Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Kupte si politicky nekorektní trička
Snad největší nebezpečí pro přežití národa jako nezávislé a suverénní republiky pochází od transnacionálních elit, které usilují o vymazání hranic a chtějí sloučit Ameriku, Mexiko a Kanadu do Severoamerické Unie – jako předposlední krok k vytvoření Světové federace států a národů…aby se zrodil Nový světový řád, Stará Republika musí zemřít.
Můj ostrý postoj k těmto věcem pramení kromě jiného z mých osobních zkušeností s komunismem, ve kterém jsem prožil více než dvě třetiny svého života. Komunistický režim rovnoprávnost a suverenitu států také popíral. Byl organizován shora, nikoli zdola. Princip občanství prakticky potlačil, neboť byl založen na internacionalismu, nikoli na respektu ke státu jako k nutné a nenahraditelné výchozí entitě jakéhokoli skutečně demokratického politického uspořádání.
Pochopení současných problémů Evropy výrazně komplikuje záměrné ignorování skutečnosti, že neexistuje žádná společná, obyvateli Evropy přijatá a široce sdílená evropská identita, že neexistuje jeden evropský politický národ a že dominantní stále zůstávají přirozeně vzniklé a Evropany rozdělující identity národní. S nimi jsou spojené tradice, historické zkušenosti, ale také obavy, předsudky a antagonismy, které se projevují v rozdílných národních zájmech.
Cítím, že potrat je dnes největším nebezpečím pro mír, protože to je válka vedená proti dítěti - přímá vražda nevinného vykonaná samotnou matkou. A když dopustíme, že matka může zabít dokonce své vlastní dítě, jak můžeme po jiných lidech chtít, aby se nezabíjeli navzájem?
Současní „inženýři lidských duší“ jsou poučenější. Změnili radikální levicovou politiku do nového vydání novořeči. Proto normotvorné guerilly politicko-mediálních elit již nemluví o cenzuře, ale o politické korektnosti či o rozumné regulaci slova z důvodů etických a humanistických...
Máme dnes liturgii, která se degenerovala v představení, v show. To má za následek rostoucí odpad od víry těch, kdo touží po setkání s živým Bohem, v jehož přítomnosti se veškeré naše „konání“ stává čímsi nepodstatným, neboť pouze toto setkání je schopno zajistit setkání s Bytím.
Je to výtvor jednotlivých států (míněno americká Ústava) a jako takový nemá žádnou odvozenou moc. Vše, čím tato (federální) vláda disponuje, jí postoupily státy...Měli bychom se rozejít v míru...
Chtějí-li federalisté (po mém soudu se jedná spíše o bruselské socialistické byrokratické centralisty na hony vzdálené americkým otcům zakladatelům – pozn. LP) vytvořit Spojené státy evropské, neměli by zapomenout, jakou procedurou se na světě objevili Američané – a to nešlo o národní státy s tisíciletou tradicí. Politický lid v uměle vytvořeném státě se teoreticky může stát „démosem“ jen prostřednictvím bezohledné občanské války.
"O tom, že je prezident Havel antikomunista, nelze pochybovat. Je to ale člověk levicový a obráží se to v jeho pohledu na svět. Druhý den ve svém projevu řekl: "Nastal čas, který vyzývá k novému pochopení světa jako multipolárního, multikulturního a globálně propojeného a k důsledné reformě všeh mezinárodních institucí tak, aby toto nové pochopení zrcadlily..." Takový utopistický jazyk, navíc u někoho, kdo hovoří tak přesvědčivě, mne znepokojuje."
Stát, který se vždy bude stavět nepřátelsky ke všem institucím, jež by chtěly fungovat jako nástroj kontroly a omezovat jeho moc, se od momentu zániku středověkého pořádku nevěnoval ničemu jinému, než že z těla pravého společenství vytrhával jednu po druhé jeho funkce a nepostradatelné složky - aristokracii, církev, cechy, rodinu a místní spolky. Po ničem netouží stát tak silně jako po vytvoření zplanýrovaného území, na němž by se davy jednotlivců, sehnaných do stáda a přesto osamělých...
Úkolem dneška – a ODS to cítí velmi silně a máme trochu strach, že jako jediní – musí být obrana tradičních hodnot a tradičních společenských struktur, jako je na prvním místě rodina, tvořící přirozené vztahy mezi lidmi, mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi. Úkolem je bránit se vizi atomizované společnosti izolovaných jedinců, navzájem komunikujících a spolupracujících pouze prostřednictvím fetišizovaného internetu.
Konzervativci tvrdí, že rodina, náboženská sdružení a místní společenství nemohou být nazírány jako produkt lidského myšlení a jednání; naopak, ony jednotlivce ve skutečnosti předcházejí, jsou vůči němu prvotní a jsou nepostradatelnou oporou víry a jednání. Odejměte člověku jeho vázanost na společenství a výsledkem bude, že tím nezíská ani svobodu, ani práva, nýbrž podlehne nesnesitelné osamělosti a démonickým strachům a vášním...
Amerika je jediná země na světě založená na víře...
Naše země a náš národ mohou obstát v nových výzvách současnosti a budoucnosti pouze tehdy, budeme-li znát své kořeny a tradice, z nichž vyrůstá naše státnost. Obstojíme, budeme-li schopni nadřadit zájem celku, zájem této země, zájmům dílčím, které nás rozdělují...
Systém soukromého vlastnictví je nejdůležitější zárukou svobody...
Je jasné, že hospodářská a měnová unie nepředpokládá nic menšího než evropskou vládu-a tedy federální- a politický svaz...
Věděla, že německá kontinentální ambice se primárně neodvíjely od prorockého vytržení Adolfa Hitlera, ale od hlubších a koceckonců srozumitelných velmocenských zájmů, jejichž byl Hitler dobově podmíněným nositelem, který německé ambice nakonec trestuhodně promrhal. Správně předpokládala, že teprve spojení obou „okupačních zón“ v původní stát se Německo stane skutečným „motorem evropské integrace“…Margaret Thatcherová proto již na začátku devadesátých let označila Evropskou unii, vlečenou do rychlého a hlubokého občanského integračního bezvědomí německým motorem ve francouzské karoserii, politicky nekorektním termínem „Čtvrtá říše“.
Jak jsem již ve svých dřívějších zápisech navrhl vůdci, podle mého názoru bychom měli co nejrychleji – jakmile získáme významný vojenský úspěch – vyhlásit ve zcela konkrétní formě evropskou konfederaci.
Není snad pravda, že nacionalismus zničil evropský mír ve dvou světových válkách? Ve skutečnosti, v nejdůležitějším smyslu, zní odpověď ,ne‘. Pozadím první světové války byla nestabilita nadnárodních impérií, na počátku druhé světové války stála nadnárodní sekulární náboženství – komunismus a nacismus...
Domnělé „osvobození“ z roku 1989 bylo, jak je stále více patrné, pouhou overturou k opětovnému navrácení „českého prostoru“ do německé zájmové sféry. Operace je v plném proudu a má kódové označení „evropský integrační projekt“...
379 článků (19 stránek, 20 článků na stránku)