Wilders: nejsledovanější soudní proces o svobodu slova začal

„Nejde o to, zda se jeho postřehy prokáží jako pravdivé, nýbrž o to, že jsou nezákonné.“ Tak zněl výrok nizozemské státní prokuratury při podání trestní žaloby na GEERTA WILDERSE za urážku islámu a muslimů, jejíž soudní přelíčení začalo 20. ledna.

Samotný výrok a z něho vyplývající soudní proces by se mohly stát mezníkem zvratu evropské justice od současné povinnosti prokázat fakta mimo veškeré pochybnosti k totalitní moci státu a ideologie. Jestliže se prokazatelná pravda stává nezákonnou v jedné z nejdemokratičtějších zemí, pak končí éra osvícenství, na jehož principech oddělení ideologie od státní moci, nezávislého soudnictví a neomezeného práva bádání, hledání pravdy a dokazování faktů stojí všechny struktury západní demokracie, svobod a občanských práv.

NÁDECH TOTALITY

Wilders je poslancem za Stranu svobody s devíti křesly v parlamentě, ale průzkumy volebních preferencí mu předpovídají možnou většinu v budoucích volbách. On a jeho právníci to proto vnímají jako politický proces, v němž se politická elita brání ztrátě moci. I kdyby soud nakonec Wilderse osvobodil, na dlouhou dobu mu ztěžuje výkon poslaneckých povinností. Politickému charakteru procesu nasvědčuje i to, že politik je souzen za politické názory a prokudvě ratura jako součást ministerstva spravedlnosti dostává instrukce přímo od ministra. Dodatečný nádech totality předběžnému stání a předání obžaloby 13. ledna přidalo i vyloučení médií, v Nizozemsku neobvyklé. A další podivností je, že ač Wilders žije a pracuje ve vládním městě Haagu, proces se koná v Amsterodamu, protože „se týká všech komunit“, jak vysvětlili soudci na otázku Wildersových právníků.

Wilderse i jeho právníky zaskočilo, když zjistili, že žaloba obsahuje i stíhání za rasovou diskriminaci a podněcování nenávisti podle paragrafu 137, který zní takto:

„1. Kdo veřejně slovně nebo písemně nebo obrazem podněcuje nenávist nebo diskriminaci osob nebo násilné jednání proti osobě nebo majetku osob kvůli jejich rase, náboženství nebo víře, jejich pohlaví nebo hetero- či homosexuální orientaci nebo jejich fyzické, mentální nebo intelektuální neschopnosti, bude potrestán vězením nanejvýš jednoho roku nebo pokutou třetí kategorie.

2. Jestliže tento trestný čin spáchá osoba, která si z něho udělá profesi nebo zvyk, nebo či více osob ve spojenectví, vztahuje se na ně trest vězení nanejvýš dva roky nebo pokuta čtvrté kategorie.“

Že ho čeká tvrdé utkání s umanutostí nizozemského politického establishmentu ho za každou cenu odsoudit, si mohl Wilders dedukovat ze zjištění, že nebude moci předvolávat některé svoje svědky, i z přístupu soudního senátu, jehož předseda mu v prvním plném stání 20. ledna po přečtení dvacetistránkové obžaloby položil tuto otázku:
„Pane Wildersi, vidím, že velmi pozorně nasloucháte, ale co teď právě cítíte? Nevidím u vás vůbec žádnou emoci.“

SVOBODA JAKO RIZIKO

Wilders, jako by chtěl zdůraznit, že tento proces není o emocích, nýbrž faktech, přednesl svoji obhajobu klidným a uctivým hlasem: „Svoboda je ze všech našich výdobytků nejcennější a nejzranitelnější. Lidé jí věnovali své životy a umírali za ni. Naše svoboda je výsledkem dějin a nic se jí nevyrovná ... Věřím celým srdcem, že svoboda v Nizozemsku je ohrožena. Že to, co je naším dědictvím, už není zaručené a samozřejmé. ... Věnuji svůj život obraně naší svobody. Vím, jaká to nese rizika, a platím za to každý den. Nestěžuji si, je to moje vlastní rozhodnutí, vidím to jako svoji povinnost, a proto tady stojím ... Nemám nic proti muslimům, mám problém s islámem a islamizací naší země, protože islám je v konfl iktu se svobodou ... Platí svoboda pro obě strany, a tudíž i pro kritiky islámu, nebo v Nizozemsku smíme slyšet jen jednu stranu? Vztahuje se svoboda na všechny, nebo jen na některé? Odpověď na tuto otázku bude i odpovědí, zda svoboda má v této zemi ještě domov ... Nejen právem, nýbrž i povinností svobodných lidí je vystoupit proti každé ideologii, jež ohrožuje svobodu ... Tento proces je zjevně o svobodě projevu, ale také o prokázání pravdy ... Jsou moje prohlášení a srovnání pravdivá? Jestliže je něco pravdivé, může to být ještě trestné? Proto vás výslovně žádám, abyste vyhověli mé žádosti vyslechnout svědky, kteří jsou odborníky na svobodu projevu a na islám ... Bez nich se nemohu řádně hájit a pak by tohle podle mého názoru nebyl spravedlivý proces.“

Jedním z Wildersových svědků, jež má soud vyslechnout, je Afshin Ellian, profesor práva na univerzitě v Leidenu a před dvaceti lety uprchlík z Íránu. Ten už nizozemské verzi časopisu Metro vysvětlil, v čem je Wildersův proces hrozivý: „Místo krátkého věcného úvodu s uvedením důvodů, proč prokuratura Wilderse obžalovává, soud přednesl obšírné a obsažné vysvětlování. Vlastně Wilderse už předem odsoudil ...“ Wilders nikdy nevyzýval k násilí, takže zákon neporušil, říká profesor Ellian s připomenutím, že navíc politikovi musí být dán širší prostor k vyslovování názorů, zvlášť když zastupuje vůli svých voličů. Je to podle něho dnes v Evropě nejdůležitější soudní proces, protože nás upozorní na to, jak je svoboda projevu všude omezovaná, a rozhodne o tom, zda Evropa zůstane svobodná a demokratická, nebo podlehne islámským zákonům. „Když nesmíte říct, že islám je zaostalé náboženství a že Mohamed je zločinec, tak už žijete v islámské zemi.“

RYCHLE K ZÁNIKU

Právní výklady a debaty odborníků týkající se Wildersova procesu sleduje podrobně International Free Press Society, jež vznikla v Dánsku v roce 2004 a k jejímž účelům patří mimo jiné „sloužit jako obhájce svobody slova a jako střešní organizace pro společnosti svobody slova v různých zemích, sbírat a analyzovat kritické informace, hájit jednotlivce a organizace pronásledované za obranu svobody projevu“.

Kanadský novinář Mark Steyn u ní v debatě upozorňuje, že evropské elity „urychlují tempo, kterým svou společnost doručí do rukou netolerance a nekulturnosti, když Eutopie ve svých smrtelných křečích drtí světlo svobody“. Podle britské historičky egyptského původu Bat Yeorové se rozhoduje, zda „se svoboda slova odsoudí k zániku, nebo se toto nejvzácnější právo lidstva zachrání před intelektuálním terorem a kulturním totalitarismem“.

Reflex 4. 2. 2010