Parlamentní shromáždění Rady Evropy na svém zasedání počátkem října schválilo rezoluci, nazvanou "Nebezpečí kreacionismu ve vzdělávání". Cílem má být zabránit výuce kreacionistických teorií včetně teorie "inteligentního designu", tedy teorií o vzniku života, které se rozcházejí darwinistickou evoluční teorií hlavního vědeckého proudu.

Rada Evropy, považovaná za hlavního strážce lidských práv a občanských svobod na evropském kontinentu, apeluje na členské státy a jejich školské orgány, aby "hájily a rozvíjely vědecké poznání", "rozhodně oponovaly výuce kreacionismu jako vědecké disciplíny rovnocenné evoluční teorii" a "podporovaly výuku evoluce jako fundamentální vědecké teorie ve školních osnovách".

Skutečnost, že spolu stoupenci darwinistické evoluce a jejich odpůrci vedou debatu na té či oné vědecké úrovni a že se tato debata v posledních letech vyostřuje úměrně tomu, jak se jednotlivým stranám daří formulovat nové argumenty a odhalovat slabiny protistrany, je dnes všeobecně známým faktem. Tvrzení, že se ta či ona strana sporu "mýlí", tedy nikoho nepřekvapuje a bývalo doposud dobrým zvykem ponechat tuto debatu právě v mantinelech svobodné akademické debaty, kdy argument je vyvracen argumentem, nikoliv vůle vůlí.

Vždyť právě na tuto zásadu, tedy že svobodná výměna názorů je nejlepší obranou proti tmářství a diktátu jediného správného světového názoru, bývala Evropa tolik hrdá? Dnes už to snad neplatí? Opravdu je možné, aby v demokratických a právních státech Evropy, které ctí svobodu vědeckého bádání a svobodu slova a svědomí, politické orgány zavazovaly své občany takovýmto způsobem k podpoře jediné, byť dominantní, vědecké teorie - a aby alternativní vysvětlení mnoha nejednoznačných vědeckých faktů bylo takto politickým aktem vytlačováno z veřejné debaty?

Ale tím otázky nad textem Rady Evropy zdaleka nekončí: Ona rezoluce totiž do sporu o výklad vzniku života vnáší zcela nový prvek: nejen, že protistrana se "mýlí", nýbrž že zastávání jejich názorů je "hrozbou". Kdyby se prý těmto teoriím podařilo proniknout do vzdělávacích systémů evropských zemí, o což jejich stoupenci aktivně usilují, znamenalo by to "hrozbu pro lidská práva" a demokracii. Stoupenci kreacionismu jsou prý totiž "reálnou politickou silou", tvrdí rezoluce, mají často blízko ke "extremistickým pravicovým hnutím" a mnozí z nich "usilují o nahrazení demokracie teokracií".

Hrozba demokracii, to už jsou vážná slova, to už končí legrace - vždyť tak silná slova si Evropa nedovolila vyslovit ani o radikálním islamismu, vraždícím nevinné!

Kdo jsou oni "kreacionisté", kteří usilují o ovládnutí vzdělávání, v čem se projevuje politická radikalita některých z nich, kdo z nich usiluje o nastolení "teokracie" - to text nedefinuje. Jakou hrozbu pro demokracii tito lidé představují? Vždyť takto může být označeno cokoliv, co je pro někoho politicky nekorektní! Znamená to snad, že všichni ti, kteří věří ve stvoření světa Bohem, jsou "kreacionisty" ve smyslu onoho návrhu a má na ně být pohlíženo jako na "hrozbu" pro demokracii?

Co počít s takovým textem? Máme jej snad chápat jako přiznání, že darwinistickému evolucionismu docházejí argumenty, uchylují-li se jeho politické špičky k mocenskému nátlaku místo vědecké debaty? Nebo snad se opravdu v Evropě připravuje politické tažení proti nositelům "nesprávných" názorů?

"V každé době je něco ,myslitelné` a něco ,nemyslitelné`", napsal kdysi americký filosof Francis Schaeffer v souvislosti s bojem proti potratům ve Spojených státech. Mluvil o tom, že nestačí jen usilovat o obnovu kultury, kde interrupce je "nezákonná" - cílem je, aby byla "nemyslitelná". Schaeffer správně upozorňoval na to, že jakmile se ve vědomí společnosti určitá věc stane "myslitelnou", lidé si na tuto myšlenku zvyknou a věc tak bude dříve či později i "přijatelnou" a nebude dlouho trvat a stane se realitou.

Je to jen teoretizování? Vždyť právě takto se v Evropě prosadilo hnutí za uzákonění homosexuálních manželství. To, co bylo dříve nemyslitelné, se postupem času stalo normou - a dnes je naopak nemyslitelné, aby nějaký vlivný politik si dovolil tuto "samozřejmost" zpochybnit. A přitom se na věci samé - tedy na nemravnosti, nepřirozenosti a společenské nenormálnosti homosexuality - nic nezměnilo, změnil se jen postoj společnosti k ní.

Možná se zde uvádí do chodu podobný scénář. Dnes je možná myšlenka na omezení akademických svobod a svobody projevu pro odpůrce darwinismu (alespoň - doufám - pro většinu lidí) nepřijatelná. Ale pokusný balón už byl vypuštěn, vhodná slova nalezena, myšlenka zformulována, tabu prolomeno. Už to zkrátka někoho napadlo a kdosi to vyslovil - a ne leckdo, sama slovutná Rada Evropy! A je-li pravdivý bonmot, že každé publikované slovo se stává svého druhu veřejným majetkem, pak je od této chvíle naším společným majetkem myšlenka, že v Evropě by mělo být zakázáno hlásit se k víře ve stvoření světa... Počkat, počkat, možná teď zvoláte, takhle to přece v té rezoluci nestojí, tam se přece jen mluví o ... Vidíte, a už vedeme debatu o něčem, co bylo ještě před chvílí nemyslitelné.

Osobním dopisem, obsahujícím řadu výše uvedených otázek, jsem se počátkem října obrátil na všechny české poslance, kteří jsou delegáty Valného shromáždění Rady Evropy. Ani jediný (!) z oslovených poslanců na dopis neodpověděl. Zřejmě se jim věc zdála malicherná, možná spoléhali na to, že rezoluce stejně neprojde a říkali si, že je to jen nějaký levičácký výstřelek a že pronásledování pro odlišné názory je dnes v Evropské unii nemyslitelné ...

Rada Evropy bývá často zaměňovaná s Evropskou unií či s některým z jejích orgánů. Je mezivládní organizací se sídlem ve francouzském Štrasburku, byla založena roku 1949 a dnes sdružuje 46 zemí, včetně 21 států střední a východní Evropy. I u nás dobře známý Štrasburský Evropský soud pro lidská práva byl zřízen na základě Evropské úmluvy o lidských právech, která byla přijata právě Radou Evropy. Rada Evropy je řízena výborem ministrů členským zemí. Parlamentní shromáždění Rady Evropy, které na svém zasedání 4. října schválilo rezoluci proti kreacionismu, není voleným "parkamentem" v pravém slova smyslu. Je poradním orgánem Rady a skládá se ze 315 zástupců, jmenovaných parlamenty členských států. Český parlament je zastoupen 10 svými poslanci a 2 senátory. Předsedkyní stálé poslanecké delegace je poslankyně Anna Čurdová (ČSSD), která se hlasování nezúčastnila. Poslanec Walter Bartoš (ODS) a senátor Tomáš Jirsa (ODS) hlasovali proti rezoluci, naopak senátorka Alena Gajdůšková (ČSSD) její schválení podpořila.

http://www.konzervativniklub.cz/