Citát
„Národ je veliký jen silou své odvahy, vřelostí své víry a velikostí odhodlání snášeti utrpení a přinášeti oběti budoucnosti. Celá desetiletí čekali Poláci na své vzkříšení, dvacet let čekali Maďaři na svoji revizi. I my musíme čekati. ... Charakter národa nakonec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti…“
Ladislav Rašín, projev v pomnichovském parlamentu 14. 12. 1938
Kupte si politicky nekorektní trička
Představme si na chvilku, že by existovalo něco jako "Generální ředitelství pro komunikaci Parlamentu České republiky", které by každý rok vypisovalo granty na informační projekty o tom či onom aktuálním tématu se zvláštním zřetelem na úlohu českého Parlamentu. Připadá Vám to jako naprostá bláznivina? V případě Evropského parlamentu to zřejmě nikomu bláznivé nepřijde. Novináři by za podobnou aktivitu rozcupovali český Parlament na kousíčky s tím, že jde o pokus politicky ovlivňovat nezávislá média. Ale titíž novináři budou ted´ pěkně posílat žádosti o granty do parlamentu Evropského, jde přece o "evropská" témata, o tu naši společnou věc.
Ačkoli oficálně podle slovenských statistik patří oblast tragedie k nejbezpečnějším na Slovensku, rostou najednou jako houby po dešti informace o tom, že obyvatelé tohoto sídliště upozorňují místní i státní orgány na přetrvávající problémy soužití již dlouhé roky. Toto volání o pomoc nebylo de facto nikdy vyslyšeno. Oznámení byla přijímána, aktéři zváni pravidelně na policii a následně propouštěni opakovaně domů. Soudy o vystěhování rozhodují roky a neplatiči dál žijí za peníze ostaních a šikanují ty, kteří to platí.
Ani zdaleka to však neznamená, že jakékoliv názory, postoje či formy institucionálního uspořádání těchto institucí, jakkoliv většinově jsou prosazovány a podporovány, budou automaticky v souladu s našimi základními zájmy. Pokračování tendencí k umělé unifikaci Evropy, k další regulaci stále větší části lidských aktivit a k prohlubování demokratického deficitu Evropské unie jsou naopak s našimi zájmy v zásadním rozporu.
Michael Kocáb je pro mě synonymem bezúčelného čerpání ze státního rozpočtu, nepochopení reality světa, zasévání stále větší nesnášenlivosti mezi lidi a prohlubování problémů, přetrvávajících desetiletí. Jeho činnost v oblasti „lidských práv“ považuji za naprosto kontraproduktivní. Úřad, který vedl (doposud vede) neměl nikdy vzniknout.
Každý příběh má někde začátek a někde konec. Konec tohoto příběhu známe. Sedm mrtvých a třináct zraněných. Začátek je ale daleko před okamžikem, kdy vrah vzal zbraně do rukou a vyrazil. U toho začátku stál stát, který nedokázal, přes veškeré opakované volání lidí v minulosti, pomoci svým občanům před šikanou. Svým laxním pseudohumanistickým přístupem, plným slov o lidských právech na adresu šikanujících, proto podle mě z velké části může za tuto tragedii.
To byste však museli být přinejmenším veselí homosexuálové nebo rozzlobené sufražetky, levicoví radikálové, takřečení antifašisté, nebo alespoň kapličtí knihovníci, otvírači hrobů německých obětí české zvůle či věrozvěstové eurounionistického ráje pod berlínsko-bruselským protektorátem. Prostě pokroková elita národa!
Návrh na zavedení progresivních pokut zapadá do nově vznikajícího folklóru ministrů za VV/ABL, kteří se předhání ve vymýšlení co nejkurióznějších populistických socialistických nesmyslů, jako jsou náborové příspěvky pro učitele, rétorika o otevírání kauzy Kajínek těsně před premiérou stejnojmeného filmu, či vnášení postupů investigativní žurnalistiky do politiky a spekulování o “tunelech za miliardy” bez důkazů.
Na mnoho lidí už jen nadpis bude působit jako červený hadr na býka. Přesto podíváme-li se zpět do historie Evropy, tak pouze v dobách Christianitas dokázaly katolické země mobilizovat sílu proti hrozbě islámu. Nejmohutnější vítězství však nebylo dosaženo během křížových výprav, které dokázaly eliminovat islámské bojovníky a zpomalit postup islámu do středu Evropy.
Internace i deportace jsou legitimní nástroje k ochraně společnosti a jejich užití je poplatné příslušné legislativě. Jsou prováděny na celém světě. Někde se o nich píše a ví více, jinde nám zůstávají utajeny. Bohužel jsou ovšem mnohdy také přijímány značně nesystémově. V řadě případů k nim dochází jako součást důsledků předchozích špatných řešení, které přetekly přes únosnou mez tolerance obyvatel. V současné době se tak lavinovitě děje v Evropě při novodobé internaci a deportaci Romů.
A protože si Unie, ovládaná pořádkumilovným Německem, žádný chaos a nepokoje nenechá dvakrát líbit, vyšle speciální expedici. Vojenská a policejní technika a logistika doznala od roku 68 velkých změn, takže to bude chirurgicky čistá práce, takřka mistrovská operace. Žádné bloudění tanků. Vlastně žádné tanky. Jen speciální komanda.
A otázka pozvání? To už nebude třeba. Lisabonská smlouva jistě dává právní základ k takové "výpomoci" i bez pozvání, jen ho tam najít. I když lidí, kteří žalují do Brusele, mezi námi žije až až...
I to je důvod, proč mu tak vadí představa Nečasova tajemníka pro záležitosti EU. Kníže má strach, že by neměl ve vztazích s EU potřebné kompetence a do toho, co s Unií upeče, by viděl ještě někdo jiný. Tím posledním, co by si Schwarzenberg přál, je totiž to, aby někdo kontroloval, co za našimi zády domlouvá. Představa, že je zpět na svém místě, ale přitom nemůže mluvit do unijních záležitostí, pro něj asi musí být trýznivá.
Je třeba si být vědomi i toho, že jsme se o možnost formování a ladění zemědělské politiky z větší části připravili členstvím v Evropské unii a že o nás ve stále větším rozsahu rozhodují orgány Evropské unie, které – nikoliv překvapivě – za Vámi do Budějovic diskutovat nejezdí. Proto diskuse a boje, které jsme vedli či vedeme na taková témata, jakým nedávno byla Lisabonská smlouva, nejsou jakousi, pro nás vzdálenou politikou, která se našich zemědělců vůbec netýká. Týká. Jde o budoucnost nás všech, o možnost hájit a prosazovat naše zájmy, o možnost si vládnout.
Jednou z nejfundamentálnějších hodnot západní civilizace (ano, jsme fundamentalisté) je přesvědčení, že „lidský život je hoden ochrany již před narozením“, jak věcně konstatuje i Ústava ČR (konkrétně Článek 6 Listiny práv a svobod, kdybyste to náhodou měli problém najít). Jistě, žijeme v nedokonalém světě, a proto potraty tady jsou a budou. Co však přitom vůbec není nutné, je nad tím chrochtat blahem, jak činí např. jistý „sexuolog“, který samozřejmě nepatří do žádného středověku, ani starověku, ani novověku, neboť prostě nepatří do civilizace žádné, neb jest to barbar.
Všechny státy Evropy prý Romům škodí. Nemáme pro ně pochopení, děláme pro ně málo, nedáváme jim byty, když je potřebují. Prý by rádi a hojně pracovali, ale my jim nedáváme práci, přestože jsou šikovní, zdatní a fortelní, protože jsme prý rasisté a xenofobové. Také Roman Joch je prý rasista a xenofob. Kéž by ti, co to říkají, vůbec věděli, co ta slova opravdu znamenají.
Zrovna před takovým dilematem stál v Podolské porodnici jednoho dne před 21 lety i gynekolog Uzel. Rozhodl se pro řešení první a zatímco operovaná žena teprve přicházela k sobě, pozval si do kanceláře jejího manžela. Tam mu oznámil, že dítě už nebude. Aby strávení této noviny zdrcenému manželovi trochu ulehčil, důvěrně se k němu naklonil a řekl mi: ale ono to bude mít i své výhody. Třeba, že už nebude menstruovat, a to pro chlapa taky není k zahození, že, a spiklenecky zamrkal.
Kdyby měl Joseph Goebbels nástroje Evropského parlamentu…… byla by druhá světová válka hodnocena jako skvělý projekt. Naštěstí neměl. Jenže Evropský parlament pro svou propagandu má a útočí už i na poli síťových her. Zavřel bych je za defraudaci našich peněz.
Politici rozhodli, že „zelené“ energie z biomasy, slunce, bioplynu, větru a vody budou dotovány ze státních rozpočtů, jež jsou už tak v mínusu, který se každým rokem prohlubuje. K tomu pak ještě musí lidé platit „zelené“ příplatky k vlastním odběrům. Provozovatelé slunečních panelů a větrníků si mastí kapsy a vítězoslavně hlásí, jaké mají zisky. Nelze se zlobit na ně. Jen využívají pitomých zákonů, které jim takový státem garantovaný zisk umožňují. A já říkám, že ti, co takové zákony odhlasovali, patří za mříže. Zlegalizovali tím okrádání občanů za bílého dne.
Jiná témata jsou zakázaná politickou korektností či naučenou autocenzurou samotného novináře. Politický kurs toho kterého média zase zakazuje psát to, co by tomuto kursu neodpovídalo. Řada českých médií například nepokrytě fandí politické klice kolem bývalého prezidenta Václava Havla. To je příklad České televize, Lidových novin, o Hospodářských novinách vlastněných jedním z těchto lidí (Zdeněk Bakala) ani nemluvě. MF DNES je zase dlouhodobě na straně Topolánkovské ODS. Právo už dávno není socialistické, ale píší je lidé se zeleným viděním světa.
Dějiny jsou úspěšně převyprávěny: nebylo agresorů, byli jenom utlačovaní. Byl výhradně Hitler a pár jeho přisluhovačů. Německý národ, stejně jako ostatní evropské národy, byl pouze obětí těchto několika šílenců. Nebylo nacistických srazů, na kterých v davovém šílenství hajlovaly statisíce zfanatizovaných Němců. Nebylo nadřazenosti německé rasy. Bylo jenom utrpení, které si působili všichni navzájem.
A už se to na nás zase valí, z ČT, i odjinud. Čtu články, koukám na reportáže o dnes již slavném místě kousek od Jihlavy. Vidím Berndta Posselta, jak potěšeně pochrochtává a vzkazuje českým politikům, aby podpořili vyšetřování ohavného zločinu z roku 1945, a ještě tam a ještě onde. A mám zase vztek nad celým tím humbukem. Někdy se mi totiž zdá, že hlavním problémem nebyl německý teror, vyhlazování české inteligence, plánovaná likvidace celého českého národa, ale poválečné vraždy Němců, spáchané Čechy, zdivočelými šesti lety nacistické okupace. Neomlouvám je. Ale také nesoudím. Nevím, co by kdo z nás, včetně mě dělal a jak by se choval k Němcům po válce, kdyby mu rodinu zlikvidovali v koncentráku nebo sekyrárně. Nasazovat na tu dobu dnešní měřítka je zpozdilost.
1772 článků (89 stránek, 20 článků na stránku)