Německý Dr. Jekyll a pan Hyde

Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 19.1.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Německo

Německo má jeden velký problém: Jeho tisíciletou historii i šedesátiletou demokratickou přítomnost cloní dvanáct let nacismu. Nic nedokáže změnit na tom, že ať se dnes chová jakkoli, mnozí Evropané si bezděky a podvědomě všechno německé profiltrovávají sítem historické paměti, v níž jeden z nejvzdělanějších a nejtvořivějších národů všech dob spáchal ty nejzvrhlejší krutosti, jaké kdy člověk vůči člověku dokázal vymyslet. Od nacismu jen těžko dokážeme oddělit Wagnera a Nietzscheho. Nad krásou, sublimností a oduševnělostí Goethea, Schillera, Beethovena či Schuberta nás zamrazí, když se přistihneme, jak je vnímáme v nepochopitelném kontrastu k těm hrůzám, které mnohým Evropanům v hloubi duše Německo stále vyvolává. Německá duše a kultura se nám mnohým jeví jako schizofrenní. Jako bychom si nikdy nebyli zcela jisti, kdy se německý Dr Jekyll opět promění v pana Hydea, náhle, nevysvětlitelně a bez varování.

Je to prokletí, které si mladí Němci, od nacistických běsů už několika generacemi oddělení a tudíž bez viny, nesou v duši. Musí si je řešit každý jednotlivě a osobně, jak se stále občas setkávají s podezíravostí, nevraživostí a často i sarkastickými urážkami od druhých. Nejvíc si toho užijí od Britů, k nimž mají obzvlášť vřelý vztah a často zoufají, proč že jim jej Britové stejně nadšeně neopětují. Některým z nich to pomáhá pochopit, jak se asi mohli cítit jiní, které jejich dědové posílali na smrt ne za něco, co spáchali, nýbrž za to, čím se narodili. Je to chápání velmi užitečné a čím víc si jej mladí Němci užijí, tím budou moudřejší, laskavější a psychicky vyrovnanější.

Znám Němce, kteří o své národní schizofrenii a snadné manipulovatelnosti k totalitnímu myšlení a chování vědí a jsou před ní ve střehu. Patří mezi ně spisovatelé jako Günther Grass. Patří mezi ně můj německý překladatel a literární agent, bavorský katolický aristokrat, jemuž na konci války bylo šestnáct, a který věří v určitý stupeň národní kolektivní ne-li viny, tak rozhodně odpovědnosti, protože "každý Němec, kterému bylo tehdy nejmíň patnáct, věděl." Patřil mezi ně Konrad Adenauer se svým "již nikdy válka z německého území". Patřili mezi ně němečtí zakladatelé Evropské unie, kteří věřili, že aby německý pan Hyde znovu nevybuchl, musí se německý Dr Jekyll svěřit kontrole sousedů pod deštníkem evropanství a bedlivě střežené parlamentní demokracie.

Nepatří mezi ně těch čtyřicet či kolik procent mladých Němců přirovnávajících v jedné nedávné anketě Sharona k Hitlerovi - a tím prozrazujících ztrátu velkého kusu národní historické paměti. A jak říká slavný citát kteréhosi filozofa-státníka, "kdo zapomíná dějiny, riskuje jejich opakování". Nepatří mezi ně zjevně sudetoněmecké organizace, které se dokázaly přesvědčit, že německý pan Hyde nikdy neexistoval a že za všechna zla česko-německých vztahů mohou Češi. A nepatří mezi ně dnešní němečtí politici, kteří je v tom podporují, o rakouských nemluvě. Riskují tím, že pana Hydea probudí k novému životu.

Mám k Německu vztah ambivalentní. Jako spisovatel, jako Brit, jako Zápaďák, jako Žid a jako Čech.

Jako spisovatel si u Němců vážím jejich vysoké vzdělanosti, zvídavosti a zájmu o jiné kultury - včetně (Gottseidank) mých anglických her, které v překladu už odvysílala téměř každá německá rozhlasová stanice. U těch Němců, s nimiž jsem pracoval, jsem obdivoval nejen jejich samozřejmou pečlivost a důslednost, nýbrž i nečekaný smysl pro humor, který se ze všeho nejvíc raduje z vtipů o tom, jak Němci nemají smysl pro humor.

Jako Brit mám k Němcům vztah mírně povýšený, s vědomím, že máme lepší drama, že jsme je v vyhnali z britské oblohy, ubránili se jejich obrovské přesile, porazili ve válce a vnutili jim anglosaskou parlamentní demokracii - i když s nimi pořád prohráváme ve fotbale. Německy se sice jak takž domluvím, ale mluvím na ně důsledně anglicky (případně francouzsky nebo italsky, jestliže je umějí líp než angličtinu). Velmi brzy jsem totiž zjistil, že se k cizincům chovají v jiném západním jazyce přívětivěji než v němčině, zvlášť když vaše němčina gramaticky a přízvukově škobrtá, natož ještě slovansky.

Jako Zápaďák jsem Němce - vlastně jen ty západní - vždycky bral jako součást svého světa, na rozdíl od toho světa za železnou oponou. Ještě dlouho po pádu komunismu jsem při cestách autem přejížděl hranice zpět do Německa s pocitem úlevy, že už jsem (Gottseidank) zase "doma".

Jako Židovi mně často za návštěv Německa přeběhne mráz po zádech třebas i jen při zahlédnutí směrovky se jménem Dachau. Necítím se tam moc vesele a snažím se jím pokaždé projet co nejrychleji.

Jako Čechovi mně Německo celou dobu emigrace bylo lhostejné a z českého úhlu jsem se jím nezabýval. Bylo to ale možná proto, že jsem se nezabýval sebou samým jako Čechem a byl jsem si lhostejný i s těmi všemi českými úhly. Probudili mě k tomu teprve letos čeští novinářští flagelanti nekonečně mrskající české čtenáře sudetoněmeckými urážkami, výmysly a požadavky, které opět ohrožují tak dlouho pracně piplanou dobrou pověst celého německého národa.

Vím, že většina Němců se sudetoněmeckými požadavky zabývat nechce, protože je pokládá za vyřešené a nehodné nových mezinárodních konfliktů. Vědí vesměs, že oni už dávno ze svých daní své sudetské soukmenovce za odsun odškodnili sami, jako formu odškodnění Čechů za šestiletou okupaci. Mají-li jen trochu slušnou známku z dějepisu, vědí také, že nemožnost soužití Čechů a Němců na území českého království si nevymyslel Beneš, nýbrž že je poprvé vyslovil Henlein na honu s Lordem Runcimanem. Vědí také, že zatímco Češi nikdy neohrožovali národní existenci Němců, Němci se o likvidaci Čechů jako svébytného národa pokusili mnohokrát a málem se jim to podařilo. Je i mnoho Němců, kteří Čechům fandí s vědomím, že by bez nich byla evropská kultura bolestivě ochuzená a bylo by v ní míň srandy. Rmoutí mě, že se česká diplomacie dostatečně nesnaží na tyto Němce apelovat, aby si všimli, že podporou sudetských požadavků, či už jen netečností k nim, přestává klukovská sněhová koulovačka a začíná se zase házet tvrdým kamením. A že to už zase začíná bolet. A že to není fair.

Mezi svými mnoha národními vlastnostmi mají Němci dvě, na které potřebují být často upozorňovaní, protože s nimi kdekomu lezou na nervy. Jednou je Besserwisserei - což je neoblomná jistota, že všechno vědí nejlíp a mají proto Bohem danou povinnost každého poučovat, opravovat a vylepšovat, případně nutit dělat po jejich. Druhou je nevnímavost a necitlivost k citům, stavům a potřebám druhých, která velice snadno přechází v bezohlednost a krutost.

Češi by mohli být Němcům užitečným barometrem, který by je upozorňoval, kdy už to zase přehánějí. Jsou k tomu mimořádně vybaveni: Znají Němce líp a víc zblízka, než většina národů. I přes nepříjemné dějinné zkušenosti dokáží být k Němcům obdivuhodně vstřícní. Dovedou si z nich taky udělat srandu. Němci takový barometr potřebují jako sůl. Aby jim ale k něčemu byl, museli by se vystříhat pokušení vykládat si českou vstřícnost jako úslužnost a méněcennost a naučit se být za ni Čechům vděční. Češi konec konců po nich nechtějí nic jiného, než aby je nechali být Čechy.

Mám v Londýně německou kamarádku, která se naučila trochu česky a má z toho velkou legraci. Nejraději má slovo "čudlík", které vesele používá na cokoli, co z čehokoli vyčnívá, a to i v angličtině (the choodlick) a ve francouzštině (le tchoudlique). Sama se ukrutně baví, jak Češi při její docela srozumitelné češtině padají smíchem pod stůl. Jenže ona je Němka z vinařského Badenska, kde padat smíchem pod stůl je zábava stejně oblíbená jako na vinařské Moravě. Méně oblíbená zábava je to už u Němců sudetských, kteří se rádi berou vážně a sranda je uráží.

A já jsem díky ní přišel na to, kde se v sudetských Němcích vzalo tolik nenávisti k Čechům. Je to tou zatracenou češtinou. Představuji si je, jak se kdysi pokoušeli učit česky. Vidím je, jak si na úřadě stěžují na souseda Břetislava Řeřichu, že jim strk prst skrz krk. Ještě nestačili doříct první větu a Češi se už váleli smíchem. Němci si to vyložili jako výsměch, urazili se a rozhodli se za to Čechy trestat. Mimo jiné tím, že si vynutili nejprve kulturní autonomii, pak jazykovou nadřazenost. Vstřícní Češi se začali učit německy. Němci si českou vstřícnost vykládali jako méněcennost a začali se chovat povýšeně. Češi se bránili tím, že si z nich dělali srandu. Uražení Němci se uráželi tupl. A kolotoč nevraživosti mohl skončit až fyzickým oddělením. Sudetským Němcům nesmírně prospěje, když si přiznají, že na tom nesli větší vinu, než Češi, a přestanou se urážet a roztáčet kolotoč znovu. Evropa si to od nich nezaslouží a nemůže dovolit.

A tak si na uklidnění česko-německých vztahů dovoluji přijít s návrhem přímo revolučním. Zakázat v nich používání němčiny i češtiny a bavit se spolu důsledně anglicky, francouzsky nebo italsky. Občas si třeba vypomoci nějakým tím dobrým českým slovem jako šlauch, vajgl nebo vercajk. Koštovat spolu moravské a badenské vinné truňky a fajnově si na nich pošmáknout. Nenechat se hecovat ani rajcovat. S minulostí nehandlovat. Se starými zlými duchy nešpásovat. Naládovat je zpět do flašky a zašpuntovat.

A nebrat se tak strašidelně vážně.

Benjamin Kuras

3377 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Václav Havel omilostnil v roce 1990 pedofilního vraha Jaroslava Oplíštila a ten poté odnesl z nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční holčičku Barborku, kterou pedofilně zneužil a zavraždil. Nyní je na svoboděAmerický generál hovoří o puči, který proběhl v USA po 11. září, a plánu o napadání států – Irák, Afghánistán, Sýrie...a ÍránProč tedy Maláčová nesebere sociální dávky těm, kteří dlouhodobě odmítají jakoukoli práci a proč nepodpoří zastropování dávek na bydlení, které zneužívají majitelé ubytoven?Nejtěžší otázka pro Trumpa: Jak dostat USA z okraje útesu smrti? Má napětí v Zálivu ještě mírové řešení? Jsou Saúdové opravdu kamarádi Ameriky? Válka s Íránem zničí světŘízená invaze pokračuje: Už nejde o Syřany, stěhuje se sem Afrika. Elity chtějí sebevraždu Evropy. Nový mechanismus přerozdělování

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Uprchlíci již obohacují Německo. V Hessensku již oženili a vdali 125 děti ...Proud uprchlíku/imigrantů z Řecka přes Balkán směrem k nám zesiluje! Poděkujte Němcům a EU, kteří vyzývají k nebránění migraci

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Sesadit Zemana, řekla Němcová. Zdeněk Zbořil má pro ni vzkaz. A nejen pro niTakže vy se nestydíte, uhodila Drtinová na Klause juniora. A jelo to celých dvacet minut
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění