Nedemokratičnost Evropské unie a demokratická podstata české státní ideje

Autor: Miloslav Bednář | Publikováno: 18.2.2005 | Rubrika: Studie
EU tyranie

Vstup České republiky do Evropské unie 1. května 2004 je v českých dějinách prvořadou státoprávní změnou, kterou lze za období po r. 1989 srovnávat jedině s rozpadem Československé republiky a vznikem dvou nástupnických států k 1. lednu 1993. Česká republika se od 1. května 2004 stala na rozdíl od svého vstupu do Organizace severoatlantické smlouvy 12. března 1999 součástí značně nedemokratického polostátního celku institucí EU, nadřazeného nyní již pětadvaceti evropským demokratickým státům. Z této jen zdánlivě paradoxní formulace povahy EU vyplývá klíčová skutečnost, že se náš demokratický stát připojil k dalším demokratickým státům Evropy, jež v zásadě přijaly nadřízené postavení dlouhodobě krok za krokem utvářené, hluboce nedemokratické institucionální struktury Evropské unie nad svým dosavadním, individuálně charakteristickým, legitimně demokratickým státoprávním uspořádáním suverénních demokratických státních celků. Tato základní dějinně regresivní skutečnost jednoznačně převažuje nad pozitivním symbolickým faktem vstupu České republiky do Evropské unie.

Nedemokratická povaha současné Evropské unie spočívá v následujících prvcích:

- Hlavní ideologický proud EU, jímž je evropský federalismus usilující o zřízení evropského superstátu, mylně považuje existující evropské demokracie a jim předcházející, po tisíciletí probíhající vývoj jednotlivých evropských států za vlastní zdroj evropských válek, zejména pak v Evropě vzniklých světových válek dvacátého století, který je třeba jednou provždy odstranit zrušením svrchovanosti evropských demokracií a jejich nahrazením jednotnou státní strukturou Evropské unie.

- Základní ideologický směr EU tak programově ignoruje podstatu evropanství jako pluralitu nezastupitelných demokratických kulturních individualit politických celků, vyrůstajících ze společné filosofické a politické půdy. Federalistický záměr EU odstraňuje nezastupitelnost jejich plurality, jež se ukazuje jako nezastupitelný, společensky zakotvený prostor vzájemného uznání občanů a jimi vytvářených státních, tj. politických institucí, zaručujících kontinuální existenci občanských práv a svobod.

- Institucionální struktura Evropské unie je soustavou nedemokratických politických institucí a jejích vazeb, závažně omezujících svrchovanost a demokratičnost členských států EU. Jsou to konkrétně:

a) , složená z předsedů vlád a zahraničních ministrů členských států, předsedy a jednoho člena Evropské komise, je hlavně nevoleným exekutivním sborem demokratických států, vytvářejícím nejvyšší politickou instituci EU. Rozhoduje o základních směrech politiky EU. Nadto je její hlavní pravomoc je de-facto zákonodárná (Evropskou radou přijaté unijní zákony, jež přijímá zákony EU resp. Evropské smlouvy musí následně projednat parlamenty členských států. Ty ale pravidelně vždy jen potvrzují vládními reprezentacemi přijaté zákony.). Evropská rada tak odpovídá definici despocie jako výkonné moci, jež přebírá moc zákonodárnou.

b) Totéž platí pro jednotlivé Radu EU, tj. ve skutečnosti rady EU jako nevolené sbory příslušných ministrů členských států EU podle jednotlivých resortů, projednávající, resp. schvalující příslušné unijní zákony předkládané Evropskou komisí a pověřující ji realizací svých rozhodnutí. Rada EU rovněž zastupuje v resortních oblastech EU navenek v jednání s uskupeními jako je např. Evropské sdružení volného obchodu (EFTA).

Podklady k rozhodování poskytuje Radě EU její mocensky klíčový poradní sbor, kterým je Výbor stálých zástupců (COREPER). Charakteristickým nedemokratickým rysem rady EU je skutečnost, že rozhodnutí tohoto poradního orgánu rada EU většinou pouze stvrzuje. Výbor stálých zástupců jako faktické mocenské jádro Rady EU je sborem vyslanců jednotlivých členských států EU spolu se zástupcem Evropské komise. COREPER svými stanovisky připravuje a organizačně zajišťuje průběh jednání Rady EU a předem rozhodujícím způsobem ovlivňuje, tj. v žargonu EU „pomáhá harmonizovat“ stanoviska členských států EU k projednávaným dokumentům a opatřením. Tento nevolený poradní výbor Rady EU rozhodujícím způsobem ovlivňuje, tedy ve skutečnosti fakticky řídí politiku EU jako umocněné despotické jádro v zásadě despoticky konstituované rady EU, slučující a kumulující význačnou zákonodárnou a výkonnou moc. To je skutečný mocensko-politický význam neustále propojovaných pěti hlavních činností COREPERu, jimiž jsou informace, koordinace, interpretace, vyjednávání a obrana.

c) Evropská komise je výkonným orgánem EU a nejznámějším případem nedemokratičnosti institucí EU. Je sborem nikoli volených, nýbrž pouze jmenovaných resortních komisařů, jež jmenují vlády členských států a poté schvaluje Evropský parlament. Nedemokratická podstata evropské unie se na způsobu periodického vzniku Evropské komise a jejích pro rozhodování EU klíčových pravomocích projevuje nejzřetelněji. Evropští komisaři jsou totiž z hlediska zásad demokratické civilizace zjevně nelegitimními unijními nad-úředníky, kteří nicméně připravují a Radám ministrů EU, resp. Evropské radě předkládají Evropskou komisí navrhované zákonné normy EU. Evropská komise nadto po jejich schválení Evropskou radou, resp. radami EU kontroluje jejich plnění poté, co byly takto nedemokratickým, přesněji řečeno despotickým rozhodnutím Rady EU přijaty a po v zásadě formálním souhlasu parlamentů členských zemí vešly v platnost. EK nadto rovněž s autoritou jakési faktické, byť nelegitimní vlády EU dohlíží na plnění evropských smluv a pokynů vydaných demokraticky nelegitimními orgány unie.

Evropská komise je již ale na Radě EU zcela nezávislá v zemědělské a obchodní politice, v oblastech uhlí, oceli a hospodářské soutěže. Nadto faktem, že má na starosti společné evropské programy a tzv. strukturální fondy, nelegitimně zodpovídá za většinu rozpočtu EU. Přitom i zastupuje EU na mezinárodní úrovni. Evropská komise podléhá nepříliš efektivní kontrole v zásadě nelegitimní dvojice institucí EU, a to Evropského parlamentu nebo Rady EU. Její předseda je ale přitom s předsedou Evropské rady nejvyšším představitelem institucí EU.

Nedemokraticky založená Evropská komise má přitom od svého vzniku, nejdříve v podobě Nejvyššího úřadu Společenství uhlí a oceli ustaveného v r. 1951, jako svůj hlavní politický cíl stát se skutečnou vládou chystaného evropského superstátu. Zde si trvale konkuruje z mnohem později (1974) ustavenou Evropskou radou. Napětí a periodické konflikty mezi oběma klíčovými institucemi nedemokratické institucionální struktury EU jsou proto jejím stálým průvodním rysem.

d) Evropský soudní dvůr (ESD) má být jako nejvyšší právní instance EU činný ve sporech a při nejasnostech ve výkladu právních aktů EU a také pro případy stížností občanů. Jeho soudci a generální prokurátoři rovněž nemají politický demokratický mandát, neboť je, tak jako evropské komisaře, jmenují vlády členských států. ESD má přispívat k tvorbě jednotného práva EU, jež má implicitně a v textu návrhu tzv. evropské ústavy již výslovně nadřazené postavení nad právem členských států, tedy jejich soudy a je tím spíše závazné pro orgány EU. Jinými slovy, rozhodnutí Evropského soudního dvora jsou závazná pro všechny členské státy EU a jejich jurisdikci. Paralelně k funkci ústavního soudu v ústavních demokraciích rozhoduje Evropský soudní dvůr spory mezi institucemi EU a jako obdoba správních soudů zkoumá jejich administrativu a praktické uplatňování správních funkcí. Právě tak uplatňuje pravomoci soudů pracovních, sociálních a rovněž tak soudů trestních a civilních. Jeho pravomoci se nadto nesmírně posílily Maastrichtskou smlouvou, podle níž je oprávněn uplatňovat proti členským demokratickým státům sankce, jestliže tyto státy neplní jeho rozhodnutí. V jeho rámci pak od r. 1990 působí Soud nejvyšší instance, jenž převzal některé pravomoci Evropského soudního dvora, a to hlavně oblast pracovního práva a volné soutěže. Nedemokraticky konstituovaný Evropský soudní dvůr má výrazně dirigistickou, resp. absolutistickou povahu. Ta tkví ve skutečnosti, že jeho stále patrnější činností je nikoli pouze vykládat legislativu EU, nýbrž ji tvořit a tak se de facto čím dál zřetelněji stávat jedním z hlavních míst uplatňování faktické výkonné moci nedemokratické institucionální struktury EU, nadřazené nad svrchovaností jejích demokratických členských států. Tato alarmující skutečnost se již zcela nezakrytě projevuje v konečné, červnu 2004 Evropskou radou přijaté verzi tzv. Evropské ústavy. Na druhé straně v zásadě vyplývá ze skandálního, pro Evropský soudní dvůr charakteristického faktu jeho složení. Členy ESD nejsou v první řadě osvědčení profesionální právníci, s nezpochybnitelnou zkušeností soudní praxe, nýbrž federalisticky myšlenkově jednosměrní ideologové-teoretici a takto fanaticky orientovaní politici.

e) Evropský parlament (EP) je zcela výjimečně jedinou, občany členských států přímo volenou institucí Evropské unie. Jeho funkce je zákonodárná, což v porovnání s volbami do parlamentů členských států EU vytváří závažný problém jeho skutečné demokratické legitimity. Volební účast u parlamentních voleb členských států EU je totiž mnohem vyšší než u voleb do Evropského parlamentu, a zřetelně se snižuje. Evropský parlament proto nelze v žádném případě pokládat za sbor, jenž by byl mohl být legitimně nadřazován parlamentům evropských demokracií, které jsou členskými státy EU.

Přestože měl EP nejprve jen poradní funkci, získává od přijetí Jednotného evropského aktu z r. 1987, a to dílem právě na návrh EP na smlouvu o EU z r. 1984, stále více pravomocí. Děje se tak zejména ve vztahu k Radě, resp. radám EU a Evropské komisi. Evropský parlament se totiž podílí na schvalování Evropskou komisí předkládaných návrhů zákonů. EP dále kontroluje činnost Evropské komise a má (již jednou uplatněnou) pravomoc ji odvolat, může odmítnout nové členy EU, hlasuje o rozpočtu EU a rovněž může interpelovat Radu EU a Evropskou komisi.

U legislativních pravomocí je v případě EP nejpodstatnější procedura spolurozhodování (co-decision procedure), jež při schvalování zákonů (s výjimkou daní a několika dalších klíčových oblastí) vyžaduje souhlas Rady EU a Evropského parlamentu při uplatnění pravidel smírčího postupu v případě názorové odlišnosti. Jestliže nedojde ke shodě obou institucí, návrh příslužného zákona není přijat. Vzhledem ke konzultační a zejména spolurozhodovací funkci Evropského parlamentu si jeho výbory při vypracovávání svých zpráv vypěstovaly velmi těsné vazby s Evropskou komisí. O nynějším mocenském postavení Evropského parlamentu ve struktuře institucí EU v zásadě platí zjištění, že jeho pravomoci „při schvalování Evropské komise a podíl na legislativním rozhodování znamenají, že původní tandem Rady a Komise jako silové ústředí (powerhouse) jednání se závažně proměnil směrem k trojúhelníku.“ Toto konstatování je ale třeba doplnit významným faktem, že v onom mocenském trojúhelníku EU voličsky velmi málo legitimní instituce Evropského parlamentu svým výrazně mocensky federalistickým zaměřením vytváří s federalisticky okázale zacílenou Evropskou komisí jakési tvrdé mocenské jádro, resp. rozhodující vnitřní mocenský tandem orientovaný proti mezivládně ustavené, v politologické terminologii nicméně despoticky fungující Radě EU, resp. Evropské radě. Mocenský federalistický tandem Evropského parlamentu a Evropské komise k tomu stále zřetelněji a účinněji doplňuje ideologicky neméně federalisticky projektovaný, a podle toho i jednající Evropský soudní dvůr.

Znění Evropskou radou v červnu 2004 přijaté tzv. Evropské ústavy nahrazující nicejskou Smlouvu o EU přijatou v prosinci 2000 závažným způsobem umocňuje v dějinách Evropských společenství, resp. Evropské unie stále posilovanou nedemokratickou povahu od r 1950 probíhající evropské integrace do podoby zřetelně kvazisuperstátního útvaru jako celku s jednoznačně převažujícími federalistickými rysy superstátní povahy. Po jejím přijetí by se EU stala již zcela prokazatelně nedemokratickým, dirigisticky spravovaným a řízeným politickým, ale ve skutečnosti autentický politický život systematicky znemožňujícím celkem. Její kontinuálně prosazovaný geopolitický strategický záměr s konečnou platností paralyzovat NATO jako záruku účinné vojensko-politické transatlantické vazby mezi Evropou a USA a místo něj vytvořit jádro euroasijské mocenské protiváhy Spojeným státům americkým získá přijetím Evropské ústavy svůj postupně dlouhodobě připravovaný optimální realizační rámec. Evropa se tímto chystaným rozhodujícím krokem stane poprvé v jedenadvacátém století, jako již ostatně třikrát ve dvacátém století, ohniskem prvořadého ohrožení světové demokratické civilizace z ní samotné.

Lze nyní tomuto vehementně pokračujícímu, svým původem evropské kritické myšlení freneticky až totalitně potlačujícímu, zjevně sebezničujícímu pohybu Evropy v podobě stále těsnější Evropské unie (ever closer Union) efektivně zabránit ? Lze jej účinně zvrátit na cestu autenticky evropské demokracie, jež by ústrojně vycházela ze své fundamentálně pluralitní podstaty ? Má být demokratická Evropa již počtvrté ve svých dějinách znovu odkázána na záchrannou akci Spojených států před svým vlastním kulturním a politickým úpadkem, jenž jí a okolnímu demokratickému světu opět sveřepě sahá na život ?

Současná Evropa by měla vědět, že má alespoň teoreticky, konkrétně filosoficko-politicky dávno vypracovanou možnost, jak takový, nyní se opět hrozivě rozvíjející scénář odvrátit ze sebe samotné, svou vlastní pluralitně demokratickou tradicí. Ta dosáhla výslovné formulace a podle daných okolností i praktické realizace z myšlenkového zdroje, který lze vymezit jako podstatu české státní ideje, její moderní vývoj a vliv na evropské a evropsky transatlantické dějiny.

Jejím filosofickým základem je fenomén principiální a bytostně trvalé nezastupitelnosti mravně založených individualit lidských jednotlivců, demokratických národů a států jako fundamentálních učleněných celků důstojné a smysluplné existence člověka, lidstva a souvislého, v dlouhodobém ohledu zjevně evolučního smyslu lidských dějin v globálním významu. Mezinárodnost v podobě jejich ústrojné integrace je zejména v rozhodujících pluralitních souvislostech evropské civilizace z definice trvale možná jen jako výraz a další stupeň rozvíjení nezastupitelnosti individuí, národů a států, a nikoli naopak jako odvozování státních, národních a osobnostně individuálních celků z nadstátně, nadnárodně a nadindividuálně dirigisticky utvářených integračních konstrukcí. Tedy ne jako jejich nezastupitelně individuální mravní a politickou odpovědnost nahrazující řídící struktura, jež je jim fakticky či dokonce výslovně (jak je tomu v nynější ústavní smlouvě EU) nadřazena.

Je pochopitelné, že takto charakterizovaná filosoficko-politická tradice české státní ideje byla, je a bude v trvalém sporu s nejrůznějšími typy odpůrců filosoficko-eticky založené demokratické civilizace od vrchnostenských či technokratických byrokratů po dogmaticky a diletantsky založené politiky a intelektuály. Jejich agresivní polovzdělanecké uskupení se stalo živnou půdou německé politické a vojenské iniciace první a druhé světové války. Totéž platí pro vznik marxistických komunistických hnutí a totalitních režimů.

Cesta od agresivní moderní polovzdělanosti k totalitním hnutím a režimům je zcela přirozená. Stala se nepochybně kletbou dějin dvacátého století a nelze vůbec vyloučit, že se totéž nebude týkat století nynějšího. Mnohé nasvědčuje, že jedenadvacáté století bude hlavně jakýmsi neblahým prodloužením, pokračováním století dvacátého v podobě souvislého ohrožení demokratické civilizace globálním šířením rozmanitých podob zpupné polovzdělanosti a jejích nekritických totalitních nároků.

Předvedení vytříbené alternativy v podobě filosoficko-politického základu demokratické civilizace, jakým je například podstata české státní ideje, se pro počínající jedenadvacáté století ukazuje jako prvořadě naléhavé, a to nejen jako alternativní projekt vůči stále zřetelněji neúspěšnému, svou povahou nedemokratickému a čím dál méně perspektivnímu experimentu s Evropskou unií.

Její stále tužší dirigistickou institucionální konstrukci lze určitě nahradit mnohem perspektivnějším, neboť pluralitní podstatě evropské demokracie, resp. mnohotvárnosti evropských demokratických kultur skutečně přiměřeným útvarem. Jeho podoba se ze stanoviska evropského rozměru české státní ideje, jak se rozvinul zejména v textech a politice T.G. Masaryka během první světové války a po ní, dá vymezit následujícím způsobem:

- Současné evropské demokracie lze ústrojně spojit v evropském demokratickém duchu, aniž by se proto musely zřeknout ústavní demokratické svrchovanosti, státní nezávislosti a plnohodnotného členství v mezinárodních organizacích (např. NATO, celní unie s jinými státy, atp.), dvěma souběžně realizovanými postupy.

- Politický postup demokratické evropské jednoty vychází ze všem společného jmenovatele demokratických, případ od případu tradičně odlišných zásad tvorby svobodného občanského prostoru svobody a spravedlnosti.

- Ekonomický postup takového evropského uskupení znamená ustavit společný prostor volného bezcelního obchodu u zboží, kde lze dosáhnout shody. Zároveň je nezbytné účinně postupovat proti zavádění protekcionismu a kartelizace jak uvnitř takto vymezeného společného evropského ekonomického prostoru, tak navenek vůči jiným obdobným uskupením.

- Politický postup demokraticky založené evropské jednoty lze konkrétně uskutečňovat v podobě součinnosti z vlastních potřeb svobodně, nikoli dirigisticky ustavených svazků regionálně sourodých států, jak tomu bylo či dosud je u Beneluxu, Skandinávie, České republiky a Slovenska, atp.

- Rámec jejich společného postupu, resp. celkovou koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky evropských demokracií má svou politickou orientací vymezovat pouze a výhradně Severoatlantická aliance. V tomto směru je nezbytné její význam posílit.

- Nedemokratické centrální řízení současné Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU místo toho nezodpovědně a soustavně podkopává hlavní smysl existence NATO a Evropskou unii postupně stále zjevněji přiklání na stranu protidemokratických, resp. protiamerických politických hnutí a států jako jsou palestinští teroristé, autoritativní režim a geopolitická strategie Ruské federace, komunistická Čína, atp. Dosavadní pojetí Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU je proto naléhavě nutné radikálním způsobem změnit ve prospěch evropského atlanticismu v podobě společné zahraniční a bezpečnostní politiky NATO.

- Ve věci Společné obchodní, zemědělské, sociální a všech dalších politik EU je třeba uskutečnit zásadní redukci jednoznačným příklonem k liberálním východiskům. Jako optimální řešení se ukazuje vstup členských států EU do Sdružení volného obchodu (EFTA), tedy rozšíření EFTA o EU. Jedině tímto radikálním krokem ke všestranné vnitřní liberalizaci EU lze zastavit její stále patrnější, prohlubující se hospodářskou stagnaci a zamezit varovný trend počínajícího ekonomického úpadku jasně se rýsující zejména v Německu.

- Zároveň je nezbytné v EU odstranit způsob přijímání rozhodnutí kvalifikovanou většinou a rovněž princip jednak výlučných unijních kompetencí, jednak kompetencí tzv. sdílených.

- Je právě tak na místě zrušit veškeré nadměrné regulace unie, tedy většinu unijní legislativy včetně Fundamentální charty lidských práv EU (platné ústavní listiny základních práv a svobod a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy jsou zcela postačující).

- Je nutné odstranit princip nadřazenosti práva EU nad demokratickým ústavním právním řádem jejích členských států.

- Veškerou institucionální strukturu EU je třeba postupně a důsledně zrušit ve prospěch dlouhodobě osvědčených, resp. mnohem úspěšnějších a perspektivnějších institucí NATO a EFTA.

- Výše uvedené reformní kroky umožňují realizaci základního principu demokratické evropské politiky v pojetí moderní tradice české státní ideje. Jeho podstatou je koncepce politické rovnoprávnosti menších demokratických států Evropy s velkými na jedné straně a ústrojné skloubení centralizačních a autonomizačních politických trendů jako základ věrohodné demokratické jednoty Evropy na straně druhé.

Touto cestou lze podat reálnou alternativu současného, čím dál zjevněji bezvýchodného kulturního, politického a hospodářského stavu Evropské unie a jej, naposledy v podobě tzv. Evropské ústavy, souvisle prohlubujícího pohybu. Pokud by se současné směřování Evropské unie nezměnilo a EU by se k takové reformní alternativě nepřiklonila, její zcela přirozeně narůstající konflikt s demokratickými základy jednotlivých členských států by se dále nutně prohluboval do nakonec již nezvládnutelného sebezničujícího vyústění.

4970 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Žádat od Boha, aby ukončil tento pontifikát a dal církvi nového papeže, není projevem nerozumnosti, pýchy ani lehkomyslnostiNedivíme se Rusům, že nechtějí mít v Rusku neziskovku Člověk v tísni financovanou Sorosem, USA a EUPozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

ePortal.cz

K čemu a komu slouží Templetonova cena? A proč ji dostal Halík?Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmo

Eurabia.cz

Boj proti IRA inspiraci na strategie boje proti islámu? Na teror je třeba odpovědět větším terorem?Exministr vnitra varoval před imigračními fanatiky a multikulti blouznivci

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Hilšere, ulil jsi start. A co ty miliony? Jde o peníze, ale prasklo to... Petr Štěpánek kazí senátorovi denPodívejte na ty magory! Facka Minářovi. Senátor Doubrava se rozjel. A o Havlovi řekl otřesné věci
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění