Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Kupte si politicky nekorektní trička
Národní státy však s sebou v moderní historii nepřinesly pouze konflikty. Právě na jejich základě bylo možno vytvořit funkční politickou demokracii, založenou na svobodě jednotlivce a jeho právech. Nebylo náhodou, že vznik demokracie úzce souvisel se vznikem moderních národních států v západní Evropě. Lze dokonce říci, že vznik národních států byl nezbytnou podmínkou pro vznik moderní evropské demokracie.
Bratři Mašínové nechtějí navštívit svoji vlast, neboť se nedokázala vypořádat se svou komunistickou minulostí. A jak by také mohla, když je po odchodu myšlenkově nepodnětných stalinistů oblbována, snad o něco subtilněji, s komunismem spřízněnými ideologiemi, jejichž exportní velmocí je země volby bratrů Mašínových. Uvítal bych, kdyby tito se stejnou vehemencí, s níž kárají naše dnešní postkomunistické poměry, bojovali proti umělému multikulturalismu, ideologii genderu, homosexualismu, ekofašismu a jiným pověrám, napájených ze stejných vod, z nichž kdysi vytryskl námi společně nenáviděný komunismus.
Místo nadšení nad kongresem ODS je spíše nutné si položit otázku, kdo vlastně zvítězil. Rozhodně to není vítězství pravice a programových idejí ODS Václava Klause. Více to připomíná vítězství bruselských pragmatiků a konečné vítězství Václava Havla nad Klausem a to na půdě strany, jejímž je Václav Klaus zakladatelem. Zvolení Alexandra Vondry jako jednoho z předních činitelů ODS jen ukazuje, kam tato strana bude v budoucnu směřovat a je definitivním vítězstvím havlistů na české politické scéně a odklonem od konzervativních idejí započatým za pana Topolánka.
My jenom hlídáme a opatrujeme památku, která se nesmí ztratit, protože je součástí české národní tradice, součástí toho, co nás všechny formovalo a formuje, a to včetně těch, kteří to bud´ ještě nevědí nebo si to odmítají připustit. Jsme něčím jako strážci kmenového ohně. A to je čest.
Německé ministerstvo spravedlnosti již před lety spočítalo, že 84 % nových regulí přichází z Bruselu. Jen 16 % vzniká v Berlíně. Jaký význam tedy má národní parlament i pro nejvýznamnější členskou zemi EU? Šestnáctiprocentní. Přitom s Lisabonskou smlouvou se rozsah pravomocí Bruselu ještě rozšiřuje.
Jestliže pan Munk jako Žid a občan vyjadřuje obavy z neonacismu, já jakožto Čech a občan vyjadřuji taktéž obavy z neonacismu, naštěstí ovšem žádnou bezprostřední hrozbu nějakého, a už vůbec ne českého nacismu nevidím, ale stejnou měrou vyjadřuji i obavy a pobouření z šíření protičeské nenávisti a hysterie, kterou lidé jako je pan Munk živí. Není to totiž poprvé, co jsme v posledních 20 letech slyšeli z úst některých Židů hlásat ono bojové heslo „Nejdřív proti Romům, pak proti nám….“
Je mi 37 let, mým nejoblíbenějším politikem je antikomunista Ronald Reagan. Jsem zdrcený levicovou devastací USA. A chtěl jsem volit pravici. Mé plány mi změnily facebookové akce nevychovaných spratků proti důchodcům a především klip známých představitelů „kultury,“ dle kterého mám přesvědčovat „babku.“ Aby nevolila levici.
Volební systémy, které preferují velké strany, tam nejsou nebezpečím pro demokracii. U nás nebezpečím jsou a proto konkurence absentující uvnitř stran musí být založena vně, tedy ve volebním systému zrušením pětiprocentní hranice. Nelze se odvolávat na zkušenosti ze starých demokracií. Naše poměry jsou jiné, místo zodpovědných straníků velkých masových stran musí u nás rozhodovat voliči. Jinak to nejde a demokracie to vyžaduje.
Toto není a neměl být chvalozpěv na Petra Nečase. Jen pokus doplnit jeho mediální portrét pohledem spolustraníka, který jej měl možnost dlouhá léta sledovat, přes názorové rozdíly si jej váží a věří, že může být úspěšným lídrem ODS.
Píšete, že bychom měli šetřit výrazem genocida. Tedy pro informaci, arménského obyvatelstva bylo vyhlazeno zhruba 1,5 milionu, to za prvé. Za druhé vraždění trvalo asi 8 let v několika vlnách. Za třetí vraždění řídila turecká vláda. Nevím, kolik mrtvých musí být podle Vás, aby to už nebylo zabíjením, ale tou genocidou.
Přelom roku je správná doba k bilancování. Už přes dvacet měsíců tady kritizuji poměry a nastal čas odpovědět na jednu z nejfrekventovanějších otázek čtenářů: „A jaké řešení navrhujete vy sám?“ Ustanovte mě králem a já Vám zaručuji, že splním tyto priority:
1) Podám bezodkladně žádost o vystoupení z Evropské unie.
2) Omluvím se Srbům a odvolám uznání Kosova.
3) Zavedu víza pro Kanadu a elektronický vstupní formulář pro USA.
A jakkoli se mi to nepíše snadno, tímto referendem potlačili Švýcaři principy svobodné společnosti víc, než jim hrozilo z bodlin minaretů. Už samým konáním referenda, samotným hlasováním většiny o soukromých věcech menšiny. Ano, to umí demokracie. A proto by se někdy její nástroje vůbec neměly používat.
Lidsky lze prezidenta chápat. Jeho pozice nebyla snadná. Ale schvalovat tuto signaci nelze. Podobně jako lze lidsky chápat, že Hácha podepsal Hitlerovi. Ale podstata věci zůstává stejná. A na rozdíl od Háchy nikdo nehrozil Klausovi kobercovými nálety Luftwaffe na Prahu.
Mrzí mě ta promarněná šance. Kdyby Klaus vytrval a zůstal naživu, tak ať už by byl, či nebyl prezidentem, svou politickou kariéru měl rozehránu dobře. Jako politik mohl dovršit Topolánkův pád a postavit se do čela autentické pravice. Jen on mohl dosáhnout sjednocení všech euroskeptiků, konzervativců a většiny liberálů, aby zásadním způsobem zamíchal s volbami.
Zcela zjevně zde vznikají Spojené státy evropské, jejíchž důsledkem a záměrem bude centrální vláda a evropský prezident. Ze stávajících států se stanou pouhé regiony s minimální pravomocí zcela poddané centrální moci. Křesťané, kteří pozorně sledují tento vývoj jsou z velké části znepokojeni /zvláště ti kteří zažili totalitu/ a politicky patří k takzvaným euroskeptikům. Ke kterým se hlásím i já. Chtěl bych na základě písma poukázat na to jak se má křesťan postavit v této situaci k EU. Co máme dělat, jaké máme perspektivy, atd..
Proto více než prezidenta je třeba žalovat politiky typu Gajdůškové a Lišky, kteří oportunisticky sahají na ústavní pořádek a ústavní instituce, neboť se jim nelíbí jedno konkrétní rozhodnutí. Proto více než prezidenta je třeba žalovat pochybné publicisty typu Jana Macháčka a Jiřího Pehe, kteří svými články vyvolávají revoluční bouření. Proto více než prezidenta je třeba žalovat politiky, kteří mlčí a neohrazují se proti těmto a dalším narušovatelům demokratického pořádku.
Takže je po starostech; ČSSD popřela vše, co ještě včera slibovala a podporovala. Aniž to zatím tuší, prohrála si tím volby, které se její zásluhou budou konat přece jen v létě 2010. Odmítla totiž hlasovat o rozpuštění Sněmovny. Za vším hledej ne ženu, ale peníze... Cherchez la monnaie!
To, že by do budoucna bylo lepší mít v Ústavě zakotveny všechny eventuality mající vliv na fungování státu a jeho mezinárodní prestiž je asi pravda, ale tak to nemá žádná ústava na světě. Vždycky se objeví situace, která si vyžádá odůvodněný zásah do ústavy, ale musí to být demokratickými prostředky. I když se tedy podaří změnit ústavu ve smyslu senátního návrhu, tak není vyloučeno, že se i v budoucnu objeví potřeba přijmout politické rozhodnutí k přijetí zákona jednorázového. Proto je v Ústavě České republiky článek 6.
Dále se dnes trestá tzv. extremistická symbolika. Tedy rozhodně se netrestá tričko s masovým vrahem Che Guevarou, obraz čekisty Dzeržinského na Langerově ministerstvu vnitra nebo rudá vlajka se srpem a kladivem. Proto by nemělo být trestáno ani tričko s Adolfem Hitlerem, obraz gestapáka Heiricha Himmlera nebo rudá vlajka s bílým kruhem a černou svastikou.
Náš slavný státní rozpočet nemá peníze na centra pro slepé, vozíčky pro postižené, lůžka pro staré a nemocné. Kolik peněz z naší práce stojí taková normální romská "rodina"?
Nestydíte se, páni a dámy tam "nahoře" kdo o nich rozhodujete?
Kdo Vám dal právo určit, že z mých daní budu živit dvě cigáňata a soused od vedle si bude shánět sponzory na výcvik psa pro svého postiženého syna?
Asi tedy jsem rasista.
21 článků (2 stránky, 20 článků na stránku)