté, mezi něž se tak zdatně v posledních letech přiřadila naše konečně evropsky politicky korektní ODS, tak američtí neokonzervativci převzali nejen tezi trockistů a bolševických komunistů o vývozu revoluce jako jediného správného způsobu šíření dobra.
Neusilovali jsme o vymanění se ze sovětského impéria proto, abychom svou nově nabytou svobodu a suverenitu odevzdali evropským strukturám, na jejichž fungování budeme mít jen minimální vliv. Neodmítali jsme komunismus proto, abychom byli nuceni nahradit svobodný trh byrokratickým a přeregulovaným evropským modelem sociálního státu...
Samotný výrok a z něho vyplývající soudní proces by se mohly stát mezníkem zvratu evropské justice od současné povinnosti prokázat fakta mimo veškeré pochybnosti k totalitní moci státu a ideologie. Jestliže se prokazatelná pravda stává nezákonnou v jedné z nejdemokratičtějších zemí, pak končí éra osvícenství, na jehož principech oddělení ideologie od státní moci, nezávislého soudnictví a neomezeného práva bádání, hledání pravdy a dokazování faktů stojí všechny struktury západní demokracie, svobod a občanských práv.
Proto potřebujeme více Ivanů Klímů! Naše nastupující novinářská generace by si měla právě z Ivana Klímy brát příklad, neboť on je skutečný bojovník, nesoucí plamen Dobra statečně přes všechny nevypočitatelné nástrahy doby! Jen s novináři, ukovanými Klímovým způsobem myšlení a psaní, vybudujeme skutečnou Evropskou unii postavenou na skutečných evropských hodnotách! Dokud nad námi bude bdít ze stránek Lidových novin, můžeme klidně spát – pokrok je hlídán uvědomělým strážcem.
Kdo je republikánský kongresman Ron Paul? V českých médiích se toto jméno takřka neobjevuje a když, tak jen v podobě letmé zmínky o politikovi s obskurními názory a pramalou šancí na úspěch. Není to však jen situace českého prostředí - dokonce i americké sdělovací prostředky se tomuto jménu vyhýbají jako čert kříži. Ron Paul je přitom politikem, který se od ostatních velmi liší - jako jediný totiž zastává principy svobodné společnosti, původní smysl americké Ústavy a odkaz Otců zakladatelů. Současné problémy Ameriky podle něj způsobuje nedostatek respektu k právům a k Ústavě.
Praktický dopad bude přitom zásadní: dle autora článku "to tedy bude znamenat, že většinu dnes prodávaných televizorů již (...) nebude možné v EU prodávat". Pokud si tedy chcete pořídit jednu z těch odsouzeníhodných televizí s vysokou spotřebou, které budou již brzy v ilegalitě, máte čas už jen půl roku.
Česká republika hodlá změnit svou rámcovou pozici k návrhu nové unijní antidiskriminační směrnice. Zdálo se, že po peripetiích s přijímáním českého antidiskriminačního zákona, kdy zazněly snad všechny argumenty, proč takovou normu nepřijímat, nelze přijít s ničím novým. Jenže proponenti agendy rovného zacházení je asi neslyšeli.
Unijní směrnice má oficiálně chránit před diskriminací z důvodu náboženství, víry, zdravotního postižení, věku a sexuální orientace mimo oblast zaměstnání. J
Když jsem v roce 2006 zval texaského kongresmana Rona Paula do Prahy, aby uvedl na český trh první překlad slavné knihy Ludwiga von Misese Lidské jednání: pojednání o ekonomii, téměř nikdo tehdy nepředpokládal, před jakými změnami stojíme – na poli ekonomickém, politickém a intelektuálním. Nikdo netušil, kolik lidí bude brzy zděšeno tím, že dnes módní myšlenky opět (pokolikáté již!) nejsou schopny odpovědět na problémy současnosti. Blížil se totiž KRACH.
Církev věří, že Kristus vstal reálně z mrtvých, věří, že Kristovo tělo po zmrtvýchvstání je identické s jeho tělem, které bylo uloženo do hrobu. Tuto skutečnost je možno velmi lidovým jazykem popsat tak, že se v určité chvíli v hrobě začla hýbat mrtvola Ježíše Krista (samozřejmě nešlo již o mrtvolu, ale o vzkříšeného Krista). Je to sice vulgární, ale dá se tím v podstatě jednoduše vyjádřit víra Církve v reálné Kristovo zmrtvýchvstání. Pro člověka, který věří, že Bůh stvořil svět z ničeho a udržuje jej v jeho bytí, stěží může být něco takového nepřijatelné. Ne tak pro prof. Tomáše Halíka, který znovu popřel Kristovo reálné zmrtvýchvstání.
.svg.png)
Přední teoretik kontinentálního konzervatismu hovoří o absurdnosti "všelidské" koncepce.
Kniha textů, které Hynek Fajmon a Roman Joch v posledních letech publikovali o Margaret Thatcherové a Ronaldu Reaganovi.
Odkaz těchto dvou nejvýznamnějších představitelů anglosaské konzervativní politiky 2. poloviny 20. století je nutné stále připomínat. Nedávné 20. výročí pádu železné opony ukázalo, že na jejich zásluhy se záměrně zapomíná a jejich přínos je zamlčován.
The campaign against Pope Pius XII is doomed to failure because his detractors cannot sustain their main charges against him - that he was silent, pro-Nazi, and did little or nothing to help the Jews - with evidence. Perhaps only in a backward world such as ours would the one man who did more than any other wartime leader to help Jews and other Nazi victims, receive the greatest condemnation.
Píseň ze známého filmu Zelené barety s Johnem Waynem.
Jsem přesvědčen, že Ronald Reagan byl největším státníkem 20. století a že mu vděčíme za mnohé. Vděčíme mu za naši svobodu, možnost projevit vlastní názor, a že každý si může splnit svůj „americký sen". Je-li zde někdo, kdo si opravdu zaslouží Nobelovu cenuza mír, je to právě on. V roce 2004 nás navždy opustil člověk, který si zasloužil úctu a respekt všech, i když ne vždy tomu tak bylo, opustil nás neobyčejný muž a největší státník 20. století, Ronald Reagan.
Američan děkuje srbským četnikům, kteří v průběhu druhé světové války zachránili jeho dědečka, amerického letce sestřeleného nad Srbskem.
Při té příležitosti autor videa dává najevo averzi vůči leteckým úderům "mezinárodního demokratického společenství" proti tehdejší SRJ v roce 1999.
Z 18 svědků mu soud povolil jen 3, z čehož lze usuzovat, že to nebude nestranný soud. Wilders na to reagoval slovy:
"Tento soud nezajímá pravda a nechce mně soudit spravedlivě. Proto ho nemohu respektovat. Neměl by být místem diktatury. Symbolická paní spravedlnosti má sice zavázané oči, ale dobře slyší. To není její přednost, to je její povinnost. Musí vyslechnout stížnost svobodných občanů proti ideologii, ohrožující svobodu. Thomas Jefferson měl pravdu: "Cenou za svobodu je trvalá ostražitost."
Zda bude mít celá věc dohru u některého z trestních soudů je samozřejmě otázka. Jeden by si snad i pokládal otázku, zda by v případě IPCC zprávy místo vynechaného peer-review nebyl čas už na soudní audit - když si nejsou vědci schopni dělat pořádek sami mezi sebou ani u takto zásadních otázek, co zbývá? Já vím, já vím, je ryze řečnická. Každopádně se nyní ale ukáže, kam až sahají prsty četných lidí a organizací, co mají na takovýchto "omylech" zájem. Samozřejmě si nedělám nejmenší iluze.
In 1798, the legislatures of Virginia and Kentucky approved resolutions that affirmed the states’ right to resist federal encroachments on their powers. If the federal government has the exclusive right to judge the extent of its own powers, warned the resolutions’ authors (James Madison and Thomas Jefferson, respectively), it will continue to grow – regardless of elections, the separation of powers, and other much-touted limits on government power. The Virginia Resolutions spoke of the states’ right to “interpose” between the federal government and the people of the state.
Když svět začne bláznit po nějaké módní utopii a mnozí podlehnou dokonce fanatismu, zase je to náš prezident, který si zachovává uměřené postoje. A nedejte se mýlit, extrémní postoje nezastává Klaus, ale právě ti, co podlehli davovému šílenství. Tak tomu je v otázce evropské integrační psychózy a třeba v otázce účelového „oteplovacího“ šílenství. S tím souvisí i různé pojevy „politické korektnosti“, jež jako rakovina rozežírají tradiční hodnoty. Na to všechno se prezident Klaus nebojí poukazovat. Eliminuje tak aspoň částečně nejhorší výstřelky.
Duchovní vyprahlost křesťanské Evropy navíc přivádí mnohé do lůna jiných církví, kde nalézají silnější emoce a větší opravdovost víry. Islamizace Evropy je v tomto světle reálnou perspektivou.
5545 článků (278 stránek, 20 článků na stránku)