Dietrich Bonhoeffer: Křesťan tváří v tvář odpornosti nacismu a antisemitismu

Autor: David Floryk | Publikováno: 1.12.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Ježíš

Před sto lety se narodil německý evangelický teolog a spisovatel a účastník protinacistického odboje Dietrich Bonhoeffer (1906 - 1945).

Dietrich Bonhoeffer se narodil v roce 1906 ve Vratislavi v Německu (dnešní Wroclaw v Polsku). Vyrůstal v rodině se šesti sourozenci. Otec byl uznávaný lékař a k náboženství zaujímal mírně skeptický postoj. Rodina žila na periferii křesťanství, Bonhoefferovi nenavštěvovali kostel ve smyslu aktivního členství, avšak vlivem Dietrichovy matky byla v rodině živá bible a její příběhy.

Když bylo Dietrichovi čtrnáct let, překvapil rodinu oznámením, že se stane duchovním a bude studovat teologii. Sourozenci jeho rozhodnutí napadali a říkali mu, že "církev je chudá, slabá, nudná, bezvýznamná buržoazní instituce". Dietrichova odpověď na tyto útoky proti církvi byla prostá: "V tom případě ji zreformuji."

V roce 1923, v sedmnácti letech, vstoupil Bonhoeffer na universitu v Tubingen. Po roce studia, v němž vstřebal většinu tehdejšího liberalismu, přešel na Berlínskou universitu, kde svá teologická studia dokončil. Těsně před přestupem do Berlína navštívil Řím, kde na něj zapůsobila moc a solidarita římského katolicismu. Tato návštěva mu vštípila touhu po viditelné jednotě a společenství církve, která později charakterizovala jeho zralou teologii.

Berlínská universita byla domovem několika velkých liberálních teologů počátků 20. století. Nejhlubší vliv na Bonhoeffera měl profesor, který jej zasáhl svými knihami - Karl Barth. Barth odmítl liberální teologii, která výchozím bodem učinila lidskou zkušenost. Pro Bartha je pravým výchozím bodem teologie pouze Slovo Boží, zjevené v Písmu. Barthův obrat změnil kurz Bonhoefferova života.

V roce 1927 získal Bonhoeffer v Berlíně doktorát. V letech 1928 až 1933 pak byl na cestách. Byl pastorem v Barceloně, rok strávil ve Spojených státech.

Od roku 1931 byl zpět v Berlíně a přednášel na universitě. V té době také prožíval hlubokou vnitřní změnu, cosi jako ''obrat od teologie ke křesťanství''. Teologie pro něho přestala být pouze předmětem akademického zájmu. Stále více se stávala životem víry. A právě tato niterná víra byla zdrojem jeho odhodlání a síly pro budoucí zápasy. Jejich chvíle měla brzo přijít.

Bonhoeffer totiž záhy shledal, že od studentských let se Berlín změnil. U kořene většiny změn stál nacionální socialismus, který se jako nové kulturní a politické hnutí plné elánu rychle zmocňoval Německa. Do dvou let se měl stát nejpopulárnější politickou silou v zemi.

Prvního února 1933, dva dny po Hitlerově nástupu k moci, Bonhoeffer oslovil národ v rozhlase na téma pohled mladší generace na koncept Vůdce. Varoval své posluchače, aby žádnému vůdci nedovolili, aby "podlehl přání těch, které vede, kteří se vždy budou snažit učinit z něj svou modlu." Vůdce, který podlehne tomuto pokušení, se stává "vůdcem, který si činí modlu ze sebe sama a ze svého úřadu, a tím si tropí posměch z Boha." Než stačil svou řeč dokončit, vypnuli mu mikrofon.

Během několika týdnů byl za podivných okolností zapálen Reichstag a do základů vyhořel. Hitler vyhlásil vyjímečný stav a prohlásil se za diktátora.

Národní socialismus byl napájen nenávistnou rasově nacionalistickou ideologií a radikálním antisemitismem. Nacismus byl zaměřen také protikřesťansky. Propagoval germánské národní mýty a romantické novopohanství. Na druhé straně si ovšem nacistický režim rád dal církvemi přisluhovat, kdekoli k tomu byly ochotné. A ony, bohužel, namnoze byly.

Zápas, který se na tomto poli v Německu odehrál, je v mnohém modelový. Popudem k jeho vypuknutí byl příklon části evangelických luterských církví k velkoněmecké ideologii, zejména pak usnesení synodu evangelické církve staropruské unie, které už v září 1933 zavedlo tzv. árijský paragraf do církevního zřízení. Následovalo vylučování židovských křesťanů z církevních sborů a zákaz zaměstnávání "neárijských" osob v církevních službách. To bylo počátkem hnutí tzv. německých křesťanů, které loajálně podporovalo nový režim a přistoupilo na státem nařízenou reformu německých evangelických zemských církví v jednotnou "Říšskou církev". Vlna protestů, která se v odpověď na tento vývoj zvedla, vedla nakonec k ustavení Vyznávající církve jako protiváhy tzv. "německým křesťanům".

Vyznávající církev

Vyznávající církev vytváří alternativní struktury počínaje místními presbyterstvy, přes synody až k řídícím "bratrským radám". Po stránce teologické se jednalo o hnutí konzervativní, které se bránilo revizi reformačních a obecně křesťanských vyznání. Vyznávající církev z počátku odmítala "obětovat" Hitlerovi a jeho režimu, ale později byl Bonhoeffer stále více zklamán kolísavostí a kompromisy jejího vedení.

První vyznavačská synoda německé evangelické církve se sešla v květnu 1934 v Barmen - Gemarke. Shodla se na prohlášení, jež vešlo ve známost pod jménem "Barmenské" a na jehož znění se podstatně podílel Karl Barth. Deklarace zavrhla jako "falešné učení názor, že církev by mohla jako zdroj svého zvěstování uznávat jiné události, postavy, ideje a pravdy, než božské zjevení stojící nad jediným Slovem Božím". Dále deklarovala, že církev nemá právo "ustavit si nebo připustit, aby jí byli vnuceni zvláštní vůdcové se suverenními pravomocemi". Jediným Pánem církve je Kristus.

Barmenskému prohlášení se nepodařilo Vyznávající církev sjednotit, mnohým připadal její tón příliš radikální. Vyznávající církev tak představovala trvalou, i když převážně neúčinnou opozici vůči nacistické moci. Podařilo se jí do značné míry uchovat čistotu teologie a být zázemím těm, kdo byli "uvnitř", oslovit společnost a účinně čelit nacistickým nárokům mimo zdi kostelů však nebyla schopna. Bonhoefferův prorocký hlas tak zůstával stále osamocenější.

Později, v roce 1940, v době, kdy Hitler vojensky triumfoval nad Francií, vpisuje do své známé Etiky pro budoucí druhé vydání tento nový odstavec: Církev přiznává, že viděla svévolné použití brutálního násilí, tělesné i duševní utrpení bezpočtu nevinných, utlačení, nenávist a vraždění, ale svůj hlas pro ně nepozvedla, nenašla cestu, jak jim spěchat na pomoc. Provinila se na životech těch nejslabších a nejbezbrannějších bratří Ježíše Krista (tj. Židů). V jiné souvislosti pak Bonhoeffer prohlásil: Jen ten, kdo za Židy křičí, smí také gregoriánský chorál zpívat. Bonhoeffer však zůstal s těmito názory osamocen. Z okruhu jeho teologických souputníků zazněly podobné důrazy o selhání theologie a o vině církve až řadu let po válce.

Život v obecenství

V roce 1933 gestapo luterské pastory, kteří se od hnutí "Německých křesťanů" odštěpili, pozatýkalo. Bonhoeffer tedy opouští Německo a stává se pastorem německy mluvícího sboru v Anglii. V roce 1935 se do Německa vrací, a to na žádost vedení vyznávající církve, která tehdy zřizovala kazatelské semináře. Semináře vznikaly jako jedna z alternativních struktur, neboť univerzitní teologické fakulty byly zcela ve vleku nacistické ideologie. Bonhoefferovi byl svěřen malý seminář ve Finkenwalde, kde pod jeho vedením sdílelo dvacet pět obyvatelů vzdělávání, duchovní formaci i společný život.

V roce 1936 se vedení vyznávající církve odhodlá podat Hitlerovi neveřejné memorandum, které jasně odsuzuje antisemitskou nenávist a koncentrační tábory. Duchovní církve ho přečetli ze svých kazatelen v době berlínské olympiády. To byl velmi odvážný krok, ale Bonhoefferovi se stále vnucovala otázka, zda to stačí tváří v tvář vládě, která se vysmívá základním hodnotám, spravedlnosti a svědomí.

V odpověď na tyto otázky v jeho srdci začíná sílit přesvědčení, že je nutno Hitlera v zájmu národa odstranit. A tak se ve chvíli svého zklamání nad selháváním církve začal zajímat o protihitlerovské hnutí odporu, k němuž již patřili jeho bratři a švagr.

Poté, co gestapo seminář v roce 1937 uzavřelo, věnoval se Bonhoeffer písemnému zpracování získaných zkušeností. Z těchto tichých let intenzivního života v bratrské komunitě vzešla dvě jeho nejvýznamnější díla: Výklad kázání Na hoře s názvem "Následování" a zejména spisek "Život v obecenství", kde přemýšlí o křesťanském společenství v nepřátelském světě. Bonhoeffer v této nevelké knize vede čtenáře cestou klasických křesťanských disciplin a pomáhá překonávat naší odcizenost a desintegraci. Kniha se měla stát nejčtenější Bonhoefferovou knihou už za jeho života.

V březnu 1939 odjel Bonhoeffer nakrátko do Anglie, kde byl také svědkem okupace Československa. Tehdy mu mnozí přátelé nabízeli, aby zůstal v Anglii, ale on k jejich překvapení odmítl a vrátil se domů. V dopise příteli napsal: ''Křesťané v Německu brzo budou stát před strašnou volbou: buď chtít porážku svého národa, aby byla zachráněna křesťanská civilizace, nebo chtít vítězství svého národa a tím zničení této civilizace. Vím, kterou z těchto možností musím zvolit, ale nemohu to učinit v zabezpečeném závětří.''

Tak v Bonhoefferovi zřejmě dozrálo rozhodnutí podílet se na tajné protinacistické činnosti. Postupně se utvrzoval v přesvědčení, že je třeba vystoupit proti Hitlerovi a nebude-li vyhnutí, pak jej i odstranit v zájmu německého národa. Nebyl v této věci dlouho rozhodnut a žil ve velké nejistotě, váhal a zoufale hledal správnou cestu.

Odpor a odevzdání

V roce 1940 se stal dobrovolným spolupracovníkem armádní kontrarozvědky, vedené admirálem Canarisem. Tím se vyhnul službě v armádě, ale byl vtažen do protihitlerovského odboje vysokých německých generálů. Postupně se tak dostává z církevního prostředí do okruhu německé vojenské inteligence, lidí vzdělaných a kultivovaných, nicméně lidí explicitně nevyznávajících křesťanskou víru. Potřeba nacházet s nimi společnou cestu, na kterou byli spolu postaveni svým odporem k nacismu, je možná jedním z motivů jeho pozdějších pokusů obhájit "nenáboženské křesťanství".

Spiklenci využili jeho rozsáhlých kontaktů k zahraničněpolitickému krytí zamýšleného převratu. Bonhoeffer podnikl několik cest do Švýcarska a Švédska, kde informoval o duchovní i politické situaci v Německu; někdy také pomáhal uniknout ohroženým ''neárijcům''.

Od zimy 1942 až do roku 1943, kdy se válka obrací proti Německu, hnutí odporu zosnovalo dvě spiknutí s cílem Hitlera zabít. Oba atentáty skončily nezdarem. Hrůza se stupňovala, válka se stala peklem. Nakonec byla Bonhoefferova role v hnutí odporu odhalena a on byl v roce 1943 uvězněn.

I v letech, kdy byl vězněn, nepřestával psát. Z vězení píše dopisy, básně a fragmenty pozoruhodných teologických úvah, jež byly později vydány pod názvem "Odpor a odevzdání". Promýšlí budoucí cestu církve, jež musí být "církví pro druhé" a evangelium vyjádřit "nenáboženskou" řečí, aby jí porozuměl náš současník. "Co mě neustále zaměstnává", psal, "je otázka, čím je v dnešní nenáboženské době pro nás křesťanství, kdo je pro nás Kristus". Začíná, poněkud hádankovitě a v náznacích, psát o "nenáboženském křesťanství", což se nevyhnutelně později stalo předmětem mnohých debat. Jedněm jsou Bonhoefferovy spisy z oněch let jen epizodou v jeho ortodoxním teologickém myšlení, jen rozjitřeným pokusem zorientovat se v nové situaci a nalézt kontext, v němž by bylo možno o Bohu smysluplně vypovídat. Jiným jsou naopak zlomem v jeho teologii, objevem, který musel být teprve doceněn - takto Bonhoeffera interpretovali zejména existencialisté a liberální teologové 60. let, kteří si jej chtěli přivlastnit a učinit z něj proroka tzv. "civilní interpretace" evangelia.

Nevíme, jak by Bonhoeffer své myšlení rozvinul, kdyby zůstal naživu. Jisté je, že byl mužem, který žil z víry a z Písma. Ve vězení sloužil bohoslužby pro spoluvězně, modlil se. Znamení kříže mu bylo útěchou. Pod pláštěm teologa, který se ve vichrech doby možná někdy dmul do roztodivných záhybů, tlouklo zbožné srdce. Srdce muže, který dokázal prorocky pozvednout hlas, když mnozí mlčeli; muže, který těžce hledal svou cestu, aby se nakonec stal Kristovým mučedníkem.

Bonhoefferovy spisy dodnes nabízejí přístup odvážný a provokativní, ale též hluboce autentický a krytý jeho životním postojem. Tříbení časů mu nedovolilo psát v akademickém závětří či z pozice moralisty, který se nešpiní se světem.

Bonhoeffer se již z vězení nedostal. Pár měsíců před koncem války byl s řadou jiných vězňů odvezen z věznice do koncentračního tábora v Buchenwaldu, a poté, když se k Buchenwaldu blížili Američané, byl deportován dále na jih do koncentračního tábora Flossenburg. Jen pár týdnů předtím, než Spojenci osvobodili Flossenbürg, byl na zvláštní Hitlerůb rozkaz popraven.

Podle svědectví táborového lékaře šel Bonhoeffer na popraviště po vroucí modlitbě klidně a statečně. Jeho poslední slova zněla "Toto je konec - ale pro mne je to počátek".

Literatura:

Tony Lane: Dějiny křesťanského myšlení, Návrat domů, Praha 1996

Mark Shaw: Deset významných idejí církevních dějin, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2001

Bratrská rodina 2006/2, text "Dietrich Bonnhoeffer", podle textu Jána Liguše upravil Martin Šanda

Individualismus versus společenství Je-li tu nějaká nit, která se vine Bonhoefferovým životem a dílem, pak je to ústřední význam křesťanského společenství ve světě plném nesouladu. V sérii paradoxů hodných samotného Luthera se Bonhoeffer snažil proniknout k jádru věci.

Bonhoeffer má recept šitý na míru dnešní době. V postmoderní kultuře vede radikální sebestřednost k tomu, aby člověk hledal subkulturu, k níž může "skutečně patřit". Avšak kmen si za to, že k němu smíte patřit, žádá často vysokou cenu. Často musí jednotlivec obětovat svou individualitu skupině - anebo si ji podrží, a skupinu musí opustit.

Hrozí tu dvojí nebezpečí: nátlakový komunalismus a arogantní individualismus. Ani jednomu nesmí křesťanské společenství podlehnout, pod Kristovou vládou je totiž možná alternativní třetí cesta, kterou Bonhoeffer popisuje takto:

"Kdo nedokáže být sám, ať si dá pozor! Musí se naučit být sám." Musíme být schopni být sami s Bohem a najít uspokojení svých potřeb v něm, neboť jinak se stáváme břemenem a parazitem křesťanského společenství a vysáváme z něho život, protože jsme si z něj udělali modlářskou náhražku Boha. Dříve, než se z nás mohou stát konstruktivní a přínosní členové společenství, musíme se naučit být sami, abychom své uspokojení nacházeli v Kristu.

Avšak tato třetí cesta má ještě jednu stránku: "Kdo ve společenství není, ať si dá pozor. Mohl by zůstat sám."

To je nutný důsledek výše uvedeného pravidla. Nezávislý duch, který nikoho nepotřebuje a před radikálním spolehnutím se na tělo Kristovo dává přednost spoléhání se na sebe sama, se nachází v nebezpečí. A tak "pouze ve společenství se vskutku naučíme být vpravdě samotnými a pouze v samotě se vskutku naučíme žít vpravdě ve společenství.“

www.konzervativniklub.cz

4232 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Václav Havel omilostnil v roce 1990 pedofilního vraha Jaroslava Oplíštila a ten poté odnesl z nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční holčičku Barborku, kterou pedofilně zneužil a zavraždil. Nyní je na svoboděAmerický generál hovoří o puči, který proběhl v USA po 11. září, a plánu o napadání států – Irák, Afghánistán, Sýrie...a ÍránProč tedy Maláčová nesebere sociální dávky těm, kteří dlouhodobě odmítají jakoukoli práci a proč nepodpoří zastropování dávek na bydlení, které zneužívají majitelé ubytoven?Nejtěžší otázka pro Trumpa: Jak dostat USA z okraje útesu smrti? Má napětí v Zálivu ještě mírové řešení? Jsou Saúdové opravdu kamarádi Ameriky? Válka s Íránem zničí světŘízená invaze pokračuje: Už nejde o Syřany, stěhuje se sem Afrika. Elity chtějí sebevraždu Evropy. Nový mechanismus přerozdělování

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Islamizace Británie pokračuje mílovými krokyUprchlíci již obohacují Německo. V Hessensku již oženili a vdali 125 děti ...

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Sesadit Zemana, řekla Němcová. Zdeněk Zbořil má pro ni vzkaz. A nejen pro niTakže vy se nestydíte, uhodila Drtinová na Klause juniora. A jelo to celých dvacet minut
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění