Celoevropská ztráta paměti Aneb jak eurokraté destruují národní identitu

Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 6.12.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Vlajka - Velká Británie

"Nevymazáváme jen frank, nýbrž i paměť Francie", posteskl si nedávno bývalý konzervativní francouzský ministr vnitra Jean Pierre Chévénement.

Ztráta národní paměti je poměrně přesný popis procesu, kterým dnes procházejí všechny země Evropské unie. Ztráta národní paměti je také jeden z předpokladů potřebných k tomu, aby se národ přestal bránit. Zároveň s historickou pamětí totiž ztrácí k obraně motivaci a důvod. Národ bez historické paměti tradičních hodnot, které by mu dodávaly sebevědomí ztrácí občanskou soudržnost potřebnou k udržení pravidel demokratické hry a právního státu. Jakmile ztratíme vědomí, což znamená být Francouzem, Britem, nebo Čechem, přestáváme trvat na tom, že stojí za to čímsi konkrétním zůstávat a v tradicích pokračovat. Stáváme se tvárným manipulovatelným stádem ovcí, kterému se dá říkat jakkoliv, třeba Evropané.

Snad každý historik totalitních režimů ví, že vymazávání národní paměti je prvním nezbytným krokem k nastolení totality. Můžeme tomu říkat duchovní odzbrojení. Postup je jednoduchý a vždy stejný, v mírných obměnách, ale v několika sledovatelných fázích.

Fáze první: "Objektivním historickým bádáním" vyhrabeme z národních dějin dostatečný počet událostí, které z hlediska dnešních uctívaných hodnot morálně neobstojí a za který by se každý slušný člověk styděl. Zveličíme a zrelativizujeme je do té míry, že se dají "objektivně" přirovnat k tomu nejhoršímu, čeho se dopustily ty nejhnusnější režimy, včetně těch, proti nimž jsme statečně bojovali a zvítězili. Vzbudíme tím v národě pocit viny a celonárodního studu. Tak se britské bombardování Drážďan stává stejným válečným zločinem jako Hitlerovy vyvražďovací lágry. Francouzská Indočína stejným zločinem jako Stalinův gulag. Vyděšenými Američany jedna roztřílená vietnamská vesnice se stává stejným zvěrstvem jako tři miliony Kambodžanů vyvražděných Rudými Khméry. K tomu všemu samozřejmě přičteme křižácké války, upalování chybně věřících, zotročování Afričanů, bezohledné vykořisťování všech jinobarevných -na tom všem se přece ta naše civilizace stavěla. Tím odebereme hodnotu i těm teprve nedávno tak pracně dosaženým hodnotám demokracie a spravedlnosti, za které tolik laskavých a spravedlivých lidí obětovalo životy ve druhé světové válce, v Koreji, i v tom Vietnamu. Dotáhněme to tak daleko, jako dnes levicoví britští historici podle nichž Churchill byl vzteklý xenofob a válečný štváč, jehož sochu před parlamentem se sluší na každého prvního máje znesvětit a znečistit, a s ní i sousední památník všech těch britských imperialistických militaristů padlých ve dvou světových válkách. Z výčitek svědomí přijímejme každého kdo k nám přivandruje odkudkoli z jakýchkoli důvodů a štědře o něho pečujme, aby se u nás cítil dobře. Jeho bídu jsme přece zavinili my. Nechtějme tedy po nich, aby u nás doma a za naše peníze se oni přizpůsobovali nám, a nedejme šanci ani těm, kteří by se přizpůsobit chtěli. Přizpůsobujme se naopak my jim tak rychle, aby to co nejrychleji demontovalo kulturu a tradice, na kterých je naše štědrost postavená, a tím rozleptalo občanskou soudržnost potřebnou k udržení demokratického právního státu. Vytvořme mezi občany etnickou, rasovou a třídní nedůvěru, aby se už nikdy nemohli stmelit v jednotný odhodlaný národ. Komu se to nelíbí, toho označme za nacionalistu, rasistu, třídního nepřítele, antidemokrata.

Fáze druhá: Odebereme národu jeho historickou symboliku. Vlajku, erb, hymnu, národní hrdiny, oslavy dějinných událostí, automobilové poznávací značky, tradiční národní jídla, měnu. Vezměme mu národní cestovní pas a nahraďme ho nadnárodním. za každé národní specifikum nasaďme něco "většího, abstraktnějšího, společného, jednotícího, svědomí nezatěžujícího, rozdíly stírajícího. A začněme to pěstovat a vštěpovat jako jedinou možnou spásnou cestu do budoucna pro všechny."

Fáze třetí: Rozmontujeme jeho tradiční instituce, systém vlády a správy a nahradíme jeho po staletí budované a praxi přizpůsobené zákony, právní a podnikatelský systém - zákonodárstvím novým, na jehož vývoj nebude mít vliv, protože nový systém až se nevytváří parlamentní debatou svobodně zvolených zástupců, nýbrž nastolováním abstraktních "všeobecně lidských" principů práv, povinností, zákazů a příkazů. nevolenou byrokracií. Udělejme zákonodárství tak komplikované, aby se v něm běžný občan nevyznal a nikdy si nebyl přesně jistý, co smí a co nesmí. A aby na jeho případnou změnu neměl žádný vliv. Umožněme prudký růst kriminality, aby nám bylo občanstvo vděčné za tvrdý postup proti porušovatelům zákonů. K těm pak připočteme i oponenty byrokratizace, na které vymyslíme trestný čin třeba xenofobie a nacionalistických předsudků…

Fáze čtvrtá: Z daní občanů financujeme obrovskou byrokratickou anonymní mašinérii, která se nemusí nikomu zodpovídat. Nastolíme celoplošný administrativně politický systém a stejnou finanční a fiskální politiku pro každou spřátelenou zemi. Spojíme politické instituce, vládní exekutivu, informační prostředky, soudnictví a policii pod jednu politickou střechu.

Fáze pátá: Abychom se už nikdy nemuseli dělit o moc, potlačíme politickou opozici s pomocí neomezených finančních prostředků z kapes daňových poplatníků, nenásilným, nenápadným a demokratickým způsobem: zdiskreditováním, dezinformací, manipulací médií, likvidací demokratické debaty, demontáží nesouhlasících institucí a jejich nahrazením institucemi poslušnými.

Všemi těmito fázemi už Evropská unie prošla, aniž by si toho průměrný občan příliš všímal. To proto, že se mu ještě neubírá pohodlí a relativní prosperita za kterou si myslí, že vděčí Evropské unii, ne své vlastní pracovitosti a podnikavosti. A jestliže se mu ubírá, je to poznenáhlu, nenápadně, na daních.

Teď se na ni řítí fáze šestá: Demolice jejího spojenectví s ostatními články západní obranné aliance. Přichází to opět ve formě rádoby humanistického programu vojenské pomoci oblastem konfliktu. Zatím to bude chtít prý "jen" 60 000 vojáků. Dnes už je jasné mimo nejmenší pochybnosti, že tato armáda nebude součástí NATO, nýbrž z něho bude vyčleněna. Bude s ním prý jen "spolupracovat", ale operovat na vlastní pěst, protože to má být armáda rychlého nasazení, odebere z NATO elitní jednotky. Na jaké konkrétní zájmy, úkoly a cíle, není dosud jasné. Vrchním velitelem je na první tři roky generál Hagglund z Finska, které členem NATO není. Ten o své nové armádě řekl toto: "Tato armáda je pro Evropu zásadní věcí identity, stejně jako její vlajka a euro." Což britský konzervativní mluvčí pro obranu, reagující na ujištění Tonyho Blaira ,že armáda zůstane součástí NATO, vysvětlil takto: "Tony Blair klame britskou veřejnost a Američany. Tato druhá armáda nebude včleněná do NATO. Bude s NATO soupeřit a oslabí naši obranu."

Kdo může asi mít zájem na tom, aby se Evropa - celá Evropa - stala jednolitým byrokratickým státem s jednoduše ovladatelnou sjednocenou státní strukturou, kterou nebude možné žádným demokratickým procesem vyměnit - a zároveň aby se odpojila od obranné aliance, která jediná ji přes půl století zaručovala demokracii, prosperitu, zákonnost, svobodu ducha, podnikání a pohybu?

Než se na tuto pokusíme odpovědět, mezitím jen tak na uklidněnou si udělejme představu, kolik za přechod na euro zaplatí daňový poplatník jen ve Francii. V únoru 2001 francouzská vláda vydala 280 milionů franků jen na reklamní kampaň vysvětlující výhody a jednoduchost eura. To kromě přibližného dvojnásobku, který evropská centrální banka vydala na podobnou kampaň pro všech 12 zemí přecházejících na euro. Banky odhadují, že tištění nových euro, stahování starých franků a výměna bankovek ve všech existujících bankomatech přijde na 10 miliard franků. K tomu si připočtěme, kolik budou supermarkety platit za výměnu mincových zámků u vozíků. Místní správy za výměnu parkometrů, pošty za automaty na známky, železnice a metro za automaty na jízdenky. Kolik bude všechny prodejny stát přeměna počítacích pokladen. Kde na to seženou pracovní síly, aby to všechno udělaly přes jednu noc, a to noc silvestrovskou.

Francouzská banka upozorňuje, že bude o úhradu žádat vládu. Rozuměj daňového poplatníka. Jestliže to vláda neuhradí, podá na ni žalobu u Evropského soudu. Vláda se bude hájit. Za peníze daňového poplatníka. A teď se pokusme spočítat, kolik by se za to pořídilo nemocnic a škol, nebo kolika milionům v hladových částech světa by to pomohlo k důstojnému životu.

Takže ještě jednou: Kdo může asi mít zájem na tom, aby se Evropa - celá Evropa - stala jednolitým byrokratickým státem s jednoduše ovladatelnou sjednocenou státní strukturou, která jediná ji přes půl století zaručovala demokracii, prosperitu, zákonnost, svobodu, ducha podnikání a pohybu ?

Ve středoevropských zemích usilujících o členství v Evropské unii panuje názor, že členství - téměř za jakýchkoli podmínek - je pro ně krok nezbytný k upevnění demokracie a právního státu a záruka, že nesklouznou zpět do područí ruských mafií a sítí KGB. Domněnka by se to zdála být logická a pravděpodobná, nebýt toho, že události posledních několika let naznačují něco jiného. Zárukou demokracie a bezpečnosti totiž není a nikdy nebyla EU, nýbrž NATO. Vznikem nové evropské armády vyčleněné ze struktur NATO se tato záruka ocitá v nebezpečí.

Vezměme na vědomí, že po období zdánlivě prozápadní vlády Jelcinovy se v Rusku k vládě vrací otevřeně a bez sebemenšího studu elita KGB. Za těch deset let demokratického předstírání - během nichž se dá těžko představit, že by je neřídila síť KGB ze zákulisí - se ukázalo především toto: Ruské vládnoucí elity - v podstatě stará KGB - zametly neznámo kam na sto miliard dolarů, které jim ve formě půjček, úvěrů a investic poskytly západní státy. Tedy z velké části západní daňoví poplatníci. Tím se z východoevropských mafií stal jeden z nejbohatších investorů na světě. Tyto peníze se neotáčejí nikde ve východoevropských ekonomikách, jsou uložené a investované zpět na Západě, jejich vlastníkem už však jsou subjekty řízené KGB. Jejich vlastnictví je už ale tak promíchané, že není jasné, kdo vlastní co, která firma či banka je fasádou KGB.

Všimněme si dále, kdo dnes vládne v Evropské unii.

V Itálii v roce 1996 nastoupili do vlády komunisté, kteří si pouze změnili jméno na Demokratickou stranu levice. K moci jim pomohl socialista Romano Prodi, který vypracoval většinovou socialistickou koalici. Prodi sám se stal prezidentem Evropské komise.

Ve Francii jsou komunisté ve vládnoucí socialistické koalici s bývalým trockistou Jospinem.

V Německé vládě jsou nejméně tři známí bývalí levicoví radikálové: Ministr zahraničí Joschka Fischer vedl teroristickou skupinu PUTZ - "Proletářská unie teroru a ničení". Kancléř Gerhard Schröder a ministr vnitra Otto Schilly byli právními zástupci teroristického gangu Bader-Mainhofová. Schroeder v roce 1986 poslal dopis východoněmeckým komunistickým vládcům s přáním úspěchu k volbám. Fischerův starý kamarád a vůdce pařížských rebelií 1986, Daniel Cohn-Bendit je dnes vášnivý propagátor evropské integrace v Evropském parlamentě.

U britských novolauboristů to vypadá takto. Vynálezce novolabouristické politiky Peter Mandelson býval členem komunistické mládeže a jezdíval za železnou oponu na mládežnické sjezdy. Tony Blair, ministr zahraničí Robin Cook a ministr vnitra Jack Straw byli aktivními členy CND - kampaně za jaderné odzbrojení, která usilovala o jednostranné zrušení západní jaderné výzbroje. Její činnost byla součástí mírového hnutí organizovaného z Moskvy.

Dnešní vládcové Evropy byli bez vyjímky přáteli sovětského bloku, před nímž v době studené války nebyli ochotní své země bránit.Všichni patřili mezi nejradikálnější odpůrce Evropského společenství, které pro ně bylo odstrašujícím vzorem kapitalismu. To až do roku 1986, kdy najednou přešaltovali na nadšené evropanství a evropskou integraci jako realizovatelnou cestu k nadnárodnímu celoevropskému socialismu. V tu dobu si totiž KGB spočítala, že vojensky Západ nikdy nepřemůže, a nastrčila světu Gorbačova. Západu nastavila tak přívětivou tvář, že rychle zapomněl, proč se vlastně organizoval do obranné aliance a dal se do dobrovolného odzbrojování. Takto ušetřené miliardy daňových poplatníků začal investovat do otvírání dveří a předávání demokratického kapitalismu bývalému nepříteli.

Scénář, podle kterého se Evropa od té doby vyvíjí, by naznačoval, že KGB si řádně prostudovala evropské instituce a usoudila, že bude snadnější a levnější ji ovládnout prostřednictvím už nastolené integrované evropské byrokracie. Tu do deseti roků převzala a ještě pevněji byrokratizuje panevropská síť krajních levičáků, kteří se z praktických důvodů přeměnili ve vyznavače takzvané "třetí cesty". To je mlhavá a pružná kombinace volnotržní kapitalistické ekonomiky a socialistického řízení s přerozdělováním, s průběžným přihlížením na to, co je v té které chvíli u kolika voličů populární, aby se vyhrávali volby. Socialistická ideologie se odhodila stranou jako nepraktická a neschopná volebního vítězství. Místo ní novosocialisté přeskočili na rozjetý vlak globalizace jako snadnější způsob přejímání moci shora. Nové a praktičtější vozidlo socialistického internacionalismu. Začali se přátelit s velkopodnikatelskými subjekty a získali jejich podporu. Socialistická internacionála se tak stala globalistickým velkokapitalistou s možností finančně ovládat ekonomický a tím i politický vývoj mnoha západních zemí. Novou ideologií se pro ní stala moc subvencována ze zjevně bezedných a nekonečně přerozdělitelných měšců pracovitých západoevropských daňových poplatníků.

Rusko přestalo protestovat proti vstupu Střední Evropy do NATO, protože se mu otevřela politika snadnější: rozložit NATO projektem nezávislé evropské armády a nechat Střední Evropu opět strčit hlavu do byrokratického chomoutu nadnárodní byrokracie. Tak by se Středoevropané vrátili zpět do kapsy KGB v domnění, že z ní prchají do západního demokratického bezpečí.

Ihned po nástupu k moci se rozjely ve všech zemích kampaně na trvalé zdiskreditování konzervativních stran a politiků, z nichž někteří, troubové, jim k tomu nahráli na smeč. V Itálii se rozjelo trestní stíhání vedoucích křesťanských demokratů, nařčených z korupce, úplatkářství a spolupráce s mafií. Schytal to s nimi i novopravicový politik a mediální magnát Berlusconi, kterému se jakž takž daří budovat novou podnikatelsky organizovanou koalici středu a pravice. Má na krku nejmíň desítku trestních stíhání - zatím neúspěšných - a zažil několik nezdařených pokusů o atentát.

Francouzská pravice byla nařčena z nezákonných machinací se stranickými fondy a málem to smetlo i samého Chiraca. V Německu se odhalila korupce a finanční neregulérnosti křesťanských demokratů včetně Kohla. V Británii se toho na konzervativce moc nenašlo, kromě poměrně drobných úplatků a křivých přísah u dvou řadových poslanců a jednoho lorda. I to však stačilo, aby vytrvalá kampaň představující konzervativce jako otřepané nýmandy zaručila novolabouristům u voličů vytrvalý dvacetiprocentní předstih.

Celá západní Evropa se zřejmě chystá na vítězství socialistického globalismu, federalismu a integrace, odkud už možná nebude cesta ven, protože pravicová opozice se nedokáže z volebního krachu probrat. Bez opozice by do několika let přestala existovat demokracie, kterou Západu trvalo dvě staletí vybudovat. Americký obranný deštník nad Evropou sklapne a zaměří se na americký kontinent a Tichomoří. Ruský koník se napije z Rýna, Seiny a Temže. Ruští historici už se na to připravují. Jedním z nových populárních historických objevů kolujících mezi ruskou inteligencí je tento: Družina britského keltského krále Artuše od kulatého stolu a svatého grálu byli všichni ruští bohatýři.

Že to zní jako chorobná paranoia? Možná. Ale tento celoevropský scénář by odpovídal analýzám francouzské politoložky Francoise Thomové, která protikomunistickou činnost KGB dokumentu již několik let. Příště se podíváme podrobně, jak mistrně tento scénář hrají Blairovi novolauboristé - tempem, před nímž by museli smeknout i Gottwald a Zápotocký. Ty už si ale v celé Evropě nikdo nepamatuje, takže nám ti dnešní evropští lidoví demokraté nepřipadají okamžitě nápadní a podezřelí: Jako opakování něčeho, co už tady bylo - jen v trochu elegantnějším střihu.

"Děti jsou naše budoucnost, jak velmi příznačné," říká předseda vlády po doznění dívčího sborového sboru, který jej uvítal nejprve africkou písní svobody, pak mládežnickou písní My jsme děti budoucnosti. "Nejskvělejší předseda vlády na světě," představuje ho paní učitelka.

"Máte děvčata štěstí, že dnes září slunce," laskavě se usmívá bodrý ministr školství, který ho doprovází. "To na našeho Tondu svítí slunce pořád."

"Vím, že si musíme hlasy voličů opět zasloužit," říká předseda vlády Tonda, "a budovat základy," dodává. "Mým cílem je pro změny, na jejichž čele stojím, získat od voličů podporu nejen hlasů, nýbrž i jejich mysli a srdcí."

Povědomé, něco vám to matně připomíná? Pamatujete si to ještě někdo? Tonda, Tonda? Zápotocký nebo Novotný? A mýlíte se. Takto vládnoucí lidově demokratická strana novopracujících Británie zahájila 8. května 2001 volební kampaň s cílem získat mandát do druhé pětiletky. Chyběly jen pionýrské šátky. Místo nich tmavomodré školní uniformy pubertálních žaček všech etnických odstínů, zírajících tu zděšeně, tu pošklebně na elegantně křečovitě usměvavého řečníka jménem Tony Blair, zářícího zrežírovaně do televizních kamer a recitujícího svůj předem herecky nastudovaný projev.

Tu a tam všichni povstanou, ale místo "Ó zazni píseň vznešená o práci, která je vrozená" zpívají zářícímu Toníkovi: "Jsme na cestě do nebe". Jsme totiž ve škole anglikánské. Tak, aby to všechno vypadalo bohulibě, všichni otevřou brevíře a s Toníkem zbožně zpívají Zde jsem, Bože můj. A předseda vlády Toník pokračuje v recitaci svého projevu k ukázněně posazeným dívkám, které ještě pět let k volbám nepůjdou a nemají tušení, o čem jim to povídá. Říká jim totiž doslova - a do nastavených kamer - toto: Optimalizací školství k nevzdělanosti a dále!

"My všichni víme, že dnešní konzervativní stana by nás zavlekla zpátky do finančních ztrát na cenách nemovitostí, k vysokým hypotékám, ekonomickým výkyvům zisku a krachu, zpět k omezování sociálních služeb, zpět k sociálním svárům, zpět na okraj Evropy a širého světa." A jak nám bude všem lépe, v tom druhém labouristickém vládním období. Každému podle jeho talentu, blahobyt všem.

Nekecám, dívali jsme se na to všichni v televizi. Ne v parlamentě, ne před premiérskou kanceláří dokonce ani ne v televizním studiu, nýbrž v dívčí škole oznámil britský premiér datum letošních voleb. To aby nám všem zdůraznil, jak mohou této vládě parlament, tradice a politická etiketa být ukradené.

A takto se vede britská politika už čtvrtý rok, čím dál okázaleji. Vládní rozhodnutí se nedebatují v parlamentě, pouze to oznamují pomocí "úniku informací" spřáteleným médiím nebo utrušují na nějakých setkáních s veřejností. Parlament s obrovskou labouristickou většinou se stává formálním schvalováním úředním šimlem. Debaty se zkracují tak, aby opozice neměla dost času přednést svoje argumenty. Řadoví labourističtí poslanci dostávají instrukce v parlamentních debatách nahrávat ministrům snadnými pomocnými otázkami typu: "A mohl by pan ministr vysvětlit o kolik se za posledních několik let snížila nezaměstnanost konkrétně v jeho volebním obvodě?" Nebo: "Jak mému volebnímu obvodu prospěje nová minimální mzda?"

Rozhodování o státní politice se provádí čím dál víc v zákulisí premiérské kanceláře a v institucích zvaných quango, což je zkratka "quasi non-governmental", tedy instituce "téměř nevládní". Jak se za labouristické vlády staly "rádoby nevládními", čili "téměř vládními", se nejlíp ukázalo, když před volbami instituce zvaná Komise za rasovou rovnoprávnost (CRE) vyzvala vůdce všech stran, aby podepsali prohlášení, že nebudou ve volbách používat žádných argumentů, které by se tak daly vykládat. Po podpisech vůdců stran CRE žádala, aby prohlášení navíc podepsali všichni parlamentní kandidáti.

Řada známých konzervativních kandidátů odmítla s vysvětlením, že nevládní nevolená instituce nemá zásadně co poslancům přikazovat. Prohlédli totiž účel akce, jimž bylo znemožnit volební debatu o nekontrolovaném přistěhovalectví, v němž současná vláda nemá zavedený žádný mechanismus na rozlišování skutečných politických uprchlíků od těch desetitisíců, kteří si do Británie přicházejí ilegálně přilepšit na finanční podporu, která daňového poplatníka stojí dvě miliardy ročně. CRE toho okamžitě využila k tomu, aby konzervativní stranu prohlásila za rasistickou, třebaže nepodepsalo několik labouristů.

Během následných dní se ze svědectví bývalých činitelů CRE prokázalo, že vedení CRE se v posledních dvou letech vyměnilo tak, že z něho byli propuštěni všichni konzervativci - včetně rasově barevných - a na jejich místa nastoupili labouristé. A že - překvapení nad překvapení - CRE v uplynulých několika letech odmítla vyšetřit přes dvacet stížností na rasistické chování konkrétních labouristických činitelů. A že podpisová akce CRE byla diktována ze samého politického centra labouristické vládní organizace.

Kromě nekontrolovaného přistěhovalectví druhým hlavním volebním námětem, v němž konzervativci mají podporu většiny veřejnosti, je odmítání eura, integrace Evropské unie a cesty k byrokratickému superstátu, kam směřují labouristé. Zde je labouristé odzbrojují tím, že Evropu z volební debaty vymazávají, jako by neexistovala. To ve chvíli, kdy z Evropy přicházejí další dva plány na ustavení celoevropské vlády, která by "prosazovala evropský společenský model". Rozumějme model celoevropské strany socialistické (PES), jejímž novým předsedou je britský ministr zahraničí Robin Cook. Evropští socialističtí soudruzi k volebním šancím labouristů přihráli ochotou odložit až po britských volbách zavádění dalších jednotících opatření, jako jsou daňová harmonizace a zaměstnanecké rady.

Samotné volby pojedou podle nového nenápadně prosazeného volebního zákona zvaného "Zákon o zastoupení lidu", který umožňuje spoustu podvodů, sice podle zákona pořád trestných, ale prakticky nezjistitelných. Tyto podvody budou zcela jasně ve prospěch labouristů, protože hlavní "zlepšováky" jsou tyto:

Volba poštou. Zde odbory už slíbily labouristické straně obšlápnout přibližně půl milionu hlasů, které by jinak nevolily. Bez velkých problémů se dá získat víc než jeden poštovní hlasovací lístek, takže můžete volit několikrát v různých obvodech. Jednoduše oznámíte, že jste první ztratili a dostanete druhý. Volba v zastoupení. Právo voliče pověřit jiného, aby volil za něho. Pověření budou prakticky nekontrolovatelná, protože na kontrolování není personál. V zastoupení budou moci volit i osoby, které dosud volit nemohly, například duševně choří, či jinak nesvéprávní. Za ty smí volební lístek vyplnit jejich opatrovník nebo sociální pracovník.

Ruší se přísná kontrola voličského seznamu, podle něhož mohl volební lístek dostat jen ten, kdo prokáže trvalé bydliště. Znamená to například, že jste-li v obvodě, kde vaše strana nemá šanci vyhrát, takže váš hlas nic neovlivní, můžete svůj volební lístek odevzdat v obvodě, kde kandidát vaší strany potřebuje k vítězství pár hlasů navíc. Můžete se taky přihlásit v několika obvodech na adresách příbuzných nebo známých a volit několikrát.

Nevyžaduje se průkaz občanství ani trvalého pobytu. Technicky může volit tedy každý ilegální přistěhovalec či turista. Bezdomovci mohou jako adresu uvést třeba "třetí lavička zleva, Gladstone Park".

Absurdní? Není divu, že redaktor Daily Mailu svůj článek nadepsal: "Východní Evropa má poctivější volby než Blairova Británie."

V posledních třech měsících před vyhlášením voleb labouristická vláda vydala na svoje reklamní kampaně 63 miliony liber z kapes daňových poplatníků. Stala se tak největším inzerentem v Británii, s výdaji, které se rovnají součtu výdajů dvou následných inzerentů - Unilever a Procter and Gamble. Z toho se jen necelá desetina vydala na propagaci cestovního ruchu krachujícího následkem slintavky a kulhavky. To v době, kdy se ztráty venkovských malopodnikatelů odhadují už na desítky miliard a zadluženost a nezaměstnanost hrozí desetitisícům lidí. Ostatek se vydává na "veřejné informace" , jak tomu vláda říká. Úspěchy vládní politiky, rozumějme.

Má na to ostatně vláda právo, vždyť si na to vydělala. Za čtyři roky zvedla daně přibližně o desetinu - což je nejprudší růst daní v době míru. Ne viditelně, na procentu z výdělku, aby si toho každý všiml. Nenápadně. Zrušením daňové úlevy u penzijního spoření. Zvýšením daně z úspor. Zvýšením daně z koupě nemovitostí. Takové ty maličkosti, které nejvíc postihují ne ani tolik ty střední a vyšší třídy, kterým se musí vláda dál podbízet, chce-li si udržet moc - nýbrž tu nejchudší pětinu národa, která ji beztak bude volit dál, protože ji nic lepšího nenapadne. Je to přeci vláda lidová. Socialistická. Naše.

A aby těm oloupeným nejchudším ukázala, jak je má ráda, vymyslela si pro ně s velkou publicitou krásné šidítko. Přezdívá se tomu baby bonds - něco jako "kojenecké obligace". Chudým novorozencům se nabízí do vínku 300 liber. Z kapsy daňových poplatníků, samozřejmě. Ne v hotovosti, že by je chraň Pán Bůh propili na kojeneckém mléce. Na vkladní knížku, kde jim porostou úroky. Ty si pak budou smět vybrat až jim bude osmnáct. Aby s nimi naložili podle libosti. Prý to vyjde až na 5.000,-. Nějakých šest piv, do té doby, při započtení roční inflace a zvyšování pivních daní. A mezi tím je povede celých 18 let v počítačové evidenci odkud si na ně bude moci vyťukat jakoukoliv informaci a bude chtít hezky si na ně posvítit.

Mladistvím delikventům, které nestačí policie stíhat a soudy soudit, nabízí vláda zdarma hudební "cédéčka" a "kecky", jako odměnu za to, že přestanou krást a loupit. Rozumějme ne všem mladistvím, jenom těm delikventům. Takže chcete-li "cédéčko" a "kecky", musíte napřed něco ukrást, abyste prokázali, že jste delikvent, než na ně budete mít nárok. Efektivní akce na potírání mladistvé zločinnosti, prý.

Věří ještě někdo, že takovéto absurdity dokáží vymyslet Britové sami o sobě, bez poradců z Absurdistánu? Ale čtěme si dál.

"Chcete zvětšit prsa? Vstupte do armády," mohl by sdělovat náborový plakát britské armády, kde ministerstvo obrany platí vojačkám plastické operace ňader a vojákům operace změny pohlaví. Tak máme za své peníze dvanáct veleprsatých vojaček a dvě nové vojačky z bývalých vojáků. Mají na to prý podle evropských zásad lidských práv nárok. Za to ale nemáme na 10.000 chybějících rekrutů, výměnu 8.000 vadných jeepů a 50.000 samopalů, které se častým střílením zasekávají a zavařují, výměnu 18 neopravitelných zrezavělých ponorek. Nemáme na výměnu polních radiových komunikací, které nefungují už od bosenské války. Na polní lehátka, která si vojáci musí kupovat ze svých platů, aby nemuseli spát na zemi. Kdo kdy snil o jednostranném odzbrojení, sotva si je dokázal představit líp.

Stejně by si těžko kdo dokázal představit lepší destrukci soukromého zemědělství, než je dnešní epidemie slintavky a kulhavky, o níž kompletní informace a počty už není možné od ministerstva zemědělství získat , prý "aby si veřejnost nedělala chybné představy". Tu a tam pravda, nějaké to číslo na veřejnost ulítne, jako třeba informace, že přes 400 farem - přibližně čtvrtina postižených - byla diagnózována chybně a žádnou slintavku neměla. Že na těch správně diagnózovaných nejméně 90% zvířat bylo zcela zdravých. Že pálením dobytka na otevřených prostranstvích se virus okamžitě neničil, nýbrž kouřem přenášel do větší vzdálenosti.

Nad masakrem a pálením milionů zvířat nápadně mlčí všechny ty fanatické organizace zvířecích práv, jejichž maskované bojůvky přepadávají lovce lišek a loupí jim celé smečky honicích psů, které pak - v zájmu zvířecích práv - zabíjejí nebo vyklešťují, a rozdávají po jednom do "laskavých" domovů, kde nemusí spát na podlaze, nýbrž na gauči. Jsou to tytéž organizace, které přispívají do fondů labouristické strany, aniž by někoho napadlo se ptát, odkud na to berou. Nejde jim totiž asi tolik o ochranu zvířat jako o likvidaci národně konzervativního anglického venkova jako politické a společenské třídy.

Už to ostatně potvrdil i ministr zemědělství ,když navrhl toto: Zrušit ministerstvo zemědělství a nahradit jej "ministerstvem pro věci venkova". S vědomím, že slintavka a kulhavka dohnala už snad třetinu farmářů k rozhodnutí se zemědělstvím praštit, by je takto vláda vzala pod ochranu a stálý plat. ze zbídačelých soukromých farmářů by se stali státní zaměstnanci pověření "péčí o krajinu". Zemědělství jako komerční výroba potravin by se přenechalo jen tomu malému počtu "nejzdatnějších". Nebojme se, nechystá se socialistická kolektivizace, ta už vyšlia z módy. Spíš nějaká ta velkopodniková nadnárodní globalizace.

Absurdity britské lidové demokracie v rámci pan-evropského socialismu by už vydaly na několik kabaretů. Byly by komické, kdyby nepůsobily tolik škod. A kdyby si našinec nepamatoval k jakým hrůzám už jednou v druhé části Evropy vedly. Optimisté si stále ještě říkají ,že přitom všem nám přece jen alespoň zůstane tradiční nezávislé soudnictví, jehož prostřednictvím se dá mnohé napravit. Realisté už ale sledují toto: Ministr spravedlnosti nedávno rozeslal pozvánky na oběd právníkům ucházejícím se o soudní funkce. Podmínkou pozvání byl finanční příspěvek na labouristickou stranu. Nové soudce jmenuje ministr spravedlnosti. Ten už dnes ví, kteří soudcovští kandidáti podporují labouristickou stranu a kteří ne. Tím jejich nezávislost de facto končí, chtějí-li mít služební postup.

Nad vším se začíná vznášet evropská Konvence lidských práv, která konkrétní přesné zákony a směrnice nahrazuje dvěma hlavními principy. Jedním je uzákonění všeobecných občanských práv. Druhým je uzákonění práva vlády omezit uplatňování těchto občanských práv v případech "nutnosti bránit demokratickou společnost". Britský ministr vnitra už zavedl pro soudce školení, jak se orientovat v konfliktu práv jednotlivce a společnosti. Abychom nezůstali dlouho na pochybách, přední činitel vládní komise pro lidská práva už vysvětlil: "Vyšší soudy nebudou tolerovat ty výstřednější požadavky předkládané ve jménu lidských práv."

Ministr spravedlnosti oznámil, že nový zákon podle Konvence lidských práv bude působit jako "partnerství vlády a soudnictví". A jakmile je soudnictví s vládou v "partnerství", nemůže být nezávislé. I tohle všechno už tu jednou bylo, ale i na to celá Evropa zapomíná. Vždyť je to už plných jedenáct let za námi. A Britové - ani většina západních Evropanů - se nikdy neučili číst mezi řádky. Nemají totiž představu, co by se tam měli dočítat.

Asi jsem vás tentokrát moc nerozesmál. A možná, že to přeci jen je všechno snůška obrovských náhod, zlý sen, z něhož se zítra ráno probudíme, čistý záchvat stihomamu. Ale jak říkává business-guru Tom Peters: "Jen paranoici mají šanci přežít."

2001

3481 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Americkou demokracii může zachránit jedině Trump – a jedině s naší pomocí. Všechny současné problémy prezidenta Trumpa pramení z jeho záměru „normalizovat vztahy s Ruskem“Pirátští europoslanci v Evropském parlamentu hlasovali pro to, aby se z Afriky dováželi imigranti do Evropy a pro to, aby se imigranti přerozdělovali do členských států Evropské unie800 až 900 bábätiek sa zabíja v Írsku každý mesiac po legalizácii potratuKopnout si do Gottwalda nebo do Brežněva dnes vyžaduje asi tolik odvahy jako vymezit se proti Čingischánovi a je to politicky přibližně stejně aktuálníKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Pro koho to čučkař Koudelka z BISu vlastně pracuje? Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěnyUž jste viděli, jak se ztrapnila Vášáryová? Blaha rozdrtil video americké ambasády o 17. listopadu

ePortal.cz

Pokud bude Česká televize nadále vysílat podobné propagandistické paskvily jako s Václavem Moravcem, Rychetským a Čaputovou, poženou je lidé svinským krokemUž i u nás przní duše dětem zpovykaní šílenci z politických neziskovek, které zločinní levicoví politici vpustili do našich škol. Je třeba to zastavit, dokud je čas!

Eurabia.cz

2.přikázání podle vítačů: "Milovati budeš jižního svého"Německo: Imigrantské „děti" hromadně znásilnili 14-letou

FreeGlobe.cz

Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Že se recese nekoná? Pozor! Ekonomka varuje před děním v NěmeckuDěti měly v rozvrhu účast na demonstraci Milionu chvilek. Chyba? Řediteli ZŠ bylo pořádně horko
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění