Pohrávat si s myšlenkou globální vlády je nebezpečné

Autor: Roman Joch | Publikováno: 5.4.2007 | Rubrika: Zamyšlení
Globe

Prezident Václav Havel pronesl na setkání Millenium Summit v New Yorku v září 2000 projev, kterým vzbudil mezinárodní pozornost.
Mimo jiné v něm navrhl, že by OSN měla mít vlastní armádu a zdaňovací pravomoc vůči všem obyvatelům zeměkoule. Požádali jsme pracovníka Občanského institutu, politologa a publicistu Romana Jocha (nar.1971), aby se k prezidentově vizi kriticky vyjádřil. Lze předpokládat, že autorovo zásadní stanovisko vyvolá protichůdné reakce, i proto jsme se rozhodli zařadit jeho polemiku na úvod „pražského“ dvojčísla.

 

***

 

Václav Havel přišel se zajímavým nápadem, ale ještě zajímavější je otázka, zda ústavní prezident – tedy prezident, jenž svůj úřad zastává z milosti ústavy, na níž a na jejíž dodržování přísahal – smí něco takového prohlásit, aniž by svůj návrh předtím konzultoval s vládou, a především s parlamentem své země. Budiž. I zajímavé nápady však mohou být v principu naprosto špatné. Pokusím se vysvětlit proč.

Trocha rekapitulace

V den našeho vstupu do NATO – 12. března 1999 – mi v Lidových novinách otiskli komentář. Uvádím v něm, že rozšíření NATO neznamená nepřátelský krok vůči Rusku, nýbrž za prvé potvrzení závazků mezi Evropou a Severní Amerikou, za druhé v dějinách jedinečnou příležitost pro svobodné země a konečně za třetí test ochoty a schopnosti nových členů být efektivními spojenci. Druhý bod natolik pobouřil Martina Palouše, náměstka ministra zahraničí, že okamžitě poslal prezidentovi republiky šestnáctistránkový dopis, v němž se mnou ostře polemizuje.

Nuže, co tak pobouřilo pana Palouše? Napsal jsem: „Rozšiřuje se nejúspěšnější obranná aliance v dějinách; aliance, jež po vítězství ve studené válce zajišťuje svobodným společnostem bezpečnost, jakou neměly nikdy předtím. Tuto dějinně unikátní situaci lze promarnit tím, že se umožní vznik a nárůst nových hrozeb. Lze ji ale rovněž zužitkovat tím, že se neumožní zesílení, ba dokonce ani vznik žádných nových hrozeb svobodě a bezpečnosti obyvatel Západu. K tomu je zapotřebí, aby aliance jednala sebevědomě a nepodmiňovala svou činnost mandátem OSN, v níž mohou tyranské režimy, pro něž je lidská svoboda prázdným pojmem, jakékoli smysluplné rozhodnutí zablokovat.“

Pan Palouš reagoval slovy: „…kdyby měl převážit hlas pana Jocha, dosti brzo bychom se se zlou potázali…“ Proč to? Protože „…mandát pro vnější akce … může poskytnout pouze Rada bezpečnosti OSN, disponující ‚univerzální legitimitou vynucení‘“. Avšak „naštěstí alianci netvoří lidé jako pan Joch … ale vzdělaní a odpovědní politici…“ – čímž Martin Palouš „decentně“ a „taktně“ naznačil, že vzdělaný a odpovědný je on sám.

Za dva týdny aliance započala válečnou akci proti Srbsku, a to – světe div se – bez mandátu OSN! Přitom rozkaz k bombardování Srbska vydalo devatenáct vlád členských zemí NATO, včetně vlády, v níž je Martin Palouš náměstkem ministra! Že by všichni najednou přestali být „vzdělanými a odpovědnými politiky“?

Vraťme se však k naší otázce: proč někteří lidé – například Martin Palouš či Václav Havel – považují OSN za zdroj téměř veškerých ctností, každopádně však za něco, co má „univerzální legitimitu“? Proč chtějí přidávat OSN další a další pravomoci, až by se stala něčím na způsob zárodku příští světovlády? Domnívám se, že v pozadí jejich snah a nadějí tkví jedna ušlechtilá morální pohnutka a jeden nešťastný intelektuální omyl.

Slepá cesta dlážděná dobrými úmysly

Ta ušlechtilá pohnutka je nasnadě: globální světová vláda by měla zabránit válkám mezi svrchovanými národními státy, měla by reprezentovat všechny obyvatele naší planety a měla by být ochráncem jejich lidských práv proti nehodným místním vládcům, kteří své zločiny proti lidskosti skrývají pod pláštík národní suverenity. Jedná se tedy o tři motivy:

1.Stát je dobrodiním proto, že prosazuje spravedlnost na daném území, brání tak anarchii, a tím umožňuje relativně nekrvavé soužití různých občanů. Naneštěstí v mezinárodním měřítku nad národními státy již neční žádná autorita a jednotlivé státy jsou tak vůči sobě v anarchistickém postavení. Panuje mezi nimi – někdy otevřená, jindy skrytá – hobbesovská „válka všech proti všem“. Tomu by jedna globální (světo)vláda byla schopna zabránit – vynucovala by globální (celo)planetární mír.

2.U této vlády by nalezli své odvolání všichni obyvatelé planety – byla by skutečně jejich fórem. Neprosazovala by nějaké partikulární zájmy, nýbrž vskutku všelidské hodnoty.

3.Státní suverenita umožňuje různým diktátorům beztrestně masakrovat své poddané. Říkají, že co si dělají na svém území, do toho nikomu nic není, a pokud ano, jedná se podle nich o hanebné zasahování do vnitřních záležitostí. Avšak těmto praktikám – říkají zastánci globální vlády – je ve jménu lidských práv nutné zamezit: žádný tyran by si nemohl být jistý beztrestností za své zločiny, neboť by byl předveden před globální, celosvětový soud. Lidská práva by triumfovala a tyrani by se před nimi na kolenou kořili a plazili v prachu.

Jsou to nádherné myšlenky. Jenomže mají fatální chybu. Jejich omylem je ten „nepatrný“ fakt, že na zeměkouli nyní neexistuje žádný konsenzus mezi jednotlivými civilizacemi o hodnotě jednotlivce a jeho posvátném právu na život ve svobodě. Tento náhled na člověka ani zdaleka nesdílejí všechny civilizace (natož režimy), v plné míře jej sdílí pouze civilizace západní.

Podívejme se na stav světa v roce 1945, kdy byla OSN založena; konkrétně na typy režimů, jež v ní byly zastoupeny. Byly to např. Spojené státy, představitel ústavní, liberální demokracie. Dále Stalinův Sovětský svaz, představitel komunistického totalitarismu. A do třetice Saúdská Arábie, představitel tradicionalistické islámské teokracie, v níž až do poloviny šedesátých let (plných dvacet let po založení OSN!) oficiálně existovalo otroctví, jež – mimochodem – dodnes neoficiálně existuje v Súdánu! Dalšími typy režimů vás unavovat nebudu, neboť tyto tři dostatečně ilustrují problém, na nějž chci upozornit. Jestliže jsou tyto režimy (a mnohé další) radikálně protichůdné – pokud jde o názor na hodnotu jednotlivce, jeho vztah ke státu a na obsah, smysl a cíl spravedlnosti, kterou má politická autorita prosazovat –, na čem se pak mohou na společném fóru typu OSN shodnout? Pouze na jedné ze dvou možností. V tom prvním – lepším – případě na nic neříkajících, obecných deklaracích typu „jsme za všechno pozitivní a proti všemu negativnímu“; přičemž nikde není specifikováno, co je pozitivní a co negativní. To ani být nemůže, neboť kdyby se o to tyto režimy pokusily, okamžitě by mezi nimi došlo ke sporům, a jejich „konsenzus“ by se rozpadl jako domeček z karet. V tom druhém – horším – případě se mohou domluvit na kompromisu – každá strana sleví ze svých principů, aby výsledné kompromisní stanovisko bylo přijatelné pro všechny (i když žádnou plně neuspokojí). To ale znamená rezignaci na pravdu, pokud je jedna z parciálních pozic pravdivá (nebo alespoň kvalitativně bližší pravdě než pozice ostatní). Ústup z kvalitativně dokonalejšího náhledu k náhledu nedokonalému pod tlakem existujících náhledů nesprávných. A nezapomeňme, čeho se tyto náhledy týkají – politického řádu, tedy názorů ohledně hodnoty, práv a svobody jednotlivce, jakož i spravedlnosti, již má politická autorita prosazovat!

O základních civilizačních hodnotách nelze uzavírat kompromis

Pokud jde o politické postoje jednotlivých civilizací, jednoznačně považuji ten západní za neskonale lepší než jakýkoli jiný. A to z toho důvodu, že pouze západní civilizace – jediná mezi všemi ostatními – dospěla k ideálu osobní svobody, čímž v největší míře zohledňuje vnitřní důstojnost člověka. A teď se podívejme, co by znamenalo ustoupení z tohoto postoje v rámci kompromisu s postoji civilizací ostatních: učiníme snad s čínskými maoisty dohodu, že studenti demonstrující své politické přesvědčení na náměstích nebudou válcováni tanky, nýbrž „pouze“ zavíráni do vězení? Anebo že náboženští disidenti nebudou do vězení zavíráni na desítky let, nýbrž „pouze“ na roky? Nebo což takhle kompromis s Talibanem ohledně práv žen? U nás si dívky rozhodují samy, co budou studovat a kde budou studovat, kde budou pracovat a na čem budou pracovat, s kým budou žít, a zda vůbec s někým budou žít. Ne tak v Afghánistánu. Bude tedy ten kompromis znít, že šátek nemusí zakrývat celý obličej, nýbrž pouze jeho půlku, že studovat sice mohou, ale za koho se provdají, to už rozhodovat nebudou?

To je absurdní. Existují kompromisy, na něž přistoupit nelze, nemáme-li ztratit vlastní tvář. Pro nás je kategoricky nepřijatelné, že by někdo (byť jen jeden člověk) měl být za své politické či náboženské přesvědčení uvězněn a že by si naše dívky nemohly samy určovat, za koho se provdají! A kdyby náhodou někdo chtěl naší společnosti tato práva a tyto svobody umenšit – nuže co? – budeme válčit! Zbraně rozhodnou tyto „drobounké“ rozdíly v mínění. Tak moc totiž lpíme na svých svobodách – a je to tak správně, neboť svoboda skutečně odpovídá vnitřní důstojnosti člověka a politický řád, který tuto pravdu zohledňuje, je správným politickým řádem. Toho by si měli být vědomi všichni profesionální humanisté a jiní zastánci globální světové vlády: zahrávají si s loajalitou lidí, a mohou z těch nejpokojnějších, nejmírnějších a nejloajálnějších občanů vytvořit rebely se zbraní v ruce!

Konflikt přístupů a metod

Když už nemáme tu možnost – neboť není v našich silách – prosadit správný civilizační náhled a politický řád na celé zeměkouli, a obšťastnit tak dobrodiním svobody miliardy lidí této planety, jež doposud skličují černé můry tyranie, pak alespoň trváme na tom, že správný civilizační náhled a politický řád bude vládnout na území, na němž se dnes nachází. A na tomto území jeho „naředění“ či oslabení nedopustíme. Žádné kompromisy s názory vrahů z Tchien-an­-men nebo chomejníovských ájatolláhů nepřijmeme.

Neuvědomují si obhájci globální vlády, že její ustavení by vedlo ke ztrátě některých našich svobod? A jak je to možné? Domnívám se, že je to dané tím, že používají špatnou metodu k dosažení svých (jinak celkem ušlechtilých) cílů. Myslí si, že se k nim dopracují zohledněním všech existujících parciálních náhledů jednotlivých lidí a civilizací a vytvořením jakéhosi jejich společného jmenovatele, kompromisu či fúze. Výslednicí je jakýsi názorový synkretismus, amalgám různých pohledů a přístupů. Jenomže pokud jde o principy, uzavírat kompromisy se nevyplácí. Je to cesta končící na poušti, ne-li rovnou v pekle.

Naproti tomu existuje přístup sókratovský, na němž je založena nejen filozofie, nýbrž i západní civilizace. Podle něj se k pravdivému náhledu dopracujeme tak, že jednotlivé pohledy zvažujeme, racionálně hodnotíme a v dialogu je srovnáváme s jejich antitezemi. Ty pozice, jež jsou vnitřně rozporné, vyloučíme jako nepravdivé. Jejich negace jsou pak pravdivé. Po takovémto prozkoumání všech možností některé s jistotou vyloučíme jako mylné, přičemž není nutné, abychom okruh pravdivých zúžili na jednu jedinou. Klidně se můžeme dopracovat k odpovědím několika, u nichž poctivě přiznáme, že s jistotou nelze říci, která je naprosto pravdivá, a že to vlastně až tak nevadí, neboť rozdíly mezi nimi nejsou fatální. Podstatné však je, že jako prostředek používáme reflexi, zvažování, hodnocení, rozum, jež nám s jistotou umožní některé odpovědi identifikovat jako nepravdivé. A takovýmto přístupem se přibližujeme k hodnotám a pravdám univerzálně platným. Jinými slovy, k pravdivé pozici se nedostáváme zprůměrováním všech pozic existujících, nýbrž vylučováním pozic nepravdivých. Západní civilizace tímto způsobem dospěla k politickým hodnotám, které jsou univerzálně platné v míře, jak je to jen na tomto nedokonalém světě možné, pro všechny obyvatele světa.

Obhájci multikulturalismu (jenž je v pozadí snah o ustavení globální vlády) však pracují s jinou metodikou: už samotný fakt, že někde nějaká společnost podle nějakého názoru žije, považují za dostatečnou legitimaci opravňující její vmíchání do globálního amalgámu. Můj spor se stoupenci globální vlády tedy není v tom, že bych popíral existenci či žádoucnost univerzálně platných, všelidských hodnot, nýbrž v tom, jak se lze k těmto hodnotám správně dopracovat.

Tím, že se za dostatečnou legitimaci nějakého názoru, která opravňuje jeho vmíchání do globálního amalgámu, považuje samotná jeho existence, lze totiž „legitimizovat“ cokoli – nacismus, komunismus, Taliban, Chomejního, rudé čínské mandaríny, kanibalské diktátory se subsaharské Afriky –, neboť každý z nich určitou dobu existoval a na nějakém území vládl. Ale samotná existence nějakého režimu, či jeho moc, přece vůbec nesvědčí o jeho správnosti či spravedlnosti. V opačném případě by kritériem spravedlnosti byla právě moc, hrubá síla. To je však velice podivné pojetí „spravedlnosti“ – připomíná spíš Džingischána, Adolfa Hitlera či Josifa Stalina.

OSN vrhá stín

A to je i poslední, ale ten nejzávažnější problém nadnárodních institucí typu OSN – sugerují totiž morální ekvivalenci jednotlivých režimů. Pekingský režim je v OSN rovnocenný vládě Jejího Veličenstva a režim Fidela Castra je rovnocenný ústavní demokracii, již navenek reprezentuje Václav Havel. Vždy, když se v OSN Martin Palouš potká se svým protějškem z Havany, když se Václav Havel v New Yorku setká s Tiang Ce-minem, projevují jim úctu. Tím však páchají násilí na svém svědomí (což nás ostatní až tak trápit nemusí, neboť to si musí vyřídit se svým svědomím oni), způsobují tím ale morální újmu i naši společnosti, jejímiž jsou reprezentanty v zahraničí (což nás už musí trápit hodně) a konečně uštědřují tím políček i všem obětem těch režimů, jejichž představitelům úctu vzdávají (a to nás už musí rozčílit nesmírně, neboť každý svobodymilovný člověk, který trpí za své přesvědčení, je naším bratrem). Samotný fakt existence fóra, na němž se jako rovní s rovnými setkávají zástupci režimů legitimních a režimů nelegitimních, režimů svobodných a režimů tyranských, režimů mírných a režimů krvavých, legitimizuje režimy nelegitimní, tyranské a krvavé a pošpiňuje režimy legitimní, svobodné a mírné. Bohužel, s těmi režimy prvními – a s jejich existencí – nemůžeme udělat nic, anebo jen velice málo, jednu věc však udělat můžeme: nemusíme se morálně prostituovat tím, že připustíme – byť jen náznakem – jakoukoli míru jejich legitimity. V tomto smyslu pociťuji lítost nad morální újmou, kterou nám způsobila OSN svou samotnou existencí; mnohem větší lítost však pociťuji nad újmou, již jsme si způsobili my sami tím, že jsme OSN vytvořili a držíme ji při životě.

Naštěstí žijeme ve svobodné zemi jako svobodní občané a to, co si myslí naše vláda, si nemusíme myslet my. Martinu Paloušovi vůbec nezávidím, že se jako představitel naší vlády musí ocitat ve společnosti lidí, kteří reprezentují řezníky v Pekingu a Havaně – a chovat se k nim uctivě. My ostatní jsme však plně svobodní považovat je za to, čím skutečně jsou – tj. za vrahy a řezníky, nikoli za vlády jakkoli legitimní. Toto je svoboda, kterou nám nikdy nemůže nikdo vzít, nerezignujeme-li na ni my sami. Je to svoboda, již nám není s to vzít dokonce ani Valné shromáždění OSN, jakkoli pilně by na tom pracovalo.

A mimochodem, ještě jednu věc můžeme učinit: kdykoli bude opět někdo mudrovat o globální vládě s vlastní armádou a zdaňovací pravomocí, můžeme mu dát hlasitě vědět: „Pane, buďte radši zticha, tu vládu byste nemohl vytvářet jinak než ve spolupráci s vrahy a katany statisíců lidských obětí!“

 

Vyšlo v Revue Prostor

4826 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Pomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastŘada výzkumů shodně ukazuje, že v evropských zemích s každou další generací klesá IQ, a to i když je zohledněna imigrace. Evropská civilizace: Jako přežrané myši?Tichá invaze mladých bolševiků: Ministerstva, neziskovky placené státem, ČT, ČRo a spol. Už se ani neskrývají. Kdo je kdo? Tady je máte přehledněTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. Fakt

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičku

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Murínův nářez: Zeman věděl, čím Srby potěší. Kosované sami chápou, že jsou umělým státem kvůli základně USABomba: Babiš navrhuje zrušit poplatek pro ČT. V tomto případě…
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění