Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Kupte si politicky nekorektní trička
UVNITŘ FOTOGALERIE Na chalupě prezidentova vicekancléře Petra Hájka redakce serveru ParlamentníListy.cz vyfotila vztyčenou vlajku jižanské Konfederace i další politicky nekorektní symboly namířené především proti Evropské unii.
Gisela Stuartová byla významnou představitelkou Velké Británie v předsednictvu Konventu o budoucnosti Evropy, který v letech 2002 a 2003 tvořil text tzv. evropské ústavy. Stuartová popisuje velmi otevřeně temná zákoutí a vysloveně nedemokratické praktiky, které přípravu tzv. evropské ústavy provázely. Text je přínosný především tím, že jeho autorkou je politička, která nemůže být v žádném případě spojována s tzv. euroskepticismem. I proto je text Jak se tvořila evropská ústava nutno považovat za nezbytné doplnění bohaté škály analýz a hodnocení významu a důsledků tzv. evropské ústavy.
Na čí straně je pravda? To je irelevantní otázka! Ani jeden nemá nárok na kladnou odpověď.
Oba jsou odpovědní za to, kam až se Evropská unie dostala. Stala se absurdní clonou, za níž jde jen o reminiscenci historických mocenských zájmů. Že to generuje zakomplexované a nebezpečné hyperambiciózní ztřeštěnce typu Sarkozyho, je zákonité. Stejně nevyhnutelné je v tomto prostředí i to, že vylézají Kocábové a jiné byrokratické parazitní kreatury.
Česká republika za dobu působení tzv. evropského zatýkacího rozkazu vydala do EU už téměř 700 osob.
Počet lidí vydaných z České republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu neustále roste. Za dobu čtyř let, kdy na českém území eurozatykač působí, vydala země do EU už 679 lidí.
Zatímco v roce 2006 to bylo 49 osob, o rok později už 123 a v roce 2008 celkem 150 lidí. Loni vydaly české úřady do členských zemí EU hned 227 osob. A za teprve polovinu roku 2010 dalších 130.
Unii nedůvěřovalo 52 % jejích obyvatel. Stačilo prvních šest měsíců tohoto roku a je nás (jsem jedním z nich) už 58 %. Podle průzkumu Eurobarometru je v České republice odpor vůči Unii na 50% dotázaných, zatímco třeba na Slovensku nechce Unii 65 % a v Británii dokonce 68 % lidí. Zajímavé je také sledovat, že podpora nad 50% je ve státech, které na úkor jiných čerpají dotace, zatímco ve státech, které to platí, odpor roste.
Lídr Suverenity Jana Bobošíková se s politickými protivníky nemazlí. V jediném vystoupení zkritizovala celou politickou reprezentaci.
Podle Bobošíkové pokračuje snaha o rozvrat České republiky, který započal po roce 1989 prezident Václav Havel, spolu se svým dřívějším kancléřem a dnes předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem.
S celou romskou komunitou se podle senátora KDU-ČSL za Vsetínsko musí pracovat dohromady. Romové by měli své děti posílat do škol. Děti z této komunity by měly chodit do přípravných mateřských školek. Děti věku základní školy zase mají každý den po vyučování navštěvovat ještě družiny a zde být hodinu dvě pod dohledem vychovatelů, kteří s nimi zpracují domácí úkoly. V tomto nelze spoléhat na rodiny. Ty se s romskými žáky doma neučí. To se týká i učňů a středoškoláků.
Šéfka strany Suverenita Jana Bobošíková přitvrzuje ve svém konzervatismu. Na tiskové konferenci své strany v pondělí podepsala konzervativní dokument s názvem Manifest D.O.S.T. Ten se staví například proti adopci dětí homosexuálními páry a požaduje návrat k tradičním křesťanským hodnotám.
Na akci mimo jiné promluví poradce premiéra Petra Nečase pro lidská práva Roman Joch, bývalá europoslankyně a šéfka Suverenity Jana Bobošíková či exposlankyně ODS Eva Dundáčková, která byla kandidátkou prezidenta Václava Klause na ombudsmana. Účast přislíbil za předpokladu, že mu to časově vyjde, i prezidentův vicekancléř Petr Hájek, který se proti sexuální výchově nedávno ostře ohradil s tím, že je inspirovaná totalitarismem.
Tak takovou hrdinskou nabídku od džentlmena bych čekal po jeho kritice francouzského prezidenta za deportaci rumunských Romů. Jenže ono se to z těch paláců tak krásně radí, když o problémech slyší jen od Kocábů a jemu podobných.
Zapomeňte na nějakou ústavní ochranu svých práv. Ústavy národních států jsou míň, než primární právo Evropské unie. A státy, jsou-li jejich Ústavy v rozporu s unijním primárním právem, jsou povinny své zákony změnit. Pod taktovkou Lisabonské smlouvy nám v současné době bruselský byrokratický aparát připravuje lahůdku v oblasti práv občanů. Oficiálně se to jmenuje „European Investigation Order“.
Švýcarsko považuji v Evropě za jednu z posledních nejsvobodnějších zemí, kde mají občané řadu práv, která dlouhodobě přetrvávají, nenechávají si je vzít, a o kterých se lidem v ostatních zemích může jen zdát. Není to tak dávno, co nám například v novodobé multikulturalistické Evropě předvedlo, jaký postoj zastává ke stále posilujícímu rozpínavému islámu na starém kontinentu. Nezbývá, než s úctou popřát k aktuálnímu rozhodnutí jejich vlády a vyslovit přesvědčení, že Švýcaři nepodlehnou. Jejich postoj je konzistentní již roky. V diplomatické řeči prostě znovu poslali projekt integrace tam, kam patří.
„To jsme si zase vyrobili problém. Prosudetští aktivisté zase dobře rozehráli hnusnou hru s tím německým hrobem v Dobroníně. Je mi z toho českého ohýbání hřbetu a vlastního kydání na hlavu zas na blití. Jsme to ale ošklivá svoloč. Němci nás okupovali pro naše vlastní dobro a my po válce takhle," řekl ParlamentnímListům.cz Jan Zahradil, který již začátkem roku podepsal petici proti pomníkům Němců v Novém Boru.
V Lisabonské smlouvě se sice praví, že EU neomezuje práva členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné. Toto ustanovení by mohlo být vykládáno jako omezení příliš širokého výkladu pravomocí uvedených v článku 79 a jít proti výkladu, že přistěhovalce je možno přerozdělovat z rozhodnutí EU. U azylantů v článku 78 však takovéto omezení není.
Podle chystaného evropského vyšetřovacího příkazu by mohli policisté z jakékoli země EU požadovat informace, jako například DNA, telefonní záznamy či data o bankovním účtu od policistů jiného členského státu.
A to o každém, koho považují za podezřelého ze spáchání trestného činu. Kromě bezprecedentního sdílení dat mezi policejními orgány jednotlivých zemí bude možné vydat ze země do země i samotné osoby, které jsou z nějakého důvodu podezřelé.
Vzdalme se na chvíli od smolenského letiště. Po tragédii ve Smolensku zemřelo několik lidí, kteří hráli důležitou roli po tragédii. Všichni shodně zahynuli po autohavárii (Krzysztof Knyż, reportér pořada Fakta – znal dobře ruské poměry, pracoval v Gruzii a Čečensku. Spolupracoval s novinářem W. Baterem, který jako první informoval o přesném času katastrofy; ...
„Věcně je to samozřejmě hloupost. Je tu ale důležitější věc, kterou je potřeba dodat. Co je Bruselu vůbec do toho, kdy budou u nás a v dalších evropských zemích školní prázdniny? Proč se do toho Brusel plete?" řekl exkluzivně ParlamentnímListům.cz prezident Václav Klaus.
Ministerstvo školství tento návrh Evropské komise rovněž nepodporuje.
Ve státě tomu zatím tak není. A tak se poměrně úzká skupina převážně státních zaměstnanců rozhodla, že nastupující vládě pořádně zatopí. Kdyby jim šlo o jejich vlastní zaměstnanecká práva, využili by k prosazení svých požadavků odbory, jenže tak tomu není. Navíc, a to je ještě podstatnější, širší podporu mezi svými kolegy nemají a mít nebudou, k tomu si stačí přečíst jména některých z nich, například Ondřej Slačálek, Linda Sokačová, Jan Májíček či Jan Keller.
Unijní přistěhovalecká politika je na hony vzdálená potřebám jak členských států, tak jejích občanů. Nezaměstnanost, sociální výdaje a zadlužovaní stoupají, přínos přistěhovalců je minimální. A pár dobrých výjimek, které potvrzují pravidlo, to prostě nezachrání a dosavadní chybnou politiku neospravedlní.
Ochranu lidských práv si představuje jako obranu občanů před vměšováním států a byrokratů. „Nové úřady se stále novými pravomocemi naše práva nerozšiřují, nýbrž ve svém důsledku omezují. Když to řeknu trochu expresivně, tak obhajoba lidských práv znamená obranu občanů před buzerací ze strany státu," řekl ParlamentnímListům.cz Joch.
883 článků (45 stránek, 20 článků na stránku)