Připomínáme si zánik Sovětského svazu. Havel i Gorbačov měli ale velmi podobné vize

Autor: Ladislav Zemánek | Publikováno: 28.12.2013 | Rubrika: Zamyšlení
Bolšnac 19

V těchto dnech prožíváme narození našeho Spasitele. V minulosti se však staly i jiné důležité události, nad kterými stojí za to se zamyslet. 30. prosince 1922 vznikl Sovětský svaz. 26. prosince 1991 zanikl. Jeho posledním představitelem byl Michail Gorbačov, muž, který je v Rusku zatracován, a na Západě obdivován. Není to náhoda. Českého čtenáře může překvapit, že v mnohém se role Gorbačova shodovala s úlohou Václava Havla. Absurdní je takové tvrzení jen zdánlivě. 

PP

Od dob Brežněvových panovalo v Sovětském svazu i v Komunistické straně Sovětského svazu (KSSS) poněkud zatuchlé prostředí. Brežněv udělal něco, co bylo revolučnímu marxismu naprosto cizí – pokusil se zastavit vývoj a zakonzervovat stávající stav. Myslím, že takováto charakteristika je daleko výstižnější než snahy spatřovat v brežněvismu plíživý neostalinismus, jak je to dnes poměrně běžné. Byl to ostatně on, kdo v Berlíně roku 1981 přišel s koncepcí „jednoho evropského domu“, jež se stala leitmotivem gorbačovovského nového myšlení.

„Nový Lenin“

Především díky radikálnímu omezení „rotace kádrů“ se z KSSS stal „konzervativní“ prvek sovětské společnosti. Ten se projevil například v tom, že politbyro odmítlo zvolit generálním tajemníkem Gorbačova, jak mu doporučoval Andropov. Místo něho do čela strany nastoupil Černěnko, který ztělesňoval spíše negaci andropovovského kursu, jenž s sebou přece jen přinášel nový vzduch. Paradoxně právě Černěnko byl průkopníkem glasnosti, byť omezené na vládnoucí stranu.

S Gorbačovem byly ještě před jeho nástupem spojovány velké naděje a očekávání, dílem snad pro relativní mládí, dílem pro jeho nezvykle rychlý kariérní postup. Hned v únoru 1986 vyhlásil na XXVII. sjezdu KSSS demokratizaci, nové myšlení a perestrojku. Velké dílo začalo. Nové pojetí glasnosti umožnilo prosazujícím se novým silám nikoli zanedbatelně diskreditovat stalinismus i brežněvismus a vyvolávat v lidech dojem, že Gorbačov je novým Leninem.

Vzkříšený pluralismus

„Konzervativci“ se dostávali do defenzívy. Tu umocnilo rozhodnutí Nejvyššího sovětu ustavit Sjezd lidových poslanců, do něhož se již volilo relativně svobodně. V těchto volbách nebyla zvolena zhruba polovina stranických tajemníků, což nomenklaturu oslabilo. Na jaře 1990 poslanci zrušili mocenský monopol KSSS. Zdálo se, že se Gorbačovovi dílo daří. A bylo tomu tak.

Jenže události se mu začaly vymykat z rukou. Vzkříšený pluralismus probudil síly, s nimiž si tento muž oddaný věci socialismu nedokázal poradit. V červnu téhož roku poslanci odsouhlasili státní suverenitu pro Ruskou sovětskou federativní socialistickou republiku, jež dala ruským zákonům větší váhu než sovětským. Na podzim se Gorbačov dostal do izolace poté, co se v Nejvyšším sovětu postavil proti Šatalinovu plánu transformace řízené ekonomiky v tržní. Zatímco od „konzervativců“ podporu čekat nemohl od samého začátku, teď ji ztratil i u demokratů a reformistů.

Když nedokázal zabránit Jelcinovi ve zvolení ruským prezidentem a jeho úsilí o zachování existence SSSR na základě nové svazové smlouvy definitivně smetl srpnový puč, bylo jen otázkou času, kdy „nový Lenin“ odejde ze scény. Stalo se tak 25. prosince 1991. Den nato Sovětský svaz přestal oficiálně existovat.

Socialismus jako globální humanismus

Z právě uvedeného výčtu klíčových událostí Gorbačovovy vlády by bylo lze usuzovat, že Sovětský svaz zničit nechtěl (a podle jeho vlastních slov tomu tak skutečně bylo), ale zničil ho. Jeho úsilí zachovat stát v hranicích Sovětského svazu však bylo spjato s revoluční ekonomickou i politickou transformací, jak ji vyjadřovala glasnosť, nové myšlení a perestrojka. V případě úspěchu by výsledkem byl více či méně demokratizovaný SSSR, což by ovšem představovalo navýsost novou skutečnost. Je proto zřejmé, že otázka po tom, zda Gorbačov zničil Sovětský svaz, je ve své podstatě otázkou po úloze prvního a zároveň posledního prezidenta SSSR v likvidaci socialismu jako takového.

Socialismus v jeho pojetí neznamená samostatnou socioekonomickou formaci, nýbrž hodnoty, jako je svoboda, rovnost, spravedlnost či solidarita. On sám hovořil o nutnosti vymanit socialismus z vlastnictví určité třídy a učinit jej společným majetkem co největšího počtu lidí. Socialismus se podle něho musí stát globálním humanismem. Nikoli náhodou je zapotřebí sloučit socialismus a liberalismus, k čemuž na Západě v době poválečné už začalo docházet. Motiv nové syntézy hraje v jeho myšlení zásadní roli.

V SSSR prý socialismus nebyl

Globální vývoj po pádu východního bloku a rozpadu SSSR si podle něho vynucuje potřebu zcela nového paradigmatu světové civilizace, jež by překonalo staré pojetí kapitalismu a socialismu. Protože odmítá chápat socialismus jako formaci a tenduje i k relativizaci samotného kapitalismu, není pro něho zatěžko vnímat pád východního bloku jako krach totalitarismu, nikoli ovšem socialismu. Socialismus totiž Gorbačov neoddělitelně spojuje s demokracií.

Sovětskému režimu sice přiznává určité socialistické prvky, ve své podstatě ho však za socialismus neuznává a vnímá jej jako slepou uličku vývoje. Takový pohled je logický, uvážíme-li, že koncepce dvou antagonistických táborů mu byla naprosto cizí. Pro něho je svět jeden jediný, nedělitelný a tato představa je plně v souladu s ideou „jednoho evropského domu“, již přejal od Brežněva. 

Nová syntéza a neomarxismus

Ač lze polemizovat s tezí, že socialismus není formací, v jednom ohledu se Gorbačov nemýlí. Pádem SSSR nebyl socialismus poražen – poražena byla jeho sovětská verze, jež se vyznačovala společenským (státním) vlastnictvím výrobních prostředků, kolektivizovaným zemědělstvím, direktivně řízeným hospodářstvím, vedoucí úlohou komunistických stran a proklamovaným socialistickým internacionalismem, který v praxi znamenal fakticky podřízenost Moskvě. Z nikoli zanedbatelného měřítka byl specifickou, svébytnou formou vycházející z ruské povahy a tradic (zdařile o tom pojednává například významný ruský náboženský filosof Nikolaj Berďajev ve svém díle Prameny a smysl ruského komunismu).

Gorbačovovo pojetí socialismu je reformistické a jeho kořeny je nutno hledat u E. Bernsteina, na něhož navázalo západní sociálnědemokratické hnutí. To se po válce v kapitalistickém bloku zhostilo úlohy tvůrce moderního sociálního státu a odmítlo revoluční levicová řešení. Západním socialistům byl cizí revoluční marxismus, jak jej snad nejvlastněji zosobňoval Lenin s Trockým, a jejich ideologie postupně přijímala liberální prvky – a naopak. Zatímco až na výjimky mizel čistý kapitalismus, rodila se nová levice, jejíž ideologií není marxismus, nýbrž neomarxismus. A tak v době, kdy začínalo být stále více zřejmé, že východní blok v čele se SSSR nikdy Západ nepředstihne, ujala se v „kapitalistickém“ světě idea konvergence, oné nové syntézy, o níž snil Gorbačov.

Čtěte také:

Katolík klausovec: Václav Havel byl nebezpečný. Povím vám proč

Ovládají média v ČR havlističtí zednáři? Čtěte o knize Petra Hájka

Sovětský svaz, Rusko a jednotná Evropa

Evropská unie - nový Sovětský svaz

 

Ještě z knihy Petra Hájka: Kdo řídil zinscenovaný pád komunismu a jak škodil Václav Havel

Václav Havel byl služebníkem Satana a mohl být pravým Antikristem. Čteme z knihy Petra Hájka

 

„Staří“ komunisté se mýlili

Nelze tedy říci, že sovětský model byl v dějinách socialismu slepou uličkou. Pouze se v daných historických podmínkách nedokázal z mnoha důvodů prosadit. Na jeho úkor sílil reformistický socialismus západního typu evoluční metodou, přitom byl však neméně revoluční obsahem. Jistě se v nemalé míře od sovětského odlišuje, podstata ovšem zůstává jedna a táž. Gorbačov měl prostě jen sehrát historickou úlohu likvidátora systému, který nebyl natolik silný, jak se očekávalo.

Komunisté sovětského typu po pádu Sovětského svazu prohlašovali, že zvítězila kontrarevoluce. Je to jinak. Nezvítězila kontrarevoluce, nahradila ji jen jiná forma revoluce a pokroku. Tato forma vyrostla ze syntézy západního socialismu s liberalismem, přičemž nové světové uspořádání mělo nahradit existenci dvou antagonistických táborů jejich konvergencí. To se projevilo i na slavné schůzce Gorbačova a Bushe staršího na Maltě v prosinci 1989. Oba mužové diskutovali o otázce, na jakých hodnotách má stát svět po pádu východního bloku, a shodli se nakonec, že na demokratických, nikoli západních, neboť ty Gorbačov odmítl, zatímco demokratické přijal s tím, že překonávají antagonismus kapitalismu a socialismu.

Západní a demokratické hodnoty

Snad se může zdát, že jde o nezajímavý detail. Opak je ale pravdou. Tento detail totiž prozrazuje vše. Bez ohledu na fakt, že nejspíše nelze oddělit hodnoty západní a demokratické, zastavme se u toho, proč je Gorbačov tak důsledně rozlišoval. Demokracie a socialismus mu totiž splývají, podobně jako hodnoty socialistické a všelidské, univerzální. Jde pochopitelně o zcela iluzorní představu, umělou ideologickou konstrukci, která je ovšem na druhou stranu nesmírně důležitá pro pochopení toho, oč „nové levici“  v dnešním světě jde.

Jak Gorbačov, tak nová levice (k níž lze Gorbačova přiřadit stejně dobře jako třeba Václava Havla), ztotožňuje demokracii se socialismem. Taková „demokratická“ společnost, o níž se ovšem nesmí otevřeně hovořit ani jako o kapitalistické, ani jako o socialistické, neboť to odporuje oficiální verzi ideologů, pro které je „demokratická“ společnost něčím, co stojí nad těmito dvěma protikladnými jevy, představuje syntézu liberalismu a socialismu. Jisté je to, že už nelze hovořit o společnosti kapitalistické a do důsledku vzato ani demokratické, byť socialisté tvrdí něco jiného. Nejde však o nic víc než o poněkud topornou mystifikaci.

Občanská společnost a „nepolitická politika“

Největším argumentem proti demokratickému charakteru společnosti, která vzniká konvergencí Západu a Východu, tedy společnosti, v níž žijeme, je oslabování role politických stran. Gorbačov stejně jako Havel tvrdil, že politické strany k prosazování zájmů občanů nestačí, a prosazuje vedle nich instituce občanské společnosti, jejíž vybudování považuje za prioritu, která spojuje socialisty i liberály. Tím uhodil hřebíček na hlavičku.

Nejen že „odhalil“ spojenectví a spřízněnost liberálů a socialistů, jimž připadl úkol novou pokrokovou společnost vytvořit, ale rovněž dokázal, že o demokracii už vůbec nejde. Snad záměrně, snad nedopatřením mu totiž uniklo, že instituce občanské společnosti nejsou nikým voleny, a proto nemohou mít z podstaty věci podíl na moci. On však tvrdí opak. Prosazuje tedy to, čemu v českém prostředí říkáme „nepolitická politika“.

Nacionalismus vede k válkám?

Gorbačov považoval za ideální model společnosti takový, který zajistí svobodu lidí budovanou na zásadách humanismu, demokracie a sociální spravedlnosti, který umožní pluralitu vlastnických forem a garantuje plnou vládu lidu a úplnost lidských práv. Není prostor se zde hlouběji zabývat problematikou dopodrobna, avšak poznamenejme alespoň, že tyto zásady i za našich dnů slýcháme od těch, kteří šikanují vlastní občany a napadají cizí státy, čímž kromě jiného vědomě pošlapávají mezinárodní právo. Slýcháme je od liberálů i od socialistů. Z výše řečeného by mělo být jasné, proč tomu tak je, a nemůže být jinak.

Oběma proudům je také vlastní odmítání nacionalismu. Gorbačov o něm řekl: „Nacionalismus – to není obrana zákonných práv národa, to je úsilí o výjimečná práva, která lze mít jen na úkor omezování a ignorování práv a zájmů jiných národů.“ Každý uvažující člověk musí nad takovou definicí jen nesouhlasně zakroutit hlavou. Západ ke škodě jednotlivých národů ochotně přijal gorbačovovskou tezi, že nacionalismus vede k válkám, což ospravedlňuje vytlačování „nacionalistických extremistů“ na okraj společnosti.

Člověk je mírou všech věcí

Snad vůbec nejoblíbenějším termínem nové levice jsou lidská práva. Představují nanejvýše důležitou věc i pro Gorbačova. Ten si pochvaloval, že kategorie lidských práv je již odideologizována, a tudíž může být učiněna univerzální lidskou hodnotou. Spojuje je následně s právy menšin a ochranou jejich zájmů. Jenže právě aplikace lidských práv na nejrůznější menšiny tak, jak to dnes můžeme sledovat, ukazuje, že ani v nejmenším nejde o neideologickou kategorii. Právě naopak jde o navýsost zideologizovanou, účelově využívanou záminku k rozrušování přirozeného řádu, k likvidaci po staletí se rozvíjejících a prověřených forem sociálních vztahů a života společnosti.

Lidská práva jsou na rozdíl od sovětského marxismu úhelným kamenem neomarxismu, nové levice. I proto byla pro Gorbačova zásadní, a to do té míry, že se odvážil tvrdit, že člověk je mírou všech věcí. Tato relativizující, ba subjektivistická představa odporuje jak tradičnímu, konzervativnímu světonázoru, tak ortodoxnímu sovětskému marxismu. Zato odpovídá pojetí, které za našich dnů vítězí.  

Závěr

Rozložil Michail Gorbačov Sovětský svaz? Ano, třebaže nechtěl. Porazil Gorbačov socialismus? Ano i ne. Sehrál rozhodující úlohu v demontáži socialismu sovětského typu a v jeho konvergenci s „demokratickým“ socialismem, který se mezitím prosadil na Západě.

Gorbačov významnou měrou pomohl prosadit jinou formu socialismu, jinou formu „pokroku“. Tím se spoluzasloužil o to, v jakém světě dnes žijeme. Je to svět, který odvrhl své kořeny, tradice a hodnoty, na nichž vyrostl, a přitakal sociálně inženýrskému projektu, který se svou podstatou neliší od toho, který vyrostl v Sovětském svazu. Nadějí nám snad může být jen to, že netušil, že žádný lidský plán nikdy nevyjde. 

Použitá literatura

Švankmajer, Milan a kol.: Dějiny Ruska. NLN, Praha 1996.

Laughland, John: Znečištěný pramen: nedemokratické počátky evropské ideje. Prostor, Praha 2001.

Mlynář, Zdeněk – Gorbačov, Michail: Reformátoři nebývají šťastni: dialog o „perestrojce“, Pražském jaru a socialismu. Victoria, Praha 1995.

PP

Klíčová slova: socialismus  | komunismus  | EU  | nový světový řád  | Havel  | Rusko  | USA
2907 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Děti v základní škole učí, že „objektivnost“ a „perfekcionismus“ jsou rasistické rysy „bílé nadřazenosti“Prosím, pomozteDnes je snadné prohlásiti se v souladu s vlastními pocity za osobu opačného pohlaví, případně některého z dalších 57 neopačných pohlaví. I my můžeme respektovat, že se pan Vystrčil cítí být Taiwancem...Stigma ‚bílého privilegia‘ a ‚toxické maskulinity‘ poškozuje kluky z bílé pracující třídyThe New York Times je anti-bílý a anti-americký

euServer.cz

Na východní frontě chaos. Obávám se, že v letošním roce musíme počítat jen s těmi nejhoršími scénáři. Na Východě, na Západě, i u nás domaNepodmíněný příjem? – Cesta do pekel

ePortal.cz

Motivace některých dnes hodně slyšitelných kovidových alarmistů je velmi sporná, ne-li rovnou cynicky sobeckáKoronavirus v přímém přenosu

Eurabia.cz

V Saúdské Arábii napaden francouzský konzulátIslámista podřezal a pobodal věřící v katedrále v Nice!

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Sorosovi poskoci v Arménií vedou národ k sebezničení. Západ Arménií opustil a jedinou záchranou je RuskoMiláček Západu Navalný je lhář a skončil v exekuci za své lži ...

ParlamentniListy.cz

Okamura bije na poplach. Čisté víno plukovníka Prymuly. Plnou odpovědnost nese BabišHistorky z Ria. Všichni divní típkové z Prahy. Zasvěcené pojednání o restauraci, kvůli které Prymula musel vrátit ministerstvo
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění