Radikální feminismus a žena v křesťanské civilizaci

Autor: Michaela Freiová | Publikováno: 25.12.2006 | Rubrika: Kulturní válka
Ježíš

Křesťanský pohled na ženu a na její postavení ve společnosti vychází z komplementarity dvojího modu lidské existence, který je dán rozdílem pohlaví. O hloubce dnešní civilizační krize svědčí naopak to, že i tato základní antropologická konstanta se zpochybňuje. Nelze proto hned na začátku nezmínit slova papeže Jana Pavla II., který na setkání s rodinami v brazilském Riu řekl, že dnešní podobou útoku na Boha je útok na člověka jako na Boží stvoření. A naopak: zachovat civilizaci křesťanského Západu znamená uhájit křesťanský, resp. biblický pohled na člověka.

Podle Písma stvořil Bůh člověka ke svému obrazu, ale Boží obraz v člověku je dvojí: je dán dvojím modem lidského bytí - mužským a ženským. Proto si Písmo, které hovoří o Bohu antropomorfním jazykem, uvědomuje meze své vlastní řeči: Boží láska k člověku je jak láskou otce, tak láskou matky. Bůh u proroků rodí svůj národ v bolestech, těší ho jako matka. Žalmista přirovnává důvěru v Boha ke spočívání dítěte u matky, v mystice se setkáme se slovy o "mateřskosti" Boží.

Křesťanství od počátku vyzdvihuje ženu v postavě Marie: Ježíš Kristus, Syn člověka, přijímá své tělesné lidství ze ženy - sarkothenta ek Pneumatos hagiou kai Marias tés parthenou - která ho tak rodí i s jeho božskou přirozeností, je rodičkou Boží, Theotokos. To se nemohlo neodrazit na společenském a právním postavení žen ve společnosti.

Francouzská historička Régine Pernoudová ve své práci o postavení žen ve středověku upozorňuje, že křesťanství proměnilo postavení ženy především tím, že - na rozdíl od pohanské antiky - přiřklo i jí právo na život. Pernoudová říká:

"Lidský osud ženy, její vztahy k rodičům a k manželovi, to vše spadalo do oblasti ´domu´, jehož hlavou byl muž - otec, tchán, manžel... Římská žena nebyla už vykázána do gynecea, jako žena řecká nebo žena islámských civilizací, mohla se účastnit svátků, představení a hostin... Nicméně otcovská moc nad životem a smrtí jeho dětí zůstala nedotčena. Otcovská moc byla absolutní a vedla k tomu, že "narozené dívky mizely". Mužské potomstvo si otec musel ponechat, nebylo-li postižené, ale z dcer si zpravidla ponechával jenom jednu - tu nejstarší. Zatímco chlapec obdržel prenomen, jež ho odlišovalo od jeho bratří, dcera nesla jenom jméno rodinné. Dcera, kterou otec ponechal naživu, musela respektovat jeho plán ve věci jejího manželství. Odmítnout autoritu otce, který - na rozdíl od žen - byl skutečným občanem státu, znamenalo vzpouru proti společenskému řádu. Bylo tedy zcela v souladu s dobovým názorem, když otec v takové situaci využil své právo nad životem a smrtí jeho dětí."

Tato situace se mění až na počátku čtvrtého století, tedy s příchodem křesťanství jako oficiálního náboženství římské říše. Otcovská moc nad životem a smrtí jeho dětí je právně odstraněna teprve r. 390.

Základem jedinečného postavení ženy v křesťanské civilizaci je především její postavení v životě náboženském: i v době, kdy žena byla v pohledu světského práva bytostí závislou, obrací se k Bohu přímo, bez mužského zprostředkování. Odstranění otcovské moci ve smyslu římského práva jí umožňuje svobodně následovat duchovní povolání. Křesťanské manželství ukládá ženě i muži tytéž náboženské příkazy a mravní povinnosti: jedinost partnera a požadavek věrnosti platí pro obě strany shodně.

Postavení ženy v moderní občanské společnosti, která sama je - díky autonomii světského práva - dítětem křesťanského Západu, se tedy odvíjí z křesťanských kořenů. Přesto však v posledních desetiletích pozorujeme stále vzrušenější debatu, jejímž nositelem je feminismus jako politická filosofie. Je to v podstatě debata o biologické a kulturní diferenciaci pohlaví.

Naše stručná informace o tomto jevu se zaměří v podstatě na dvě otázky: jednak nám půjde o to, zda je feministická filosofie slučitelná s biblickým obrazem člověka, jednak o to, zda je dnešní feminismus pokračováním, resp. větví tradičního ženského hnutí s jeho požadavky na rovnost žen v občanské a pracovní sféře. Domnívám se, že odpověď na obě tyto otázky je záporná, a pokusím se to zdůvodnit.

Moderní feminismus tvrdí, že samotný pojem "ženského" a "mužského" je uměle vytvořená konstrukce, kterou je možné, ba dokonce nutné, dekonstruovat. Od 90. let 20. století se už nepopírá jen polarita mužského a ženského v oblasti životních rolí, ale samotná biologická rozlišenost se převádí na kulturní roli - gender; kulturní role se pak prohlašuje za požadavek mužského světa a prostředek jeho politické moci.

Mezi mluvčí tohoto směru patří např. profesorka Judith Butlerová z kalifornského Berkeley. Podle ní existuje rozpor ve starší feministické argumentaci, která uznává na jedné straně pohlaví jako sociální určenost, jež může být zrušena, na druhé straně biologickou určenost, kterou odstranit nelze. Podle Butlerové je třeba ten rozpor odstranit: neexistuje totiž, jak říká, "přirozené" tělo jako takové, jež by předcházelo kulturu. Jinými slovy, i biologie je kultura. Ve své knize Gender Trouble (1990) Butlerová tvrdí, že je chybou samotné binární vidění vztahů pohlaví, tedy pouhé rozdělení na muže a ženy. Je spíše třeba otevřít všechny možnosti, aby si člověk mohl formovat a volit svou vlastní individuální identitu; tuto možnost tradiční feminismus podle Butlerové nedává.

Butlerová dává přednost té antropologické pozici, jež chápe pohlaví jakožto vztah mezi společensky konstituovanými subjekty ve specifikovatelném kontextu. Pohlaví podle ní není pevným atributem lidské osoby, ale spíše fluidní variací, která se přesouvá a mění v různých kontextech a v různých dobách. Říká: Neexistuje nic jako pohlavní identita - identita se ustavuje samotným svým "vyjadřováním". Jinak řečeno, je pohlaví člověka něco jako výkon: vyjadřuje to, co v dané situaci děláte, a ne to, co universálně jste.

Butlerová tvrdí, že některé kulturní konfigurace si získaly hegemonii, to znamená, že se v naší kultuře považují za přirozené. To je podle ní omyl. Idea identity jako jakéhosi "free floating", to jest nikoli identity jako podstaty, ale identity jako výkonu, je u ní jednou z klíčových představ. Naše identita nevyjadřuje naše nitro, ale spíše vyjadřuje efekt našeho výkonu.

Jane Flaxová z Howardovy university ve Washingtonu dotahuje tuto ideu do důsledků: podle ní je člověk společenský, historický a řečový výtvor. Flaxová chápe feminismus jako součást postmoderní filosofie, jako analýzu proměnlivých a historicky podmíněných společenských vztahů. Postmoderní debata nás podle Flaxové osvobozuje od víry v pravdu, v poznání, moc, vlastní já i v komunikativní jazyk, a to cestou dekonstrukce.

Už zde vidíme rozdíl mezi filosofií starého ženského hnutí a "nové ženskosti" současného feminismu. Zatímco staré emancipační proudy se vymezovaly proti "mužskosti", vymezuje se dnešní feminismus proti samotnému rozlišení na mužské a ženské. To není pouze akademická otázka: dekonstrukce komplementárního modelu mužského a ženského otevírá všechny možnosti sexuální realizace. Některé autorky, jako Monique Wittigová, kladou zvláštní důraz na seberealizaci lesbického typu. Wittigová, narozená r. 1935 v Alsasku a dnes působící v Arizoně, tvrdí, že se ženskost musí vymanit z "nucené heterosexuality", jež je pouhým projevem mužské touhy po moci.

Tvrdí také, že binární rozdělení, jehož autory jsou muži a jehož objektem jsou ženy, je politickou záležitostí a že jsme byly přebudovány do "přirozené skupiny" z ideologických důvodů. Naše těla i naše myšlení jsou podle ní produktem této manipulace. Samotná idea přirozenosti byla zkonstruována kvůli nám, říká. "My lesbičky jsme živým důkazem, že žádná přirozená skupina žen neexistuje." Wittigová se odvolává na Simone de Beauvoir, která už ve své stěžejní práci z r. 1947 říká, že ženami se nerodíme, ale jsme k ženskosti vychovány. Ženskou podobu člověka vytvořila civilizace. Odmítnout heterosexualitu znamená podle Wittigové odmítnout představu, že člověk je buď muž nebo žena. "Naším úkolem", říká Wittigová, "je prosadit přesvědčení, že ženy jsou třída, že ´žena´ je kategorie politická a hospodářská, rozhodně ne věčná. Bojujeme za potlačení mužů jako třídy, ne snad formou genocidy, ale politickými prostředky. Jakmile zmizí třída ´mužů´, zmízí i třída ´žen´, stejně jako kategorie pána a raba."

Praktickým dopadem takovéto filosofie je podpora transvestitismu. Pohlaví je podle feministek cosi, co je pouze "inscenováno", je to maska, za níž se skrývá vlastní Já. S tím souvisí např. posun v chápání amerického pojmu "pro choice": zatímco původně šlo o název propotratového hnutí, znamená dnes svobodnou volbu v inscenaci pohlaví.

Hanna-Barbara Gerl-Falkowitzová, kterou si pamatujeme z jejího vystoupení na pražském rodinném kongresu (1997), si v jedné ze svých nejnovějších přednášek položila otázku, jaké dopady má "dekonstrukce pohlaví" na současnou medicinu. Multivalence pohlaví a zpochybnění základních životních rolí přinese podle ní nárůst homosexuálních a lesbických praktik. To za sebou nese zesílení požadavků na umělé oplodnění párů téhož pohlaví. Naroste počet žádostí na umělou změnu pohlaví. Již citovaná Judith Butlerová prohlašuje identitu pohlaví za otevřenou. I to s sebou nese podporu transsexuálních tendencí. Praktické dopady těchto jen zdánlivě akademických teorií nás stavějí do situace, kdy bychom měli čelit klasické liberální otázce: "A proč ne?" Už to, že nositelé liberálních trendů uvádějí svůj klíčový argument jako otázku, znamená, že přesouvají břemeno důkazu na všechny ty, kdo trvají na biblicky zakotvené antropologii a na institucích vyjadřujících historickou zkušenost.

Za naprosto klíčové považuji v této souvislosti tvrzení Kathy Davisové, která působí na universitě v Utrechtu: "Tím, že se stanu někým jiným, stanu se teprve plně sama sebou". - Z tohoto úhlu pohledu je třeba chápat feministickou obranu umělého ukončení těhotenství. Motorem dnešního boje za potrat jakožto lidské právo je představa, že právně zaručená rovnost mužů a žen existuje pouze na papíře a že praktickou rovnost lze nastolit jedině tak, že radikálně změníme charakter života ženy a muže. Už Beauvoirová to požaduje ve svém "Druhém pohlaví". Dítě - to jsou podle ní okovy, jimiž muž ženu spoutává. Kategorie "ženského" je u Beauvoirové chápána čistě represivně. Tělesnost ženy je výraznější než tělesnost muže a cílem osvobození ženy je proto neutralita tělesnosti, potlačení biorytmů chemickou cestou a vposledku utracení plodu vlastního těla: Gerl-Falkowitzová v této souvislosti používá pojem "smrtící emancipace", čímž postihuje i naši historickou zkušenost emancipace, která vyústila do potratového zákona (1958) dlouhá léta před tím, než se k němu dopracovala demokratická část Evropy.

Z toho všeho podle mého soudu vyplývá, že - navzdory propagandistickým tvrzením - současný feminismus nenavazuje na staré ženské hnutí s jeho mnohdy legitimními požadavky, ale přináší cosi zásadně nového: odmítá nejen biologické danosti, ale i samotný pojem lidské přirozenosti. Gerl-Falkowitzová zde zavádí pojem "neurčité identity" (fliessende Identität). Tato neurčitá identita usiluje o překonání vlastního těla, především překonání jeho generativity. Obojí se totiž ze své podstaty vztahuje k druhému, ženské tělo k mužskému; generativita vychází ze spojení mužského a ženského. "Neurčitá identita" popírá tradiční pojem lidské osoby, tedy filosofický pojem, který vznikl zpracováním biblických impulzů.

Biblický pojem lidské osoby zahrnuje rozdíly pohlaví, aniž by je odstraňoval. Vyjadřuje plnost bytí, která souvisí s jeho hranicemi.

Plnost ženské existence v křesťanském pojetí je dnes ohrožena dvojím způsobem. Na jedné straně jsou to právě tyto radikální varianty feminismu, jež zpochybňují komplementaritu pohlaví jakožto Boží stvoření, jako zdroj radosti z bytí, jako dvojí pohled na Boha. - Druhé nebezpečí, které bych zjednodušeně nazvala důstojností bez svobody, nám hrozí ze strany módního, povrchně pojatého mezináboženského dialogu. Zatímco ekumenický dialog mezi křesťanskými církvemi a dialog mezi křesťany a židy založený na biblické bázi může rozšířit naše poznání i po stránce teologicko-antropologické, propojování křesťanství resp. biblického náboženství s jinými náboženskými systémy, jejichž teologická antropologie ženě nepřiznává postavení srovnatelné s naším, ohrožuje základy našeho náboženského i společenského života. To, že každá civilizace vymezuje ženě určité jistoty v jejím právním postavení, ještě neznamená, že její teologický pohled staví ženu stejně vysoko jako křesťanství.

To není jen nějaké akademické hledisko: dialog, který se orientuje pouze navenek a ohrožuje tak vnitřní rovnováhu křesťanského společenství, neunese zkoušku faktického spolužití různých náboženství ve společném prostoru. Konkrétně řečeno, není možné, aby v propojené občanské společnosti křesťanského Západu, která nutně hostí i lidi z jiných kultur, byl křesťanský pohled na ženu jako na člověka rovné důstojnosti s mužem jakkoli zpochybňován.

(Přednáška pro Unii katolických žen 2.5.2001 v klášteře v Emauzích, zkráceno)

www.konzervativniklub.cz

6327 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Proč feministkám nevadí radikální islám?Emisní povolenky na děti na spadnutí. Zelení extrémisté jsou často diagnostikováni s psychickou poruchou – ekologickou úzkostíPoměr vojenských sil mezi USA, Ruskem a EU – přehledně a na jednom místěPozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouImigrantské „děti" hromadně znásilnily 14-letou dívku. Inspirace pro "sirotky" Šojdrové?

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

ePortal.cz

Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmoZměny zákonů z dílny ministerstva vnitra prospívají ČSSD a nikoliv občanům

Eurabia.cz

Nacionalisté z Walesu se zbláznili. Chvěji udělat z Anglie útočiště pro všechny uprchlíky a podporují islámVideo: Napadení při akci pálení Koránu v Norsku

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Milion chvilek? Ovčáček překvapil: Vidím jasný plán. TOP 09 bude koukatKlaus to odpálil, Trikolóra je ve Sněmovně, ukázal průzkum. Sílí SPD a ANO. Zato Fialova ODS je v hrůzostrašné situaci
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění