Velký dluh vděčnosti Židů vůči papeži Piovi XII. Pouze Katolická církev postavila hráz hitlerovské kampani k umlčení pravdy

Autor: Marek Piotrowski | Publikováno: 24.3.2013 | Rubrika: Studie
piusXII

Pius XII.: zbabělec nebo hrdina?

V Římě již několik let probíhá kanonizační proces papeže Pia XII., který stál v čele Katolické církve v letech 1939-58. Do jeho pontifikátu spadá doba II. světové války, poznamenaná utrpením milionů lidí a zločinnými bestialitami nacistického i komunistického režimu. R. 1963 německý dramatik Rolf Hochhuth předvedl na jevištních prknech svoji divadelní hru „Náměstek“, v niž obviňuje tohoto papeže ze spolupráce s nacistickým Německem a ze záměrného mlčení o vyvražďování Židů, neboť prý viděl v Hitlerovi vítaného spojence proti komunismu. To vyvolalo vlnu emocí proti Piovi XII., někteří historikové a publicisté (Cornwall, Goldhagen) jej líčili jako zbabělce a antisemitu, jenž se pronásledovaným Židům vůbec nesnažil pomoci, ačkoliv možnosti měl. Jaká je historická skutečnost? O tom podává detailní informace polský církevní historik P. Marek Piotrowski, jehož seriál na pokračování, otištěný v časopise „Rycerz Niepokalanej“, uveřejňujeme:

Dnes, více než půl století po válce, nechybějí kritické hlasy na adresu postoje papeže Pia XII. v těchto strašlivých dobách. Izraelský deník „Jedijot Achronot“ dokonce napsal, že „kanonizace Pia XII. by byla fackou pro všechny Židy“. Je ale s podivem, že tyto názory se podstatně a radikálně liší od stanovisek, vyslovených bezprostředně po válce – a to od těch nejpovolanějších, od samotných Židů.

R. 1940 světoznámý fyzik Albert Einstein, sám židovského původu, který kvůli tomu musel emigrovat z Německa do USA, napsal v britském deníku „The Times“:

„Pouze Katolická církev postavila hráz hitlerovské kampani k umlčení pravdy. Nikdy předtím jsem se jí nezabýval, ale dnes budí ve mně obdiv a sympatie, protože pouze ona měla odvahu a houževnatost bránit pravdu a morální svobodu.“

Isaak Herzog, vrchní rabín Izraele, řekl r. 1944:

Izraelský lid nikdy nezapomene, co Jeho Svatost a další představitelé Katolické církve, inspirováni věčnými principy náboženství, které vytváří fundament opravdové civilizace, dělají pro naše nešťastné bratry a sestry v této nejtragičtější hodině našich dějin. Toto je živým důkazem Boží Prozřetelnosti v současném světě.“

Tento vynikající rabín nezměnil své stanovisko ani po válce. Hned druhý den po smrti Pia XII. r. 1958 prohlásil: „Smrt Pia XII. je citelnou ztrátou pro celý svobodný svět. Nejen katolíci oplakávají jeho smrt.“

Chaim Weizmann, pozdější izraelský prezident, se vyjádřil r. 1943 takto:

„Svatý stolec poskytuje svoji mohutnou pomoc všude, kde jen může, aby zmírnil osud mých pronásledovaných souvěrců.“

Vrchní rabín Říma Israel Eugenio Zolli napsal:

„Velký dluh vděčnosti Źidů vůči papeži Piovi XII. se týká především římských Židů, kteří, protože se nacházeli nejblíže Vatikánu, byli mimořádným předmětem jeho péče.“

Zolli po válce konvertoval ke katolicismu a vybral si křestní jméno Eugenio na znamení vděčnosti vůči Piovi XII., jenž se občansky jmenoval Eugenio Pacelli. Prorocky sdělil své dceři:

„Uvidíš, že z Pia XII. udělají obětního beránka za mlčení celého světa k nacistickým zločinům.“

Moshe Sharett, pozdější prezident Izraele, prohlásil na konci války:

„Mou první povinností bude poděkovat Piovi XII. a Katolické církvi jménem židovské komunity za všechno, co vykonali v různých zemích pro záchranu Židů.“

Světový židovský kongres r. 1945 podpořil vatikánské charitativní akce „jako uznání toho, co Svatý stolec učinil pro záchranu Židů před fašistickým a nacistickým pronásledováním.“

Dr. Joseph Natan jménem Italské židovské komise řekl r. 1945: „Vyjadřujeme jménem všech pronásledovaných své poděkování papeži a řeholníkům, plnícím jeho příkazy. Považovali každého pronásledovaného za bratra a pomáhali všem bez ohledu na hrozící nebezpečí.“

Unie italských židovských komunit vyhlásila r. 1955 17. květen „Dnem vděčnosti“ za pomoc Pia XII. v době války.

Rabín David Dalin z USA připomenul větu z Talmudu, že kdo zachrání jeden lidský život, počítá se mu to, jako by zachránil celý svět: „Pius XII. naplnil tento talmudský výrok lépe než kterákoliv jiná světová osobnost 20. století.“

V jiné své výpovědi, když polemizoval s pomluvami na adresu Pia XII., řekl: „Pius XII. nebyl Hitlerovým papežem, ale nejbližším spojencem, jakého Židé měli – a to v okamžiku, kdy toto mělo největší význam.“ Rabín Dalin požadoval, aby Piovi XII. byl přiznán titul „Spravedlivý mezi národy světa“.

Představitelka Izraele na fóru OSN Golda Meirová, pozdější předsedkyně vlády, se vyjádřila r. 1958 u příležitosti úmrtí Pia XII. následovně:

„Když se strašlivé utrpení stalo údělem našeho národa, papež pozvedl hlas na obranu obětí. Hluboce litujeme ztráty, kterou představuje smrt tohoto velkého služebníka míru.“

William Zuckermann, šéfredaktor židovského časopisu „Jewisch Newsletter“, napsal:

„Je pochopitelné, že smrt Pia XII. musela vyvolat mezi Židy upřímný zármutek. V naší generaci snad nebylo jiné takové osobnosti na vedoucím místě, jež by pomáhala Židům více než zesnulý papež v čase jejich největší tragédie.“

Elio Toaff, pozdější vrchní rabín Říma, jenž přežil holocaust, řekl:

„Více než kdokoliv jiný jsme měli možnost zakusit soucitnou dobrotu a velkodušnost papeže během těch nešťastných let pronásledování a teroru, kdy se zdálo, že pro nás už neexistuje žádné útočiště.“

Historik německého původu Rudolf Fischer-Wollpert v „Lexikonu papežů“ r. 1985 odhadl počet Židů zachráněných bezprostředně Piem XII. v Římě na 5 tisíc. Židovský historik a filozof Pinchas Lapide, jenž pracoval na izraelském konzulátě v Miláně a vyslýchal Židy, kteří přežili holocaust, však tvrdí ve své knize „Three Popes and the Jews“ na základě archivních výzkumů, že papež Pius XII. buď přímo nebo nepřímo (tzv. buď v Římě, kde sám vydával pokyny k ukrývání Židů, nebo svými intervencemi v zahraničí) zachránil cca 860 tisíc Židů.

Neodbytně se tedy vnucuje otázka: Kde je pravda? Podporoval papež činnost nacistů nebo naopak byl jejich přirozeným – a často i hrdinským – protivníkem? Jak je možné, že hodnocení bezprostředních účastníků těchto událostí a dnešních kritiků Pia XII. se od sebe tak diametrálně liší?

Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v dalších dílech našeho seriálu.

P. Marek Piotrowski, Rycerz Niepokalanej 1/2011,   překl. -rm-

 

Příznaky bouře

„Jaká byla činnost Eugenia Pacelliho, pozdějšího papeže Pia XII., v době po I. světové válce a v prvých letech Hitlerovy vlády v Německu? Nechme mluvit fakta, jedno po druhém, rok po roku.

 

1917  Kardinál Pacelli se stává apoštolským nunciem v Německu. Bude jím plných 12 let až do r. 1929.  Ze 44 promluv, které tenkrát pronesl, 40 odsuzuje nějaký aspekt rodící se nacistické ideologie.

R. 1923 se pokusila Hitlerova strana NSDAP v Bavorsku o puč, který ztroskotal. Německý apologeta Michael Hesemann ve své knize „Die Dunkelmaenner“ uvádí na str. 77 dopis, který nuncius Pacelli o celé záležitosti napsal do Říma. Varuje před protikřesťanským charakterem nového hnutí a uvádí, že „Hitler a Luddendorf napadají Židy a jezuity“ a že „nová nacionálně socialistická strana má ve svém programu fanatickou protikřesťanskou nenávist“.

1928  Papež Pius XI. poprvé varuje před fašismem. Zároveň téhož roku římské Svaté oficium, předchůdce dnešní Kongregace pro nauku víry, vydává toto prohlášení: „Katolická církev vždycky měla zvyk modlit se za Židy… Apoštolský stolec, vedený zásadou Božího milosrdenství, je bránil před nespravedlivými útoky a tak, jako vystupuje proti veškeré nenávisti mezi národy, odsuzuje nyní nenávist zaměřenou proti národu kdysi od Boha vyvolenému, nenávist, známou pod jménem antisemitismus.“ (Cit. Zawsze Wierni 29/1999, str. 35.)

1930  Kardinál Pacelli se stává státním tajemníkem Sv. stolce a v této funkci setrvá 9 let. Během té doby zašle Němcům 55 protestů, za což jej nacistický tisk nazve pohrdavě „kardinálem milujícím Židy“.

1931  Pius XI. v encyklice „Non abbiamo bisogno“ odsuzuje teze italského fašismu, zejména v rovině výchovy mládeže. Italští fašisté reagují provokativními antikatolickými demonstracemi. Časopis Svědků Jehovových „Zlatý věk“ nazval diktátora Mussoliniho „velikým Italem“ a nadšeně popisoval protikatolické výtržnosti: „Nábytek letěl z oken katolických sdružení na ulici a oblaka kouře s ohněm se vznášely k nebesům.“

1933  V Německu proběhly volby. V téměř všech katolických regionech získala nacistická strana podstatně horší výsledky než jinde. Bylo to důsledkem varování před hitlerovskou hrozbou z kazatelen. Sv. stolec vyzval všechny biskupy a kněze Německa, aby se postavili proti rasové nenávisti. Mnichovský kardinál Michael Faulhaber pronesl proslulou sérii adventních kázání, v nichž odmítl antisemitskou propagandu.

Když došlo k podpisu konkordátu mezi Vatikánem a Německem v červenci r. 1933, jenž byl připraven již dříve ve 20. letech, to znamená dávno před nástupem Hitlera k moci, kardinál Pacelli vydal prohlášení, že konkordát neznamená souhlas s nacismem.

Hitler pohrozil v případě nepodepsání konkordátu uzavřením všech katolických škol. Papež spoléhal na to, že konkordát zabrání vzniku árijské Německé národní církve. Bohužel, i když v této době ještě katolické školy nebyly zavírány, úřady vyvíjely na rodiče takový nátlak, že se báli své děti do nich posílat. V Bavorsku, nejkatoličtější části Německa, chodila r. 1937 do katolických škol pouhá 3 procenta dětí, zatímco před r. 1933 to bylo 65 procent. Poté začaly být katolické školy od úřadů likvidovány.

V červenci r. 1933 hnutí zvané „Němečtí křesťané“, podporované Hitlerem, získalo většinu ve vedení protestantských církví. Požadovalo vyloučení Starého zákona z bible a také všech židovských motivů z evangelií, volalo po zákazu manželství křesťanů se Židy atd. Později toto hnutí začalo prosazovat pohanské elementy místo křesťanství.

1934  Papež Pius XI., když viděl, co se děje, odsoudil ve vánoční promluvě tohoto roku nacismus. Mládež organizovaná v Hitlerjugend zpívala během norimberského sjezdu NSDAP: „Žádný podlý kněz nám nevyrve pocit, že jsme děti Hitlerovými. Pryč s kadidlem a svěcenou vodou! Církev nerozumí tomu, co má hodnotu. Hákový kříž přinese světu spásu.“

Vatikán se dostal do konfliktu s III. říší v souvislosti se zákony o povinné sterilizaci osob zatížených dědičnými chorobami. Tento protest způsobil určité zmírnění předpisů. Postoj Sv. stolce byl ale oslaben entuziastickým nadšením evropských a amerických „intelektuálů“, nepřátelsky naladěných proti Církvi, pro navrhované nacistické řešení.

1935  Vatikánský rozhlas vyzval v reakci na norimberské rasové zákony k modlitbě za pronásledované Židy v Německu. V březnu téhož roku napsal kardinál Pacelli otevřený dopis kolínskému arcibiskupovi, v němž nazval nacisty „falešným proroky s pýchou Lucifera“. Napadl v něm „ideologii posedlou předsudkem rasy a krve“.

Pius XI. prohlásil, že rasismus je hříchem. To urychlilo Hitlerovo rozhodnutí o konfrontaci s Církví. Spustila se vylhaná propagandistická kampaň proti „pohlavnímu zneužívání dětí katolickými kněžími a laickými pracovníky“, která měla za následek soudní procesy s duchovními osobami. Začalo také odstraňování křížů ze škol a bylo zakázáno zvonit z kostelů. Goebbelsova propagandistická mašinérie vymýšlela jako na běžícím pásu údajné skandály zneužívání. Církev v Německu byla vyloučena z veřejného života a „zatlačena do sakristie“.

P. Marek Piotrowski, Rycerz Niepokalanej 2/2011, překl. -rm-

 

Těsně před vypuknutím války

Diskuse ohledně postojů Vatikánu a zejména papeže Pia XII. vůči nacismu a zločinům holocaustu za druhé světové války se vrací jako bumerang. Navzdory času, který uplynul, je to stále dráždivé téma. Papež Pius XI. otevřeně odsoudil nacismus a vyzval k zastavení pronásledování Židů. Mnoho katolíků zahynulo, protože poskytovali Židům pomoc. Přesto u veřejnosti stále ulpívá na Katolické církvi stín antisemitismu.

Jak vypadalo Německo v době vzrůstajícího nacistického teroru těsně před vypuknutím druhé světové války? Pohleďme na fakta:

1936: Stupňuje se kampaň za odstraňování křížů ze školních učeben. Papež Pius XI. předpovídá, že vládcové III. říše nejenom přivedou svět do katastrofy, ale zároveň také umožní expanzi komunismu od střední Evropy směrem na západ.

1937: Odsouzení nacismu encyklikou „Mit brennender Sorge“ (S palčivou péčí). Papež zde staví nauku Církve proti rasistické ideologii, a také proti panteistickým názorům, populárním mezi nacistickými hodnostáři. Encyklika, jež byla přečtena v 11 tisících katolických farnostech Německa, vyprovokovala nacistického ministra propagandy Goebbelse k tomuto zápisu do svého deníku: „Teď teprve kněží poznají náš pořádek a naši neústupnost.“

Německá vláda zasílá do Vatikánu protestní nótu a oznamuje, že encyklika znamená faktické zrušení konkordátu. Začíná štvanice na kněze. Do koncentračního tábora Dachau je odvezeno 447 kněží, z toho 411 katolických (navzdory faktu, že katolíci představovali pouhou třetinu obyvatelstva). V refrénu písně hitlerovských bojových oddílů SA se objevují tato slova: „Soudruzi, věšejte Židy a stavějte kněze ke zdi.“

Papež Pius XI. zároveň vydává encykliku „Divini Redemptoris“ odsuzující komunismus. Vatikánský státní sekretář kardinál Eugenio Pacelli hovoří v pařížské katedrále Notre Dame o Němcích: „Je to ušlechtilý a mocný národ, který špatní pastýři přivedli nad propast svojí rasistickou ideologií.“ Pius XI. řekl delegaci německého episkopátu: „Svým cílem a metodami se národní socialisté ničím neliší od bolševiků. To bych řekl i panu Hitlerovi.“     

Čtěte také:

Velký papež Pius XII., zachránce Židů, o krok blíže blahořečení

Pius XII. – Papež, který "mlčel" a přitom zachraňoval Židy

Papež Pius XII. – hrdina protinacistického odporu

Světec nebo zbabělec? Papež Pius XII. a Třetí říše

Nikto neurobil viac pre obete nacistických vojnových zločinov ako Pius XII. Židovské svedectvo o “tichu” Sv. Otca

Katolická Církev spojencem nacismu?

Židovský soud nad papežem, který zachraňoval Židy

 

 

1938: Papež Pius XI. vyhlašuje svoji proslulou větu skupině belgických poutníků: „Antisemitismus je nepřípustný, neboť my všichni jsme duchovně semity.“

Vídeňský kardinál Innitzer vítá ve své deklaraci hitlerovské obsazení Rakouska. Přikazuje zvonit a vyvěsit nacistické vlajky. To se stane později pro kritiky Církve „důkazem“, že ona sympatizovala s Hitlerem. Neuvedou už ale, že kardinál Innitzer byl ihned volán do Vatikánu a přinucen k veřejnému odvolání svého postoje.

Vatikán na stránkách svého deníku „L´Osservatore Romano“ označuje tzv. „Protokoly sionských mudrců“, údajný plán čelných židovských rabínů na ovládnutí světa, jímž nejčastěji operovala nacistická propaganda, za „nepochybný falzifikát“.

Polský velvyslanec u Vatikánu podává zprávu o svém rozhovoru s německým kolegou: „Německý velvyslanec mluvil s despektem o údajně hrubém tónu Vatikánu vůči Hitlerovi a jeho vládě jak v oficiálních notách, tak i v rozhovorech. Ať už kardinál Pacelli, nebo americký kardinál Mundelein, nebo L´Osservatore Romano, všichni používají nejurážlivější výrazy.“

Vatikán se zapojuje do iniciativ na záchranu německých Židů. Až do vypuknutí II. světové války katolické Sdružení sv. Rafaela a německá Caritas zorganizovaly výjezdy více než 200 tisíc Židů a židovských konvertitů za hranice (r. 1940 bylo Sdružení sv. Rafaela nacistickými úřady rozpuštěno, pozn. red.). Tyto akce však narazily na nepochopení vlád Anglie a Irska, proto se Vatikán zaměřil ve své snaze zajistit Židům novou existenci na Brazílii, Argentinu a další latinskoamerické země. USA přijaly v té době pouhých 21 tisíc osob.

L´Osservatore Romano publikuje kritické zpravodajství z průběhu tzv. „křišťálové noci“ v Německu z 9. na 10. listopadu r. 1938. Nacistická luza se tehdy vrhla na židovské synagogy a obchody a zapalovala je. Ulice německých měst byly plné úlomků spáleného skla, připomínajících křišťál, proto „křišťálová noc“ (napadeny byly také rezidence některých biskupů: kardinála Faulhabera v Mnichově, kardinála Innitzera ve Vídni, biskupa von Galena v Münsteru aj., pozn. red.). Bernhard Lichtenberg, probošt katedrály sv. Hedviky v Berlíně, následující den po této události se veřejně modlil za Židy. Později byl zatčen a zemřel při převozu do Dachau.

Papež Pius XI. ukládá katolickým univerzitám zpracování tématu „Rasimus jako teologický blud...“

1939: Pius XI. těsně před smrtí pronesl kázání odsuzující fašismus. 2. března byl kardinál Pacelli zvolen papežem a přijal jméno Pius XII. Německý deník „Berliner Morgenpost“ tuto volbu hned následující den komentoval slovy: „Němci si vůbec necení volby Pacelliho, protože jako biskup i jako kardinál vystupoval proti národnímu socialismu.“

V květnu skupina německých protestantských teologů zakládá tzv. „Institut odžidovštění“. Ten si dal za úkol provést „očistné“ změny v Bibli. Vydal tzv. „Knihu německé víry“ obsahující nová přikázání, např. „Dbej o čistotu krve!“, „Uctívej svého Vůdce a mistra!“ atd.

1. září vypukla válka. Již v říjnu vydává Pius XII. encykliku „Summi Pontificatus“, která odsuzuje její rozpoutání. Papež v tomto dokumentu vyjadřuje také svůj soucit a sepětí s napadeným polským národem. Odvolává se též na novozákonní citát „zde už není Řek, ani Žid...“ a dává najevo, že používá slovo „Žid“ v kontextu odmítnutí rasismu. Varuje také před nacistickými teoriemi, v nichž vidí počátek „hodiny temnoty“. Americký deník „New York Times“ na své první straně takto komentuje text encykliky: „Papež odsuzuje diktátory, narušitele smluv a rasismus.“

Encyklika byla natolik jednoznačná, že spojenecká letadla její text shazovala na Německo se záměrem vyvolání protinacistických nálad. Některé prameny také sdělují, že byl podniknut pokus provést nad Hitlerem exorcismus na dálku.

Papež se nabídl jako prostředník kontaktů německé protihitlerovské opozice s Anglií a Francií. Apoštolský stolec organizuje pomoc uprchlíkům. Otevírá pro ně na celém světě své prostory v budovách diplomatického zastoupení Vatikánu, dokonce i v tak exotických místech, jako v Šanghaji nebo na Haiti.

P. Marek Piotrowski, Rycerz Niepokalanej 3/2011, překl. -rm-

 

Mlčet nebo křičet?

„Je lépe veřejně zachovat mlčení a dělat to, co jsme dělali dosud – to znamená poskytovat všechnu možnou pomoc těmto ubohým lidem...“ (Pius XII.) Takový postoj se stane později obžalobou tohoto papeže, že "neexkomunikoval nacisty" a "mlčel".

Abychom mohli objektivně zhodnotit předválečná i válečná léta, je třeba znát historii a aktivity Sv. stolce.

1940 V lednu papež vydává instrukci vatikánskému rozhlasu, aby ve svém vysílání poukazoval na strašlivá zvěrstva nacistů v okupovaném Polsku proti Židům i Polákům. „Jewish Advocate“, vycházející v americkém Bostonu, psal o těchto pořadech vatikánského rozhlasu, že „otevřeně odsuzují německé zločiny, páchané nacisty v Polsku a potvrzují tak, že tyto krutosti urážejí morální svědomí lidstva“.

A „New York Times“ napsal: „Vatikán promluvil s autoritou, kterou nelze zpochybňovat, a potvrdil nejhorší zvěsti o teroru, které vystupují z polské temnoty.“

„Manchester Guardian“ nazval vatikánský rozhlas „nejmocnějším zastáncem týraného Polska“.

Papež při audienci, udělené německému ministru zahraničí Ribbentropovi (byl to jediný vysoký nacistický funkcionář, jehož Pius XII. přijal), mu přečetl seznam hitlerovských zločinů. „New York Times“ takto komentoval tuto událost: „Papež promluvil k Ribbentropovi plamennými slovy a bránil Židy v Německu a v Polsku.“

1941 V Německu proběhla konference „odborníků“ na církevní záležitosti. V jejich závěrech se objevil požadavek „konečného zúčtování“ s Církví. 17. prosince představitelé evangelické církve v Meklenbursku, Durynsku, Sasku, Hesensku, Šlesvicku-Holštýnsku, Anhaltu a Lübecku vydali společné prohlášení, v němž tvrdí, že Židé nejsou schopni dosáhnou spásy ani křtem, protože jsou jiné rasy a nesou odpovědnost za vypuknutí války.

Němečtí katoličtí biskupové protestují proti plánům eutanázie postižených osob.

1942 Pius XII. posílá nuncia do Vichy, tehdejšího hlavního města poražené Francie, aby protestoval proti „nelidským zatýkáním a deportacím Židů do Slezska a do Ruska“. „New York Times“ píše: „Papež se zasazuje za Židy určené k deportaci z Francie.“

Tato intervence velice rozzuřila Němce. Goebbelsova propaganda rozšířila na oplátku 10 milionů exemplářů brožury, která ostře napadá Pia XII. a nazývá ho „prožidovským papežem“.

V červenci byl publikován – papežem inspirovaný – pastýřský list holandských biskupů, odsuzující „nemilosrdné a nespravedlivé zacházení se Židy“.

Bohužel výsledky byly zcela opačné od zamýšlených. Hitlerovci okamžitě zatýkají a odvážejí do Osvětimi několik stovek katolických konvertitů ze židovství (mezi nimi i pozdější světici Edith Steinovou). Celkový počet deportovaných osob židovského původu je značně vyšší než v jiných zemích (79 procent). Papež proto ničí již připravenou encykliku, odsuzující nacistické zločiny, a vysvětluje to následovně:

„Jestliže list holandských biskupů stál život 40 tisíc osob, to můj protest by mohl způsobit smrt 200 tisíc obětí. Nemohu si dovolit takto riskovat. Je lépe veřejně zachovat mlčení a dělat to, co jsme dělali dosud – to znamená udělovat všechnu možnou pomoc těmto ubohým lidem.“

Také v promluvě ke kardinálům oznámil že jeho činnost ve prospěch Židů bude mít od nynějška tichou formu. Je to „v zájmu samotných obětí, abychom nedělali jejich situaci ještě těžší a nesnesitelnější“.

Biskup Jean Bernard z Lucemburku, vězeň koncentračního tábora Dachau, informuje tajně Vatikán, že „jakmile se objeví protesty, situace vězňů se rapidně zhorší“. O rok později papež napíše: „Často je bolestné a těžké rozhodnout, co vyžaduje situace: zdrženlivost a tichou opatrnost nebo naopak jasné slovo a energickou aktivitu?“

Tento postoj vystavil později papeže obviněním, že „neexkomunikoval nacisty“ a „mlčel“. Vrchní rabín Dánska Marcu Melchior potvrzuje po létech: „Kdyby papež promluvil, Hitler by pravděpodobně provedl masakry více než 6 milionů Židů a určitě desetkrát deset milionů katolíků.“

Pius XII. prosí kostely a kláštery, aby poskytovaly úkryty Židům. Posílá též tajný list biskupům, aby dávali řeholním domům dispens od klauzury za účelem úkrytu pro Židy. Hitlerovská vnitřní analýza tak hodnotí činnost papeže:

„Jeho řeč byla jedním dlouhým útokem na všechno to, co my požadujeme... Výrazně zaujímá pozice na straně Židů. Obviňuje německý lid z nespravedlnosti vůči Židům a stává se tak mluvčím židovských válečných zločinců.“

Němečtí katoličtí biskupové vydali pastýřský list „Fulda“, otištěný potom v zemích Spojenců jako příklad vnitřního odporu proti nacismu.

Pius XII. vyhlašuje na Hod Boží vánoční poselství, v němž odsuzuje nacistické zločiny a mluví o „stovkách tisíc lidí vražděných bez jakékoliv osobní viny pouze z důvodů národnostní nebo rasové příslušnosti...“ „New York Times“ to komentuje takto: „Hlas papeže je jediným hlasem odporu. Zaznívá v době, kdy celý kontinent mlčí.“

P. Marek Piotrowski, Rycerz Niepokalanej 4/2011, překl.  –rm-

Oficiální exkomunikace Hitlera by mohla mít katastrofální následky. Takový krok by vyvolal okamžitou odvetu v té formě, že by zahynul ještě mnohem větší počet Židů, především těch, kteří se nacházeli v péči církevních institucí. Ostatně veřejná exkomunikace Führera nebyla nutná, Hitler sám se s Katolickou církví rozešel svým spisem „Mein Kampf“, kde hlásá názory, které diametrálně odporují katolické nauce. Tím upadl do exkomunikace „latae sententiae“, tj. automatické, již netřeba veřejně vyhlašovat. A nacistickou ideologii odsoudila Církev mnohokrát, zejména encyklikou „Mit brennender Sorge“ Pia XI. a „Summi Pontificatus“ Pia XII., jak uvádějí předchozí příspěvky.

 

Válečná léta

Tak vypadaly aktivity Sv. stolce během války:

1943 V únoru velký rabín Záhřebu Miroslav Freiberger děkuje papeži za pomoc při emigraci židovských dětí do Turecka. Pius XII. totiž prostřednictvím svého internuncia Angela Roncalliho (pozdějšího papeže Jana XXIII.) intervenoval u turecké vlády, aby se nebála přijmout lodě s židovskými dětmi z Balkánu, jimž hrozila deportace do Osvětimi. Turci původně odmítali tyto děti přijmout, protože měli strach z nacistického Německa.

Španělský šéf státu generalissimus Francisco Franco předkládá Vatikánu plán na uzavření míru na Západě a využití nacistického Německa při obraně civilizace před komunismem. Pius XII. odpovídá, že III. říše ustoupí jedině před vojenskou silou a vyjadřuje naději, že se tak stane díky angloamerické koalici. Dodává také:

„Nacistické pronásledování je nebezpečnější než kterékoliv předchozí.“

5. května rozesílá Státní sekretariát Sv. stolce memorandum všem vládám světa, v němž upozorňuje na existenci vyhlazovacích táborů pro Židy na území okupovaného Polska a na jejich vraždění v plynových komorách. Vatikán se stal prvním státem světa, který otevřeně informoval o existenci těchto míst likvidace Židů. V té samé době americký ministr zahraničí Cordell Hull sděluje polské exilové vládě v Londýně, že „nejsou dostatečné důkazy pro to, aby se ospravedlnila deklarace poukazující na popravy v plynových komorách.“

2. června ve svém veřejném vystoupení papež řekl: „Chtěl bych obrátit vaši pozornost na současný tragický osud Poláků...Prosíme Královnu nebes, aby těmto tak těžce zkoušeným lidem, jakož i všem jiným, kteří musí pít tento kalich hořkosti války, dopřála lepší budoucnost podle jejich oprávněných tužeb a velikosti jejich obětí v Evropě, obnovené na křesťanských principech v jednotě států osvobozených od bludů a pokřivení minulosti.“

11. června Meir Touval-Weltmann (člen komise pro pomoc evropským Židům) předává arcibiskupu Roncallimu poděkování za pomoc Sv. stolce při záchraně Židů na Slovensku a v Chorvatsku.

V září Němci vstupují do Říma. Žádají od Židů výkupné ve výši milionu lir a jistého množství zlata, jinak prý budou všichni deportováni do koncentračního tábora. Peníze byly shromážděny, ale chybělo 15 kg zlata. Rabín Říma Izrael Zolli se obrací na papeže, který nezaváhal: výkupné bylo zaplaceno. Nebyl zveřejněn zdroj původu zlata, ale mluvilo se o tom, že papež přikázal roztavit některé liturgické nádoby.

Němečtí nacisté však i přesto, že římští Židé výkupné zaplatili, zahájili jejich deportace. Papež vydal okamžitě příkaz, aby církevní instituce je ukrývaly. V samotném Římě 155 klášterů poskytovalo útočiště židovským rodinám i jednotlivcům. Téměř 3 tisíce Židů se schovávalo v papežově letním sídle Castel Gandolfo, další byli skryti v samotném Vatikánu, ve sklepích Papežského biblického institutu a na Gregoriánské univerzitě.

1. září Pius XII. odsuzuje zabíjení postižených osob nacisty v rámci programu eutanázie: „Běda těm, kteří budují svou moc na nespravedlnosti! Běda těm, kteří týrají a mučí bezbranné a nevinné, protože na sebe svolávají Boží hněv!“

24. září Světový židovský kongres (USA) děkuje apoštolskému delegátovi Sv. stolce v Londýně za záchranu 4 tisíc Židů z ostrova Arbe: „Jsme si jisti, že úsilí Vaší Svatosti a Apoštolského stolce se staly příčinou tohoto šťastného řešení, proto bychom Vám a Sv. stolci chtěli vyjádřit své nejsrdečnější poděkování.“

V listopadu Pius XII. posílá Adolfu Hitlerovi list, v němž kategoricky odsuzuje masové vraždy Židů. Po osvobození Říma skupina Židů navštěvuje papeže, aby mu poděkovala. Díky jeho úsilí se v Itálii zachránilo 80 procent tamních Židů, zatímco v ostatní Evropě pouze 20 procent.

Piovi XII. byla pořízena speciální pamětní deska v Muzeu osvobození v Římě, kde jsou napsána tato slova:

„Sjezd delegátů italských židovských komunit...cítí hlubokou povinnost vzdát hold jeho Svatosti a vyjádřit pocit vděčnosti všech Židů za to, že Církev poskytla důkazy lidského bratrství v čase pronásledování, kdy jejich život byl ohrožen nacistickým a hitlerovským barbarstvím. Mnoho kněží trpělo ve vězeních a koncentračních táborech za to, že poskytovali pomoc Židům...Židé si budou vždycky pamatovat, co v těchto strašlivých letech Církev v čele s papežem pro ně udělala.“

Ve světle těchto faktů vyznívají proto výtky, že papež neexkomunikoval oficiálně Hitlera, zcela absurdně. Bylo by to čistě symbolické gesto, jež by mohlo mít velmi vážné následky. Margharita Marchione dokonce tvrdí, že takový krok „by vyvolal okamžitou krutou odvetu a smrt mnohem většího počtu Źidů, zvláště těch, kteří se ukrývali v církevních zařízeních, a také k zesílení pronásledování katolíků.“

Tak to chápal i papež, který r. 1940 v rozhovoru s velvyslancem Itálie u Vatikánu řekl: „Vědomí, že bychom mohli zhoršit osud těchto nešťastníků, nám káže zdržet se toho, abychom mluvili ještě ostřeji.“

O rok později Pius XII. napsal: „Tam, kde by papež chtěl hlasitě a silně křičet, jsou mu žel vnuceny vyčkávání a mlčení...“

Pinchas Lapide, židovský historik, cituje výpověď jednoho Žida, která je plně ve shodě s takovým chápáním problému: „Nikdo z nás si nepřál, aby papež mluvil otevřeně. Všichni jsme byli uprchlíky a nechtěli jsme, aby se na nás obracela pozornost. Gestapo by jenom zintenzívnilo své pátrání.“

P. Ferrere se vyslovila v podobném tónu r. 1943 jménem Červeného kříže v Ženevě: „Protesty nic nepomohou, naopak mohou se stát velmi špatnou službou pro ty, kterým měly pomoci.“

Z papežova úhlu pohledu měl Hitler miliony rukojmích. Mnohem účinnější byly proto diplomatické zákroky. Přinesly pozitivní výsledky, i když značně omezené, a to v takových zemích jako Maďarsko, Rumunsko, Slovensko nebo Chorvatsko.

 

P.Marek Piotrowski, Rycerz Niepokalanej 5/2011, překl.  -rm-

Pozn. překl.: K doplnění článku bylo též použito studie „Pierre Blet SJ: Pius XII.“, vyd. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2001

 

Pomluvy, vycházející z fantazírujícího dramatu německého publicisty Rolfa Hochhutha „Náměstek“, se staly normou očerňování papeže Pia XII. Prim tady hráli komunisté. Západní liberálové se však rádi připojili. Hysterická obvinění Pia XII. odvracela totiž pozornost od skandálního postoje celého Západu vůči Hitlerovi a Židům v době druhé světové války.

Papež Pius XII. nejenže nemlčel o hitlerovských zločinech, ale hlasitě a důrazně je odsoudil. Před ještě ostřejším odsouzením ho zastavila starost o osudy té části židovské populace, která nalezla útočiště před deportacemi v církevních zařízeních. Židovské organizace si toho byly vědomy, proto po válce zahrnuly Pia XII. mnoha projevy uznání za jeho postoj a aktivitu.

Iniciativy zaměřené k očernění papeže Pia započaly teprve v 60. letech (i když komunistická propaganda rozšiřovala příležitostné klepy už předtím). Bezprostředním precedentem se stalo známé drama Rolfa Hochhutha. Nutno zdůraznit, že se jedná o smyšlený příběh a smyšlené události, i když podané sugestivně. Hierarchové římské kurie jsou tady představeni v nepříznivém světle, jako by se nejprve chtěli zalíbit fašistům a potom aliantům. „Náměstek“ byl poprvé uveden r. 1963 v Berlíně a potom v dalších 20 zemích světa. Pro zajímavost: V tehdejším komunistickém Polsku byl hrán r. 1966, v roce milénia křtu polského národa.

Samozřejmě mnoho význačných osobností dementovalo Hochhutovy výjevy jako absolutně nepravdivé (např. Robert M. Kempner, bývalý šéf americké delegace žalobců u Norimberského tribunálu, soudícího po válce nacistické zločince), ale teze byla nosná a to – jak se ukázalo – nikoli náhodou.

Na odhalení opony zakrývající pozadí tohoto divadelního kusu bylo třeba počkat si až do pádu komunismu ve Východní Evropě. V lednu r. 2007 popsal v americkém „National Review“ celou operaci její přímý účastník Ion Mihai Pacepa, bývalý generál rumunské komunistické rozvědky. Ukázalo se, že zhruba rok a půl po smrti Pia XII. v únoru r. 1960 sovětský diktátor Nikita Chruščov nastolil plán na snížení autority Vatikánu na Západě. Rusové celou akci řídili, hlavními vykonavateli byli Rumuni. Ti odeslali do Vatikánu své agenty,vydávající se za kněze, údajně pronásledované komunistickým režimem. Některým se podařilo proniknout i do tajného vatikánského archivu se záměrem najít kompromitující dokumenty na Pia XII. z doby války. Protože se žádné takové materiály nenašly, předložily výzvědné služby německému spisovateli Hochhuthovi, do té doby úplně neznámému, zcela smyšlené podklady, aby na jejich základě sestavil uvedené drama. Dnes víme, že tiskem vydalo tento kus jako první jedno německé nakladatelství, jež bylo expoziturou sovětské rozvědky KGB. Založil je generál Ivan Agajants, specialista KGB na dezinformace.

Potom už všechno pokračovalo ve vyježděných kolejích – agenti KGB a tzv. levicoví intelektuálové se postarali, aby „Náměstek“ se stal bestsellerem.

Zbigniew Parafianowicz v „Dzienniku“ 31. ledna r. 2007 cituje výpověď italského specialisty na záležitosti Vatikánu Andrei Tornielliho, který tvrdí, že podobným způsobem se pokoušely tajné služby kompromitovat Jana Pavla II. hned po jeho volbě papežem. Akce ale rychle shořela, protože Karol Wojtyla na rozdíl od Eugenia Pacelliho žil a manipulace byla proto značně obtížnější.

 

Potlačení výčitek svědomí?

Je těžké ubránit se dojmu, že hysterická obvinění Pia XII. a potažmo celé Katolické církve chtěla ve skutečnosti odvrátit pozornost od skandálního postoje celého západního světa vůči Hitlerovi a Židům během druhé světové války i před ní. Koncem 30. let přecházelo z jedné země do druhé mnoho uprchlíků z hitlerovského Německa ve stálé obavě, že je chytí policie a deportuje zpět. Francie a Anglie se předháněly v ústupcích Hitlerovi a po útoku Německa na Polsko nesplnily své spojenecké závazky a nezahájily vojenskou akci.

V průběhu války západní země dlouho nechtěly slyšet – navzdory zprávám polské podzemní Zemské armády – o holocaustu Židů. V okupované Francii vznikla kolaborantská vláda, sídlící v lázeňském městě Vichy, jež spolupracovala s Němci při deportaci Židů.

 

Shrnutí celého seriálu

Suchá fakta, která jsme uvedli, dokazují, že tvrzení o údajné podpoře nacismu ze strany Pia XII. je lživé. Rovněž tak neodpovídá pravdě, že papež neodsoudil hitlerovské zločiny. Naopak, Pius XII. protestoval intenzívněji než jakákoliv jiná světová autorita.

Když se ukázalo, že oficiální vystoupení jenom zvyšují hitlerovský teror, Vatikán dal přednost tajným aktivitám: diplomatickým zákrokům, pomoci při emigraci Židů do zemí nezasažených válkou, příkazům církevním institucím, aby ukrývaly Židy s celými rodinami. Tím Církev zachránila stovky tisíc osob před deportacemi a smrtí v plynových komorách. Pius XII. za to dostal ještě během války a zejména po ní řadu poděkování od židovských organizací i jednotlivců.

Důkazy odhalují, že „černá legenda“ byla vyrobena a rozšířena sovětskou rozvědkou na osobní příkaz Nikity Chruščova s pomocí rumunské rozvědky a za potlesku levicových intelektuálů. Mezi nacismem a katolicismem existoval nepřekonatelný mystický konflikt, který si dokonale uvědomovali nacisté, proto podnikli řadu iniciativ k likvidaci katolické církve a k nahrazení katolického kultu pohanskými, pangermánskými pověrami.

 

 

P. Marek Piotrowski, Rycerz Niepokalanej 6/2011, překl.  -rm-

Pozn. překl.: K doplnění článku bylo též použito studie „Pierre Blet SJ: Pius XII.“, vyd. Matice cyrilometodějská, Olomouc 2001

 

http://immaculata.minorite.cz

Klíčová slova: politická korektnost  | Katolická církev  | revoluce  | nacismus  | Německo  | Židé  | Izrael
4960 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Salvini šokoval marxistického papeže. Odevzdání hlasu SPD je v těchto volbách i hlasem pro SalvinihoTakhle vypadají "rasově vyvážené reklamy". Podívejte seOtázka "komu to tam hodit“ je pro rozumného vlastence vyřešena: Okamurovi. A pokud jde o Babiše...Podpořte nás prosím a bojujte společně s námi za to, aby naše země byla opět naše, aby se tu dalo dobře a bezpečně žít a abychom tuto zemi ubránili pro nás i pro naše děti a vnuky a další generacePapež František je vinen tím, že kryl a chránil pedofilní kněze. Urážel jejich oběti. Zde jsou šokující informace i o jeho lžích

euServer.cz

Zběsilému úsilí téměř všech našich oficiálních médií, aby všichni naši lidé proklínali Rusko, do nebes vynášeli Ameriku a byli náruživými fandy EU a NATOBezradnost KSČM podporující v čele vlády oligarchu a současně se tvářící jako sociálně, ekologicky, a kdoví jak ještě starostlivou politickou stranu

ePortal.cz

Bezprecedentní pokrytectví ODS?Starosta Čižinský vyhlásil na Praze 7 stav klimatické nouze. Budou se řezat výfuky i ruce, omezí se souložení a Greta dostane pomník

Eurabia.cz

Kulaci dneška?! Švédsko kráčí ve šlépějích bolševizmu - děti nepřátel režimu jsou ve školách mučeny a zesměšňoványChcete volit v eurovolbách KDU-ČSL? A víte, že č.1 jejich kandidátky podpořilo islámské povstalce proti syrským křesťanům?

FreeGlobe.cz

Stovky nelegálních imigrantů z Afriky okupovaly největší francouzské letiště. Křičeli, že Francie nepatří Francouzům. Co dostali za odměnu? (+ video)Digitální vražda a vymazání ze světa. Ukázkový případ nepohodlného novináře Alexe Jonese

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

eOdborar.cz

Britští dělníci tleskají stoupencům Brexitu, které by před třiceti roky hnali klackyČeši jsou zase pro smích a za totální idioty aneb sankce proti Rusku dodržujeme asi jenom my ...

ParlamentniListy.cz

Pithart vzpomínal na Havla. Jen za něj prý fungovalo dnešní blízké spojenectvíČSSD v eurovolbách získala prezidentův hlas
Články autora
Průzkum
Volby do Evropského parlamentu 24. a 25. května Koho budete volit ve volbách do Evropského parlamentu?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění