ODS a konec pravice v Čechách aneb Havlismus útočí... a ovládá
Naposledy měli takto propracovanou strategii komunisté. Kromě své vlastní strany nasadili agenty a skryté příznivce i mezi dalšími politickými konkurenty, takže když došlo k lámání chleba, kontrolovali celé politické spektrum.
Podíváme-li se na politickou mapu dnes, ovládá ji klika napojená na bývalého prezidenta Václava Havla. Havel sice vždy zákulisní politikou tahal za nitky ve vícero stranách, než jen v té jedné, kterou před volbami veřejně podpořil, ještě nikdy ale neměl situaci tak pojištěnou, jako dnes. Jeho spojenci totiž ovládli kromě komunistů téměř všechny partaje. Parlamentní i mimoparlamentní.
Krádež nejsilnější strany, ODS, začala už dávno, s příchodem Mirka Topolánka k moci. Aby vůbec mohl vládnout, udělal ústupky malým středopravicovým stranám, za což si bratrstvo pravdy a lásky vybralo velkou daň. Následující tři roky pak nebyly ve znamení pravicové politiky, ale ústupků a kompromisů, ze kterých těžili hlavně Havlovi spojenci. ODS sama naopak ztratila své pevné voličské jádro a neprosadila nic ze svého programu, čímž kromě členů zklamala i voliče.
Topolánek ale neustupoval Havlovi jen z nutnosti, ale koketování s havlismem používal programově k potírání klausovského křídla ve straně. Najal si Marka Dalíka, který dříve pracoval pro Havla, psal mu na Hradě projevy. Sblížil se Martinem Bursíkem natolik, až si občanští demokraté zoufali, že si jejich šéf s baťůžkářem rozumí více, než s vlastními. Zavrhl stranické ekonomické experty, aby finance přenechal Havlovi blízké KDU-ČSL, zahraničí bývalému Havlovu kancléři Karlu Schwarzenbergovi a Evropu chartistovi Alexandru Vondrovi. Havlovi lidé, kteří by dříve o ODS neopřeli kolo, začali Topolánkově straně podkuřovat.
Další útok na ODS zahájil Havel v létě při začínající kampani k podzimním volbám. Špičky ODS se nechaly slyšet, že je třeba proti levici zmobilizovat velkou alianci svobody, do které je nezbytné zahrnout i příznivce Václava Havla. Samotný Havel se nechával vidět ve společnosti Topolánka a vedení ODS vysílalo skrze média signály, jak by si Havlovy podpory vážilo. Exprezident kontroval, že "nová" ODS už není tak arogantní, jako byla dříve (rozuměj za Klause). To už se zvedal politický žaludek i těm, kteří dosavadní koketování s "pravdoláskou" vnímali pouze jako nutný ústupek ve prospěch koaličního vládnutí.
Odklad voleb načas odložil Havlovy ataky. Ty ožily až letos v lednu s blížící se jarní kampaní. Cíleny už jsou ale pouze na poslední zbývající klausovskou baštu ve straně - Bémovu Prahu. Jakoby si Havel byl už příliš jistý, že zbytek ODS má pevně pod palcem. Jeho výpady vůči pražskému magistrátu sice začaly už dříve, nikdy ale nebyly tak silné, jako letos. Pro Havla je Bémovo křídlo poslední pevností, kterou musí dobýt, aby získal kontrolu nad celou stranou.
Paralelně s tím ale Havel začal připravovat i plán B, kterým si chce svůj vliv nad budoucím rozdělením moci ve státě pojistit. Proto za jeho vědomí a spolupráce vzniká TOP 09, jejíž kostru sice z velké části tvoří Kalouskovi lidé z KDU-ČSL, ale ikonou strany - a předsedou (sic!) - není nikdo jiný, než bodrý kníže Karel Bilderberg Schwarzenberg. Nestranická nepolitická politika porušila sama své zásady a v rámci touhy po moci tak založila regulérní politickou partaj, do jejíhož čela zvolila zapřísáhlého antipartajníka.
Méně známou částí příběhu je několik schůzek v hotelu Hoffmeister, kde se vznik nové strany na jaře 2009 za přítomnosti Havla, Schwarzenberga, Kalouska, Topolánka a finančního magnáta Zdeňka Bakaly plánoval. Havel tyto schůzky, na kterých byl svědky spatřen, nepopřel, jakkoli se v rétorice proti TOP 09 naoko staví.
Proč? Aby měl volné ruce k podpoře další strany. Zelení se Havlovou záštitou chlubí už několik let a před každými volbami lákají voliče na dramatikovo kýčovité srdíčko. Bylo tomu tak před volbami do Evropského parlamentu, kdy Havel nepodpořil svého exkancléře, jehož stranu připravoval, ale Martina Bursíka. Spolu s ním o jedinečnosti zelených přesvědčovaly voliče i další tváře pravdoláskovské kliky - Sommerová, Třeštíková, Holubová, Smoljak, Ruml, Marvanová a spol. Stejní lidé se, bez skrupulí, propůjčili v týchž volbách i k podpoře Jaromíra Štětiny. Právě takto se Havel a spol. snaží kontrolovat vícero stran najednou. Nutno podotknout, že Štětina se tehdy spojil i se Starosty a nezávislými Petra Gazdíka, kteří později přešli do TOP 09. Stejně tak podporuje Havel zelené i v letošních volbách.
O Havlově podpoře KDU-ČSL se netřeba zmiňovat. Poté, co se podařilo porazit Jiřího Čunka, ujal se vedení pravdoláskovec tvrdého ražení Cyril Svoboda. Havel tak má kontrolu i nad skomírajícími lidovci.
Přehlédnout bychom neměli ani sociální demokracii, byť zde se námluvy s "pravdoláskou" konají více utajeně a spíše náznakově. Nezapomenutelné jsou ale Havlovy pochvalné výroky na adresu Jiřího Paroubka, podpora ČSSD pro havlovského kandidáta Jana Švejnara při prezidentské volbě, společný útok Paroubka i Havla na ODS v Praze v souvislosti s Kaplického blobem a společné kverulantství nad údajně upadající kulturou v matičce Praze či podpora Lisabonské smlouvy. Celkové směřování ČSSD navíc odpovídá Havlovým cílům - v zahraniční politice programově prázdná sociální demokracie ve vleku evropských socialistů vděčně přejímá teze o novém světovém řádu, jehož je Havel maskotem.
Nejnověji příklon k ČSSD naznačil dvorní Havlův vykladač, další bilderbergovec Jiří Pehe, který se Jiřího Paroubka pokusil v jednom svém textu oddémonizovat. Není to zas tak špatný chlapík, říká Pehe v pár týdnů starém textu.
Těm, kteří pak naivně vkládají naději v rádoby pravicovou stranu Věci veřejné, připomínám, že kromě populistických slibů strana nenabízí nic konkrétního, jen poslušně přebírá prounijní rétoriku. Jak by také ne, když na post eurokomisaře nominovala Josefa Zieleniece, kandiduje za ně zakladatel Impulsu 99 a lékař-intrikán Martin Jan Stránský, strana sama pak navázala spolupráci s SNK-ED, další partají, která žije a dýchá s Václavem Havlem.
Jediné strany, které nejsou dosud havlismem infikovány, jsou komunisté, z mimoparlamentních pak Machovi Svobodní, Bobošíkové Suverenita nebo Zemanova SPO.
Pro pravicově orientovaného voliče tak letošní volby budou opět tvrdým oříškem...
Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš