Zrušení a konec Británie: Od Churchilla k Dianě

Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 5.9.2007 | Rubrika: Kulturní válka
Vlajka - Velká Británie

Toto je podtitulek knihy Petera Hitchinse The Abolition of Britain čili „Zrušení Británie“ (Encounter Books, San Fancisco, 2002). Hitchens byl v mládí marxistou, postupně přešel až na pravé křídlo Konzervativní strany, kde se ucházel o kandidaturu do parlamentu, kterou prohrál proti levicovějšímu Michaelu Portillovi. Dnes je ostrým kritikem Cameronova zředěného konzervatismu a pokládá dnešní konzervativce za pouhou namodralou verzi levicového liberalismu. Každá řádka jeho textů je vášnivou obranou konzervativních hodnot, svobody, vlády zákona, spravedlnosti, zdravého rozumu. Chrlí je, jako by potřeboval stonásobně odčinit svoje levicové mládí, jehož následky na britské společnosti ho hluboce trápí. 

Za mezníky dvou silně odlišných Británií si Hitchens bere dva pohřby. Churchillův v roce 1965 a princezny Diany v roce 1997, několik měsíců po nástupu Blairovy vlády. Pohřeb Churchillův byl „konečným rozloučením s ujišťující minulostí“. S národním velikánem se loučil národ vychovaný k sebeodříkání, sebeovládání, k zvládání emocí, k úctě ke kontinuitě svých dějin. Pohřeb Dianin bylo zhysterizované divadelní představení pro emociálně pubertální masy posedlé dětinským steskem po mladé elegantní ale naivní krásce s dětským úsměvem, která zahynula při milostné aféře se zbohatlickým hejskem. Blair tohoto tyátru okamžitě zneužil k veřejnému převzetí úlohy monarchy, když na pohřbu protiústavně vystoupil se svým „státnickým“ a nechutně kýčovitým projevem o „princezně lidu“. A vidíte, Tony je náš člověk, radovali se hned truchlící.

My si připomeňme, že Dianina milostná aféra sama byla kalkulovaným útokem na britský establishment, vlastně dokonce britskou ústavu, který režíroval hejskův otec, egyptský velkohokynář a majitel obchodního domu Harrods Mohammed al-Fayed, jako pomstu za to, že mu bylo zamítnuto britské občanství, protože v žádosti o ně lhal. V době milostné aféry svého syna s matkou dědice trůnu se proslavil předpovědí, že „příští britský monarcha bude islámského náboženství“. A po jejich smrti prohlašoval, že má důkazy, že Diana byla těhotná jeho vnoučetem, a že vraždu spáchaly britské tajné služby na příkaz královské rodiny. Důkazy nikdy nepředložil.

Ale vraťme se do Hitchensovy knihy vypočítávající, co všechno se za ta tři desetiletí s Británii stalo. Nazývá to kulturní revolucí, která se od čínské liší jen tím, že „naše pokračuje dlouho poté, co Čína zastavila a zvrátila svůj útok na tradice a starodávné instituce.“

Útok na školství začal už v roce 1960 přepisem učebnic dějepisu novou školou „internacionálních“ historiků, jejichž nejvlivnějším ideologem byl jistý E.H.Dance. Ten razil toto:

„Musíme zahodit všechno, co jsme dosud pokládali za důležité učit. Potřebujeme revoluční sebeodříkání následované novým modelem, který bude urážet každého kromě těch nejméně konzervativních.“

Čemu se kdysi říkávalo tradice, to Danceova škola nazývala „předsudky“. A řídila se jeho instrukcemi „naše učebnice dějepisu zůstanou nadále przněné předsudky, dokud se tyto předsudky neodstraní, a to nejen pro teď, nýbrž neustále.“

Proč že by se to všechno mělo dělat?

„Protože všechny naše děti budou žít ve světě, kde moc a odpovědnost bude mít dělnická třída.“

Koncem šedesátých let se Danceovy vzdělávací ideje staly oficiální doktrínou velkého sektoru státního školství, které v neustálém odstraňování dalších a dalších předsudků pokračuje dodnes. Nezastavilo je ani období thatcherismu, který byl tak zaneprázdněn návratem k ekonomické liberalizaci a podnikavosti, že mu na školství nezbyl čas. Tradiční dějiny idejí, civilizací, kultur, států, vladařů a válek se proměnily v dějiny sociálních podmínek a vztahů mezi utlačovateli a utlačovanými, přičemž utlačovatelem byla vždy imperiální Británie a vykořisťovatelský Západ. Dnešní intelektuálská elita je produktem tohoto školského systému a nedokáže už myslet jinak

Největším trnem v oku labouristickým inženýrům lidských duší byla státní gymnázia zvaná grammar schools, která od jedenácti let oddělovala mimořádně učenlivé žáky od ostatních, bez ohledu na třídní původ nebo majetkové poměry. Ministr školství Anthony Crosland, jeden z nejlevicovějších ideologů Labouristické strany a původně oxfordský profesor, se při nástupu do funkce v roce 1965 proslavil výrokem:

„Zavřeme každé zkurvené (v originále fucking) státní gymnázium v zemi.“

A tak když začínala ve velkém přicházet imigrace z bývalého impéria, která by se měla integrovat a adaptovat hostitelské kultuře, našla zde duchovní prázdno, v němž nezbývalo nic hodnotného k adaptování. Multikulturalismus zapustil kořeny i proto, že přestala existovat centrální kultura, na kterou by mohli být starousedlíci i nově příchozí hrdí.

Když dnes labouristický londýnský starosta Ken Livingstone může říct, že Británie už není křesťanská země, vděčí za to právě generaci Croslandových sociálních inženýrů, kteří křesťanství vytlačili ze školních osnov. S ním se z povědomí následujících generací vytratil pestrý a důstojný jazyk anglické bible a gloriózní poetický rytmus anglikánské liturgie. Nahradila je mluva nevzdělané ulice, tak mistrně reprodukovaná v hrách a románech rozhněvanců. O generaci později se přestává vyučovat Shakespeare, protože mu žáci nerozumějí a je tudíž nerelevantní.

Autor současných literárních osnov pro střední školy, profesor Brian Cox, to obhajuje takto:

„Touha některých pedagogů po zachování národní kultury je škodlivě konzervativní, často rasistická a téměř vždy nesympatizující s právy žen. Máme snad trvat na tom, aby naše děti trávily všechen čas literaturou, jejímiž hlavními nebílými představiteli jsou Othello, Pátek Robinsona Cruseoa a divoši v Conradově Srdci temnot?“

A přitakávají mu všichni pedagogičtí poradci Labouristické strany pod vedením londýnského profesora Gunthera Kresse, podle něhož se musí vytvářet takové osnovy výuky angličtiny, které by „připravovaly děti na to, aby byly produktivní interkulturně a polykulturně ve společnosti zítřka, místo aby byly pasivně, úzkostně nebo vztekle monokulturní“. Tento přístup ke vzdělání je teď nařízen všem učitelům ve státním školství, kteří musí být povinně členy nové organizace The General Teaching Council.  

V Cambridgi se v literárních seminářích s vážnou tváří rozebírají texty Beetles a BeeGees. Hymnou nového duchovního života se stává Lennonova písnička Imagine:

„Žádné náboženství, žádné nebe a peklo, a všichni lidé myslící jen pro dnešek.“

Žádný morální kodex, žádný rozdíl mezi dobrem a zlem, žádné věčné hodnoty, žádná odpovědnost k budoucnosti. A to je jádro a pilíř naší postmoderní ideologie.

Co východoevropští komunisté museli nastolovat násilím, to si britská levice zavedla o pár desítek let demokraticky. Odřízla národ od jeho kořenů, dějin, literatury a jazyka a udělala z něho jazykové a morální negramoty. S devastovaným vzděláním je pak snadné devastovat všechno ostatní.

V zoufající závěrečné kapitole Hitchens nostalgicky vzpomíná, jak Británii kdysi udržovala při životě „nejen psaná pravidla, nýbrž návyky mysli, pečlivá zdrženlivost, důmyslné rovnováhy institucí, které by se daly zbořit dotykem pírka, ale byly úmyslně nechávány nedotknuté“. Jak všichni Britové se samozřejmostí brali na vědomí, že „aby vznikl civilizovaný život, odlišné tradice a názory se musí učit žít vedle sebe“. Připomíná právní systém, který „požadoval svobodu slova a myšlení, dával každému občanu soukromí, každé rodině její malé vlastní království“. Činil svobodu „majetkem ovládaných, propůjčovaným ve volbách vládě.“ Uzákoňoval, že vše, co není specificky zakázané, se smí. Ctil disent, miloval excentričnost a protivil se mu konformismus. Odmítal dívat se lidem do duší a trestal jen za to, co konali, ne za to, co byli či jak mysleli. A především, spoléhal na to, že „zákony byly zapsány do duší Britů, kteří respektovali autoritu a střežili svobodu“.

Hitchens připomíná, že Británie bývala stát multinárodní, ale ne multikulturní. Bývala společností hluboce křesťanskou, v níž náboženství bylo součástí jazyka, státu a každodenního života. Byl to národ, který ctil autoritu, aniž by jí podlézal. Společnost individualistů, nonkonformistů, disidentů, buřičů a reptalů – spoléhajících na sebe samé a sdružujících se do klubů, spolků, a asociací, s vírou v zákon a oddaností pro fairness. Národ vzdělaný, jehož literatura, liturgie a hudba mu dávala jasnou identitu, která byla mocná a zároveň chlácholivá. Národ, který dovedl hájit soukromí, do něhož stát neměl právo zasahovat.

Za tu jednu jedinou generaci od Churchilla k Dianě se nám stalo toto:

„Vlastenectví jsme proměnili ve frašku, moudrou sexuální zdrženlivost v pruderii, naše rodiny jsme dovolili zneuctít nařčeními z násilí, nenávisti a pohlavního zneužívání, naši literaturu jsme nechali odhodit jako odpadky a naši církev jsme proměnili v úřad sociálního zabezpečení. Z našich škol jsme nechali udělat sazeniště nenávisti a ignorance. Ztratili jsme výdrž a hrdost. Mysleli jsme, že s naší zemí je něco v nepořádku, proto jsme vyhledávali ve světě novoty k importování a adoptování. Rozcupovali jsme v naší krajině vše povědomé, demolovali jsme srdce stovek elegantních měst a vykastrovali jsme svůj právní systém, protože jsme už nevěděli, co je správné a co špatné. Třídní systém, který kdysi odměňoval vzdělání a píli, dnes odměňuje jen podnikavost. Vědění, přemýšlení, chápaní a moudrost ztratily hodnotu. Naše náboženství vyklidilo to jediné území, kde na ne nikdo nemohl útočit – spásu duší – a přestalo být naším svědomím.

Británie zažila tolik postupných změn, že se to rovná zpomalenému státnímu převratu. Pomohla mu lhostejnost veřejnosti a médií, která nezasáhla, aby nás zachránila. Některá tomu ještě tleskala.

„Britská kulturní revoluce spáchala násilí na institucích, tradicích, způsobech fungování a jazyce. Ne na lidech – ještě. Byla to revoluce velice britská, možná ta poslední věc, která ještě britská je.“

Nevysvětlitelnou Hitchensovou otázkou zůstává, „čím si tato jedinečná země, svobodná, štědrá, spravedlivá, demokratická, kulturní a čestná ve svém jednání, zasloužila nenávist tolika svých vlastních občanů.“ A jak je možné, že „tolik jejích občanů schvaluje pohřbení velkého a civilizovaného národa a zrušení jedné z nejšťastnějších, nejférovějších a nejlaskavějších společností, jaká kdy existovala v tomto nedokonalém světě.“

 

autor je spisovatel a publicista, čestný předseda redakční rady www.EUportal.cz

vyšlo v knize Evropa snů a skutečností, Baronet 2007

www.euportal.cz

 

 

5725 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Václav Havel omilostnil v roce 1990 pedofilního vraha Jaroslava Oplíštila a ten poté odnesl z nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční holčičku Barborku, kterou pedofilně zneužil a zavraždil. Nyní je na svoboděNejtěžší otázka pro Trumpa: Jak dostat USA z okraje útesu smrti? Má napětí v Zálivu ještě mírové řešení? Jsou Saúdové opravdu kamarádi Ameriky? Válka s Íránem zničí světŘízená invaze pokračuje: Už nejde o Syřany, stěhuje se sem Afrika. Elity chtějí sebevraždu Evropy. Nový mechanismus přerozdělováníPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Uprchlíci již obohacují Německo. V Hessensku již oženili a vdali 125 děti ...Proud uprchlíku/imigrantů z Řecka přes Balkán směrem k nám zesiluje! Poděkujte Němcům a EU, kteří vyzývají k nebránění migraci

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Sesadit Zemana, řekla Němcová. Zdeněk Zbořil má pro ni vzkaz. A nejen pro ni„To je průser, řekl jsem si...“ Ondřej Hejma uvolněně o ČT a primátoru Hřibovi. A socha Koněva? Vtipné srovnání
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění