<

Rodina, rytířství, zbožnost a otcovství aneb úcta k předkům a vlasti

Autor: Anthony Esolen | Publikováno: 19.3.2010 | Rubrika: Kulturní válka
argonath3

Bezbožnost je nemoc, která má svůj počátek ve vztahu k vlastnímu otci a končí neúctou a odmítáním Boha Otce.

 

Ve Vergiliově díle Aeneis najdeme scén u, kdy se Aeneas připravuje ráno k boji, který, jak doufá, bude posledním. Po dlouhých a strastiplných deset let pomáhal bránit hradby Tróje proti Řekům. Během strašné noci zkázy, kdy se otevřel bok dřevěného koně a Řekové vpustili své druhy za brány města, bil se ze všech svých sil s nepřáteli, připraven padnout v oné již předem ztracené bitvě. Když mu však bohové pravili, aby místo toho odvedl přeživší uprchlíky do nové země, tak se Aeneas prodral hořícím městem k domu svého otce, kterého již neměl podle všeho nikdy spatřit. Vzal stářím sešlého otce Anchísa na ramena, uchopil za ruku svého syna Ascania a spolu opustili město. Zvěčněné tváře předků hledí na počínání svého potomka mlčky a chápavě.

Anchíses, „nejlepší z otců“, jak ho nazývá Aeneas, během cesty umírá. Aeneově ženě Kreuseji se z hořící Tróje uprchnou nepodaří. Aeneas sám musel hledět, jak jiní umírají za jeho lid – oddaný průvodce, staří přátelé, mladíci, italský kníže, který k němu vzhlížel jako k otci. Následná pouť mu přinesla pouze útrapy a zklamání. Ale jeho cit pro povinnost jej pevně vázal jak s minulostí, tak i budoucností. Poněvadž vzdává náležitou čest těm, kteří žili před ním, dává tím rovněž příležitost k slávě těm, kteří přijdou po něm. V tomto smyslu délka jeho života daleko překračuje pozemské dny. Není to život věčný – ale je to přinejmenším částečná odpověď na hlubokou a přirozenou touhu každého člověka, aby jeho život neupadl zcela v zapomnění. To, že většina Aeneových dní nebude šťastná, ho činí v našich očích ještě více hodným obdivu. Připravuje se k boji, praví k chlapci Ascaniovi:

 

Můj synu, uč se ode mne mužnosti a těžké práci;

štěstí se můžeš naučit od někoho jiného.

 

A skutečně, bude to poslední den boje... prozatím.

Cožpak tato krátká chvilka mezi otce a synem nepohne i dnes naším srdcem? Pokud ano, tak za to vděčíme Vergiliově básnickému umění a přirozené síle zbožnosti. Latinský výraz pro zbožnost pietas zahrnuje zachovávání povinností a úctu jak k Bohu, tak i k předkům a rodině. Z tohoto pohledu jsme hluboce bezbožní lidé, tak bezbožní, že si to už sami téměř neuvědomujeme, stejně jako ti, kteří leží každou noc v příkopě a už ani necítí zápach svého špinavého oblečení. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že bezbožnost je podstatným rysem moderního života: ekonomie, politiky, školství, života málodětných a rozbitých rodin.

Jak s tím vším souvisí Aeneův příběh? Zastavme se na chvíli nad oním pozapomenutým a mnohdy „přeslazovaným“ přikázáním: „Cti otce svého a matku svou.“ Je to první přikázání, které se bezprostředně týká našich povinností vůči bližním. Nezmiňuje však ve vztahu k nim nějaké konkrétní dobro nebo křivdu. Nezakazuje krást otcům voly, lhát jim nebo je zabít. Místo toho přikazuje úctu. Zmíněné přikázání vlastně slouží jako most mezi naší úctou k Bohu a láskou k bližním. Základem našeho společenského života není příjemný pocit ani líbeznost, jakkoli jsou to věci milé, nýbrž úcta, jakou prokazujeme těm, kteří nám dali život. A touto důležitou přirozenou ctností, jež ctí svazek těla a krve, je pietas.

Možná si myslíme, že naše zbožnost obnáší jen pomodlit se příležitostně růženec, zajít na mši svatou a k přijímání, případně příliš nepodvádět v daňovém přiznání. Měli bychom si však vzpomenout na slova sv. Tomáše Akvinského, že milost staví na přirozenosti a vede ji k dokonalosti. Pokud je úcta, kterou prokazujeme Bohu Otci a Pánu Ježíši, vrcholem oné ctnosti, pak to ale ještě neznamená, že neexistují přirozené předměty úcty, a to jak pro křesťany, tak i pro pohany. Rovněž to neznamená, že tuto úctu můžeme přehlížet, jako kdybychom se již povýšili nad její nízké a nás nehodné nároky.

A jaké jsou tyto nároky? Učily nás jim staré katechismy, a téměř tak dobře nás může poučit i Vergilius. Vůdce Trojanů je zván „zbožným Aeneem“, neboť, nehledě na osobní přání, plnil své povinnosti: vůči otci, vlasti, předkům a bohům. Když na rozbouřeném moři hrozí lodím potopení, Aeneas se modlí k Jupiterovi, vždy vyslyší rad svého dobrého otce, projevuje starost o výchovu syna Ascania, aby z něj vyrostl statečný a zbožný kníže. Jinými slovy, zbožnost je ctnost ukládající nám povinnosti také ve vztazích, které jsou jak hierarchické, tak i hluboce osobní. To samé nám říká i Písmo svaté. Pečujeme o svého otce, byť mu již tělo a rozum plně neslouží. Neskrýváme peníze, abychom se vyhnuli povinnosti postarat se o své rodiče. Vychováváme své syny na cestě Páně, aby z ní nesešli, až dospějí. I ve vyhnanství pamatujeme na náš Jeruzalém, jsouce připraveni za něj bojovat a umírat. Učíme se od vznešených hrdinů minulosti, patriarchů Abraháma a Noema a nejvyššího velekněze Melchisedecha.

 Byť to není mnohdy lehké, tak nám zbožnost velí zachovávat patřičný řád také v manželství, aby ženy dávaly mužům, co nejvíce potřebují, to jest poslušnou úctu, díky níž přijmou za své vůdčí postavení v oné malé a ničím nenahraditelné bojové jednotce zvané rodina; a aby muži na druhou stranu dávali svým ženám, co ony nejvíce potřebují, tedy obětavou lásku, která jim pomůže osvojit si právoplatné místo v srdci rodiny, jež budou jejich děti milovat a ctít. Zmíněná zbožnost nás následně také vede k tomu, že se k jiným dospělým mužům a ženám chováme, jako kdyby i oni byli otci a matkami, a k ostatním chlapcům a dívkám přistupujeme z pohledu jejich budoucích povinností, které na ně čekají. To vše, ještě než v kostele poklekneme před naším nebeským Otcem, spadá do tradičního pojetí zbožnosti.

Lze jen těžko přehlédnout, že v dnešní západní společnosti je zbožnost nedostatkovým zbožím. Nebyla však zcela zničena. Je stále mnoho mladých mužů, kteří se touží stát vojáky, ne však z nějakých sobeckých důvodů, nýbrž proto, že milují svou vlast – její hory, jezera, dávné zvyky a svobodu. Uvědomují si, že pokud by všichni lidé odmítli přijmout čest služby, zakrátko by jejich národ přestal existovat. Je stále mnoho těch, kteří se ke svým starým rodičům chovají s úctou, starají se o ně, a někdy dokonce, je-li to nutné, jim prokazují stejné služby, jaké oni prokazovali jim, když ještě byli malými dětmi a nedokázali se sami najíst nebo umýt.

Ve východní tradici jsou během svatby nad hlavou ženicha a nevěsty drženy koruny, jako kdyby tito dva byli králem a královnou domu, který vybudují; naznačuje se tím rovněž, že jejich děti budou dědici královského stavu. Taková je tradice. A jaká je skutečnost? Kde jsou muži, kteří by se ke svým ženám chovali jako k dámám, ve starém aristokratickém smyslu slova, a ženy, které by se ke svým mužům chovali jako k pánům? Mdlá familiárnost otrávila všechny rodinné vztahy a zanechala pouze přirozené city, přičemž zničila uspořádání, které by zmíněné city ochránilo v těžkých časech. Děti milují své rodiče pouze v tom smyslu, že k nim obecně chovají milé city; málokdy jim však prokazují poslušnost, ponecháme-li stranou občasnou procházku s košem na smetí. Když vyrostou, odjedou někam daleko, stejně jako jsem to kdysi udělal i já. Vytratil se vztah k místu, k půdě, hospodářství. Žádná hospodářství již vlastně skoro ani nejsou. A to znamená, že již také nejsou původní společnosti, neboť zaniká místo, s nímž by se vázaly staré vzpomínky, předávané z pokolení na pokolení.

Co Církev učinila tváří v tvář úpadku přirozené ctnosti? V Americe neudělala vůbec nic. Lze dokonce říci, že spíše vytrvale spolupracovala s druhou stranou barikády. A nejde mi ani tak o nějaké jednotlivé projevy zbožnosti rozšířené před rokem 1965. Tvrdím, že k všeobecné bezbožnosti přispěl rovněž postoj Církve během posledních dvou pokolení. Musím snad zabíhat do podrobností?

Jen málo nových modliteb se za poslední roky setkalo s nějakým vřelejším přijetím mezi věřícími, na druhou stranu mnoho cenných zděděných pobožností bylo bezmyšlenkovitě pohřbeno v kostelních kryptách. Celá řada velkých svátků byla vyškrtnuta z církevního kalendáře, drahocenné obřady zlikvidovány. Někteří dospělí katolíci, kteří se každou neděli účastní mše svaté, nikdy neviděli požehnání Nejsvětější svátostí. Pozastaví se ještě někdo nad tím, že dříve matky vodily děti do kostela, aby kněz na svátek sv. Blažeje požehnal jejich hrdla? Mnohde se zamalovaly fresky, sochy světců se odnesly někam na půdu, tradiční oltáře se rozebraly, to vše proto, aby se rozšířila cesta ke „světlým zítřkům“, jež ve skutečnosti nejsou ničím jiným než vzpourou proti našim předkům ve víře. Byli jsme jako nevděčné děti, které nechtějí, aby jim někdo říkal, co mají dělat.

Naši církevní představitelé nám říkají, abychom měli úctu k životu, tj. odporovali potratům, což jako věrní katolíci děláme; jak se však můžeme naučit úctě k životu nebo čemukoli jinému v našich kostelech? Co je tam v úctě? Určitě ne duchovní otcovství kněze. Ten je pro řadu věřících pouze předsedajícím kamarádem; vše je dovoleno, pokud se to vejde do „nafukovacího“ beztvarého pojmu „láska“. Je snad ve většině kostelů během běžné mše středem úcty Kristova kalvarská oběť? Říkáme: „Pane, nejsem hoden“, ale skutečně v to věříme? Pokud ano, tak proč v kostele zpíváme trapně „veselé“ kytarové odrhovačky jako někde u táborového ohně? Co dělali naši církevní představitelé, když feminismus začal podkopávat postavení otce jakožto hlavy rodiny? Nedělali snad to samé snižujíce důstojnost Boha Otce?

Vzpomínám si na jistý kopec v Pensylvánii, kam jsem chodil v zimě se svým psem na procházky a pozoroval tiše padající sníh a kouř stoupající z komínů ve vesnici dole pod námi. Dnes toto místo srovnaly se zemí buldozery. Stojí tam domy jako ze škatulky, či lépe jako podle šablony, pro moderní a uvědomělé lidi bez dětí. Vím, že Boží Prozřetelnost to vše předzvěděla a že nic na zemi nemůže trvat na věky. Vadí mi ale, jak rychle zapomínáme – a rozhodně si nemyslím, že Pán Ježíš, který plnil vůli Otce a dodržoval všechny tradice svého lidu, by z nás měl radost. Již na dřevě kříže pamatoval na svou matku a svěřil ji do péče Janovi, a zároveň nás všechny do péče její. Když na hoře v Betanii opouštěl své přátelé, tak jim neřekl, aby hleděli s nadšeným obdivem na dobové nesmysly, nýbrž aby křtili všechny národy ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého a pamatovali, že on je s nimi po všechny dny až do skonání světa. A od těch časů třímají biskupové ve svých rukách pastýřské apoštolské berly, které nás upomínají na to, že svaté pravdy víry se nemění, neboť pocházejí od toho, jenž je První a Poslední, Neměnný.

Pohan Vergilius pravého Boha neznal, psal však tak, jako by mu rozuměl, jako kdyby již poznal alespoň část pravdy, která mu nebyla zjevena. My však Boha známe. Již zde na zemi můžeme vidět záblesky nebeského Jeruzaléma. Kéž bychom jen dokázali mít k naší víře, našim duchovním i tělesným otcům, naší Matce Církvi i pozemským matkám, vlasti našeho pozemského putování i vlasti věčné blaženosti stejnou úctu, jakou choval Aeneas k Římu, jehož slávu mu již nebylo dáno za jeho života spatřit.

 

Převzato z The Angelus 05/2008. Zkráceno.

Přeložil Mikuláš Spurný.

 

Te Deum 5/2008


 

SALVS PATRIAE – SVPREMA LEX!

 

 

 

3254 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Zvěrstva Bruselu a Sobotkovy vlády. Smyčka se utahuje, sbohem naše republiko, vítejte bezprávní občané v bezprávné rozvojové kolonii! Zamotávají nás jako jedovatý pavouk do sítě, aby nás mohli vysátTak to se podržte. Tak tohle je největší problém ČR podle EU...Eurokomisař: Přivedeme dvacet milionů imigrantů. Usnadníme imigraci z Afriky a AsieSudetský oblíbenec Herman. Chcípající bestie ministerstva kultury ještě naposledy kopla PražanyAndrej Babiš promluvil a odhalil pozadí mnoha krádeží. Řada politiků se bude hodně, hodně bát…

euServer.cz

To se nám to řežou… Přinášíme zákulisní informace o tom, co se děje v KSČM po jejím volebním debaklu a kdo bude kandidovat do jejího vedeníChtějí integrovat muslimy, neumějí integrovat vlastní občany...

ePortal.cz

Neuvěříte, ze které politické strany se ozývá volání po uzavírání manželství a adopcí dětí homosexuály. Je to šok!Neuvěřitelné, jak jsou naše soudy rychlé, když se proviní "bílý heterosexuální Čech". Takovou "nezávislou" justici si nechte. Poláci a Maďaři mají pravdu

Eurabia.cz

Němci v duchu STASI a GESTAPA zavádějí cenzuru na facebooku ...Nestíháme sledovat! Další útok afrického gangu uprchlíku na italskou dívku ....

FreeGlobe.cz

Francouzská banka diskriminuje jistou francouzskou politickou stranu. Diskriminace, která potěší všechny pokrytecké odpůrce diskriminaceMuslim přejížděl lidi dodávkou, evropský soud našel polehčující okolnosti a dal mu nižší trest. Byl prý zmožen ramadánem (+ video)

Nezdravi.cz

Vědci našli způsob, jak regulovat délku životaStojí za to nahradit bílou rýži tzv. hnědou rýží?

eOdborar.cz

Čeští podnikatelé se snaží získat práci pro naše lidi v Rusku ...Místopředseda TOP09 šíři fake news a požaduje odchod českých podnikatelů z Ruska ...

ParlamentniListy.cz

Okamura na tiskovce seřval redaktorku ČT: Vy se ptáte na dezinformace, přitom ČT je jedním z nejvíce dezinformačních médií v zemi! To stačíPředčasné volby, hrozba Okamura, Zeman... Muž, který pozorně sleduje politické dění, odhaluje taktiku Andreje Babiše
Články autora
Průzkum
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění