Předmluva ke knize Thomase W. Woodse

Když jsem v roce 2006 zval texaského kongresmana Rona Paula do Prahy, aby uvedl na český trh první překlad slavné knihy Ludwiga von Misese Lidské jednání: pojednání o ekonomii, téměř nikdo tehdy nepředpokládal, před jakými změnami stojíme – na poli ekonomickém, politickém a intelektuálním. Nikdo netušil, kolik lidí bude brzy zděšeno tím, že dnes módní myšlenky opět (pokolikáté již!) nejsou schopny odpovědět na problémy současnosti. Blížil se totiž KRACH.

Krach hospodářský, krach většinou ekonomů a novinářů neočekávaný, a proto i krach myšlenek hlásajících, že už se nikdy chyby minulosti nemohou opakovat, že dnes žijeme v nové době, kdy jsou věci veřejné osvíceně spravovány odborníky – ženami a muži na svých místech usilovně pracujícími pro naše blaho.

Prý již není třeba obávat se hospodářských propadů, prý nehrozí dramatické poklesy cen nemovitostí. Vždyť centrální bankéři a ministři spolu se svými poradci o nás, obyčejné lidi, dbají s péčí téměř otcovskou! A psát o tom, že centrální bankovnictví je jen jedním z pokusů centrálně plánovat, a z tohoto důvodu také počínáním nebezpečným, se prý – jak mi napsal jeden redaktor odmítající zveřejnit článek shrnující odkaz Misesovy knihy – jaksi v dnešní době nehodí. A pak to přišlo.

Neočekávané bylo tady: krach, deziluze, utrpení milionů lidí a k tomu diskuse, jak z toho ven. Na jedné straně se objevily recepty vycházející z kombinace socialismu, státního intervencionismu a plánování snažící se trhy spoutat, na druhé straně rostoucí zástupy lidí volající po opravdové deregulaci trhů, třímající v ruce dnes přesně šedesát let starou Misesovu knihu Lidské jednání, kteří s hořkostí v hlase prohlašují: „Tady to všechno je po desetiletí vysvětleno. Proč jen jsme se nepoučili.“ A někteří ještě dodávají: „My jsme to říkali, ale nikdo nám naneštěstí nenaslouchal.“

A mezi těmi, jejichž varování založené na Misesových myšlenkách a argumentech celé tzv. rakouské školy nebylo vyslyšeno, vidíme vedle sebe v první řadě – jak dokumentuje tato kniha – mimořádný fenomén americké politiky, „Doktora No“, kongresmana a prezidentského kandidáta Rona Paula (kdo nesledoval jeho fundraisingové rekordy a mnohatisícové davy, jež mu naslouchaly, nechť zadá do Googlu heslo „Ron Paul Revolution“) a řadu ekonomů, historiků, finančníků, politických vědců, mezi které patří i autor této knihy, absolvent dvou elitních škol, Harvardovy univerzity a Columbijské univerzity, historik se zájmem o ekonomii, dr. Thomas Woods.

Woodsova kniha je záměrně psána přitažlivým, populárním jazykem a ukazuje, zcela v duchu misesovské tradice, jak je důležité nepřenechávat porozumění společenským a hospodářským jevům „expertům“. Odevzdání se kvůli zdánlivé složitosti fungování hospodářských politik, v čele s politikou měnovou, do rukou specialistů v oboru totiž může vést ke katastrofě.

Woods proto pečlivě objasňuje základní principy fungování bankovnictví a podstatu inflace, ukazuje na dopady ušlechtile znějících „záchranných“ programů, odhaluje politické souvislosti a – díky své odbornosti – i zajímavé, a pro mnohé nikdy neobjevené, historické paralely. Jeho výklad tak každému čtenáři odhalí princip fungování (čímž mu umožní samostatně pochopit, a nikoli brát jako dané) a následně zasadí problém do historické souvislosti (čímž mu ukáže, jak často se kvůli tradovaným mýtům tytéž chyby a slepá víra v rychlá řešení opakují po staletí).

Praxe historika a populární styl psaní navíc Woodsovi umožňuje dokumentovat typické argumentační veletoče a bezradnost tvůrců hospodářské politiky, jež žurnalisté při svém soustředění na aktuality nezaznamenávají a odborné texty do svých analýz nezařazují. To činí knihu velmi atraktivní, neboť se tak dostáváme částečně do zákulisí politiky.

Woods čerpá ze záznamů kongresových slyšení, osobní korespondence, pamětí tvůrců politik, polozapomenutého dobového tisku, a tím boří aureolu pracně budovanou imagemakery, ať již jde o šéfa americké centrální banky Alana Greenspana, kterému po desítky let novináři i bankéři doslova viseli na rtech, nebo tolik oslavovaného presidenta spasitele F. D. Roosevelta. Spíše než jako zachránce hospodářské prosperity tak vidíme Greenspana jako člověka přímo odpovědného za vytvoření bubliny na akciovém trhu a Roosevelta jako presidenta, který „běžný“ krátkodobý korekční útlum hospodářství na přelomu 20. a 30. let, přetvořil svými pomýlenými strategiemi na více než desetiletí trvající katastrofu, která zničila život milionů lidí na celém světě. 

Pro českého čtenáře je zajímavý ještě jeden aspekt této knihy. Profesor Woods se v celém textu odkazuje na myšlenky rakouské školy a sám je jejím dnešním významným představitelem. Pro mnoho lidí ale bude patrně překvapením (byť bystrého čtenáře by měl již název tohoto myšlenkového směru na cosi upozornit), jak úzce jsou základní myšlenky této ekonomické školy spjaty s naší minulostí.

Její zakladatel, Carl Menger, studoval v polovině 19. století v Praze, jeho nástupce Friedrich von Wieser po dlouhá léta na přelomu století v Praze vyučoval, Brňan Eugen von Boehm-Bawerk byl „naším“ rakouským ministrem financí a donedávna jsme mohli vídat jeho tvář na stošilinkové bankovce.

Bawerkův student z Vídně, František Čuhel, který se proslavil formulováním postoje rakouské školy ke způsobu uchopení užitku – základu celé ekonomie –v podstatě po celý produktivní život působil v Praze.* Ludwig von Mises ve svých dílech na Čuhelově odkazu stavěl, ale spolu s ostatními rakouskými autory své doby, F. A. Hayekem, rodákem z Třešti J. A. Schumpeterem, F. Machlupem a dalšími, byl nucen kvůli rozmachu nacionálního socialismu v Evropě přenést rakouskou tradici za oceán, především do Spojených států. Tím se od nás rakouská tradice vzdálila, byť na některých místech, např. v dílech profesora Karla Engliše v jistém smyslu stále dalších několik let žila.**

Odklon od rakouské tradice v poválečném období však zažila i ekonomická obec na Západě. Přestože se rakouská teorie do té doby vyhřívala na výsluní zájmu společenských vědců díky svým příspěvkům k ekonomické metodě, teorii peněz a hospodářského cyklu nebo svému průlomovému poznatku o nefunkčnosti socialistického plánování, poválečný vývoj zavedl ekonomický hlavní proud pryč od široce společenskovědního zaměření ekonomie směrem k technické analýze a matematickému modelování. Ekonomie tak v očích mnoha začala ztrácet kontakt s realitou, opravdové porozumění v souvislostech začalo být nahrazováno umělou modelovou precizností.

Přesně tento posun stojí také u základů Woodsovy kritiky tvůrců dnešní hospodářské politiky, kteří nás svou slepou vírou ve své sofistikované modely uvrhli do hospodářských problémů. A přesně tato transformace ekonomie hlavního proudu také vede řadu neekonomů, společenských teoretiků, k vyzdvižení mimořádných humanitních kvalit rakouské školy.***

Renesance rakouské školy, kterou svět zažil, jak uvádí profesor Woods, po udělení Nobelovy ceny F. A. Hayekovi v roce 1974, zasáhla českého čtenáře v podstatě až v 90. letech. Byla přeložena klasická díla profesorů Misese (Lidské jednání), Hayeka (Právo, zákonodárství a svoboda) a Rothbarda (Zásady ekonomie; Ekonomie státních zásahů; Peníze v rukou státu; Etika svobody), ke kterým v poslední době přibyla řada nových titulů současných evropských i amerických autorů.****

Nosná díla rakouské myšlenkové tradice tedy máme, ale dosud chyběla taková publikace o problémech dneška, aby čtenář nemohl získat pocit, že má co do činění se sice zajímavým čtením o fungování společnosti, ale čtením poněkud esoterickým; myšlenkami, které mu neodpoví na tíživé současné problémy, na problémy, o nichž slyší v televizi nebo čte v novinách.

Kniha profesora Woodse ho takovéhoto možného pocitu dozajista zbaví. A poutavé vysvětlení vzniku dnešní krize, objasnění smysluplnosti její „léčby“ a srovnání s obdobnými situacemi v nedaleké i vzdálené minulosti určitě napomůže, tak jako jinde ve světě, k dalšímu pronikání myšlenek rakouské tradice, myšlenek, které zde vznikly, zpět do naší intelektuální výbavy.

Poutavé čtení!

prof. Josef Šíma, rektor vysoké školy CEVRO Institut

* Hudík, Marek: „František Čuhel (1862–1914)“, New Perspectives on Political Economy, vol. 3, no. 1, 2007, str. 15–25.

** O tomto více např. Koderová, Jitka: „Pronikání myšlenek rakouských ekonomů do výuky na českých vysokých školách před rokem 1989“, New Perspectives on Political Economy, vol. 2, no. 1, 2006, str. 60–74. Viz také Šíma, Josef: Les Tcheques et les idées „autrichiennes“. In: Nemo, Philippe, Peti-tot, Jean. Histoire du libéralisme en Europe. Paris: Quadrige/Puf, 2006, s. 1269–1278.

*** Viz např. text křesťanského morálního filozofa Michala Novaka – „Ekonomie jako humanismus“ v Terra Libera, duben 2002.

**** Viz např. Huerta de Soto: Peníze, banky a hospodářské krize, ASPI, 2009; Hoppe, Hans-Herman: Demokracie, anarchie a omyly ekonomie, Alfa Nakladatelství, 2009; Leoni, Bruno: Právo a svoboda, Liberální institut, 2007; Higgs, Robert: Politická ekonomie strachu, Alfa Publishing, 2006; Salin, Pascal: Ekonomická harmonizace, Liberální institut, 2003.

www.libinst.cz