Na pozadí evropského zděšení nad „koncem demokracie v Polsku“...

Autor: Lucie Amálie Sulovská | Publikováno: 14.3.2016 | Rubrika: Zamyšlení
poland

Je v Polsku ohrožena demokracie?

Ze všech ředitelů polské veřejnoprávní televize nenáleželi do některé z politických stran všehovšudy dva.

Wiesław Walendziak, Ryszard Miazek, Robert Kwiatkowski, Jan Dworak, Bronisław Wildstein, Andrzej Urbański, Piotr Farfał, Bogusław Szwedo, Tomasz Szatkowski, Romuald Orzeł, Włodzimierz Ławniczak, Bogusław Piwowar, Juliusz Braun, Janusz Daszczyński.

To jsou jména ředitelů polské veřejnoprávní televize. Bylo jich čtrnáct a byli dohromady členy dvaceti politických stran. Veřejnoprávní média ovládali lidé spojení snad se všemi politickými stranami, které na polském území vznikly. Nechyběli členové PZPR, tedy polské komunistické strany vládnoucí do roku 1989, ani postkomunistické levice v podobě Svazu demokratické levice, nechyběli lidovci, „platformisté a pisovci“, zástupci celé řady již neexistujících stran, včetně ultrakonzervativců z Ligy polských rodin. Nikoho neudivovalo, když se ředitelem televize stal mluvčí vlády, bývalý šéf kanceláře prezidenta, bývalý člen volebního štábu.

Jejich politické přesvědčení v podstatě vždy korespondovalo s přesvědčením vládnoucí strany. Z celkem prostého a logického důvodu: televizní rada, tedy orgán, který volí ředitele, je jmenována Státní radou pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou jmenuje parlament a prezident. Ze všech ředitelů polské veřejnoprávní televize nenáleželi do některé z politických stran všehovšudy dva: Bronisław Wildstein, novinář a přesvědčený pravicový konzervativec, který momentálně pracuje pro prezidenta Andrzeje Dudu, a Janusz Daszczyński.

Nač ten křik?

Politizace médií byla po celé roky realitou. Platilo, že kdo má vládu, má i média. A kdo vládu nemá, ten to kritizuje. A tak například prezident Lech Kaczyński roku 2008, tedy za vlády Občanské platformy, tvrdil, že „zavedení zásady, že vláda jmenuje šéfa televize si zaslouží nejen kritiku, ale i výsměch“. To ostatně vládě Práva a spravedlnosti připomněl Adrian Zandberg, lídr liberálně-levicové strany Razem, složené především ze členů neúspěšných polských Zelených a radikálního uskupení Mladí socialisté. Zandberg, kterého tudíž nikdo nemůže podezírat ze sympatií k Právu a spravedlnosti, současné vládě vyčetl, že dělá to, co před lety kritizovala u vlády předešlé.

K ještě pikantnější výměně názorů došlo v pořadu „Fakty po Faktach“ na soukromé televizní stanici TVN24, která rovněž neoplývá závratnou mírou sympatií k Právu a spravedlnosti, kde se bývalý ředitel polské televize Robert Kwiatkowski rozhořčoval nad postupy současné vlády slovy: „Samozřejmě, ta strana (PiS – pozn. aut.) vyhrála volby, ale to ještě neznamená, že má vládnout všemu a všem.“ Na jeho slova však zareagovala redaktorka Katarzyna Kolenda-Zaleska: „Vzpomínám si, jak SLD (Svaz demokratické levice, strana, v níž byl Robert Kwiatkowski poradcem předsedy – pozn. aut.) vyhrála volby. Bylo to stejné. Pracovala jsem tehdy ve veřejnoprávní televizi a Vy jste byl mým šéfem. Odešla jsem.“

Z čeho tedy vyplývá současný poplach nad ohrožením svobody médií?

V postupu Práva a spravedlnosti lze číst zřetelný, zbrklý a autoritářský rukopis Jaroslava Kaczyńského. Právo a spravedlnost namísto postupného dosazování svých lidí televizní radou, které je zdlouhavějším procesem, zrušilo proceduru jako takovou a vládu nad jmenováním svěřilo alespoň prozatímně přímému nadřízenému, jemuž jsou veřejnoprávní média podřízena, a sice ministrovi státní pokladny. Namísto usazení se za společný stůl a zachovávání dekora při politizaci médií, byl stolek rozkopán úplně.

Kromě samotné politizace, které využívaly všechny vládnoucí strany, lze jako další důvod uvést také zřetelnou potřebu komplexní reformy veřejnoprávních médií, které dlouhodobě trpí nedostatečným financováním a zejména pak nesmyslným statusem akciových společností, což způsobilo, že namísto plnění své mise bojují o reklamy s komerčními televizemi. Každopádně však po sporu se jmenováním soudců ústavního soudu se jedná o další přilití oleje do ohně politické války, která rozhodně není tak černobílá, jak se jeví Martinu Schulzovi, který si co do autoritářství nemá s Jaroslavem Kaczyńským příliš co vyčítat.

Válka, v níž vítězí znechucení

Tato skutečnost se promítá i do vývoje volebních preferencí, který reflektuje postoje Poláků znechucených letitým bojem dvou stran i jeho vyvrcholením v podobě vlády té či oné strany, která si je ovšem ve svých rysech vždy nápadně podobná s předešlou. Diametrálně odlišné vnímání vlády Platformy a Práva a spravedlnosti je vlastní zejména lidem majícím konkrétní sympatii s idejemi té či oné strany a pak západním médiím a politikům, kterým je logicky bližší košile než kabát a tedy vize „moderního, proevropského Polska“ spíše než vize „tradičního, národně-katolického Polska“.

Výhoda Práva a spravedlnosti, která stojí i za jejím vítězstvím v parlamentních volbách v uplynulém roce, spočívá v tom, že se svou vizí Polska není nikým ohrožována a tedy nejsou tříštěny hlasy voličů, kteří sice tuto vizi sdílí, avšak vláda Práva a spravedlnosti jim z různých důvodů nevyhovuje – dlouhé období, během něhož se Právo a spravedlnost trvale ocitalo v opozici, ostatně zapříčinilo, že na rozdíl od Občanské platformy se sebou nevleče ranec „ještě teplých“ afér, které by vyprovokovaly k založení strany s podobnými idejemi a jiným, dosud neokoukaným vedením.

Zatímco u nás tato nechuť k zavedeným politickým stranám zplodila monstrum v podobě hnutí ANO s oligarchickým vedením kumulujícím ve svých rukou vysokou politickou, ekonomickou a mediální moc, v Polsku se politické prostředí zdá být přece jen zdravější a tak vedlo ke spíše krátkodobému úspěchu několika stran, z nichž téměř všechny náležely do liberálního tábora. Jednalo se zejména o populisticko-antiklerikální hnutí bývalého člena Platformy Janusze Palikota, které ve volbách roku 2011 získalo deset procent hlasů, aby po čtyřech letech skončilo v propadlišti dějin, protestní hnutí rockera Pavla Kukize, které jako jediné stahovalo znechucené voliče ze všech stran politického spektra, a nově také stranu Moderní ekonoma Ryszarda Petru.

Právě Petru je novým lídrem opozice, a to z  prostého důvodu: svůj úspěch staví na tvrzení, že stávající problémy zapříčinila jak Platforma, tak Právo a spravedlnost, kteří si tudíž nemají příliš co vyčítat, a nová strana přichází se změnou v transparentnější, odpolitizované dění ve státě. Zatímco propad preferencí Práva a spravedlnosti se stabilní voličskou základnou není nijak dramatický a prosincové volby by opět vyhrála, propad Platformy pokračuje na úkor Moderních, kteří se za méně než tři měsíce stali skutečným lídrem opozice. Podle průzkumu Millward Brown by v prosinci volilo Občanskou platformu jen 14% obyvatel.

Na pozadí evropského zděšení nad „koncem demokracie v Polsku“ tak zuří jen jeden z mnoha politických bojů nesmiřitelných soupeřů, kteří si jsou v mnohém podobni jako vejce vejci, bojů, které vždy končívají jen krátkodobým vítězstvím a jejichž skutečným vyústěním je znechucení ze stávajících politických stran a způsobu jejich vládnutí, znechucení, které u nás dalo život Andreji Babišovi. Tomu Babišovi, který pro svou bezbarvost pravděpodobně nikdy nebude podléhat takové kritice, jaké se dostává od levicových liberálů „lidově národně-katolickému“ Právu a spravedlnosti, ale právě o to nebezpečnějším je.

 

http://lucieamaliesulovska.blog.idnes.cz/

 

Čtěte také:

Voľby v Poľsku- Zázrak na Visle

 
 

 

Klíčová slova: média  | Polsko
2848 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Prouzova kampaň zaměřená na slabomyslnéPodpořte prosím EUportal.czZvrácený pastýř papež František. Ničí Církev a fakticky kryje korupční a hospodářské zločiny i sexuálně zvrácené biskupy i kněžíDemokracie, z níž mnohdy zbývají jen prázdné formy, je pomalu odstraňována. Připravují se režimy fakticky s loutkovými vládami jedné strany. Vlády v EU už samostatně skoro o ničem nerozhodujíZápadní muži byli feminizováni a západní ženy defeminizovány. Feministky zničily muže, kteří jsou nyní vychováváni jako ženy

euServer.cz

Na co všechno mají propagandisté ČT žaludekMezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace

ePortal.cz

64. pohlaví je lidským právem!Kdovíjak by to v Listopadu asi dopadlo, kdybychom o pravdoláskařích už tenkrát věděli, co o nich víme dnes? Je načase se těmhle hrobařům demokracie se vší vážností postavit

Eurabia.cz

Francie: Po generálech zveřejnili prohlášení i vysloužilí policistéAnketa: Schvalujete zákaz palestinských demonstrací? Ano! 84%

FreeGlobe.cz

Budou nám taky měřit penisy?Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Rusko usilovně buduje výrobny vakcíny proti koronaviruEU kašle na Evropany. Dovoluje vyvážet vakcíny z Evropy pryč a Evropané mají umírat

ParlamentniListy.cz

„Pí*a, pí*a, pí*a. Kur*a, to se mi ulevilo.“ Novotný utržený ze řetězu. Pustil se do Benešové. Poslal jí i smskuPři utahování přidávali další restrikce, při rozvolňování chtějí vyhodnocovat? Paznehti! Smejkalova poradní skupina dostala úder. Komentátor ve varu
Články autora
Průzkum
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění