15 let od Maastrichtské smlouvy

Autor: Hynek Fajmon | Publikováno: 14.2.2007 | Rubrika: Studie
EU otaznik

Vážený pane prezidente,

dámy a pánové,

je mi velkou ctí, že mohu opět vystoupit se svým příspěvkem na tomto fóru. Centrum pro ekonomiku a politiku známé pod zkratkou (CEP) a Centrum pro studium demokracie a kultury známé pod zkratkou (CDK) jsou již řadu let elitními think-tanky, které mají ohromující rozsah publikační, analytické a myšlenkové činnosti a to nejen v rámci České republiky, ale i v evropském srovnání. Je mi velkým potěšením, že mohu s oběma těmito institucemi spolupracovat.

Naposledy jsem zde vystupoval minulý rok na jaře při příležitosti českého vydání knihy "Skryté dějiny evropské integrace". Jednalo se o český překlad velmi zajímavé knihy britských autorů o evropské integraci. Doufám, že jste ji již všichni četli. Ani letos ale nepřijdou čtenáři zkrátka, protože tentokrát přispívá svou knihou do evropské debaty pan profesor Petr Fiala. Jeho nedávno vydaná kniha "Evropský mezičas" je vynikající a já bych ji velmi rád doporučil ke čtení všem přítomným. Je to kniha útlá a tak si na její přečtení najde čas každý. Rozhodně tedy nezapomeňte tuto knihu dnes v předsálí zakoupit.

Nyní mi ale dovolte věnovat se podrobněji našemu dnešnímu tématu, kterým je Maastrichtská smlouva. Při přípravě svého vystoupení jsem vycházel ze třech knih, které doporučuji Vaší pozornosti. Je to již zmíněná kniha „Skryté dějiny evropské integrace od roku 1918 do současnosti“ od Christophera Bookera a Richarda Northe. Dále je to učebnice Evropská unie od Petra Fialy a Markéty Pitrové. Konečně třetí knihou je již zmiňovaný „Evropský mezičas“ od Petra Fialy. Jsem přesvědčen o tom, že k pochopení historického významu této smlouvy je nutné připomenout především kontext ve kterém byla uzavřena a na který bezesporu reagovala.

KONTEXT

Období 1989-1992 představuje v evropských i světových dějinách výrazný předěl. Je to předěl tak výrazný, že jej můžeme bez problémů přiřadit na stejnou úroveň jako léta 1945-1949 nebo 1918-1921. Je to tedy předěl, který historici obvykle uvádějí jako zlom mezi různými epochami a využívají takových předělů k periodizaci dějin. Jsem přesvědčen o tom, že tomu tak skutečně v případě tohoto období bylo, je a i v budoucnosti bude. A týká se to světových dějin, evropských dějin a konec konců i dějin českých.

Během let 1989-1992 došlo k následujícím klíčovým událostem:

1. Série revolucí ve středoevropských a východoevropských státech bývalého sovětského bloku včetně sametové revoluce v Československu (1989-1990)

2. Sjednocení Německa (1989-1990)

3. Rozpad Sovětského svazu (1991)

4. Rozpad Československa (1992)

5. Rozpad Jugoslávie a vypuknutí konfliktu (1990-2000)

6. Válka o Kuvajt (1990-1991)

7. Přijetí Maastrichtské smlouvy o Evropské unii (1990-1993)

JAK SE ZMĚNILA EVROPA?

Evropa se v letech 1989-1991 probudila ze špatného snu, do kterého ji uvedly události let 1945-1949. Éra studené války skončila a s ní také celé geopolitické uspořádání kontinentu. Německo se sjednotilo a Sovětský svaz se naopak rozpadl. Neutralita některých dosud neutrálních států ztratila smysl. Nové demokracie se rozhodly vydat směrem k liberální demokracii a tržnímu hospodářství a začaly usilovat o vstup do NATO a EU. Současné s tím ale probíhal také rozpad Jugoslávie, který skončil krvavou válkou trvající celá 90. léta a naštěstí nekrvavý rozpad Československa, který jsme všichni zažili. Jako nosné myšlenky pro další uspořádání kontinentu se ukázaly být NATO a Evropská společenství. Obě organizace byly zajímavé jak pro jejich staré členy, tak také pro neutrály a nové demokracie. Na jejich základě se tedy začal kontinent nově organizovat.

HARMONOGRAM MAASTRICHTSKÉ SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII

Mezivládní konference (byly to dvě samostatné konference) byla zahájena v Římě 15.12.1990. Jedna se věnovala otázkám společné měny a druhá politické unie. Obě konference probíhaly paralelně. Cílem bylo dosáhnout dohody do konce roku 1992.

Předsedajícím bylo nejprve Lucembursko a potom Nizozemsko. 28.-29.6.1991 předložilo Lucembursko Návrh smlouvy o Evropské unii. Nizozemské předsednictví návrh přepracovalo a předložilo 24.9.1991. 11.-12.11.1991 předložil Jacques Delors tzv. Delorsův balík II.

9.-10.12.1991 na zasedání Evropské rady v Maastrichtu přijata Smlouva o Evropské unii. Oficiální podepsání smlouvy se uskutečnilo 7. února 1992 ministry zahraničních věcí rovněž v Maastrichtu. 7. dubna 1992 smlouvu podpořil Evropský parlament. Poté následoval velmi složitý ratifikační proces.

20. září 1992 schválila Francie referendem Maastricht s 51% hlasů pro. Dánsko mělo referendum dvakrát. První referendum 2.6.1992 odmítlo Maastricht 50,7 % hlasů. Druhé referendum se konalo 18.5.1993 a smlouva se speciálním aranžmá pro Dánsko byla schválena 56,7% hlasů. Smlouva o Evropské unii definitivně vstoupila v platnost v listopadu 1993.

PROČ VZNIKLA SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII?

Vidím tři důvody pro Maastrichtskou smlouvu:

1. Snaha o uchování státu blahobytu západoevropského typu na další období.

Západoevropské státy ES12 zjistily již během 60.-80. let minulého století, že společný postup v rámci Evropských společenství vytváří v mezinárodní politice i v obchodu významné zisky spočívající v možnosti dojednat výhodnější podmínky pro své subjekty, než by tomu bylo v případě individuálního postupu. Tento fenomén začal postupně fungovat jako známý efekt sněhovou koule. Postupně začalo být pro evropské státy stále obtížnější zůstávat mimo ES, protože přístup na tento trh byl omezený. Silně to pociťovaly zvláště státy EFTA, které v důsledku tohoto tlaku nakonec z nutnosti téměř všechny přešly do ES. Podstatné bylo to, že vytváření Jednotného trhu ES umožňovalo udržovat poměrně vysokou životní úroveň v rámci tzv. států blahobytu. Na tento model si během 60.-80. let západoevropští občané zvykli a začali jej považovat za ideál, který je nutné udržet co nejdéle.

Zároveň se ale začaly v tomto modelu objevovat vážné trhliny způsobené rostoucí globální konkurencí především z Asie. Řešením tohoto problému bylo pro evropské elity opět jednoduché. Využít institucionální strukturu ES a bránit svůj trh a vymáhat v rámci GATT pro své subjekty výhodnější podmínky. V této situaci došlo na konci 80. let k pádu komunismu v zemích SVE. Nové demokracie a neutrální státy se staly vítaným novým odbytištěm pro západoevropské firmy. Západoevropský stát blahobytu se tak podařilo zachovat a prodloužit jeho životnost právě i díky Smlouvě o EU.

Hlavním prostředkem k tomu bylo vytvoření velkého trhu tvořeného EU12, posléze EU15 a k tomu de facto připojenému trhu asociovaných států. Klíčové pro západoevropské politiky bylo to, že na tomto trhu se hrálo podle pravidel a regulací, které určovali oni v zájmu svých voličů. Výnosy z této transakce byly výrazně pozitivní zvláště pro Francii a Německo. Francii toto aranžmá umožnilo oddálit zemědělskou reformu a udržet tak v svůj venkov na velmi vysoké životní úrovni. Německu toto aranžmá naopak otevřelo rozsáhlé prostory pro hospodářskou expanzi v asociovaných státech včetně České republiky a také sanaci prostoru bývalé NDR.

2. Snaha o spoutání sjednoceného Německa

Úplně prvním rozšířením ES po roce 1989 byl vstup NDR do ES prostřednictvím sjednoceného Německa. Sjednocení Německa nebylo v západní Evropě přijato s nějakým velkým nadšením. Ani Francie ani Británie z tohoto kroku žádnou radost neměly. Sjednocení ale mělo podporu USA a Sovětský svaz tomu již nebránil. Sami Němci to také chtěli a tak se to stalo realitou. V evropské politice to ale vytvořilo novou rovnováhu sil, kterou se zvláště Francie snažila nějak zvládnout. Jako klíčový problém se již v 80. letech v západní Evropě jevila otázka měnová. Západoevropská marka byla velmi silnou měnou a od poloviny 80. let fungovala ve světovém měřítku jako druhá rezervní měna po dolaru.

V rámci západní Evropy bylo její postavení neotřesitelné o čemž svědčilo to, že měnovou politiku německé centrální banky tzv. stínovaly tedy v podstatě kopírovaly všechny ostatní západoevropské centrální banky. O úrokových mírách v západní Evropě a tedy i o podstatné části hospodářské politiky rozhodovala německá centrální banka. Tato situace byla trnem v oku především Francii a Británii. Sjednocení Německa dávalo předpoklad, že se tato nerovnováha ve prospěch Německa ještě více prohloubí. Francie na to reagovala prosazováním politiky společné evropské měny.

Podstatou této francouzské strategie bylo přesvědčení, že než mít dominantní marku, kterou nemůžou francouzští politici nijak ovlivnit, je lepší mít společnou měnu s Německem a dalšími státy, kde budou mít Francouzi nejméně jedno místo v bankovní radě nebo třeba i guvernéra. To se ostatně nakonec v osobě Jeana Clauda Tricheta podařilo. Naopak Británie přijala jinou strategii. Rozhodla se čelit měnové převaze marky a posléze EURA tím, že se více integrovala do světového finančního a měnového systému a začala se specializovat na roli evropského finančního centra a zachovala svou vlastní měnu. V rámci Maastrichtu se prosadilo řešení francouzsko-německé. Britové si vymohli výjimku a do EURA nemusí. Nakonec je následovali také Dánové a Švédové. Noví členové přišlí po Maastrichtu již museli EURO akceptovat jako politický cíl. Prvotním motivem ale bylo zapojit Německo více do integrační hry ve snaze předejít jeho potenciálním snahám postupovat samostatně proti ostatním.

3. Snaha Jacquesa Delorse a eurofederalistů vybudovat evropský superstrát

Předseda EK Delors měl v úmyslu prosadit prohloubení integrace téměř za každou cenu. Využil historické příležitosti, kdy se zhroutil komunismus a odešel jeho hlavní oponent Margaret Thatcherová ze scény a ve dvouletém období relativního chaosu 1990-1992 prosadil model, který v hrubých rysem funguje dodnes. Prosadil koncepci tzv. Maastrichtského chrámu se třemi pilíři kde 1. pilíř tvoří bývalé ES doplněné o HMU, 2. pilíř tvoří SZBP a 3. pilíř tvoří Justice a vnitro. Toto uspořádání doplněné o koncept asociačních smluv s uchazeči o členství vytvořil rámec pro Evropu až do roku 2004.

Cílem Delorse byla především politická unie neboli evropský superstrát. K tomu měla Maastrichtská smlouva vytvořit základní předpoklady. Delorsovi se ale nepovedlo komunitarizovat 2. a 3. pilíř Maastrichtu. Faktem ale je, že o to velmi usiloval.

PROHLOUBENÍ VERSUS ROZŠÍŘENÍ

Klíčovou politickou otázkou pro budoucnost evropské integrace byla na přelomu 80. a 90. let otázka „prohloubení versus rozšíření“. Její naléhavost vyplynula z celkově změněné mezinárodněpolitické situace v Evropě po pádu komunismu letech 1989-1991. To dalo vznik obnově svobody, demokracie a trhu v tzv. nových demokraciích ve SVE a tyto státy okamžitě deklarovaly za svůj cíl vstup do NATO a Evropské unie. Kromě těchto států typu České republiky, Polska, Maďarska a dalších ale rozpad komunistického bloku v Evropě změnil postavení 4 do té doby neutrálních států. Týkalo se to Rakouska, Finska, Švédska a Švýcarska. Do hry se také zapojilo Norsko. Ve hře o členství se tak najednou ocitlo mnoho hráčů, kteří začali hledat své nové mezinárodněpolitické zakotvení. Například Rakousko požádalo o členství v ES 17.července 1989 tedy již před zahájením mezivládní konference o politické a měnové unii a před pádem komunismu v Československu. Federalisté vedení Jacquesem Delorsem požadovali před rozšířením ES uskutečnit prohloubení integrace. Naopak zastánci mezivládního přístupu byli přívrženci rychlého rozšíření. Tento tábor vedla Margaret Thatcherová a poté John Major. Spor nebyl veden o rozšíření. S tím dříve nebo později souhlasili všichni. Sporné bylo to, zda se má ještě před rozšířením ES uskutečnit jeho prohloubení v míře integrace. A zde byly tábory vyhraněné.

Federalisté chtěli prohloubit integraci co nejvíce a novým členům dosažený stupeň integrace nadekretovat v přístupové smlouvě. To se nakonec stalo oblíbeným trikem při všech dalších kolech rozšiřování. Například Rumunsko a Bulharsko tedy nyní již patří ke státům, které přijaly Evropskou ústavu, protože jim to prostě bylo nadiktováno do jejich přístupové smlouvy jako podmínka jejich členství i přestože tato smlouva dosud nevstoupila v platnost. Naopak intergovernmentalisté byli pro to, aby se rozšíření uskutečnilo rychle a noví členové se mohli do debat o další integraci rovnoprávně zapojit.

Jak to dopadlo všichni víme. Vyhráli federalisté a my nyní žijeme v rámci Evropské unie, kterou oni ve formátu EU12 prosadili a následně vnutili všem novým členským státům včetně České republiky aniž bychom do toho mohli promluvit. Moje osobní sympatie vždy od roku 1990 byly na straně intergovernmentalistů, t.j na straně těch, kteří si přáli nejprve ES rozšířit a teprve poté debatovat o dalším směru a tempu integrace. A jsem přesvědčen o tom, že to bylo v zájmu České republiky, abychom mohli být co nejdříve u toho. Většina staré EU12 nás ale u stolu mít nechtěla a všemožně naše přijetí oddalovala až na rok 2004.

HLAVNÍ HRÁČI

1. Helmut Kohl

Německý kancléř byl klíčovou figurou jednání o Maastrichtské smlouvě. Jeho hlavním zájmem bylo zajistit pro sjednocené Německo odpovídající mezinárodní postavení.. Toho se mu také Maastrichtskou smlouvou dostalo. Zdánlivě vyšel vstříc snahám Francie a dalších, kteří chtěli Německo Maastrichtem spoutat. Ve skutečnosti ale pro Německo zajistil v institucionální struktuře Evropské unie klíčovou pozici.

Jeho cílem bylo zajistit, aby společná měna byla jakousi kopií německé marky. Trval na tom, že ECB bude nezávislá a že bude mít sídlo na území Německa. To se mu také nakonec podařilo. Banka nezávislá je a sídlí ve Frankfurtu. Nakonec Kohl prosadil i název měny. Byl to právě on, kdo prosadil jméno EURO. Kohl prosadil také maximální ohled EU vůči vnitroněmecké politice rekonstrukce bývalé NDR. Ve všech smlouvách od Maastrichtu až po Evropskou ústavu je pasáž, která natrvalo umožňuje německé vládě podporovat prostor bývalé NDR v rozporu s obecnými principy evropského práva.

2. Francois Mitterand

Francouzský prezident byl dalším rozhodujícím hráčem při jednání o Maastrichtské smlouvě. Je cílem bylo zajistit francouzský vliv v podmínkách nové mezinárodní situace v Evropě, v situaci sjednoceného Německa a rozpadu Sovětského svazu a obav z dominance „angloamerické dominance“.

Francie pod jeho vedením trvala na tom, že je nutné vytvořit protiváhu NATO, kde se jí nelíbila příliš silná pozice USA. Francie byla proto jedním z hlavních architektů Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, která se měla stát protiváhou NATO.

Neuváženým rozhodnutím o konání referenda o Maastrichtu, které nebylo ústavně nutné k ratifikaci, svou pozici nakonec spíše oslabil. Francie přijala Maastricht 51% hlasů.

3. Jacques Delors

Ambiciozní předseda Evropské komise, francouzský socialista Jacques Delors usiloval o „pokrok v integraci“ od své instalace do funkce v roce 1985. Jeho dvě funkční období v čele Evropské komise je možné považovat za přelomové z hlediska politického, ekonomického i institucionálního. Měl jasnou představu o budoucnosti evropské integrace a do značné míry se mu ji podařilo prosadit.

Maastrichtský chrám se třemi pilíři byl jeho mistrovský kousek. K úplné spokojenosti mu chybělo jen to, že 2. a 3. pilíř zůstal na rovině mezivládní spolupráce a nebyl tedy komunitarizován, jak si Delors přál. O cílech Delorse svědčí následující slova, která pronesl ve francouzské televizi 23. ledna 1990: „Mým cílem je, aby do konce tisíciletí měla Evropa skutečnou federaci.“

4. Margaret Thatcherová a John Major

Margaret Thatcherová se jednání o Maastrichtské smlouvě osobně neúčastnila, ale její duch byl na jednání přítomen v podobě britské vlády vedené Johnem Majorem. Přestože Major byl v mnoha ohledech vůči EU měkčí než jeho předchůdkyně, tak hlavní rysy její politiky vůči ES zůstaly zachovány. Británie si tam vymohla rozsáhlé ústupky v tzv. opt-outs v Hospodářské a měnové unie a není tedy dodnes povinna přijmout EURO. Postoj Margaret Thatcherové hezky ilustruje následující citát: „Federalisté se neustále snaží předstírat, že jsou jaksi evropštější než my ostatní. To rozhodně nejsou, jsou pouze federalističtější. Na federální struktuře není nic specificky evropského – je tomu spíše naopak: jestli je něco evropské, pak je to národní stát.“

CO PŘINESL MAASTRICHT?

Maastrichtská smlouva nebo chcete-li smlouva o EU přinesla úplně novou kvalitu integračního procesu, což bylo demonstrováno již v tom, že změnila dosavadní Evropská společenství v EVROPSKOU UNII. To samo o sobě signalizovalo změněnou kvalitu integrace, protože "společenství" označuje celek tvořený dosud samostatnými součástmi. Naopak "unie" označuje celek, kde jednotlivé součásti již nejsou podstatné. Podstatná je v UNII i lingvisticky její "jednota". A o to konec konců autorům Smlouvy o EU šlo. Oni chtěli postoupit dále ve svém úsilí o "ever closer union" jak ji definují již Římské smlouvy.

Maastricht přinesl SZBP EU a spolupráci v oblasti JaV. Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU byla inspirována především tradičním francouzským odporem k NATO a k USA. Antiamerikanismus EU tak dostal mimořádnou dynamiku vytvořením platformy pro samostatnou zahraniční a bezpečnostní politiku. V praxi však SZBP naštěstí příliš nefunguje. Přesto představuje značné škody v euro-amerických vztazích. Spolupráce v oblasti justice a vnitra přinesla později postupnou integraci Schengenu do systému EU a postupné odstraňování bariér uvnitř a budování hradby navenek. Maastricht přinesl také nové evropské občanství jako doplněk občanství jednotlivých států. Od Maastrichtu mají lidé právo volit kdekoliv v komunálních volbách po celé EU. Novinkou Maastrichtu je Hospodářská a měnová unie, která měla jednoznačně směřovat k poměrně rychlému dosažení jednotné měny. ES se pokoušela integrovat měnové režimy členských států již před Maastrichtem, ale národní měny byly stále zachovávány. Maastricht jednoznačně postuluje jako cíl jednotnou měnu. Dnes po 15 letech vidíme, že tento plán byl do značné míry dosažen. EURO funguje již řadu let nyní ve 13 státech EU. Británie jej odmítla od samého začátku. Dánsko v referendu. A Švédsko také v referendu. Nové členské státy z EU10 dostaly EURO jako podmínku svého členství. V naší přístupové smlouvě je tedy závazek přijmout EURO obsažen. Není ale specifikováno datum, kdy se tak má stát.

Tím se konečně dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu z celé debaty o Maastrichtu. Několik dní jsem o tom přemýšlel, proč se vlastně máme nyní vracet k Maastrichtu a dělat na toto téma diskusi, když je to již v podstatě uzavřená kapitola. Nakonec jsem si uvědomil, že pro nás ještě uzavřená není. My dosud EURO nemáme. A tady se dostáváme k tomu co je na Maastrichtu pro nás nejvíce aktuální a to jsou naše peníze.

KORUNA VERSUS EURO

Včera jsem si přečetl v novinách, že ministr financí plánuje na konci února tohoto roku do vlády předložit harmonogram pro přijetí EURA v České republice.To mne vyděsilo, protože jde taky o moje peníze a věřím, že nejsem sám, koho tento plán děsí. Každopádně je toto téma na pořadu dne a je třeba zaujmout jasnou pozici. Rád bych to při této příležitosti učinil. Jsem toho názoru, že o konkrétním aranžmá přijetí EURA v České republice by mělo rozhodnout závazné REFERENDUM. A pokud se bude konat, tak zde oznamuji, že budu hlasovat PROTI. Jsem přesvědčen o tom, že evropská měnová integrace je příliš rychlá a evropské ekonomice jako celku neprospívá. Jsem rovněž přesvědčen o tom, že přijetí EURA je pro samotnou Českou republiku velmi nevýhodné. Příklad Británie, Švédska a Dánska ukazuje, že tyto státy mají vyšší růst HDP než eurozóna, mají nižší inflaci než eurozóna a mají také nižší míru nezaměstnanosti než eurozóna.

Jsem přesvědčen o tom, že to bude i případ České republiky, když v referendu přijetí EURA odmítne. Jezdím po republice na besedy o EU, navštěvuji střední školy, domovy důchodců, mluvím s podnikateli a také se zemědělci. Za minulý rok jsem takových besed měl asi 60. Všude jsem nechal udělat minireferendum s otázkou: "Souhlasíte s přijetím EURA v České republice v roce 2010 dle současného kursu?" Výsledek těchto hlasování je jednoznačný. Ještě nikde na žádné z těchto akcí nebyla většina pro přijetí EURA. Všude vítězí odpůrci EURA v poměru 60 a více % proti. Občané České republiky EURO jako svou měnu přijmout nechtějí a není důvod jim ji vnucovat.

Já to rozhodně činit nebudu. Udělejme to stejně jako Švédové, vyhlašme referendum o EURU a nechme ať lidé sami rozhodnou. Konec konců jde o peníze. Je mnoho důvodů podržet si KORUNU. Držme se jí.

Děkuji Vám za pozornost.

Vystoupení Hynka Fajmona , Seminář CEP – 15 let od Maastrichtské smlouvy 6. února 2007 – PRAHA

3767 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Americkou demokracii může zachránit jedině Trump – a jedině s naší pomocí. Všechny současné problémy prezidenta Trumpa pramení z jeho záměru „normalizovat vztahy s Ruskem“Pirátští europoslanci v Evropském parlamentu hlasovali pro to, aby se z Afriky dováželi imigranti do Evropy a pro to, aby se imigranti přerozdělovali do členských států Evropské unie800 až 900 bábätiek sa zabíja v Írsku každý mesiac po legalizácii potratuKopnout si do Gottwalda nebo do Brežněva dnes vyžaduje asi tolik odvahy jako vymezit se proti Čingischánovi a je to politicky přibližně stejně aktuálníKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Pro koho to čučkař Koudelka z BISu vlastně pracuje? Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěnyUž jste viděli, jak se ztrapnila Vášáryová? Blaha rozdrtil video americké ambasády o 17. listopadu

ePortal.cz

Pokud bude Česká televize nadále vysílat podobné propagandistické paskvily jako s Václavem Moravcem, Rychetským a Čaputovou, poženou je lidé svinským krokemUž i u nás przní duše dětem zpovykaní šílenci z politických neziskovek, které zločinní levicoví politici vpustili do našich škol. Je třeba to zastavit, dokud je čas!

Eurabia.cz

2.přikázání podle vítačů: "Milovati budeš jižního svého"Německo: Imigrantské „děti" hromadně znásilnili 14-letou

FreeGlobe.cz

Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Že se recese nekoná? Pozor! Ekonomka varuje před děním v NěmeckuDěti měly v rozvrhu účast na demonstraci Milionu chvilek. Chyba? Řediteli ZŠ bylo pořádně horko
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění