Česko ve víru migračních toků. Přátelská a nepřátelská imigrace

Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 23.1.2007 | Rubrika: Kulturní válka
Šaria

Navzdory fraškám českých politiků je Česká republika poměrně laskavou a přívětivou zemí, v níž stojí za to žít. K tomuto názoru jsem po patnácti letech vážných pochyb dospěl loni při televizním sledování fotbalového utkání českého národního mužstva, v němž se často opakovaly záběry na skupinky mladých Vietnamců mávajících českými vlajkami. Vzpomněl jsem si přitom na dvě nesmrtelná rčení britského konzervativního politika Normana Tebbita, který býval ministrem ve vládě Margarety Thatcherové.

To první, s trochou nadsázky, ale míněno vážně:

„Míru integrace a loajality imigrantů poznáte podle toho, kterému týmu fandí.“ Podle této definice tito fotbaloví fandové, kteří se narodili vietnamským rodičům v Česku, jsou ryzí Češi symbolizující skutečnost, že vietnamská imigrace v Česku je mimořádně úspěšná, blahodárná a záviděníhodná.

Druhé Tebbitovo rčení znělo, už jen vážně a bez nadsázky:

„Když byl můj táta ve dvacátých letech bez práce, neseděl doma na žádné sociální podpoře, nýbrž sedl na kolo a jel hledat práci jinam, dokud ji nenašel.“

Chtěl tím jako ryzí konzervativec říct mimo jiné i to, že vinu na mnohých problémech dnešní Evropy nese i přehnaně štědrý systém sociálního zabezpečení, který příliš mnoho Evropanů povzbuzuje k závislosti na státu a nezodpovědnosti za vlastní osud.

Když si toto rčení promítneme z Británie 20. let do dnešního globalizovaného světa, napadne nás, že i dnešní světová migrace je z velké části přesně tím, co dělal Tebbitův táta: přesunem lidí z míst, kde není živobytí, do míst, kde živobytí je. Kdyby tomu ale bylo jenom tak, svět by byl jednodušší a my bychom se problémem imigrace nemuseli zabývat, neboť naše ekonomiky by si jej vyřešily samy od sebe. Pro koho by živobytí bylo, ten by zůstal, pro koho by nebylo, jel by jinam.

Jenže migrace má ještě dva další důležité aspekty, které už tak jednoduché nejsou. Oba jsou politické, ale mají opačný charakter. Jeden je blahodárný, druhý je smrtelný. Většina problémů dnešní evropské imigrace spočívá v tom, že jsme tento opačný charakter přestali rozlišovat. Pokusíme se je zde nejprve oba stručně objasnit a jejich odlišnost zostřit. Poslouží nám k tomu dějiny imigrace britské, která má dlouhé a štědré tradice.

Nepočítáme-li do imigrace ozbrojené invaze Římanů, Vikingů, Aglosasů a nakonec Normanů, začínáme imigraci sledovat od francouzských protestantů koncem 16. století, jejichž příchodem vznikla v Británii tradice poskytování politického asylu pronásledovaným menšinám. Za třicetileté války přicházeli protestanti ze zemí habsburské rekatolizace. Od revoluce Cromwellovy následoval příchod španělských a portugalských Židů. Po nich přicházela po troškách imigrace židovská ze střední a východní Evropy, která se změnila koncem 19. a začátkem 20. století ve vlnu prchající před pogromy carského Ruska. Z pogromů tureckých zase prchali Arméni. Po bolševické revoluci následovala imigrace pravicových a liberálních Rusů, Ukrajinců a Baltů. Po nich desetitisícové vlny uprchlíků z nacismu. Od spuštění železné opony koncem 40. let několik vln imigrace z komunismu, a to z Evropy i z Asie. V 60. letech to byly desetitisíce Indů vyháněných z Ugandy. Po Chomejního islámské revoluci přišli Iránci. Levě orientovaní liberálové přicházeli z diktatur Latinské Ameriky a Jižní Afriky.

Byla to směsice odlišných kultur a kompletního politického spektra zprava doleva. Všechny tyto imigrace však měly několik společných prvků:

1. Přicházely do země, která byla blízká či přinejmenším tolerantní k jejich politickému či náboženskému přesvědčení či cítění, a ze zemí, které je za toto přesvědčení perzekvovaly.

2. Cítili k Británii vděk a také jej dávaly najevo.

3. Okamžitě od příchodu se samy staraly o své ekonomické přežití zapojením do ekonomického života.

4. Snažily se co nejrychleji přizpůsobit britskému politickému systému, britským zákonům, britské kultuře, britskému vzdělání a byli hrdí na to, že k této zemi mohli patřit. Jejich druhá generace se téměř bez výjimky stávala loajálními Brity, i když si ponechávali některé charakteristiky kulturní, kulinární nebo náboženské.

5. Všechny byly pro hostitelskou zemi velkým kulturním a ekonomickým obohacením.

6. Všechny braly jako samozřejmost, že stejný přístup jako ony bude mít každá další imigrace, tu a tam se jí snažili i pomoci. Brali to jako jakousi nepsanou ale samozřejmou gentlemanskou dohodu a nedovedli si představit, že by to někdy mohlo být jinak.

Všecko se najednou změnilo v letech sedmdesátých novou imigrací, která porušila všechny body této dohody.

To že se dnes Česko stává domovem blahodárných imigrací jako Vietnamci, je důkazem českého dospívání, a může Čechům sloužit jako zdroj sebeúcty a hrdosti. Češi jsou dnes normální, humánní a poměrně prosperující evropský národ, který si může imigraci dovolit včetně některých problémů s ní spojených. Do jaké míry tyto problémy nechá vyrůst, aniž by je řešil dřív, než se stanou neřešitelné, záleží na tom, jak důkladně bude sledovat průběh imigrace v západní Evropě.

Nebudeme si ji definovat ideologicky, nábožensky, kulturně, a vůbec už ne etnicky, nýbrž čistě jen z hlediska oněch dvou opačných kritérií - blahodárnosti a smrtelnosti. Jakékoli náboženské či kulturní předsudky by nám totiž chápaní zamlžily a odváděly nás na boje proti nepodstatnostem a větrným mlýnům. Nejde totiž vůbec o to, s jakou kulturou či náboženstvím se tato imigrace ztotožňuje, jako o to, že se ve stále a prudce rostoucím počtu poddává víře, že svou hostitelskou kulturu a civilizaci musí zničit pomocí všech dostupných prostředků, protože jí to přikazuje jakýsi nezpochybnitelný Vyšší princip. V tomto ohledu je tedy totožná s ideovou podstatou nacismu a komunismu a jako takovou ji musíme vnímat, máme-li si před ní ještě zachránit život.

K rozlišení těchto imigrací na přátelské a nepřátelské si vezměme fenomén, kterému se anglicky říká mindset čili nastavení mysli nebo myšlenková souprava. Neschopnost či neochota je dosud rozlišit už přivedla několik západoevropských zemí – a vede celou Evropskou unii – na pokraj národní, kulturní a civilizační sebevraždy, jejíž dokončení odhadují optimisté na rok 2050, pesimisté o dvacet let dřív. Jestliže Evropa zavčas neprocitne k jejich jasnému rozlišení a nezačne se pode toho k nim chovat, naše dnes rozené děti už budou dospívat v nesvrhnutelném totalitním režimu, ve srovnání s nímž se komunismus bude zdát jako mateřská školka a ráj humanismu.

Většina západoevropských států – a prakticky všechny instituce Evropské unie – se už dnes chovají, jako by nástup tohoto režimu byl nejen nevyhnutelný, nýbrž i záhodný. Už teď mu přizpůsobují svoji politiku domácí a straní mu v politice zahraniční. Někteří troufalejší politologové dnešní situaci Evropy přirovnávají ke stavu středoamerické civilizace v prvních desetiletích nástupu španělských conquistadorů, který skončil duchovním i fyzickým zničením celé jedné a kdysi velkolepé kultury, civilizace a ekonomiky.

Tomu, že nástup takového nového totalitního režimu je za současných trendů skutečně nevyhnutelný, nasvědčuje několik premis, podpořených statistikami. Zda jsou tyto premisy faktické či mytické, ze zeptáme za chvíli, ale nejprve si je vyjmenujme:

1. Z demografických statistik vyplývá, že za současné míry porodnosti by se během jedné generace původní evropská populace mohla prudce zmenšit, možná až o čtvrtinu.

2. Ekonomicky to znamená, že do třiceti let bude mít Evropa nedostatek výdělečně činných, z jejichž daní by stát mohl vyplácet důchody rostoucího počtu penzistů a udržovat při životě ta kvanta subvencovaných institucí, které se stále množí jako forma umělého udržování zaměstnanosti.

3. Imigrace pracovních sil je tudíž nezbytná, aby v Evropě nenastal ekonomický kolaps, a že tedy bude muset pokračovat současným tempem, ne-li ještě rychleji.

4. Při současné vyšší porodnosti imigrace by tato nová část populace, která nefandí idejím a hodnotám evropského humanismu, demokracie a lidských práv, mohla prudce vzrůst, snad až o polovinu.

Které z těchto premis jsou fakta a které mýty, se pokusme zjistit následujícími otázkami, jaké si běžní politici a ekonomové zatím nekladou:

K premise 1:

Je skutečně nutné, aby se populace planety donekonečna zvyšovala, a je to vůbec záhodné a blahodárné v omezeném prostoru s omezenými zdroji potravy a energie? Proč by se naopak nemohl přirozený nenásilný úbytek populace vykládat jako zlepšení kvality života?

K premise 2:

Jestliže nebude dostatek mladých, kteří by ze svých daní živili starce, co brání starcům zůstat ekonomicky aktivní a samostatní až do konce života – samozřejmě s výjimkou menšiny, která toho nebude fyzicky či mentálně schopná, jako toho ostatně nejsou schopné určité menšiny v kterémkoli věku? Proč by se naopak aktivita starců nemohla brát jako požehnání, které jim přidává pocitu užitečnosti a radosti ze života a od něhož se mladší generace mají co učit?

K premise 3.

Jak může být imigrace nezbytná v ekonomice, která má trvalou nezaměstnanost v průměru okolo patnácti procent? Jak by se daly změnit pracovní podmínky, aby nezaměstnaní Evropané zaplnili volná pracovní místa, na která si dnes importují imigranty? A jak by se naopak daly zlepšit podmínky v zemích původu imigrace, které by tamním obyvatelům vytvořily život, z něhož by nechtěli a nepotřebovali emigrovat?

K premise 4.

Jestliže zůstane nepřátelská imigrace a její porodnost neregulovaná, jak dlouho potrvá, než proběhne populační výměna, v níž na místo nynější liberálně a demokraticky smýšlející většiny nastoupí většina myslící totalitně a pak si demokraticky zvolí totalitní režim? Vzhledem k tomu, že velká procenta nepřátelské imigrace a jejích potomků zůstávají naopak ekonomicky neaktivní a závislí na sociální podpoře, jak dlouho potrvá, než se evropská ekonomika zhroutí pod tíhou rostoucí populace nezaměstnaných a nezaměstnatelných? Jestliže stále sílí procento nepřátelské imigrace ochotné použít k pádu naší civilizace hromadného vraždění, dá se pádu Evropy ještě zabránit? A jestliže ano, jak? A jestliže už ne v celé Evropě, tak alespoň v Česku?

Většina těchto otázek je dnes silně zamlžovaná ohledy politicko-korektními, multikulturními a anti-xenofóbními. My se zde pokusíme dodat si trochu troufalosti, abychom je z té mlhy vytáhli na světlo. Zde tedy přehršle troufalých odpovědí, z nichž některé se nám budou okamžitě jevit nerealizovatelné. Jenže realizace odpovědí, které se kdysi zdály nerealizovatelné, je samotnou podstatou civilizace.

K premise 1 se pokusme smířit s tím, že naše porodnost se už nikdy nezvýší a že si tedy budeme na stárnoucí společnost muset nejen zvykat, ale i najít v ní zálibu. Stáří s sebou vedle všelijakých drobných zneschopnění a postupné senility přináší zkušenosti, vzdělanost, nadhled, moudrost, rozvážnost, nechuť k plýtvání časem, energií a hmotnými prostředky, a schopnost rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným, užitečným a neužitečným, hodnotným a bezcenným, chybným a správným. To nejsou zrovna nejhorší předpoklady pro efektivnější řízení společnosti. I kdybychom se ještě pokusili porodnost prudce zvýšit tím, že každý z nás, kdo ještě může, bude honem plodit deset dětí, praktický výsledek, tedy jejich pracovní produktivnost, se dostaví až za nějakých pětadvacet let, a tolik let na záchranu nám už možná nezbývá.

K premise 2.

Reformovat systém starobních důchodů tak, aby se samotné důchody nemusely zvyšovat, ale aby se důchodcům umožnilo pokračovat v produktivní práci, třebas i s daňovým zvýhodněním, na částečný úvazek, na volné noze, a podobně.

K premise 3.

a. Vytvořit takovou strukturu zaměstnanosti a sociálního státu, která by finančně zvýhodňovala jakoukoli produktivní práci před nezaměstnaností a sociální podporou a umožňovala snadné přeškolování z profesí trhem nežádaných na profese trhem žádané.

b. Vytvořit systém vzdělání, který by všechny generace nepřetržitě vzdělával nejen k dovednostem praktickým a uplatnitelným, nýbrž i k všeobecné kultuře a civilizovanosti, včetně zásad etiky, estetiky a společenské etikety. K tomu nemusíme sahat daleko, stačí Komenský a Foglar.

c. Vytvořit trvalý rozpočet a organizační strukturu pro ekonomickou pomoc zemím s nejpočetnější ekonomickou emigrací, který by jejich obyvatelům – ne zkorumpovaným vládcům – umožňoval ekonomický rozmach, podle starého hesla „když dáš chudákovi rybu, nakrmíš ho na den, když ho naučíš rybařit, nakrmíš ho na celý život“.

K premise 4.

a. Jestliže si i při plné zaměstnanosti bude ekonomika vyžadovat zvýšenou imigraci, redefinovat pro ni kritéria částečně podle její okamžité ekonomické uplatnitelnosti, ale především podle původního principu, smyslu a účelu politického azylu – jímž je záchrana života perzekvovaných. To znamená aktivně nabízet azyl těm, kdo jsou ve svých zemích skutečně perzekvováni za nastavení mysli podobné našemu a u nichž je tedy předpoklad, že budou imigrací vděčnou a přátelskou. Zcela konkrétně – k nejperzekvovanějším lidem dnes patří křesťané v islámských zemích. Jejich imigrace – třebas i pomocí nějakých organizovaných záchranných leteckých mostů – by i ve velkém počtu byla okamžitě morálně povzbuzující a dlouhodobě blahodárná.

b. Podle Komenského poučky, že člověk se má zabývat tolik dobrem, aby mu nezbyl čas na žádné zlo, by její blahodárnost spočívala mimo jiné i v tom, že by imigrační kvóty zaplnila imigrací přátelskou natolik, že by nezbylo místo na žádnou nepřátelskou, aniž by kdo mohl Čechy nařknout z rasismu či xenofobie.

c. To by ale bylo nutné provést dost rychle, než Česko spadne do Schengenské smlouvy, která jí odebere veškeré pravomoci rozhodovat, kdo smí či nesmí vstoupit na jeho území.

Na každém české politikovi, který se otázkami zde nastíněnými nezačne co nejdříve zabývat, by mohla brzy spočívat spoluvina za zánik evropské civilizace na území tohoto státu. Jestliže se jimi zabývat začnou, mohli by naopak pomoci naplnit proroctví, že Česku se všechny přicházející katastrofy vyhnou, které svým českým žákům prý sdělil přátelský indický guru Bhagawan.

Vyšlo v týdeníku Euro

3934 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Existuje mnoho nevysvětleného kolem 11. září a v průběhu osmnácti let od útoku nevysvětlené ještě přibylo. Není jen shodou okolností, že přes 4 tisíce poškozených onemocnělo rakovinou?Kdo si myslel, že se nás problém islámského fanatismu a džihádismu bezprostředně netýká, byl velmi rychle vyveden z omyluJde zcela nepokrytě a nepochybně o cílený útok na naší suverenitu v oblasti justice, a do budoucna bezpochyby půjde o skvělý nástroj na trestání a vydírání neposlušných členských států EUPřátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Politicky nekorektní vtipy o islámu, migraci a EU aneb Již brzy zakázané a trestné?Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Bomba: Babiš navrhuje zrušit poplatek pro ČT. V tomto případě…Babiš pro PL: Koněv? Je to jinak. Rusko zpět do hry. Nový úder neziskovkám. Bakalova sekta. Vzkaz Petříčkovi
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění