Co by mělo být cílem křesťanské politiky v současnosti?

Autor: Roman Joch | Publikováno: 23.3.2007 | Rubrika: Kulturní válka
Proud to be a christian

Emblémem italské Křesťanské demokracie, tedy strany, kterou já jsem příliš v oblibě neměl, která však na přelomu 40. a 50. let 20. století sehrála v dějinách Itálie – za nemalé a štědré podpory americké CIA – heroickou roli, byl znak, který mířil přímo k jádru věci: červený kříž sv. Jiří na bílém poli, a uprostřed něho štít menší, s nápisem LIBERTAS. To je a po právu má být cílem křesťanské politiky: SVOBODA, neboli přesněji Libertates Christianorum, svobody křesťanů, tradiční svobody křesťanstva.

Zajisté svoboda není jediným politickým řádem, který je slučitelný s křesťanstvím. Rozhodně je s ním slučitelný, na základě evidence dějin, i řád autoritativní. Nepochybně je však s křesťanstvím slučitelný i řád svobodný, právě tak, jako je s křesťanstvím kategoricky neslučitelný řád totalitní. I když tedy křesťanství umožňuje řád svobodný i autoritativní, já bych argumentoval, že křesťanský pohled na člověka, jeho přirozenost a osud, nám jako jediný dává vůbec nějaký důvod pro svobodu člověka. Tento pohled je totiž pohledem správným a jeho opak vede k totalitarismus.

Co je tedy obsahem křesťanského pohledu na člověka? Shrnul bych jej do tří bodů: Za prvé, politická sekularizace křesťanského dogmatu o dědičném hříchu člověka, tedy poznatek, že člověk má stálou, neměnnou přirozenost, jež není ideálně dobrá. Člověk v dějinách není mravně dokonalou bytostí. Tato nedokonalost je politicky nezměnitelná, proto na zemi nikdy nebude žádná dokonalá společnost bez jakýchkoli problémů, žádná Utopie. Království Boží není z tohoto světa. Z toho plynou dva politické závěry: jednak ten, že od politiky, od státní moci příliš toho očekávat nemáme. Stát nás nespasí, ani nevykoupí. A pak, vládcové jsou taky jen lidé, a proto jim nesmíme svěřit příliš mnoho moci, neboť by ji mohli zneužít. Protože lidé jsou nedokonalí, potřebujeme stát, který vynucuje zákony a prosazuje řád ve společnosti. Protože vládcové jsou taky jen lidé, jejich moc musí být omezena.

Za druhé, i když jsou lidé nedokonalí, jsou stvořeni k obrazu Božímu a obdařeni nesmrtelnou duší. Tudíž každý člověk je od svého Stvořitele obdařen inherentní hodnotou a důstojností, jež transcenduje tento svět a proto je větší než u jakého jiného pozemského jsoucna. Hodnota člověka je nadpřirozená a transcendentní a proto ji musí stát – instituce sice přirozená a nezbytná, ale čistě světská, imanentní a profánní – plně respektovat. Politickým důsledkem toho je ta skutečnost, že každý jednotlivec má přirozená práva, která musejí jeho spoluobčané i státní autorita respektovat.

Za třetí, existuje objektivní, univerzálně, meta-dějinně platný mravní řád, tedy objektivní, absolutně platné normy dobrého a špatného lidského konání. Lidé mají nejen přirozená práva, ale i přirozené mravní povinnosti, pro ně absolutně závazné – např. povinnost nikdy záměrně nezabít nevinného člověka; záměrné zabití nevinného je vždy špatné a nikdy neexistuje okolnost, kdy by bylo dobré. (Jistěže, záměrné zabití vinného či nezáměrné zabití nevinného je za určitých okolností přípustné.)

Tento křesťanský pohled na přirozenost člověka totalitarismy odmítly. Za prvé, považovaly člověka i společnost za politicky zásadně zdokonalitelné. Byly utopistické. Věřily v ideu stálého pokroku. Domnívaly se, že tím nástrojem, který zdokonalí člověka i společnost, je stát, a proto požadovaly jeho moc zvětšit totálně. Věřili, že totalitní stát zařídí ráj na zemi.

Za druhé, reálný člověk podle nich nemá žádnou nesmrtelnou duši, žádný transcendentní rozměr, je jenom kusem hmoty. Proto nemá žádnou zvláštní hodnotu. Tu bude mít až nový, dokonalý člověk. Stávající lidi je možné odstranit, likvidovat, vyhladit, aby mohla vzniknout nová dokonalá společnost.

Za třetí, žádné objektivní normy dobra a zla, jimiž by se měli vázat lidé i stát, neexistují. Dobré je to, co pomůže nastolit novou dokonalou společnost. Zlé je to, co tomu brání. Dobré je likvidovat lidi nevhodné pro novou společnost; zlé je tomu bránit.

Takže pro totalitarismus jsou příznačné radikální etatismus, utopismus a hodnotový relativismus. Pro křesťanský politický řád jsou příznačné omezený stát, realismus a objektivní mravní řád. Křesťan neočekává od politiky příliš mnoho, a ví, že v posledku nepatří žádné pozemské obci, nýbrž obci nebeské. Ta je jeho skutečnou vlastí, od ní čerpá i svou důstojnost. Politickými událostmi na zemi se osud člověka nevyčerpává. Pro křesťana – každého křesťana – je jedním ze svých křesťanských poslání na zemi pokus o rekonverzi svých spoluobčanů, své země opět ku křesťanství. Pokud jde o politiku, jeho posláním je v politické obci chránit LIBERTAS.

Zastavme se krátce u několika politických okruhů: Za prvé, sociální etika. Bída a chudoba už nejsou v současné svobodné společnosti hlavním mravním problémem, neboť víme, že jsou úspěšně řešitelné. Jsou řešitelné, pokud v dané společnosti současně existují tři faktory: A) vláda zákona, tedy fungující právní systém, který chrání vlastnická práva, trestá krádeže a podvody, a vynucuje dobrovolně uzavřené smlouvy. B), kapitalismus, neboli svobodná tržní ekonomika, v níž lidé smí volně disponovat se svým majetkem. C) Lidská tvořivost. Pokud jsou tyto tři podmínky splněny, ve společnosti se produkuje bohatství a životní úroveň stoupá. Myslím, že pokud jde o křesťanskou sociální nauku, encyklika Centesimus Annus z roku 1991 ji víceméně úspěšně završila. Pokud bychom přeci měli mluvit o nějakých sociálních problémech dneška, tím největším z nich je zřejmě příliš vysoká míra zdanění, kterou moderní stát uvalil na poctivé, odpovědné, zákony dodržující občany žijící ve stabilních rodinách, aby z plodů jejich práce živil státní byrokracii a ty lidi, kteří v důsledku svých vlastních voleb a životních stylů nejsou tak odpovědní.

Za druhé, bioetika. Křesťanství zdůrazňuje inherentní hodnotu a důstojnost každé nevinné, živé lidské bytosti. Proto křesťané musí nutně odmítat potraty. Legální existence potratů je dána na základě jednoho ze dvou omylů, či jejich kombinace: přesvědčení, že živá bytost v těle matky před narozením není člověkem, a tedy nemá lidská práva, anebo přesvědčení, že sice člověkem je, ale méněcenným, a tedy bez práv. Obojí přesvědčení je nutné zpochybňovat a argumentací přivádět jejich zastánce k uvědomění si jejich falešnosti. Cílem křesťanské politiky v 21. století nemůže být nic menšího, než definitivní zrušení potratů – stejně jako v 19. století jim nemohlo být nic jiného, než definitivní zrušení otroctví a ve století 20. definitivní zrušení totalitních systémů - ale právě proto, že křesťané jsou realisty, cesta k tomuto cíli nemusí být drastická či náhlá, nýbrž může – a asi i bude - postupná a pozvolná, zohledňující stav myšlení společnosti, byť myšlení pomýleného. Nemylme se však: z křesťanského hlediska na konci této cesty, byť dlouhé, nemůže stát nic jiného než definitivní zrušení potratů. V rámci zápasu za politické obhájení důstojnosti nevinného lidského života ze stejných důvodů křesťané odmítají i tzv. euthanasii.

Za třetí, rodina. Ta je tím nejlepším prostředím, do něhož se mohou rodit děti a v němž mohou i vyrůstat. Žádné jiné lepší prostředí pro výchovu dětí neexistuje. Manželství, tedy stabilní svazek právě jednoho muže a právě jedné ženy, otevřený novému životu, je tím jediným svazkem mezi lidmi, který si zaslouží zvláštní státní ochranu a úctu. Jakékoli jiné svazky mezi lidmi, ať již homosexuální či heterosexuální orientace, mají být z důvodů svobody státem tolerovány – což je dnešní stav – ale nikoli privilegovány – což je stav, který někteří požadují. Pro tato zvláštní privilegia však není žádný důvod.

A konečně, politika zahraniční. Křesťan nechce být následovníkem Kaina, který hněvivě odsekl: „Co pak jsem já strážcem svého bratra?“ Křesťan rozhodně je strážcem svého bratra! Osud jeho bratří a sester ve světě – tj. všech lidí - ho určitě nenechává lhostejným. Především však osud bratří a sester trpících tyranií, zločinnou agresí, terorem či otroctvím. Křesťan sympatizuje s věcí svobody ve světě a je odpůrcem všech tyranů a tyranií. Tyranie je totiž hříchem proti Bohu, je smrtelným hříchem a to hříchem nehorším – hříchem pýchy tyrana: tyran Bohu vlastně zpupně a vzpurně říká, že s Jeho dětmi, s Božími dětmi, si může dělat, co chce, může s nimi nakládat dle libosti a svévole, může je mučit, týrat a vraždit. Je to projev velikého rouhačství: tyran jakožto vládce znásilňuje to, co není jeho, nýbrž Boží, tj. jiné lidské bytosti, a místo aby jim vládnul spravedlivě a k jejich dobru, trýzní je svou krutovládou. Křesťan nenávidí každou tyranii a proto podporuje zahraniční politiku, která rozvážně a realisticky, nikoli bezhlavě a naivně, pomáhá věci svobody ve světě, aniž by vedla k zániku svobody vlastní země či ve vlastní zemi. Křesťan se v posledku nesmíří s otroctvím žádného z Božích dětí. Stejně jako ve věci potratů doma tak i ve věci tyranií v zahraničí konečným cílem nikoli jednoduché a přímočaré cesty nakonec nemůže být nic jiného než jejich zrušení. Tím se dostáváme tam, kde jsem započali: cílem křesťanské politiky má být LIBERTAS, pro každého, všude.

*

 Příspěvek na konferenci Křesťanské hodnoty v české politice 4. 11. 2003

 

 MUdr. Roman Joch (*1971)

 1990-96 studium na 1. lékařské fakultě UK v Praze,1993-98 analytik a zahraniční tajemník ODA, od 1991 (založení) spolupracovník Občanského institutu (OI); od 1996 pracovník OI, od září 2003 ředitel OI.

Přední oblasti zájmu: politická filosofie, zahraniční politika.

Odborná publicistika: Bulletin OI; revue Distance; revue Střední Evropa, přispěl do sborníků: Velké postavy politické filosofie, OI, 1996; Česká konzervativní a liberální politika, CDK Brno, 2000; Hayek Semper Vivus, Liberální institut, 2000; Přednášky z politické filosofie, OI, 2001; Přijatelnost trestu smrti, Bachant Brno, 2001; Margaret Thatcherová a Ronald Reagan – politici svobody, CEVRO, 2002; Desetiletí, Periplum Olomouc, 2003

 Autor studie: Americká zahraniční politika a role USA ve světě, OI, 2000

Autor knihy: Proč právě Irák? Příčiny a důsledky konfliktu, Mladá Fronta, Praha, 2003

Překladatel a autor knihy: Vzpoura proti revoluci dvacátého století, Academia, Praha, 2003 (připravované k vydání).

 

 

3763 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Žádat od Boha, aby ukončil tento pontifikát a dal církvi nového papeže, není projevem nerozumnosti, pýchy ani lehkomyslnostiNedivíme se Rusům, že nechtějí mít v Rusku neziskovku Člověk v tísni financovanou Sorosem, USA a EUPozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

ePortal.cz

K čemu a komu slouží Templetonova cena? A proč ji dostal Halík?Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmo

Eurabia.cz

Boj proti IRA inspiraci na strategie boje proti islámu? Na teror je třeba odpovědět větším terorem?Exministr vnitra varoval před imigračními fanatiky a multikulti blouznivci

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Hilšere, ulil jsi start. A co ty miliony? Jde o peníze, ale prasklo to... Petr Štěpánek kazí senátorovi denPodívejte na ty magory! Facka Minářovi. Senátor Doubrava se rozjel. A o Havlovi řekl otřesné věci
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění