AFFIRMATIVE ACTION čili POZITIVNÍ DISKRIMINACE

Autor: Ota Ulč | Publikováno: 16.2.2007 | Rubrika: Kulturní válka
Šaria

Tato americká vládní politika nazvaná ("kladná, pozitivní," ve smyslu " vylepšující, vyspravující, remediální") poskytuje důkaz, že sebelepší úmysl lze případně transformovat k nepoznání. S iniciativou započal před víc než třiceti lety tehdejší prezident Lyndon B. Johnson. V roce 1965 se obrátil k národu s výzvou prosadit poctivé podmínky a rovnou příležitost pro všechny občany, se slovy "Člověka, který se léta belhal v řetězech a vy ho osvobodíte, postavíte ho na startovací čáru, tak přece mu nepostačí říct, že teď je svobodný soutěžit s ostatními jako rovný s rovným."

Účelem tedy bylo zbavit se zbytků diskriminace a osoby, které zažily diskriminaci na vlastní kůži, trošku popostrčit, podat jim pomocnou ruku a tak dát do pohybu žádoucí sociální mobilitu směrem nahoru. Tehdy se ale nezdůrazňovala, natož prosazovala, preference z jednoznačně rasových důvodů. V tomtéž roce 1965 Johnson ve svém projevu na černošské Howard univerzitě pravil: " Nejde nám pouze o rovnost jako právo, jako teorii, ale o rovnost jako fakt a rovnost jako výsledek." (cituje Clint Bolick, autor knihy The Affirmative Action Fraud, v New York Times, 6.května 1996). Pokud Johnson skutečně myslel to co řekl, tím by se vyrovnal utopickým komunistům, perfektně by tak pohřbil americkou tradici svobod jednotlivce a rovněž by pohřbil americkou ekonomii při prosazování stejné odměny pro chytré a hloupé, pracovité a líné, poctivce a lháře.

Affirmative Action měla být jen menší částí značně ambiciozního programu tzv.Great Society, společnosti bez jakéhokoliv strádání - "poněvadž země na to má." Tehdy ještě měla. Tehdy se ale také ve velkém rozjížděla hrůzně drahá válka ve Vietnamu. Jakkoliv bohatý stát si nemohl dlouho dovolit vyhazovat miliardy (např.řešit problém nemanželských matek tím, že se s nimi ožení stát, jejich hříšek bude odměňovat velkorysou penzí - a pak se bude divit nad růstem mimo manželství narozených dětí. Dnes ze čtyř černošských dětí tři neznají svého otce.). Teď aby se země vypořádala s následky : USA, někdejší nejbohatší stát, věřitel, se stal největším dlužníkem na světě a proto vstávají rozkacení bojovníci typu Ross Perota s nápady radikálního a ne vždy realistického řešení.

Vietnamská válka zničila prezidentsví Johnsona, nikoliv ale jeho vize oné Velké Společnosti. V bouřlivém roce 1968 byl do Bílého domu zvolen republikánský kandidát Richard M. Nixon. Největším prosazovatelem Affirmative Action programu je sice levé křídlo Demokratické strany, ale pravdou pravdoucí zůstává, že to byl právě Nixon a jeho tým, co plnou parou rozjeli praxi preferenci pro černochy při přijímání do škol, do zaměstnání, postupu v kariéře a též při získávání vládních zakázek. Do ztracena vymizela vize v tomtéž roce 1968 zavražděného Martina Luthera Kinga o společnosti barvoslepé. Došlo tak k obnovení praxe (z opačného konce), kdy občan není hodnocen jako jedinec, nýbrž jako příslušník té které skupiny. A tak tomu je dodnes.

Nixon, v minulosti žádný velký milovník menšin, mínil získat volební podporu černochů pro Republikánskou stranu a tak obnovit tradici z doby Lincolna. Připomeňme si, že v občanské válce Severu proti Jihu to byli Lincolnovi Republikáné, zvítězivší nad jižanskými Demokraty. Dlužno dodat, že Nixonovo vábení nevyšlo a že v preferenční politice pokračovali všichni další prezidenti - Ford, Carter, Reagan (jemuž, vzdor pokusům, se podařilo pramálo odbourat), Bush a ovšem také Clinton.

Affirmative Action (nadále též AA) se zabydlela jako nevymýtitelná instituce, s rostoucím množství obhájců a prosazovatelů v byrokratické mašinérii. Příkladů je k dispozici řada, uvedu jeden: Department of Labor, ministerstvo práce. Vzdor neexistujícímu zákonnému podkladu si přisvojilo roli dohlížitele - policajta nad dodržováním směrnic AA. Víc než 500 úředníků dbá na preference pro menšiny a ženy v desítkách tisíc podniků, pracujících na vládních zakázkách (tzv. Office of Federal Contract Compliance Programs - OFCCP). Pod toto ministerstvo rovněž spadá U.S.Employment Service, agentura hodnotící žadatele o zaměstnání ve veřejných službách. Zájemci podstupují přijímací zkoušku (General Aptitute Test Battery – GATB), vyhodnocující vlastnosti jako například manuální zručnost, verbální a matematické schopnosti. Při uplatnění jednotného metru se černoši a žadatelé latinsko-amerického původu (tzv.Hispanics) zdaleka nemohli vyrovnat bělochům a žadatelům pocházejícím z Asie. Ministerstvo tedy tuto nepříjemnost vyřešilo manévrem zvaným within-group score conversion, což znamenalo hodnocení uchazečů pouze v rámci té které skupiny. Takže černoch, který dopadl jako podprůměrný, měřeno-li jednotným metrem, teď se stal nadprůměrným zásluhou svého skupinového metru a naopak Korejec, který dosáhl více bodů, se ocitl mezi podprůměrnými ve své náročnější skupinové kategorii. Když se republikánský kongresman Henry Hyde v příslušném výboru (House Judiciary Committee) domáhal znovuzavedení jednotných kritérií, jeho návrh byl odmítnut hlasy Demokratů, tehdejší většinou.

Byrokraté se vyžívají vymýšlením předpisů. Na úřadě Small Business Administration (SBA), podporujícím začátky nových podnikatelů, vymysleli pět preferenčních kategorií - černoši, Hispanics, Native Americans (američtí Indiáni) a dvě skupiny Asian Americans - s výsledkem, že začínajícího bělocha bez prostředků úřad odmítne, ale podporu poskytne milionáři z Hongkongu, za automatického předpokladu, že je "znevýhodněn" (socially disadvantaged).

Každý rok někteří mí studenti se pokoušejí uspět u zkoušky pro přijetí do diplomatické služby. Pravděpodobnost úspěchu je tak jedna ve sto - pokud uchazečem není příslušník preferované minority nebo žena jakéhokoliv zbarvení. Teď už víc než čtvrt století se pravidla přepisují k předpokládané výhodě preferovaných. Proto odpadl požadavek všeobecných znalostí (general knowledge, znalosti cizího jazyka, proto se zavedla kategorie "téměř prošel" (near-pass),aby prošel kandidát - pokud to není běloch.

Černoch Thomas Sowell, vynikající vědec u Hoover Institution, autor (prozatím) 22 knih, ve studii uveřejněné v prestižním měsíčníku Commentary ("Affirmative Action: A Worlwide Disaster", prosinec 1989) se zabývá přehledem iniciativ typu americké AA v globálním měřítku: v Indii tomu říkají positive discrimination, ve Sri Lance to je tzv. standartization, v Malajsii, Indonésii a na Filipínách je to preference pro "rodné syny" a proti Číňanům, jež omezuje numerus clauses přesně tak, jak v dřívějších omezoval intelektuálně čilé židy ve východní Evropě.

Sowell dochází k závěru, že tyto iniciativy, ať už podniknuté z jakýchkoliv důvodů v kterékoliv části světa, se vyznačují čtyřmi společnými rysy:

1. Program ohlášený jako dočasný se stane permanentní, s tendencí se rozšiřovat a pořádně zabydlit.

2. Požitníky přednostního zacházení se zpravidla nestávají ti z příslušníků menšin, kteří by si to skutečně zasloužili.

3. Jestliže cílem programu byla společenská harmonie, dosahuje se pravého opaku - polarizace společnosti.

4. Program umožňuje, aby byl přehojně zneužíván.

Tak tomu v USA - zemi oficiálně stále stejných příležitostí pro každého, padni komu padni - věru teď moc je, se značným a rostoucím politickým dopadem. "Nikdy kongresem neuzákoněna, této Affirmative Action je nejlépe porozumět jako konspiraci nikým nezvolených úředníků," obviňuje Ken Masugi z Ashland University v Ohiu ( New York Times, 21.dubna 1995 ). Odputovali jsme od rovnosti ke speciálním právům, od ideálu společnost barvoslepé (color blind) ke společnosti na barvu hodně háklivé (color conscious). Místo lhostejnosti (indifference) vůči vzhledu, přízvuku, barvě pokožky spoluobčanů se teď prosazuje a vyžaduje tzv.sensitivity - velikánská pozornost, citlivost . Nejsme už především jedinci, ale příslušníci té které skupiny a bude záležet na úřednictvu, kam nás zařadí. Má-li škola k dispozici jedno stipendium, nedá ho žadateli z chudé rodiny nezaměstnaného horníka ze státu West Virginia, poněvadž je běloch, ale dostane ho syn soudce, politika, diplomata, milionáře, poněvadž je černoch. "Tato entitlements /speciální práva/ na základě rasy, pohlaví, etnického původu či sexuálního zaměření - čili kategorie, které nemají nic společného s individuálními zásluhami - jsou zdrojem velkého společenského zla v americkém životě," hodnotí Shelby Steele, profesor na San Jose State University, takto černoch. (NYT,13.března 1994).

Prosazování kolektivních preferencí má v referátu úřad jménem AFFIRMATIVE ACTION/ EQUAL OPPORTUNITY, což je ovšem tzv. oxymoron, vzájemně se vylučující nonsens. Nemohu současně mít zacházení rovné a privilegované jako rovněž neexistuje suchá voda, živý nebožtík či demokratický komunista. Pokud vím, tato AA/EO oddělení existují na každé univerzitě, jejich kádry bují bez ohledu na škrtící školní rozpočty (Např. na Virginia Polytechnic Institute and State University se této AA/EO přiděluje dvakrát tolik peněz, než dostanou fakulty biologie, fyziky a chemie.)

Vstupme teď na politicky tuze třaskavé minové pole: záležitost I.Q., že lidé jsme vskutku různí, rozličně talentovaní, že třeba Italové vyprodukovali víc oper než Islanďané. Kalifornský vědec Arthur Jensen se odvážil uveřejnit studie o rozdílech v inteligenčním kvocientu těch kterých skupin a tak tak, že nebyl zastánci pokrokových názorů ukamenován. Danielu Seligmanovi se podařilo u obskurního nakladatelství Birch Lane Press vydat knihu nazvanou A Question of Intelligence: The Debate in America. V ní kromě jiného upozorňuje na známou byť politically very incorrect studii identických dvojčat ze státu Minnesota, po narození separovaných a vychovaných v radikálně odlišných podmínkách - s výsledkem, že vzor odloučení se jejich pozdější životní osudy podobaly jako vejce vejci. Čili zděděné geny se prosadily nad vlivem prostředí. Daleko ale víc poprasku způsobila bytelná (845 stran) kniha The Bell Curve vědců Richarda J.Herrnsteina a Charlese Murrayho. Spoluautoři předložili důkladné důkazy, o nichž se ve slušné, politicky pokrokové společnosti nemá mluvit. Že totiž židé evropského původu (Askhenazi Jews) jsou ti nejinteligentnější mezi bělochy, kterýžto stav věcí nezměnilo půl století radikálních socio-ekonomických změn; že ještě vyšší I.Q. docilují Asiaté, kdežto černoši mají v průměru I.Q. o 15 stupňů nižší. Hurikán mravního rozhořčení se snesl na hlavy provinilců, obviněných z bělošského rasismu - vzdor tedy jejich závěru o mentální výkonnosti Asiatů. Herrnsteinovi, profesoru na Harvardu, se podařilo včas umřít, spoluautor Murray dosud pohromu přežil.

Zájemce o přijetí na studia podstupuje zkoušku SAT (Scholastic Aptitute Test), skládající se z verbální a matematické části. Kombinované maximum docílitelných bodů je 1.600 a čím prestižnější škola, tím vyšší vyžaduje výsledky. Dost levicově orientovaný politolog Andrew Hacker ve svých analýzách došel k nepříjemnému zjištění, že běloši a Asiaté docilují v průměru o 200 bodů víc než černoši. Ti se dokonce nevyrovnají ani dětem nedávných přistěhovalců z jiných kontinentů bez znalosti angličtiny. Nepřekvapí, že univerzity zásadně nezveřejňují výsledky SAT docílené v té které skupině žadatelů.

Profesor antropologie Vincent Sarich si troufl publikovat (Academic Qustions, 1990-1991, č.1) studii se zajímavými údaji. V r. 1987 povinnou školní docházku (tzv. high school) v Kalifornii dokončila mládež v tomto složení: 61,1% běloši; 19,3% Hispanics; 8,6% Asiaté (Číňané, Japonci, Korejci); 7,9% černoši. Na základě celostátních zkoušek SAT by pro přijetí na univerzitě v Berkeley kvalifikovalo 67,7% bělochů, 19,9% Asiatů, 6,9% Hispanics (též zvaných Chicanos či Latinos) a 2,5% černochů. Nicméně tato univerzita do prvního ročníku přijala studenty v tomto složení: 32,6% bělochů, 21,2% Asiatů, 20,9% Hispanics a 11,2% černochů. Čili zatímco spravedlivě bylo měřeno jen Asiatům, bělochy potrestali (50% znevýhodnění) a hodně zvýhodnili Hispanics (téměř 300%) a černochy (téměř 450%).

Zdaleka nejvýkonějšími jsou studenti asijského původu. Ač jejich etnická skupina tvoří jen 10% obyvatelstva v Kalifornii, vzdor všem klackům v cestě (Číňana s průměrnou známkou 4,0 čili výtečná nevezmou, kdežto černocha či ony Hispanics s průměrnou známkou 2,8 vezmou), Asiaté na kalifornských univerzitách tvoří téměř třetinu (30,7%) všeho studentstva. "Kdybychom přijímali pouze na základě studijních výsledků, Berkeley by byla z 92% či 93% výlučně bělošská a asijská," přiznal Bob Laird, admissions director tamějšího campusu (Time, 31.července 1995).

Známý žurnalista David K.Shipler uvádí (NYT, 5.března 1995) : "Z celkového počtu 14,6 milionů chudých Američanů ve věkové skupině do 18 let, z 61% to jsou běloši. Vzhledem k tomu, že u standardních přijímacích zkoušek mají běloši lepší výsledky než černoši a Hispanics i když pocházejí z rodin se stejnými příjmy, mnozí černoští a Hispanics studenti ze středostavovských (middle class) rodin budou nadále potřebovat přednostní zacházení, aby se tento rozdíl překonal."

Dříve již zmíněný Thomas Sowell vyjmenoval čtyři nepříznivé následky tohoto preferenčního zacházení. Povšimněme si jich v opačném pořadí:

Tedy napřed za čtvrté, záplava podvodných požadavků, které někdy uspějí, jindy nikoliv. Když se v městě mezi policisty či hasiči roznese, že při příštím povyšování budou kvalifikovat pouze minority, nelze se pak divit, že leckdo začne napodobovat chameleona. Četl jsem o úředníkovi jménem Smith, který si takto chtěl kádrově polepšit tvrzením, že má patřit do preferenční kategorie Native American, poněvadž je z jedné šestnáctinky Indián. Jeho prapradědeček pocházel z kmene Cherokee. O privilegia se hlásí další skupiny, např. osoby bez přístřeší, lidé obézní či nedostatečného vzrůstu.

Třetí bod, dochází k polarizaci mezi skupinami a nelze se vůbec divit. Jestliže po dlouholetém úsilí o integraci jsme přestali být jedinci a stali se především příslušníky nerovně hodnocených skupin, teď tedy máme, co jsme chtěli, či přesněji, co chtěli a nadále prosazují naši social engineers.

Za druhé, Sowellova předpověď o přidělování výhod, končících u nesprávných dveří, se rovněž naplnila. Obdarovanými se nezřídka stávají lidé bez nároku na jakoukoliv kompenzační přednost. (Příklad: můj student z advokátské rodiny měl tu výhodu, že se jmenoval Martinez a proto okamžitě kvalifikoval pro privilegia, cejchován jakožto Hispanics.)

Bod první, ten nejzávažnější - ona původně zaručovaná dočasnost tohoto remediálního AA počínání. I přítomnost Rudé armády v českých zemích byla dočasnější. AA teď již existuje víc než 30 roků, dobu jedné a půl generace, takže původní zdůvodňování dát extra příležitost handicapovaným dřívější rasově necitlivou dobou, ztratilo na věrohodnosti. Koncem 70.tých let došlo k posunu v ospravedlňování Affirmative Action - od kompenzace k tzv.diversity (rozličnosti, rozmanitosti). Slovy Richarda D. Kahlenberga, autora knihy The Remedy: Class, Race, and Affirmative Action (Basic Books, 1996): "Od rasových preferencí jako dočasného mostu k docílení barvosleposti k rasovým preferencím jako trvalého způsobu života."

Tedy ve jménu diversity škatulkovat občany do té které kategorie a podle toho nadělovat.. Závazným měřítkem se stává proporcionality: složení žactva či zaměstnanců má odrážet složení obyvatelstva. Jestliže při uplatnění totožných kritérií pro všechny by se na právnickou fakultu v Berkeley dostalo z celičké Ameriky jen pět černochů (Commentary, duben 1992), nutno tedy taková kritéria ignorovat a zařídit se jinak. V téže Kalifornii Demokratická strana pro svůj sjezd určila tyto kvoty menšinových delegátů: Hispanics - 26%; černoši - 10%; homosexuálové a lesbičky - 10%; asijsko-američtí ostrované - 9%; američtí Indiáni - 1% (NYT, 23 čerevence 1995). Snad se sluší dodat, že nikdo si netroufl přijít s požadavkem diversity a proportionality v profesionálním boxu, černošském monopolu, či uplatnění kvoty Asiatů nevysokého vzrůstu v basketballové lize.

Zavedenou praxi hodnotit občana ne jako jedince, ale příslušníka té které skupiny odmítá většina americké veřejnosti, jak potvrzuje jeden průzkum za druhým. Affirmative Action odmítají v průměru tři čtvrtiny národa (81% bělochů a 46% černochů, průzkum uveřejněný v The Washington Post National Weekly Edition, 24.dubna 1995).

Jinak se ovšem vyjadřují černošští předáci. Například aktivista Jesse Jackson, do žádné funkce nikdy nikým nezvolený bohoslovec, ale o to víc zviditelňovaný v mediích, se už před delší dobou (Time,26.srpna 1986) vyjádřil v tom smyslu, že jakýkoliv pokus o odstranění privilegií pro černochy je pokus o zvrat v americké historii a zavedení apartheidu.

Obhájci AA ukazují na pozitivní výsledky, jak že se podařilo prolomit ledy, proniknout do dříve uzavřených dveří. Například ve státě New Jersey, kde bývala necelá stovka právníků menšinového původu, je jich teď přes dva tisíce.

Podstatně se změnilo složení studentstva a též učitelských sborů. (Též se změnilo jejich počínání. Leckterý z kolegů mi řekl "Co já mám zapotřebí být obviněn z rasismu - i když si zaslouží propadnout, nechám je prolézt, a mám pokoj." Služba věru medvědí. Tím se přece ve veřejném povědomí devalvuje poctivý výkon talentovaného, pracovitého příslušníka menšiny. Tak to veřejnost vnímá, stejně jako za našich bídných let budování vědeckého socialismu se hodnotily akademické úspěchy dělnických kádrů.)

Mezi obhájci tohoto systému jsou univerzitní administrátoři, od rektora dolů. Jednak chtějí mít pokoj na campusu, případnými pokusy o znovuzavedení fair play nevyprovokovat nepokoje, případně vandalství ideologicky rozlícených studentů; jednak být dobře zapsáni u politického establišmentu pro svou pokrokovost.

Důsĺedným prosazovatelem AA jsou byrokraté zejména ve federálních strukturách, mnohdy zřízených pouze pro účel prosazování nejednotného metru. V jejich případě lze snadno porozumět jejich oddanosti věci - však tím si obhajují své živobytí.

Početná je též obec levicových intelektuálů v bělošských řadách, zdůrazňujících, že i když uplatňováním diversity ten který běloch třeba tratí, on ale vlastně získává, poněvadž je obohacován zkušeností styků s menšinami, které vstupují na jeho místo. Tento druh pokrokových myslitelů nadále neváhá svalovat veškeré nedostatky v řadách té které favorizované menšiny na bedra většiny (utlačovatelské, vykořisťovatelské, nevyléčitelně, byť neviditelně rasistické). Například radikální juristé dokazují rasistické ledví systému poukazem na statistiky, na nepoměrně větší počet odsouzených a ve věznicích dlících černochů. Však aby ne - i velebníček Jackson připouští, že rok co rok dojde k víc zabíjení ve vlastních černošských řadách, než se kdy podařilo Kukluxklanu za celou dobu své existence. Rovněž by neměla překvapovat disproporce soudních rozsudků: bělochy znásilněných černošek je ne víc než deset ročně, kdežto černochy znásilňujících bělošky nutno počítat do tisíců (9.800 v r.1988, FBI data, Commentary, únor 1993).

Významní vědci kalibru Jamese O. Wilsona a Seymoura Martina Lipseta komentují, že resentment ("nelibost, nevole, pohoršení") způsobené praktikami AA již zasáhlo široké vrstvy včetně těch, jež se považují - a také jsou - velmi tolerantní v záležitostech rasy. Obdržel jsem dotazník s doprovodným dopisem, podepsaným Davidem Horowitzem, presidentem ústavu Center for the Study of Popular Culture. Vyjadřuje přesvědčení, že otázka, zda hodnotit všechny občany stejně, je tou nejdůležitější otázkou naší doby. Dotazník lze shrnout do dvou bodů: 1. zda uplatňovat jednotný standard pro všechny; 2. zda takové uplatňování lze automaticky nazývat rasismem.

Nejméně zábran se o tak háklivé věci vyjadřovat mají právě černoši. Významný, dnes už přímo legendární sociolog a psycholog Kenneth B.Clark v interview uvedl: "Nevěřím v přednostní zacházení. To pro mě je forma rasismu. Podporuji, aby černoši měli stejné příležitosti jako kdokoliv jiný." Rovněž uvedl, že profesor, který vůči černošským studentům uplatňuje nižší požadavky, se dopouští rasismu a mezi černochy jen tak posiluje pocity méněcennosti.(NYT, 7.května 1995).

Přibývá hlasů, že Affirmative Action, z jakkoliv počestných úmyslů počatá, zkorumpovala, na hlavu postavila zákonodárství o občanských právech, přijatých v 60.tých letech. Významným hlasem přispívá černoch Ward Connerly, nebojácný muž lidu a vůbec žádný intelektuál. "Na svět jsem přišel před 56 lety, nikdo mi nedal nějaká privilegia a přece jsem to někam dotáhl. Když já jsem to mohl docílit, každý taky může, a tyhle preference není nic jiného než reverse discrimination, ponižující ty, kteří je přijímají. Pryč s tím!" (NYT, 18.dubna 1996). Pustil se do kampaně pro tzv. California Civil Rights Initiative prosadit referendum za účelem totálního odstranění všech preferencí čili každému měřit stejně - čímž si vysloužil řadu lichotek jako např.označení, že je najatý vrah (paid assassin). Potřebných několik set tisíc podpisů na podporu referenda se již nashromáždilo a kampaň nabývá značné politické váhy.

Americká společnost je právem charakterizována jako tzv. litigatious society, kde každý se soudí s každým, 70 procent všech právníků světa žije, působí a život komplikuje právě v USA a soudy užívají a nezřídka zneužívají moc, která patří legislativní a výkonné vládní větvi. (např.soudní nenáviděné příkazy na povinné dovážení žactva na opačný konec měst za účelem integrace).

Tím spíš překvapí pramalá ochota Nejvyššího soudu zakousnout se do kyselého jablka důsledků Affirmative Action. První případ s celonárodním dopadem oněch devět moudrých juristů rozhodovalo v r.1978 - žalobu, kterou podal běloch Allan Bakke proto, že nebyl přijat na studia mediciny (University of California at Davis), ač měl lepší výsledky než žadatelé z řad minorit, kteří přijati byli. Soudci vyprodukovali 154 stran šalamounských kompromisů ve smyslu, že diskriminovat se nesmí či aspoň by se nemělo, ale že ovšem nutno přihlédnout k okolnostem, za nichž by se vlastně diskriminovat mohlo. Že rigid quotas ("neohebné kvoty") to teda ne, nicméně "rasa může být legitimně vzata v úvahu při hodnocení kandidátů."

V následných letech se nejvyšší soudní stolice příliš neodchylovala od tohoto kurzu "ani ryba ani rak", aby tím ovšem nikoho neuspokojila. Jak už poznamenáno, časem začalo přibývat významných hlasů, domáhajících se likvidace této již nepříliš Kladné Akce. I New York Times, zásadně sympatizující s preferenčním prosazováním minorit, začaly uveřejňovat zásadně negativní statě jako např. Affirmative Action Must Go (Shelby Steele, 1.března 1995) či Let Affirmative Action Die (Andrew Sullivan, 23.července 1995) - čili pryč s tím nepovedeným experimentem.



Blíží se prezidentské volby, záležitost s AA je zejména akutní v Kalifornii a Clinton ví, že bez vítězství v tomto státě se mu znovuzvolení jen tuze těžko povede. Aby se tedy vypořádal s dilematem: zavrhnout AA by ho připravilo o hlasy zastánců programu, postavit se za AA by znamenalo ztrátu tradičně Demokratickou stranu podporujících vrstev včetně dělnictva, které na svou stranu v 80.tých letech úspěšně přetáhl Ronald Reagan.

Clinton nalezl jakési řešení v kompromisu "mend it but not end it", čili aby se vlk nažral a koza pokud možno zůstala celá. Program zachovat, ale s kosmetickými úpravami, odmítajícími kvoty ve prospěch tzv.cílů (goals). Nedávno např. sekretář námořnictví Dalton vyrozuměl admirály, že do roku 2000 by mezi námořními důstojníky mělo být 12% černochů, 12% Hispanics, 4,25% Američanů asijského původu a pacifických ostrovanů - při čemž se ale jaksi zapomělo na americké Indiány. Tohle nejsou kvoty, ale toliko cíle, zdůraznil Pentagon (American Spectator, srpen 1996).

V lednu 1995 Los Angeles Times uveřejnily výsledek průzkumu, že 73% veřejnosti podporuje přijetí federálního opatření, které by postavilo tyto preference při vstupu do zaměstnání mimo zákon.

V březnu 1995, Clintonův podpůrce, liberální senátor Joseph I. Lieberman vystoupil s názorem, že politika preferencí je patently unfair. V dubnu 1995 Nejvyšší soud odmítl znovu zvážit rozhodnutí nižší instance ve věci 14 bělošských požárníků v Birminghamu, stát Alabama, protestujících, že povyšování na základě rasové příslušnosti je unfair. V květnu 1995 Nejvyšší soud nezvrátil rozhodnutí nižšího soudu, že udělování stipenií výlučně pro černochy na univerzitě v Marylandu je protiústavní.

Prozatím nejvýznamnější rozhodnutí se událo v březnu 1996. Týkalo se Texasu, velkého státu, který Clinton rovněž značně potřebuje vyhrát. V tamějším hlavním městě Austinu na právnické fakultě totiž měřili dvojím metrem: méně potřebných dosažených bodů pro přijetí černochů a žadatelů mexického původu, víc bodů pro všechny ostatní. Škola zdůvodnila, že bez nižších požadavků by se dotyčné menšiny na univerzitu vesměs nedostaly. Čtyři odmítnutí běloši (tři muži, jedna žena) podali žalobu s odůvodněním, že jejich kvalifikace značně přesahovala výsledky většiny žadatelů z řad menšin a dále uvedli: "Účelem žaloby je přimět texaskou univerzitu, aby splnila sen dr.Martina Luthera Kinga, že každý člověk má být hodnocen jako jedinec, ne podle barvy jeho pokožky, ale podle obsahu jeho charakteru."

Případ rozhodoval oblastní odvolací federální soud (The United States Court of Appeals for the Fifth Circuit) a došel k závěru, že program AA, tak je uplatňován na texaské univerzitě, je protiústavní. Následovalo odvolání k Nejvyššímu soudu ve Washingtonu, kde se ale odmítli případem zabývat - čili potvrdili souhlas s učiněným rozhodnutím.

A velikánský oheň vypukl na všech pokrokových střechách. Profesoři Mari J. Matsuda a Charles R.Lawrence z univerzity Georgetown odmítli fakt reverse discriminationn jako mýtus a domáhali se potřeby zachování a zmnožování oné diversity (NYT,2,dubna 1996). Rozhodnutí šokovalo univerzitní hodnostáře, právě zaangažované do mnohamilionové kampaně zvyšovat příliv menšinových studentů. "Tohle rozhodnutí povede k resegregaci," varoval texaský rektor Robert M.Berdahl (Time, 1,.dubna 1996). Velice se rozvášnily New York Times, zatracující rozhodnutí soudu, a tvrdící, že doba barvoslepých ústavních záruk (color-blind Constitution) ještě nenastala.

Jenže národ má na věc jiný názor a politikům nezbývá než naslouchat. Máme tedy co dělat s problémem značného rozsahu. V naší univerzitní knihovně jsem na monitoru napočítal 159 titulů na toto ošidné téma Affirmative Action. Jejich počet se nadále rozrůstá. Před 30 lety započatá záležitost se dosud vymyká kloudnému vyřešení.

www.otaulc.com

7074 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Kauza brutálně zavražděného saúdského opozičního novináře Džamála Chášukdžího, jasně ukazuje dvojí metr a pokrytectví sluníčkářů a západních velmocíPodívejte se na toho odporného dobytka. Agresivní migrant v Itálii surově napadl dívku a ženuPřátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. Fakt

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafineriíDnešní Londýn - dav v černém zahalených muslimek oslavuje multikulturalismus

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Redaktor a kameraman ČT útočili na premiéra na výstavě, otrávení lidé jim nadávali. Svědectví, co se dělo po skončení kauzy Čapí hnízdoKlimatolog Václav Cílek dělá jasno: Nemluvte pouze o klimatické změně. Jsou prognózy, které v roce 2050 počítají s ochlazením
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění