Feminismus – záchrana nebo zkáza?

Autor: Marek Loužek | Publikováno: 16.11.2006 | Rubrika: Studie
Ester

Antidiskriminační zákon v Evropě tlačí zejména feministická lobby. Proto stojí za to podívat se na feminismus poněkud blíže. Proměny moderní rodiny, manželství či posuny v pracovní participaci žen za poslední století jsou citelné a není proto překvapivé, že se tyto otázky stávají předmětem veřejné debaty. Hovořit o ženské otázce by znamenalo stejně tematizovat i otázkou mužskou. Tu však žádný z mužů vážně neklade.

Je pravda, že jsou ženy diskriminovány? Stačí pro rozbor „ženské otázky“ standardní ekonomie, nebo je třeba budovat zvláštní „feministickou ekonomii“? Jsou genderová studia vědecká disciplína, nebo jsou spojeny s feminismem jako politickou ideologií? Přináší genderová politika bývalé české vlády něco pozitivního, nebo jen ohrožuje konkurenci, svobodu a rovnost občanů?

Jsou ženy diskriminovány?

Česko patří k zemím, které ratifikovaly smlouvy a pakty o občanských a politických právech. Přesto slýcháme, že existuje skrytá či zjevná diskriminace poměrně velké skupiny lidí - žen. Diskriminace má v běžném vnímání negativní přídech (zákon ji dokonce zakazuje). Diskriminace se chápe jako chování, které není motivováno „objektivními“ ohledy. Ekonomie však chápe diskriminaci jinak - jako neutrální pojem.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker, který napsal dizertaci o ekonomii diskriminace (1957) (1), poznamenává, že o diskriminaci či předsudku se obvykle nehovoří, když někdo dává přednost půvabné hollywoodské herečce před jinou ženou. Avšak tvrdí se, že jde o diskriminaci, když někdo dává přednost bydlení vedle bělochů než černochů. Ve skutečnosti je diskriminace jen druhá stránka spotřebitelské či zaměstnavatelské volby.

Jestliže má nějaký jedinec „chuť diskriminovat“, musí jednat, jakoby byl ochotný něco platit – buď přímo nebo ve formě sníženého příjmu, aby se spojil s některými osobami a nikoli s jinými.(2) Např. běloch, který odmítne nakupovat u černocha a jde raději do bělošského obchodu o dvě ulice dál, nese náklady ošoupaných podrážek. Podobně firma, která zaměstná místo ženy muže, ačkoli by mohla ženě nabídnout nižší mzdu, se vzdává části svého zisku.

Diferencovaný mzdový systém není pro „diskriminované“ lidi stigma, nýbrž vysvobození, neboť mají stále naději na získání zaměstnání. Pokud by byla nařízena pro všechny stejná (relativně vysoká) mzda, bude většina lidí nezaměstnaných. Navíc jen odlišnou mzdou může firma zohledňovat rozdílnou produktivitu pracovníků. Mají-li firmy vzácné zdroje alokovat účelným způsobem, je třeba přihlížet k věku, rodinnému statutu, i pohlaví, neboť musíme kalkulovat výnos z této investice.

Ekonomie diskriminace má závažný důsledek. Nevylučuje, že se rasově či genderově předpojatí zaměstnavatelé budou chovat systematicky iracionálně - tj. projevovat preference, které neodpovídají skutečné produktivitě pracovníků. Mohou tak však činit pouze krátkodobě, nikoli dlouhodobě. Ve svobodné tržní ekonomice podniky, které diskriminují bezdůvodně, jsou dříve či později vytlačeni konkurencí z trhu.

Srovnání průměrných mezd mužů a žen, podle něhož ženy pobírají nižší mzdy než muži, neznamená, že ženy jsou prý diskriminovány. Diskriminace by bylo, kdyby žena pobírala nižší mzdu za stejnou práci než muž, ačkoli má stejnou produktivitu. Jenže o tom nám aritmetický průměr neříká nic. Ženy obecně působí na jiných pracovních místech než muži, mají jiné kvalifikace, liší se ve stupních či typech vzdělání.

Podle statistik ČSÚ ženy obsazují jiná pracovní místa než muži. Např. ženy tvoří 82 % zaměstnanosti ve zdravotnictví, 73 % ve školství a 62 % ve veřejné správě, ale např. ve stavebnictví jen 12 %. Nižší mzdový nárůst u žen je způsoben přerušením kariéry většiny z nich mateřskou dovolenou. Ženy mají v průměru nižší počet odpracovaných hodin i nižší počet přesčasových hodin.

Málokdo si všímá podobného znevýhodnění mladých mužů před nástupem na vojnu. Zaměstnavatel se brání takového muže zaměstnat, protože ví, že mu pracovník brzy odejde. O tom, že nepanuje v přístupu k zaměstnání na českém trhu práce nerovnost mezi muži a ženami, svědčí i vysoká zaměstnanost žen, která patří k největším v Evropě. Pracovní participaci českých žen mohou feministky na Západě jen závidět.

Ekonomie manželství

Standardní ekonomie rozebírá vztahy mezi muži a ženami optikou ekonomie manželství, kterou rozvinuli dva nositelé Nobelovy ceny za ekonomii - Gary Becker v „Pojednání o rodině“ (1981) (3) a Theodore Schultz v „Ekonomii rodiny“ (1974) (4). Za pozornost stojí i práce americké ekonomky izraelského původu S. Grossbard-Schechtman „Ekonomie manželství, práce a rozvodu“ (1993) (5).

Ekonomii manželství jako hodnotově neutrální disciplínu by si měli prostudovat všichni dříve, než se nechají svést vějičkou tzv. genderových studií. Aniž by chtěla zpochybnit motivy lásky, ekonomie manželství předpokládá, že když se muž a žena rozhodnou vzít, pořídit si dítě nebo se rozvést, snaží se porovnáním nákladů a výnosů maximalizovat svůj užitek. Manželství uzavírají svobodné ženy a muži dobrovolně a bez donucení.

Podobně jako na trzích se spotřebními či kapitálovými statky i na sňatkovém trhu existuje nabídka a poptávka. Když počet žen v populaci z jakýchkoli důvodů převýší množství mužů (např. po válce), promítne se to do lepší pozice mužů – např. zvýšení průměrného věna nevěsty. Je-li naopak mužů na trhu přebytek, mají ženy lepší pozici při výběru partnera a čerpají vyšší transfery v rámci manželství.

Při změně vnějších podmínek může dojít nejen ke změnám příjmové redistribuce mezi manžely, ale i k rozpadu manželství. Tak např. vdaná žena může zjistit, že se jí nabízejí lepší pracovní příležitosti než dříve a začne poptávat vedle nového pracovního i nový manželský kontrakt, který by omezil její nabídku domácích prací a využil dodatečného příjmu k najmutí substitutů za domácí práce či za manžela.

Kdo si neslibuje od sňatku zvýšení svého blahobytu, do manželství nevstupuje. Velký počet lidí, kteří žijí jako single, nebo na hromádce, svědčí o tom, že lidé racionálně zvažují všechny výhody i nevýhody uzavírání klasického manželství. V žádném případě nelze přijmout stížnosti feministických kritiček, že muži ženy ovládají, že přetrvávají patriarchální předsudky a nespravedlnost v dělbě domácích prací.

Dělba domácích prací vzniká svobodnou směnou mezi manželi a manželkami. Čím více manžel či manželka vydělává, tím pravděpodobněji se bude partner specializovat na domácí práce. To vyplývá nikoli z maskulinních konvencí, nýbrž ze zákona komparativních výhod, který platí bez ohledu na pohlaví. Feministický požadavek, aby se domácí práce rozdělovaly striktně rovně, jde na úkor ekonomické efektivnosti.

Různí lidé mají odlišné hodnoty, preferují různé modely rodinného života. Ačkoli by se zdálo, že pro ženy představuje feminismus osvobození, zatímco pro muže spíše ohrožení, ve skutečnosti zhoršuje postavení obou. Feministky pod pláštíkem genderové rovnosti omezují svobodnou směnu mezi muži a ženami v rodině, vnucují lidem umělé preference a zavádějí do sňatkových trhů rigidity, které snižují blahobyt a spokojenost všech.

Iluze „feministické ekonomie“

Při vědomí, kolik užitečného má co říci ekonomie manželství či diskriminace o vztazích mezi muži a ženami, je překvapivé, proč se v posledních desetiletích stal populární přístup tzv. feministické ekonomie. Feministický přístup k ekonomii přináší v lepším případě slovní hříčky, v horším případě požadavky na společenskou revoluci. Volání po destabilizaci vědy pomocí společenského boje nápadně připomínají marxistické teze i třídním boji.

Feministky si stěžují, že muži ovládli ekonomii. V knize „Kdo je kdo v ekonomii“ (1986) (6) jsou ženy zastoupeny v 31 případech z tisíce osobností. Žádná žena ještě nedostala Nobelovu cenu za ekonomii. Fakt, že nejen v počtu nejprestižnějších titulů, ale i v zastoupení v běžných akademických pozicích v ekonomii ženy zaostávají, lze však vysvětlit tím, že ženy jsou nedostatečně vybaveny v matematice.

Oblíbeným terčem feministické kritiky je „separativní“ model neoklasické ekonomie.(7) Lze souhlasit s Rebeccou Blank (1993) (8), že neoklasický model však nemá funkci popisnou, nýbrž analytickou. Nejde o to, že by popisoval realitu dokonalým způsobem a ze všech aspektů (to neumí žádný model), nýbrž zda realitu zkoumá a analyzuje přiměřeným způsobem. Ekonomický model založený na racionální volbě je užitečný analytický nástroj.

Z nahlédnutí, že pohlaví hraje v realitě určitou roli, že existují předsudky či zažité kulturní vzorce, nevyplývá, že je třeba reformovat standardní ekonomickou teorii. Předsudky a diskriminaci dokáže standardní ekonomie analyzovat rozhodně přínosněji než teoretičky genderu. Stejně tak otázky dělby práce uvnitř manželství či směnu na sňatkových trzích dokáže ekonomie manželství vysvětlit elegantněji.

„Feministická ekonomie“, jak by rádi její protagonisté nazývali nový vědní podobor, nemůže konkurovat ani alternativním směrům jako institucionalistus či rakouská škola. Ani požadavek, aby ekonomie zahrnovala z reality více, a nebyla omezena jen na „trh“, ani volání po větší obsažnosti metodologie, ani potřeba úniku před „individualistickým“ paradigmatem, ani kritika předpokladů neoklasické ekonomie nejsou ve skutečnosti typicky feministické. Feministická ekonomie se chytila do pasti vlastní kritiky, nenabízí jasně definovanou alternativu. Jakýkoli nový přístup nevystačí jen s nespokojeností s existující prací. Je vždy snazší kritizovat, co nemáme rádi, než vytvářet ekonomickou teorii lepším způsobem. Hesla jako „příběh benevolentního patriarchy“ či „příběh zahálčivé ženy“ jsou sice hezká, nevzniká však žádná seriózní náhrada za ztracenou neoklasiku.

Feministický přístup k ekonomii předpokládá, že otázky pohlaví a genderu jsou klíčové nebo převažující při konstrukci či kritice ekonomické teorie. Existuje však celá řada dalších témat, která mají pro ekonomii větší význam: instituce, rovnováha moci, kultura či náboženství. Vyzdvihovat z této plejády faktorů zrovna pohlaví a budovat novou „feministickou ekonomii“, je krátkozraké.

Cenný je snad jedině postřeh, že muži více než ženy jsou fascinováni pravidly hry. Muži a chlapci rozhodují o pravidlech hry a diskutují o pravidlech téměř nekonečně, protože věří, že pravidla jsou vrcholně důležitá. Ženy a dívky zdůrazňují společenství, konverzaci, solidaritu a jiné hodnoty, která přímo nesouvisejí s pravidly. To má zásadní důsledky, mimo jiné i pro převládající politické preference mužů a žen.

Socialistické nástrahy feminismu

Feminismus není věda, nýbrž levicová politická ideologie, která se snaží obnažit podjatost tradičních politických učení, které – protože je vytvářely dlouhé generace mužů - udržovaly ženskou otázku mimo politiku. (9) Ve skutečnosti feministický přístup k politice není vůbec uspokojivý. Některé nástroje z druhé vlny feminismu jsou přímo nebezpečné.

V polovině 19. století se ženské hnutí zaměřilo na kampaň za volební právo žen. Poprvé získaly ženy volební právo na Novém Zélandu v roce 1893. Devatenáctý dodatek l Ústavě USA přisoudil v roce 1920 volební právo i ženám. V některých zemích však proces trval déle, např. ve Švýcarsku získaly ženy volební právo až v roce 1972, v některých kantonech až v 90. letech 20. století.

Asi nikdo z dnešních liberálů či konzervativců by nepolemizoval s tímto výdobytkem. Rozšiřování volebního práva bylo logickým a přirozeným završením liberálně-demokratické revoluce, kdy volební právo postupně získávaly nemajetné vrstvy a ženy. Z pohledu klasického liberála mají jednotlivci mají právo na rovné zacházení bez ohledu na rasu, politické přesvědčení, víru či pohlaví.

V 60. letech však nastupuje druhá vlna feminismu, podle níž dosažení politických práv nevyřešilo ženskou otázku. (10) Feministické požadavky a argumenty byly stále radikálnější. Mezi politické nástroje feminismu patří pozitivní diskriminace, která zaručuje ženám privilegia, jimž se těší i jiné „znevýhodněné“ společenské skupiny. K výstřelkům posledních let patří kvóty – např. na kandidátkách politických stran.

Nejen v teorii ale i v praxi se feminismus inspiruje Engelsovým názorem, že buržoazní rodina, která podřizuje a vykořisťuje ženy, vznikla jako důsledek soukromého vlastnictví, a je tedy vedlejším produktem kapitalismu. Engels se domníval, že manželství je v budoucnu zrušitelné, a jakmile bude odstraněno, zmizí i patriarchální rysy manželství a možná i monogamie. (11)

Není překvapivé, že některé socialistické feministky chtějí nahradit tradiční rodinu komunami a „volnou láskou“. Komisařka pro sociální péči a jediná žena v Leninově vládě Alexandra Kolontajová se zasazovala za zrušení konvenční rodiny a její nahrazení otevřenou sexualitou. Emancipace je podle levicových feministek vedlejším produktem společenské revoluce, která svrhne kapitalismus a nastolí socialismus.

Tvrzení, že pohlaví je nejhlubším a politicky nejdůležitějším společenským rozdílem, je nadnesené. Představa, že „sexuální politika“ by měla (podobně jako u marxistů třídní politika) nahradit témata tradičních politických ideologií, je děsivá. Líčení zhoubného patriarchátu či malování „sexismu“ (diskriminace podle pohlaví) jako formy útlaku podobné rasismu jsou nepřijatelné.

Nelze souhlasit s Brownmiller (1975) (12), že muži vládnou nad ženami pomocí fyzického a sexuálního zneužívání. Ani jako nadsázkou nelze přijmout její slova, že muži stvořili „ideologii znásilnění“, jež se rovná „vědomému procesu zastrašování, jímž všichni muži udržují všechny ženy ve stavu strachu“. Heslo „feminismus je teorie, lesbismus praxe“ je možná atraktivní pro menšinu, jako návod pro většinové chování jej však doporučit nelze.

Genderová politika

Podle nařízení bývalé socialistické vlády pracuje dnes na každém ministerstvu alespoň jeden pracovník pro rovnost mužů a žen. Od roku 2001 vznikla nová Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Neustále se aktualizuje a vyhodnocuje dokument „Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen“ (2004). (13) Při pohledu na některé body tohoto materiálu mrzne úsměv na rtech.

Vláda podle dokumentu podporuje vhodnými opatřeními výběr vhodných kandidátek do funkcí ve vládních orgánech a na vedoucí místa jak v ministerstvech a dalších správních úřadech a institucích. Vyhodnocuje přijatá opatření pro dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů ve vedoucích funkcích a pracovních kolektivech. Přitom navazuje spolupráci s nevládními organizacemi zabývajícími se rovnými příležitostmi žen a muž.

Koncepční a rozhodovací procesy ve všech fázích vláda podřizuje hledisku rovnosti příležitostí mužů a žen. V rámci dotační politiky podporuje projekty prosazující rovnost žen a mužů. Podněcuje individuální schopnosti a zájmy jak dívek a žen, tak chlapců a mužů, o přípravu pro povolání v oborech, které jsou z hlediska pohlaví považována za netypické. Podporuje tedy zřejmě dívky a ženy, aby se staly zedníky a horníky.

Prostřednictvím školních osnov, učebních a dalších materiálů pokračuje vláda ve „vymýcení stereotypního diskriminačního nahlížení na postavení muže a ženy v rodině, zaměstnání a ve společnosti“. Provádí analýzu učebních osnov, učebnic a učebních pomůcek pro základní školy z hlediska toho, „jakým způsobem se podílejí na vytváření a reprodukci genderově založených stereotypů a předsudků“. Vláda tedy cenzuruje slabikáře a čítanky. Materiál výslovně hovoří o genderově senzitivní výuce.

O tom, že to vláda myslí s genderovou politikou vážně, svědčí i informativní metodika „Rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů“ (2004). (14) Genderové rozpočtování je definováno jako uplatnění gender mainstreamingu v rozpočtovém procesu, tj. „zhodnocení rozpočtů z hlediska genderu, při čemž se na všech stupních rozpočtového procesu bere ohled na otázku pohlaví s cílem prosazování rovnosti žen a mužů“. (15)

Již z této definice je jasné, že autorům nejde o dosažení rovnosti příležitostí pro muže a ženy, nýbrž o rovnost mužů a žen. To opakuje i definice gender mainstreamingu – „procesu organizování, rozvíjení a vyhodnocování politických procesů tak, aby bylo na všech úrovních a ve všech stadiích dosaženo hledisko rovnosti žen a mužů“. Klasická námitka, že rovnost v právech neznamená rovnost ve výsledku, zjevně není brána v úvahu.

Víra, že vytváření rovných příležitostí s sebou přinese příznivější demografický vývoj, je falešná. Pokud něco přinesla emancipace žen na poli rodinném a profesním, pak je to zvýšení rozvodovosti a pokles porodnosti. Sociální stát nemůže tuto fundamentální zákonitost zlepšit, spíše naopak zhoršit. Představa, že rozpočet sestavený podle principů genderové rovnosti zvyšuje produktivitu a HDP (16), je iluzorní.

Genderová rovnost je jedním z principů, podle nichž dnes Evropská komise posuzuje žádosti o granty, finanční asistenci a výsledky projektů. Z Evropské unie se neblahá praxe dostává i k nám. Povinné kvóty pro ženy ve výkonných funkcích a na kandidátkách stran jsou příkladem neblahé pozitivní diskriminace, která zhoršuje konkurenceschopnost a demotivuje od výkonů.

Genderovým rozpočtováním si přitom feministky podřezávají větev samy pod sebou. Ženy všude na světě dosahují vyššího věku než muži. Podílí se větší měrou na nákladech zdravotní péče. Ženy jsou častějšími příjemci sociálních dávek než muži. V ČR představují 99 % příjemců rodičovských dávek a téměř 90 % příjemců vdovských/vdoveckých důchodů. I když jejich platy a starobní důchody jsou v průměru nižší než mužů, celkově čerpají ženy ze státního rozpočtu více.

Závěr

Distinkce rod (gender) a sex (pohlaví), s níž přišly feministky, je umělý. Rození dětí je jev unikátní jen pro ženské pohlaví, stejně jako to, že ženy menstruují. Představa, že biologický proces reprodukce bude jednou řídit kybernetika a umožní ženám uniknout z okov biologické rodiny, je riskantní. Přenesení odpovědnosti za výchovu dětí z rodiny na společenské instituce je hazard.

Ženy se rodí, aby byly manželkami a matkami, stejně jako muži se rodí, aby byli manželi a otci. Lidé mají odlišné povahy a náklonnost k rodinnému či domácímu životu odráží nejen přirozené impulzy, ale i vědomou racionální volbu. Feminismus se snaží lidem vnutit určité preference, které nevyplývají z jejich přirozenosti, nebo soukromého vyjednávání a dobrovolné směny na sňatkových a pracovních trzích.

„Ženská otázka“ není realita, nýbrž fikce. Ve skutečnosti neexistuje žádná ženská ani mužská otázka, nýbrž otázka obecně lidská: otázka lidské svobody. Kdo chce dosáhnout rovnosti ve výsledku (nikoli pouhé rovnosti v právech) pod záminkou genderové rovnosti, začne dříve či později omezovat lidskou svobodu. To je podstatou feminismu - přinejmenším jeho druhé či třetí vlny.

Publikováno in: Loužek, M.: Feminismus – záchrana nebo zkáza? In: Mach, P. (ed.): Antidiskriminační zákon – ochrana slabších, nebo převrácení práva? Sborník CEP č. 49/2006, s.47-56.

(1) Becker, G.: The Economics of Discrimination: Chicago – London, The University of Chicago Press 1971.

(2) Becker (1971), s. 14.

(3) Becker, G.: A Treatise on the Family: Cambridge, Massachusetts – London, England 1991.

(4) Schultz, T. (ed.): Economics of the Family: Marriage, Children and Human Capital: Chicago, University of Chicago Press 1974.

(5) Grossbard-Schechtman, S.: On the Economics of Marriage: A Theory of Marriage, Labor and Divorce: Boulder, Colo., Westview Press 1993.

(6) Blaug, M. (1986): Who is Who in Economics: Cambridge, Mass. MIT Press 1986.

(7) Ferber, M. A. – Nelson, J. A. (eds.): Beyond Economic Man. Feminist Theory and Economics: Chicago, University of Chicago Press 1993.

(8) Blank, R. N.: What Should Mainstream economists Learn from Feminist Theory? In: Ferber – Nelson (1993), s. 133-143.

(9) Heywood., A.: Feminismus. In: Heywood, A.: Politické ideologie: Praha, Victoria Publishing 1992, s. 204–227.

(10) Eisenstein, Z.: Capitalist Patriarchy and the Case for Socialist Feminism: New York – London, Monthly Review Press 1979.

(11)Engels, B.: Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu: Praha, Mladá fronta 1967.

(12) Brownmiller, S.: Against Our Will – Men, Women and Rape: New York, Simon & Schuster 1975.

(13) Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen (znění k 6.9.2004). MPSV 2004.

(14) Foltysová, M. – Pavlík, M. – Simerská, L.: Rozpočtování z hlediska žen a mužů. Praha, MF – MPSV, 2004.

(15) Foltysová, M. – Pavlík, M. – Simerská, L. (2004), s. 8.

(16) Foltysová, M. – Pavlík, M. – Simerská, L. (2004), s. 9.

5768 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Pozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouSpolečnost Enes Fleisch, spojována s halal porážkami, začala pracovat přes odpor místní radnice na vybudování vjezdu, který nutně potřebuje pro zřízení jatek v bývalém klatovském masokombinátuVáclav Havel pomáhal Georgi Sorosovi v budování celosvětové globalistické sluníčkářské diktatury elitEkoalarmisté v EU vylobovali novinku: Od ledna končí benzín Natural 95, bude nový ekologický, který může zničit auto a zvýšit spotřebuBrutální bitka s lopatami mezi romskými a ukrajinskými dělníky. Podívejte se

euServer.cz

Politicko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“Zpěvácké vystoupení zpěváka Hutky, kterou trapnost na Letenské pláni vygradovala až k transcendentnu...

ePortal.cz

Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmoZměny zákonů z dílny ministerstva vnitra prospívají ČSSD a nikoliv občanům

Eurabia.cz

Imigranti si ulovili dvě dívky a bestiálně se na nich střídali a natáčeli na videoKuba bombasticky oslavila své 500-letí

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

„Taková drzost!“ Klaus st. k pískání na svého syna. A k Letné, 17. listopadu a k ODSKecy o CO2, zelený socialismus! Stejné kecy jako kdysi, varuje Markéta Šichtařová
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění