Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Kupte si politicky nekorektní trička
UVNITŘ FOTOGALERIE Na chalupě prezidentova vicekancléře Petra Hájka redakce serveru ParlamentníListy.cz vyfotila vztyčenou vlajku jižanské Konfederace i další politicky nekorektní symboly namířené především proti Evropské unii.
Že jsme šovinističtí. Že jsme sexuálně neuvědomělí. Že jsme hlavy zabedněné a kůže líné, taková lepší zvířátka, která je nezbytné ráno vyhnat na pastvu, včas vyvenčit, některá vykastrovat a další uvázat. Jinak bychom mohli působit neplechu, my hloupé němé tváře. A nechat nás vychovávat své potomky podle svého svědomí? Ne, ne, prosím ne. Vždyť to neumíme. Stydíme se. Jsme hloupí.
Představme si na chvilku, že by existovalo něco jako "Generální ředitelství pro komunikaci Parlamentu České republiky", které by každý rok vypisovalo granty na informační projekty o tom či onom aktuálním tématu se zvláštním zřetelem na úlohu českého Parlamentu. Připadá Vám to jako naprostá bláznivina? V případě Evropského parlamentu to zřejmě nikomu bláznivé nepřijde. Novináři by za podobnou aktivitu rozcupovali český Parlament na kousíčky s tím, že jde o pokus politicky ovlivňovat nezávislá média. Ale titíž novináři budou ted´ pěkně posílat žádosti o granty do parlamentu Evropského, jde přece o "evropská" témata, o tu naši společnou věc.
Je osudnou chybou posledních dvaceti let vývoje naší společnosti, jehož trpké plody již v současnosti sklízíme, bezmyšlenkovité přejímání „moderních“ vyučovacích metod z tzv. vyspělých demokracií. Mimochodem, již ve své době a zemích svého původu byly tyto vzdělávací postupy často považovány za překonané.
Nastává nová éra. Mafie tak, jak ji známe z filmů, už je minulostí. Původní mafie byla plná červené barvy od krve. Pro novou mafii je současná barva naší krve zelená. Odstranit pár jedinců a poprat se o jejich majetek? Proč, když je přece daleko lepší, že žijí a platí méně, ale stále? A pokud možno všichni. Navíc není třeba nést riziko z vydírání při placení výpalného. Stačí na to přece obyčejný politický zákon...
Gisela Stuartová byla významnou představitelkou Velké Británie v předsednictvu Konventu o budoucnosti Evropy, který v letech 2002 a 2003 tvořil text tzv. evropské ústavy. Stuartová popisuje velmi otevřeně temná zákoutí a vysloveně nedemokratické praktiky, které přípravu tzv. evropské ústavy provázely. Text je přínosný především tím, že jeho autorkou je politička, která nemůže být v žádném případě spojována s tzv. euroskepticismem. I proto je text Jak se tvořila evropská ústava nutno považovat za nezbytné doplnění bohaté škály analýz a hodnocení významu a důsledků tzv. evropské ústavy.
Na čí straně je pravda? To je irelevantní otázka! Ani jeden nemá nárok na kladnou odpověď.
Oba jsou odpovědní za to, kam až se Evropská unie dostala. Stala se absurdní clonou, za níž jde jen o reminiscenci historických mocenských zájmů. Že to generuje zakomplexované a nebezpečné hyperambiciózní ztřeštěnce typu Sarkozyho, je zákonité. Stejně nevyhnutelné je v tomto prostředí i to, že vylézají Kocábové a jiné byrokratické parazitní kreatury.
Zrušme státní dotace nejrůznějších nevládních organizací, občanských sdružení, spolků a dalších podobných občansko-společenských uskupení. Že ochránci rysa ostrovida, sběrači bobříků, pěstitelé plevele a přátelé guláše nebudou mít prostředky na schůzování a rozvíjení svých kratochvílí? A kdo financuje mou zálibu v letech na Mars? Pokud si na ně vyberou peníze mezi sebou, ať si hrají, s čím chtějí. Pokud ne, ať zůstanou doma v obýváku, jako já na planetě Zemi.
Česká republika za dobu působení tzv. evropského zatýkacího rozkazu vydala do EU už téměř 700 osob.
Počet lidí vydaných z České republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu neustále roste. Za dobu čtyř let, kdy na českém území eurozatykač působí, vydala země do EU už 679 lidí.
Zatímco v roce 2006 to bylo 49 osob, o rok později už 123 a v roce 2008 celkem 150 lidí. Loni vydaly české úřady do členských zemí EU hned 227 osob. A za teprve polovinu roku 2010 dalších 130.
Ivo Strejček jr. v článku „Vymění Vít Bárta maserati za starou škodovku“ (Euportál, 2. 9. 2010) odmítl návrh ministra Bárty na progresivní pokuty. Nemohu jinak, než jeho argumenty odmítnout. Ne proto, že bych byl nadšený z Věcí veřejných, ale proto, že k podobnému systému jsem došel již dříve ve svých úvahách o řešení nedostatků v našem správním systému a nyní jsem mile překvapen, že v některých evropských zemích je dokonce již zaveden.
Ačkoli oficálně podle slovenských statistik patří oblast tragedie k nejbezpečnějším na Slovensku, rostou najednou jako houby po dešti informace o tom, že obyvatelé tohoto sídliště upozorňují místní i státní orgány na přetrvávající problémy soužití již dlouhé roky. Toto volání o pomoc nebylo de facto nikdy vyslyšeno. Oznámení byla přijímána, aktéři zváni pravidelně na policii a následně propouštěni opakovaně domů. Soudy o vystěhování rozhodují roky a neplatiči dál žijí za peníze ostaních a šikanují ty, kteří to platí.
Oblíbenou akcí pro vyjádření občanské nevole s postupující islamizací západních zemí se staly vepřovo-alkoholové hody na veřejných prostranstvích, s oblibou v blízkosti cizineckých čtvrtí. Úřady již nejednu takovouto kdysi neškodnou lidovou veselici zakázaly. Občané se však nevzdávají a železnému stisku novověké totality vzdorují novověkými prostředky. Tím je zejména internet a sociální síť Facebook.
Evangelikální sektáři paří na metalovou skupinu Slayer... :-)
o když vás teď vyzvu, abyste všichni, kteří denně masturbujete udělali krok vpřed? Nebo budu žádat přítomné pány, kterým zdraví od pasu dolů už tolik neslouží, aby udělali vpravo v bok? Asi by se vám to nelíbilo, že?! Ale přesně tohle budou chtít vyučující po našich dětech v hodinách sexuální výchovy.
Ani zdaleka to však neznamená, že jakékoliv názory, postoje či formy institucionálního uspořádání těchto institucí, jakkoliv většinově jsou prosazovány a podporovány, budou automaticky v souladu s našimi základními zájmy. Pokračování tendencí k umělé unifikaci Evropy, k další regulaci stále větší části lidských aktivit a k prohlubování demokratického deficitu Evropské unie jsou naopak s našimi zájmy v zásadním rozporu.
Unii nedůvěřovalo 52 % jejích obyvatel. Stačilo prvních šest měsíců tohoto roku a je nás (jsem jedním z nich) už 58 %. Podle průzkumu Eurobarometru je v České republice odpor vůči Unii na 50% dotázaných, zatímco třeba na Slovensku nechce Unii 65 % a v Británii dokonce 68 % lidí. Zajímavé je také sledovat, že podpora nad 50% je ve státech, které na úkor jiných čerpají dotace, zatímco ve státech, které to platí, odpor roste.
Před nedávnými parlamentními volbami slibovala ČSSD na billboardech, že sníží cenu elektřiny. Ve skutečnosti má ale tato strana společně s EU a panem Kalouskem na svědomí největší zvýšení cen elektřiny za posledních 20 let. Zařídili nám to společnou podporou pro obnovitelné zdroje energie (OZE) a zvláště potom pro solární elektrárny, které už nyní u nás jsou pomalu v každé vesnici. ODS naopak tuto politiku nikdy nepodporovala.
Srovnává-li někdo Salazara s Mussolinim, nebo dokonce s Hitlerem, tak srovnává nesrovnatelné. Zatímco Mussolini neustále vyřvával „Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát!“, Salazar naopak usiloval o co nejmenší roli státu v životě společnosti. Stát měl dbát podle něho pouze o pořádek, sociální řád a spravedlnost a o blaho občanů.
Michael Kocáb je pro mě synonymem bezúčelného čerpání ze státního rozpočtu, nepochopení reality světa, zasévání stále větší nesnášenlivosti mezi lidi a prohlubování problémů, přetrvávajících desetiletí. Jeho činnost v oblasti „lidských práv“ považuji za naprosto kontraproduktivní. Úřad, který vedl (doposud vede) neměl nikdy vzniknout.
Každý příběh má někde začátek a někde konec. Konec tohoto příběhu známe. Sedm mrtvých a třináct zraněných. Začátek je ale daleko před okamžikem, kdy vrah vzal zbraně do rukou a vyrazil. U toho začátku stál stát, který nedokázal, přes veškeré opakované volání lidí v minulosti, pomoci svým občanům před šikanou. Svým laxním pseudohumanistickým přístupem, plným slov o lidských právech na adresu šikanujících, proto podle mě z velké části může za tuto tragedii.
6398 článků (320 stránek, 20 článků na stránku)