„Buď se rozhodnete držet měnový kurz na určité pevné úrovni, ať je monetární politika potřebná k udržení této úrovně jakákoli. Nebo si dáte měnový cíl a ponecháte vývoj měnového kurzu působení tržních sil. Je tedy v podstatě nemožné řídit měnové kurzy i měnovou politiku zároveň. Volný měnový kurs je nicméně podstatně ovlivňován monetární politikou. Důvod je jednoduchý. Bude-li dáno do oběhu mnohem více liber, hodnota libry bude mít sestupnou tendenci, stejně jako nadbytek jahod na trhu způsobí pokles jejich ceny. Klesající hodnota libry může být tedy ukazatelem příliš benevolentní monetární politiky, ale nemusí…Když se stane měnový kurs sám o sobě cílem, místo aby byl jen jedním ukazatelem mezi dalšími, ustoupilo se od ´monetarismu´jako takového…Jediný efektivní způsob kontrolování inflace je použití úrokových sazeb ke kontrole množství peněz v oběhu. Jestliže na druhé straně stanovíte úrokové sazby za účelem udržení určitého měnového kurzu, řídíte svou loď podle pravděpodobně dosti vrtkavých hvězd. Už jsme to viděli dvakrát. Jednou během mého období, kdy Nigel Lawson stínoval německou marku mimo mechanismus měnových kurzů (ERM) a úrokové míry zůstaly příliš nízké, podruhé když jsme se za Johna Majora snažili udržet nerealistický kurz v rámci ERM a úrokové sazby zůstaly příliš vysoké-sledování této konkrétní hvězdy vás neomylně zavede na skaliska.“[1]