Nebezpeční eurointegrátoři a relativní smrt nedemokratické evropské ústavy

Autor: Jiří Zahrádka | Publikováno: 13.2.2007 | Rubrika: Studie
Je vote non

Lze se ptát, proč debatovat o euroústavní smlouvě, která – po nynějším francouzském odmítnutí – již nemůže být přijata všemi smluvními stranami. Proč tedy mrhat energií a penězi na schvalování dokumentu, který právně vzato již nemůže vstoupit v platnost? Ale reakce evropsko-unijních politiků nasvědčují tomu, že celá kauza euroústavy ještě není vyřešena. (Prorocká slova Jiřího Zahrádky z 31.5. 2005! Jelikož jsme podobný vývoj očekávali, byl tento text co se týče EUportalu do nynějška uložen k ledu-pozn. EUportal)

Pokračování ratifikace je nesmysl

Na jedné straně se přiznává, že Smlouva o Ústavě pro Evropu musí být schválena všemi členskými státy, aby vstoupila v platnost. A na druhé straně se říká, že přes francouzské „ne“ má ratifikační proces dál pokračovat. Co může být smyslem takového poměrně nelogického jednání? Domnívám se, že je jasné, že zastánci euroústavy chtějí vytvořit situaci, ve které postaví zhruba 22 až 24 států proti Francii a případně dalším několika státům, které by řekly své „ne“. Přitom z Francie udělají hříšníka, který brzdí rozvoj dalších států Evropské unie. „Styďte se a opravte se!“ – tak bude potom znít poselství k Paříži. Bude zřejmě vytvořen nátlak na francouzskou vládu, aby referendum zopakovala – ostatně pro „opravná“ referenda již máme v EU precedenty. Přitom nedávné výroky francouzských představitelů zněly slibně. Prezident Chirac řekl, že není ani nástin možnosti, že by ústavní smlouva mohla být přeformulována. Francouzský premiér tuším minulý týden odmítl možnost opakování referenda. Jenže on asi už delší dobu ví, že jeho dny jsou sečteny, a tak je po změně na postu francouzského předsedy vlády samozřejmě možné tento jeho výrok označit za soukromý názor bývalého premiéra. Proto se domnívám, že bychom neměli upadnout do pasivity a rozhodně bychom měli jít k případnému referendu.

Tím se dostávám k názvu dnešního semináře – „Evropská ústava očima mladé generace.“ Já jsem jej pojal spíše jako otázku: „Proč by mladá generace měla odmítnout evropskou ústavu.“ Myslím, že je přirozenou touha mladých lidí po svobodě. Nemyslím tím bezmeznou svobodu bez odpovědnosti, „svobodu“ na úkor druhých. Spíše svobodu myšlenek, tezí, teorií, které mají poskytnout základy pro svobodný prostor k seberealizaci každého člověka. A tato svoboda, ona svoboda pro různé pohledy na uspořádání společnosti, je dle mého názoru euroústavou omezena.

Evropská ústava totiž není ideologicky neutrální. Určité ideologie prosazuje, je poplatná některým aktuálně módním trendům a navíc posiluje moc centrálních unijních orgánů. Mantinely pro soutěž názorů a způsobů, jak řešit různé společenské problémy, tedy byly zúženy. Navíc, soustředí moc nad půl miliardou - a později možná ještě větším počtem - Evropanů do rukou několika lidí politické superelity. Byla zde zmíněna doložka flexibility – tedy článek I-18 euroústavy, který dává možnost unijním orgánům rozšířit pravomoci Unie na úkor členských států. Při kritice této pasáže se setkávám s námitkou, že takové rozšíření pravomocí musí schválit všechny členské státy, že tedy každý stát má právo veta. To je však velmi nepřesné. Kdyby tomu tak bylo, doložka flexibility by nic neměnila. I dnes mohou státy jakkoli rozšířit pravomoci Unie – změnou smluv.

V čem je tedy doložka flexibility nová? Právě v tom, že o rozšíření moci centra nemají rozhodovat státy změnou smluv, tzn. ratifikací ať již s využitím referenda nebo hlasováním v parlamentu, ale jen jejich ministři v Radě. Jediný ministr za členský stát, který musí být dle článku I-23 euroústavy zmocněn zavazovat vládu svého státu, tak může spolu s ministry ostatních členských zemí rozhodnout o rozšíření pravomocí Unie na úkor členských států. (Je to vlastně stejný princip, jakým byl zmocněn Říšským sněmem kancléř Adolf Hitler a jeho vláda vydávat zákony místo německého parlamentu. Stejné zrušení demokracie. - pozn. EUportal )

Mylné obvinění z neoliberalismu

V souvislosti s ideologickou zaujatostí euroústavy se chci vyjádřit k postojům Francouzů k euroústavě. Domnívám se, že obavy z ekonomického neoliberalismu v ústavě jsou skutečně mylné. Myslím ale, že onen spor ve Francii nebyl ani tolik v rovině liberalismus vs. socialismus, jako spíše v rovině nacionalismus (nikoli v pejorativním smyslu, ale ve smyslu vůle spravovat si svou zemi po svém) vs. systém nadnárodních mocenských elit. Ke zdání přílišné liberálnosti euroústavy možná přispěly zmínky například o liberalizaci služeb v tzv. Bolkensteinově směrnici. Míchala se směrnice s euroústavou.

Dnes jsem dokonce i v českých médiích zaznamenal informaci, že „euroústava zavazovala k liberalizaci služeb.“ Zřejmě se tím myslel ústavní článek III-144, který říká: „V rámci tohoto pododdílu jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném státě Unie, než se nachází příjemce služby.“ Jenže stejné ustanovení platí již v současné Smlouvě o založení Evropského společenství, která ve svém článku 49 uvádí, že: “Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.“ Bolkensteinova směrnice měla jen naplnit znění nynější smlouvy. Mimochodem, je zajímavé, že nás eurointegrátoři stále přesvědčují o tom, že jednotný trh potřebuje unifikovaná pravidla, jednotnou regulaci a přitom právě směrnice o službách, která měla podle odhadů přinést spoustu nových pracovních míst, a která je, myslím, jednou z mála bruselských směrnic, kterou bychom asi podpořili i my euroskeptici, jde přitom ve zcela opačném směru. Uplatňuje princip, dle kterého by například český poskytovatel služeb mohl v Německu nabízet své služby a přitom by podléhal zákonům, platným v České republice. To by samozřejmě znamenalo konkurenci právních systémů a komparativní znevýhodnění poskytovatelů služeb v těch státech, ve kterých je regulační přetíženost relativně vyšší.

Slova o ekonomickém neoliberalismu by mohla některé pravicové voliče, například v České republice, k hlasování ve prospěch euroústavy přilákat. Proto považuji za nutné zdůrazňovat, že odstraňování bariér vzájemného obchodu je řešeno již v nynějších smlouvách. Případná další liberalizace vzájemného obchodu – je-li potřeba ve věci mezinárodního vnitrounijního obchodu ještě něco liberalizovat – je tak závislá na sekundárních právních normách, tedy směrnicích, nařízeních, případně evropských zákonech. Nikoli na změně základních unijních smluv.

Existují ale i jiná „lákadla na euroústavu“, která mohou oslovit nejen ekonomické liberály. Často se například zmiňuje možnost občanů iniciovat vznik nové unijní legislativy. Článek I-47 euroústavy říká, že „nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Ústavy.” Tak toto samozřejmě zcela mění situaci. Toto nás všechny určitě dlouho trápilo. Já dnem i nocí chodím a přemýšlím, co by se ještě dalo zregulovat, jakou směrnici ještě Brusel opomněl vydat – i když už těch regulačně opomenutých oblastí moc není. Ale teď konečně víme, že stačí zavolat 999 999 přátelům z podstatného množství členských států, sednout si s nimi a sepsat návrh nové euronormy. Radost takové milionové euroangažované partičce může zkazit jen skutečnost, že Komise na takový návrh stejně nemusí reagovat. Toto ustanovení je navýsost účelové. Ve skutečnosti nepřináší občanům nic, ale dá se díky němu mluvit o demokratizaci Unie euroústavou (což je jen podvod-pozn. EUportal).

Subsidiarita jako podvod vedoucí k centralizaci

Zastánci euroústavy také rádi mluví o tom, že ústavní smlouva více zapojí národní parlamenty do legislativního procesu. Vychází se přitom z principu subsidiarity, který dle článku I-11 evropské ústavy říká: "Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jeho rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie." Zní to jistě krásně, prakticky a logicky. Má to však dva háčky. Zaprvé, opět nejde o novinku euroústavy, protože stejné ustanovení obsahuje i článek 5 nyní platné Smlouvy o založení Evropského společenství. A za druhé, ta pasáž euroústavy, která mluví o možnosti národních parlamentů zablokovat unijní legislativu v případě, že je princip subsidiarity porušen, nedává těmto národním parlamentům moc, ale pouhé právo. Právo, že třetina národních parlamentů (nikoli tedy jeden parlament jednoho členského státu) může v takovém případě napadnout danou legislativní normu u příslušné unijní instituce (nejčastěji tedy Evropské komise) a žádat, aby tato instituce legislativu přezkoumala. Nemají však moc zrušit ji. Protokol o používání zásad subsidiarity, který je nedílnou součástí euroústavy, říká ve svém sedmém článku jasně: "Po takovém přezkoumání může Komise a případně skupina členských států, Soudní dvůr, Evropská centrální banka nebo Evropská investiční banka, pochází-li od nich návrh legislativního aktu, rozhodnout, že návrh buď zachová, změní nebo jej odvolá." Záleží tedy jen a jen na předkladateli návrhu nové unijní normy, kterým je až na výjimky Komise, jestli protestu národních parlamentů vyhoví či nikoli. Jde tedy opět o jalové ustanovení, které v praxi nemění v koncentraci moci nic. (Navíc se v případě subsidiarity jedná tak, že stát je pouze prostředníkem a vykonavatelem onoho CÍLE, který je určen evropeisty a Evropskou unií. Čili EU dává státům milostivě pravomoc, aby si kopali vlastní hrob. Viz také článek Mocenské struktury Evropské unie . - pozn. EUportal.)

Evropeismus jako nekritizovatelná idelogie evropského superstrátu

Jedním z příkladů ideové nadřazenosti určitých směrů v euroústavě je evropeismus. „Evropanství“ se stává jedním z kritérií, podle kterých má být vybrán člen Evropské komise. Článek I-26 říká jasně: „Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti.“ Podotýkám, že anglické znění euroústavy používá pro ono české „evropanství“ termín „European commitment,“ který je snad ještě euroangažovanější a nejde tedy o zavádějící český překlad.

Můžeme se setkat s námitkou, že je logické, že členové Komise mají být správnými „Evropany“ a navíc, že „evropanství“ nijak nediskriminuje žádný politický názor, protože je možné obsah tohoto termínu vykládat různě. Ale nedomnívám se, že jde o pojem zcela neutrální a nevýznamný. Podívejme se, jak jsou kritéria na výběr člena Komise popsána v nyní platné Smlouvě o založení ES, konkrétně v jejím článku 213: „Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a poskytují veškeré záruky nezávislosti.”

Je tedy zřejmé, že “evropanství” nemusí být nutnou součástí definičních znaků správného člena Komise. Na mnoha jiných místech euroústavy jsou články ze současných smluv pouze překopírovány do smlouvy euroústavní. Ve věci výběru komisaře je příslušný článek shodný s formulací v nynější smlouvě – ovšem až na ono kritérium evropanství. Když by nemělo žádný význam, autoři euroústavy by mohli jen převzít stávající text. A vypadá to tak, že oni jej evidentně jako základ použili, ale přidali ono “evropanství”. Proč by jej přidávali, když by tato část textu pro autory euroústavy neměla žádný význam?

Evropský neototalitární konstruktivismus

Je tedy zřejmé, že autoři evropsko-unijní formy integrace se snaží vytvořit evropský politický lid, národ. (Podobně jako se snažili komunisté v Sovětském svazu vytvořit z rozdílných národů sovětský lid a vytvořit „nového člověka“ jako sovětského občana. Stejně tak chtěl Adolf Hitler vytvořit nového árijského Evropana a evropský árijský superstát.-pozn. EUportal) Nechtějí čekat na spontánní vývoj, který by v budoucnu možná mohl vést k silnější identifikaci lidí s Evropou a tím i k přirozenému, zdola budovanému evropskému státu. Eurointegrátoři zvolili postup opačný. Nejdříve vytvářejí struktury celku, který dle různých smluv různě silně odpovídá definici státu. Na občanech EU pak je, aby se této struktuře přizpůsobili a tím, aby se stávali více „Evropany.“ Právě k tomu používají autoři eurointegračních projektů nepříliš čisté metody – a ne pouze v případě euroústavy.

Je třeba si všimnout kontextu, v jakém se ono kritérium evropanství pro členy Evropské komise do euroústavy včlenilo. Již před dvěma lety bylo přijato euronařízení číslo 2004/2003 o financování politických stran na evropské úrovni. Na finanční příspěvek z rozpočtu EU mají podle něho nárok pouze "politické strany na evropské úrovni." Jak se taková strana pozná? Dle uvedeného nařízení musí být například reprezentována alespoň ve čtvrtině členských států, musí sdílet principy Evropské unie a musí se účastnit voleb do Evropského parlamentu. Co to znamená? Že politické strany z různých zemí EU jsou finančně motivovány k tomu, aby se nadnárodně spojovaly do jakýchsi celoevropských celků. Navíc je evidentní, že definice “strany na evropské úrovni” odpovídá eurostranám lidovců a socialistů, zatímco například strany euroskeptické ji splní jen obtížně.

Euroústava však může zasáhnout i do některých “nečekaných” oblastí. Například do trestního práva. Euroústavní článek II-65 v Listině základních práv ve druhém odstavci říká: „Od nikoho se nesmí vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce.“ Na první pohled to zní normálně. Podívejme se ale, jak podobné ustanovení zní v české národní Listině základních práv, v jejím devátém článku, prvním odstavci: „Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.“ Tato část zní stejně, jako euroústavní pasáž. Jenže v české Listině následuje odstavec 2, který praví:

„Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:

a) práce ukládané podle zákona ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,

b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,

c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelných pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,

d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.“


V čem je tedy rozdíl? V tom, že euroústava nezná ze svého pravidla žádné výjimky. Právně vzato pak lze těžko nutit například vězně, aby vykonávali určitou práci, jestliže vězni sami nebudou chtít. Je možné namítnout, že práce pro vězně v praxi stejně není. To ale není argument o kvalitě právního textu. Je zcela samozřejmé, že právní norma má umožňovat, aby v případě dostatku práce pro vězně měl stát právo nutit odsouzené pracovat a tím přispívat alespoň malým dílem k úhradě nákladů spjatých s výkonem trestu, které jinak platí daňoví poplatníci. (Takže je tedy Evropská ústava (nejenom) v tomto bodě v rozporu s českou ústavou. Vstup České republiky do EU byl v rozporu s Ústavou České republiky, protože v ní se píše, že (Článek 1): „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ (Článek 2 (1)): „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Po vstupu do EU již však Česká republika není svrchovaný a demokratický stát, protože o velké většině zákonů platných v ČR již nerozhoduje český lid (démos) a právo evropské je nadřazeno právu českému. Demokratickou procedurou skrze referendum byla protiústavně zrušena demokracie, ačkoliv i sama legitimita referenda při agresivní europropagandě je velmi pochybná.-pozn. EUportal)

Jenže podobných chyb či podivností je v euroústavě více. Mám-li říci, proč by mladí měli odmítat euroústavu, mohl bych s cynickou nadsázkou uvést, že euroústava straní starším ve věcech kultury a společenského života. Článek II-85 totiž říká: „Unie uznává a respektuje práva starších osob na to, aby vedly důstojný a nezávislý život a podílely se na společenském a kulturním životě.“ Znamená to, že bez tohoto článku by Unie neuznávala a nerespektovala práva starších osob na důstojný život a podíl na společenském a kulturním životě? Že by před divadly stála ochranka, která by penzisty posílala zpět se slovy: „Vy jste starší osoba, vy nemáte právo na divadlo“? Ne, samozřejmě, že každý svéprávný občan, bez ohledu na věk, je nositelem stejných práv. Tento článek je zcela nesmyslný a zcela zbytečný. Ale fakt je, že lobby mladých by se mohla ptát, proč nemá v euroústavě stejný článek.

Hlasujme proti euroústavě v zájmu zachování svobody

Mohli bychom dlouho debatovat o tom, jak euroústava zvýhodňuje určité vybrané skupiny lidí, jak je plná de facto stejných a zbytečně se opakujících frází, jak je nejen centralistická (tedy obsahově špatná pro ty, kdo centralismu zvláště po zkušenostech s komunismem nevěří), ale i formálně prachmizerně sepsaná. Jenže to by bylo, vzhledem k rozsahu euroústavy, na hodně, hodně dlouho. Proto bych svůj projev již ukončil a poprosil všechny přítomné, aby v případě referenda v České republice se snažili s euroústavou co nejpodrobněji seznámit, aby se nenechali zmanipulovat ani zastrašit, aby přemýšleli, a potom se sebevědomím svobodných občanů rozhodli proti omezení svých svobod. Děkuji za pozornost!

Text ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku „Evropská ústava očima mladé generace“ z 31.5. 2005, na níž vystoupili redaktor časopisu Týždeň Martin Hanus, Petra Kuchyňková z Centra pro studium demokracie a kultury, šéfredaktor EUportal.cz Lukáš Petřík, Ondřej Šrámek z VŠE a zástupce šéfredaktora EUportal.cz Jiří Zahrádka.

Vyšlo ve sborníku Centra pro ekonomiku a politiku č. 42/2005 s názvem „Krach evropské ústavy.“ Předmluvu napsal Václav Klaus. K objednání zde.

3406 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Proč feministkám nevadí radikální islám?Emisní povolenky na děti na spadnutí. Zelení extrémisté jsou často diagnostikováni s psychickou poruchou – ekologickou úzkostíPoměr vojenských sil mezi USA, Ruskem a EU – přehledně a na jednom místěPozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouImigrantské „děti" hromadně znásilnily 14-letou dívku. Inspirace pro "sirotky" Šojdrové?

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

ePortal.cz

Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmoZměny zákonů z dílny ministerstva vnitra prospívají ČSSD a nikoliv občanům

Eurabia.cz

Nacionalisté z Walesu se zbláznili. Chvěji udělat z Anglie útočiště pro všechny uprchlíky a podporují islámVideo: Napadení při akci pálení Koránu v Norsku

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Milion chvilek? Ovčáček překvapil: Vidím jasný plán. TOP 09 bude koukatKlaus to odpálil, Trikolóra je ve Sněmovně, ukázal průzkum. Sílí SPD a ANO. Zato Fialova ODS je v hrůzostrašné situaci
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění