Patrick J. Buchanan a jeho názory na zahraniční politiku

Autor: Roman Joch | Publikováno: 13.9.2007 | Rubrika: Studie
Buchanan

Patrick Joseph Buchanan se narodil v katolické rodině irsko-německého původu ve Washingtonu, D.C. (tedy na americkém Jihu). Hrdiny jeho otce byli tři lidé: generál Douglas MacArthur, senátor Joseph McCarthy a španělský diktátor Francisco Franco. Před vstupem Ameriky do války byli Buchananové odhodlanými izolacionisty.

             Mladý Patrick vystudoval žurnalistiku na washingtonském Georgetownu a newyorské Columbia University a již ve druhé polovině 50. let byl aktivním mladým konzervativcem, vášnivým čtenářem National Review a později i Goldwaterovy knížky The Conscience of a Conservative. Po dostudování odjel pracovat do konzervativního deníku St-Loius Globe-Democrat. Po porážce Goldwatera, jehož podporoval v roce 1964, dostal Buchanan koncem následujícího roku zajímavou nabídku od zajímavého člověka: Richarda Nixona, viceprezidenta Spojených států v letech 1953-61, který v prezidentských volbách v roce 1960 těsně prohrál s Johnem F. Kennedym, a prohrál i v roce 1962 ve volbách guvernéra státu Kalifornie. V polovině 60. let bylo možné, i když zdaleka ne jisté, že jednoho dne bude opět kandidovat na prezidenta.

            Konzervativci z National Review nikdy nepovažovali Nixona za svého člověka v tom smyslu, v jakém za svého člověka považovali Goldwatera a poté Reagana. Úkolem, který od Nixona dostal Pat Buchanan v roli jeho asistenta, bylo smiřovat konzervativce s Nixonem. To nebylo až tak těžké, neboť po porážce Goldwatera a posunu politického klimatu země doleva ve druhé polovině 60. let bylo zřejmé, že konzervativec typu Goldwatera nemá v roce 1968 šanci a Nixon se za daných okolností zdál být pro ně celkem přijatelnou volbou. Umírnění i konzervativní republikáni stáli tedy v roce 1968 za Nixonem, zatímco demokraté se rozštěpili: liberální většina strany podporovala Johnsonova viceprezidenta Huberta Humphreyho, zatímco jižní konzervativní demokraté stáli za nezávislým kandidátem, segregacionistickým guvernérem státu Alabama Georgem Wallacem. Tak se stalo, že v roce 1968 byl Richard Nixon zvolen prezidentem. A s ním do Bílého domu přišel i Patrick Buchanan, aby pracoval jako "speechwriter", určitou dobu dokonce jako hlavní "speechwriter" viceprezidenta Spiro Agnewa.

            Zvolení a znovuzvolení Nixona v letech 1968 a 1972 bylo dílem nové volební koalice na americké politické scéně: kromě tradičních republikánských voličů, kterým šlo o nízké daně a nižší státní výdaje (tedy ekonomické pravice) to byli i mnozí tradiční voliči demokratů, lidé ze střední či nižší střední třídy, bílí Američané irského, italského, polského... etnického původu, bílí Jižané apod., kteří byli předtím odpuzováni ekonomickými názory pravice, ale nyní je urážely morálně-kulturně postoje Nové levice. Konzervativci 50.-60. let se zaměřovali na tři témata: ekonomické (nízké daně i státní výdaje), konstitucionální (odpor proti posilování federálních institucí na úkor jednotlivých států Unie) a zahraničně-politické (boj proti mezinárodnímu komunismu). V 70. letech — jako reakce na konec let šedesátých - se však dostala do popředí i témata morálně-kulturní; akcentovala je nová generace konzervativců, kteří dostali označení Nová pravice. Jejími tématy byly odpor proti šíření pornografie, potratům, právům homosexuálů, proti omezování práva vlastnit zbraně, proti povinné rasové integraci (povinné rozvážení dětí autobusy do vzdálených škol, aby třídy byly rasově smíšené), úsilí o povolení modliteb ve třídách, odpor proti affirmative action (pozitivní diskriminaci ve prospěch černochů na úkor bělochů), boj za legálnost trestu smrti, atd. A právě tato témata vyhovovala Patu Buchananovi nesmírně — role morálně-kulturního konzervativce mu byla šitá na míru.

            Konzervativci byli začátkem 70. let s Nixonem velice nespokojeni — jednak s jeho keynesiánskou ekonomickou politikou a opuštěním posledních vazeb na zlatý standard, především však s jeho vstřícnou zahraniční politikou vůči SSSR a rudé Číně. Např. konzervativní aktivista Stanton Evans mluvil za mnohé, když sarkasticky poznamenal, že vůči Nixonově vládě má pouze dvě výhrady: nesouhlasí s její vnitřní politikou a s její zahraniční politikou. Proto konzervativci v primárkách 1972 podpořili protestního konzervativního republikána, kongresmana Johna Ashbrooka (jenž příliš neuspěl). Pat Buchanan na rozdíl od většiny konzervativců stál věrně na straně svého zaměstnavatele.1)

            Po Nixonově rezignaci v souvislosti s aférou Watergate se o Patu Buchananovi chvíli uvažovalo jako o vhodném velvyslanci v Jihoafrické republice (byl odpůrcem sankcí vůči režimu apartheidu-stejně jako Reagan a Thatcherová-pozn.LP, podobně jako předtím obhájcem práva jižních států rozhodnout se pro segregované školství), ale prezident Ford jej nakonec odmítl. Buchanan odešel pracovat do médií — byl to vyhledávaný novinový, rozhlasový i televizní komentátor, který měl schopnost mimořádně provokativně a kontroverzně představovat konzervativní pohled na jednotlivá politická témata.

            Ve druhé polovině 70. let došlo k jedné události, která později pomohla Reaganovi ke zvolení prezidentem a Buchananovi k práci v Bílém domě. V roce 1977 prezident Carter podepsal s panamským diktátorem generálem Torrijosem dohodu o vrácení Panamského průplavu Panamě do konce století. Naprostá většina konzervativců, vedených Ronaldem Reaganem, tuto dohodu odmítala a požadovala její zamítnutí Senátem. Menšina konzervativců však dohodu obhajovala (neboť usmíří vzedmutý panamský nacionalismus, zastaví růst protiamerických vášní a v případě konfliktu Američané mohou stejně průplav obsadit během pár hodin). Proto Bill Buckley věnoval v lednu 1978 svůj televizní diskusní pořad Firing Line právě vnitrokonzervativní debatě o Panamském průplavu. Tým odpůrců dohody o vrácení vedl Reagan a sekundovali mu právě Pat Buchanan a expert na Latinskou Ameriku Roger Fonatine, zatímco tým obhájců smlouvy vedl Buckley a jeho spoludebatéry byli James Burnham a publicista George F. Will. Kdyby - podle Buckleyho - Reagan nenapadl smlouvu, nikdy by nezískal nominaci Republikánské strany v roce 1980 (toto jeho veřejné vystoupení jej po porážce v primárkách 1976 opět učinilo předním republikánským politikem v zemi); kdyby však Senát smlouvu neschválil, nikdy by asi nebyl zvolen prezidentem, neboť to by mohlo vést k povstání v Panamě. Senát smlouvu nakonec ratifikoval.2)

            V roce 1981 Ronald Reagan vstoupil do Bílého domu a Pat Buchanan se stal ředitelem jeho odboru pro komunikaci s veřejností. V tomto období se vůbec poprvé setkáváme s obviněními Pata Buchanana z antisemitismu: v roce 1986 Ronald Reagan navštívil v rámci usmíření hřbitov německých vojáků z druhé světové války. Lokalitu — Bittburg — určil kancléř Kohl. Reagan ve svém projevu — napsaném Patem Buchananem — uvedl, že padlí němečtí vojáci byli obětí Hitlera stejně jako ostatní oběti nacismu. Tato diskutabilní teze se stala ještě více kontroverzní, když se zjistilo, že v Bittburgu jsou kromě vojáků Wehrmachtu pohřbeni i příslušníci jednotek SS (což ale Reagan ani Buchanan nevěděli). Nejen levice, ale i mezinárodní židovské organizace spustily vlnu kritiky Reagana a Buchanan bránil svého prezidenta tak odhodlaně, že začal být podezírán z antisemitismu.

            Z Bílého domu musel odejít o rok později, v roce 1987. V té době naplno propukla aféra "Irangate", která vážně ohrozila prezidenta Reagana. O co šlo? Americká vláda tajně vyjednávala s ajatolláhy v Íránu a dojednala s nimi, že jim prodá zbraně potřebné pro válku proti Iráku výměnou za propuštění amerických rukojmí v Libanonu, které tam drželi proíránské teroristické milice. Tato dojednání byla tajná a odporovala tradiční zásadě západních zemí, že s teroristy se nevyjednává; nebyla však protizákonná či neústavní. Jenomže lidé z Rady národní bezpečnosti - pod vedením plukovníka Olivera Northa a se souhlasem vedení Rady - z peněz, získaných od Íránců za zbraně, nakoupili jiné zbraně, které tajně předali nikaragujským contras. Problém byl v tom, že po dobu několika měsíců v letech 1984-85 demokraty ovládaný Kongres jakoukoli vojenskou pomoc contras (na rozdíl od pomoci humanitární) zakázal. (Předtím contras zbraně dostávali, a rovněž i poté, kdy byl zmíněný zákon zrušen, ale v onom krátkém období několika měsíců to bylo nezákonné.) Lidé z Rady národní bezpečnosti byli patrioti, kteří milovali svou vlast, a proto považovali za správné bojovat proti komunismu a připadalo jim nefér, že lidé, kteří projevili ochotu bojovat a umírat za svobodu své země, zpočátku od Ameriky peníze a zbraně dostali, ale Amerika jim pak efektivní pomoc odepřela. Snaha nezradit contras a nutnost potlačit komunismus byla pro ně důležitější než dodržování vlastních zákonů. Je zajímavé, že na celou operaci přišla CIA, a ti její pracovníci, kteří ji odhalili, jakož i jejich bezprostřední nadřízení, se rozhodli lidi z Rady neprozradit. Rovněž porušili zákon, když neoznámili porušování zákona americkými důstojníky a vysokými činiteli exekutivy — sdíleli totiž jejich motivy.

            Nakonec se celá akce provalila (v roce 1986, tedy paradoxně v době, když vyzbrojování contras bylo již opět legální), a málem vedla k impeachmentu prezidenta Reagana. Pat Buchanan v článku ve Washington Post napsal, že na věc se můžeme dívat tak, že několik vládních úředníků porušilo zákon, anebo i tak, že to jsou vlastenci, kteří nechtěli zradit své druhy ve zbrani obětující své životy v boji proti nepříteli, jenž je rovněž nepřítelem Ameriky. A demokraté v Kongresu si musí vybrat, zda chtějí stát na straně těchto hrdinů, anebo Daniela Ortegy, Fidela Castra a Moskvy. Samozřejmě bylo nepřípustné, aby vysoký státní úředník takto obhajoval porušení zákona, a proto musel rezignovat.3)

            Vidíme tedy, že až do konce 80. let se Pat Buchanan od konzervativců nijak názorově nelišil. Naopak, byl jedním z jejich nejschopnějších, i když nejprovokativnějších publicistů.

 

 

Válka v Zálivu a návrat izolacionismu

 

            Všechno změnila irácká agrese proti Kuvajtu v létě 1990. V té době měl irácký diktátor Saddam Hussein třetí nejpočetnější armádu na světě, pokoušel se získat zbraně hromadného ničení, a kdyby k ropným polím v Iráku připojil i ta kuvajtská, kontroloval by třetinu světových zásob ropy. Strategický zájem Západu na tom, aby jeden nezodpovědný tyran neměl takovou moc nad energetickou surovinou, na níž je závislá ekonomika Západu, jakož i potřeba potrestat nevyprovokovanou agresi vůči cizí zemi, která - kdyby potrestána nebyla - mohla sloužit jako precedent povzbuzující všechny potenciální agresory všude na světě, vedly konzervativce k obhajobě války proti Iráku. Levice, od dob Vietnamské války tradičně odmítající použití vojenské síly Západu, se snažila válce zabránit a nastiňovala vize, jak krev kvůli ropě poteče proudem, jak hodnota krve bude nižší než hodnota ropy.

            Válku však odmítala rovněž malá, ale hlučná skupina na pravici, kterou tvořili paleokonzervativci (jejich vlastní termín) a někteří libertariáni; veřejně nejznámější z ní byl právě Buchanan. (Paleokonzervativci jsou skupinou soustředěnou kolem měsíčníku Chronicles, který vydává Rockford Institute ve stejnojmenném městě ve státě Illinois. Jsou to většinou Jižané a lidé ze Středozápadu; jejich hlavními publicisty jsou Thomas Fleming, šéfredaktor Chronicles, a Samuel Francis, jakýsi "hlavní ideolog" paleokonzervatismu. Paleokonzervativci jsou kulturními tradicionalisty, ekonomickými protekcionisty, stoupenci izolacionismu, decentralizace a státní politiky, jež by preferovala bílou střední třídu; nezřídka jsou obviňováni z rasismu. Mají výrazný odpor vůči neokonzervativcům a tvrdí o nich, že loajalita těchto většinou židovských intelektuálů a publicistů nepatří ani tak Americe jako spíše Izraeli.4))

            Tito paleokonzervativci se spojili s "paleolibertariánskou" skupinou kolem anarchisty Murraye Rothbarda (toho Rothbarda, který chtěl na konci 60. let zakládat koalici izolacionistické Staré pravice s Novou levicí usilující o politiku appeasementu vůči komunismu) a jeho následovníka Llewellyna Rockwella z Ludwig von Mises Institute v Auburnu ve státě Alabama. Rothbard (+1995) a Rockwell byli extrémními libertariány, požadujícími dramatickou redukci státu a současně plné stažení Ameriky z mezinárodního dění. Celou americkou politiku studené války považovali za mylnou a po jejím skončení doufali, že se jim povede vrátit pravici do kolejí, v nichž byla před založením National Review - tedy k Robertu Taftovi a k izolacionismu.5)

            Paleokonzervativci a "paleolibertariáni" se v lednu 1991 sdružili v tzv. John Randolph Club (pojmenovaném po jižanském politikovi první třetiny 19. století, který byl obhájcem minimálních pravomocí federální vlády, suverenity členských států Unie a otroctví a odpůrcem územní expanze Unie). Z prominentních konzervativců se na jejich stranu postavil právě Buchanan. Jeho úvaha byla zřejmě jednoduchá: po skončení studené války již ve světě neexistuje hrozba, která by mohla Ameriku ohrozit. Proto není správné, aby Američané i nadále utráceli své peníze a riskovali životy svých vojáků ve prospěch jiných zemí a národů. Americké jednotky se mají kompletně stáhnout domů (z Evropy, Koreje, atd.), Amerika má vystoupit ze všech obranných paktů (např. z NATO) a finanční pomoc ostatním zemím (nejvíce jí dostává Izrael, na druhém místě je Egypt) se má zredukovat na nulu.

            Vidíme, že zatímco levice byla od konce 60. let proti americkému použití vojenské síly v zahraničí proto, že ji považovala za nemorální (tedy americký zásah spíše vnímala jako zlý), buchananovský izolacionismus má jiný motiv: domnívá se, že americká angažovanost ve světě je plýtváním amerických životů a prostředků ve prospěch druhých zemí a národů, které nestojí za to. Pokud se někde jinde lidé neumí chovat civilizovaně a vzájemně si podřezávají krky, co je Americe po tom? Ostatní svět nestojí za život jediného amerického vojáka či dolary jediného amerického daňového poplatníka.

            A Buchanan nejen že vztyčil prapor principiálního izolacionismu, nýbrž mnohým svým (neo)konzervativním oponentům začal připisovat liché záměry. Řekl, že válku proti Iráku vybojovanou Amerikou požadují pouze dvě skupiny ve světě: izraelské ministerstvo obrany a jeho "přitakávající klaka" ve Spojených státech. V narážce na židovskou lobby v USA označil Capitol (na němž se nachází budova amerického Kongresu-vliv židovské lobby kritizoval i Reagan, když mu blokovala prodej letadel AWACS do Saudské Arábie, ač byl stejně jako Buchanan proizraelský-pozn. LP) za "Izraelem okupované území Ameriky". A o válce proti Iráku uvedl, že ji obhajují lidé jako Kissinger, Perle, Rosenthal a Krauthammer (čtyři američtí stratégové a publicisté židovského původu), zatímco vybojovat ji budou muset kluci se jmény jako McAlister, Murphy, Gonzales a Leroy Brown; jakoby tím naznačoval, že židé — američtí i izraelští — by velice rádi vedli válku ve prospěch svých zájmů za cenu peněz a životů prostých Američanů, kterým mohou být události na Blízkém východě ukradené. A tak byl nyní již vážně nařčen z antisemitismu.6)

            Koncem roku 1990 Pat Buchanan změnil kromě svých zahraničně-politických názorů i své názory na mezinárodní obchod: své přesvědčení stoupence svobodného obchodu opustil ve prospěch protekcionismu.

            Větší část americké poválečné liberální levice — od F.D. Roosevelta přes Johna Kennedyho až po Billa Clintona - podporovala a podporuje volný obchod mezi národy. Menšina, tvořená především mocnými odbory AFL-CIO a ekologickými aktivisty, je proti. Celá poválečná konzervativní pravice — která je v ekonomických otázkách vlastně klasicky liberální, inspirovaná mysliteli rakouské a chicagské školy, jakými jsou Ludwig von Mises, Friedrich August von Hayek či Milton Friedman - je rovněž stoupenkyní volného obchodu. V 80. letech byli dvěma z největších stoupenců svobodného obchodu Ronald Reagan a Margaret Thatcherová. Na začátku 90. let však Buchanan přijal přesvědčení paleokonzervativců, že cílem státní politiky nemá být co největší ekonomická svoboda, nýbrž programy zaměřené na upevnění postavení bílé střední třídy a dominanci jejích hodnot v americkém veřejném životě. A i když je svobodný obchod dlouhodobě — ba již střednědobě - ku prospěchu všech, krátkodobě může mít negativní vliv na soudržnost tradičních komunit. Proto ekonomický růst, dlouhodobá prosperita a svoboda, jež nám kapitalismus přináší, mají být obětovány ve prospěch konzervace statusu konkrétních komunit.

            Politikou Pata Buchanana v první polovině 90. let se tak stala izolace Ameriky od okolního světa, a to jak díky zahraničně-politickému izolacionismu, tak ekonomickému nacionalistickému protekcionismu — hodlal na dovoz ze všech zemí světa (snad kromě Kanady) uvalit 15% clo a na dovoz z chudých, rozvojových zemí, v nichž jsou velice nízké mzdy a tyto země jsou tak schopny větší konkurenceschopnosti, clo ještě vyšší. Tím chtěl zamezit tomu, co on označoval jako vyvážení amerických pracovních míst nadnárodními korporacemi do zemí třetího světa.

            Je pravda, že kromě těchto dvou konzervativních "herezí" se Buchanan situoval v republikánských primárkách v roce 1992 napravo od prezidenta Bushe. Kritizoval například jeho porušení slibu nesnižovat daně a sliboval redukci státu. Napravo stál rovněž svými názory v morálních otázkách — vždy byl jedním z nejprincipiálnějších odpůrců potratů.

            Jaké spojence nalezl v této své kampani? Skupinou, která s ním naprosto souhlasila, byli paleokonzervativci. "Paleolibertariáni" Rothbard a Rockwell sice nesouhlasili s jeho názorem na potraty ani s jeho protekcionismem, ale za značné plus považovali jeho názory na rozsah státu, daně a hlavně izolacionismus. Rothbard se hodlal zmocnit pravice — učinit s ní přesně to, co s ní v polovině 50. let učinili lidé z National Review, pouze opačným směrem — tj. o 180 stupňů otočit její názory na zahraniční politiku. Rothbard, který ve svém odporu vůči Buckleyho konzervativnímu hnutí a jeho požadavku na eskalaci boje proti komunismu táhl v době studené války na pravici za kratší konec (na konci 60. let dokonce pravici opustil a přešel k extrémní Nové levici), nyní cítil šanci Buckleymu vše symbolicky oplatit.7)

            Neokonzervativci byli samozřejmě vůči Buchananovi kritičtí a mnozí z nich ho považovali a považují za antisemitu. Jakákoli podpora z jejich strany pro něj je nepředstavitelná.8)

            National Review, které nesouhlasilo s jeho izolacionismem, protekcionismem a konfrontačním přístupem k ostatním konzervativcům, vyzvalo konzervativní voliče začátkem roku 1992 před primárkami ve státě New Hampshire k taktickému hlasu v jeho prospěch. Tento hlas neměl být vyjádřením souhlasu s Buchananem, nýbrž kritickým signálem prezidentu Bushovi, jehož měl posunout více doprava, aby měl větší šanci v primárkách ostatních a zejména pak v samotných prezidentských volbách.9)

            Buchanan dostal v republikánských primárkách v New Hampshire 37% hlasů a byl to doposud jeho největší volební úspěch. V primárkách ovšem zvítězil Bush, aby pak ve volbách podlehl guvernérovi státu Arkansas Billu Clintonovi.

 

 

Pat Buchanan dnes

 

            Buchanan se po volbách 1992 vrátil k práci v médiích a významnější kontakty s aktivisty své kampaně neudržoval. V roce 1996 však v primárkách opět kandidoval - a opět akcentoval svůj izolacionismus, ještě více svůj protekcionismus, stejně tak svůj odpor k potratům a morální konzervatismus; vůbec již však nemluvil o redukci státu a státních výdajů.

            V primárkách uspěl pozoruhodně pouze v New Hampshire, kde zvítězil, v ostatních státech však už svůj úspěch nezopakoval a nominaci tak získal bývalý vůdce republikánů v Senátu, Bob Dole z Kansasu. Příliš se s ní však nepředvedl, neboť ve volbách podlehl Clintonovi.

            Všeobecně se čekalo, že Buchanan se zapojí rovněž do primárek v roce 2000. Ano, zapojí se do primárek, ale nikoli republikánských. Koncem léta 1999 Buchanan oznámil, že uvažuje o kandidatuře na prezidenta za Reformní stranu Rosse Perota. A 25. října skutečně vystoupil z Republikánské strany a vstoupil do strany Reformní.10) Jak máme rozumět tomuto manévru?

            Především, zdá se, že Buchanan nadobro přijal názor paleokonzervativců, především Samuela Francise, že konzervativní hnutí v USA je mrtvé — a pokud náhodou mrtvé ještě není, mělo už dávno být, aby uvolnilo místo hnutí novému, nacionalistickému. Toto hnutí by se nevázalo na konzervativní principy omezeného státu, svobodného trhu, tradiční morálky a židovsko-křesťanských hodnot, nýbrž by nezakrytě prosazovalo zájmy a privilegia střední bílé třídy.

            Někteří američtí konzervativci se vedle toho domnívají, že Buchanan je oportunistou 58): když zjistil, že nominaci za Republikánskou stranu již nikdy nezíská, přestoupil do strany Reformní, v níž má celkem slušnou šanci. V minulosti i jeho odpůrci souhlasili s tím, že je naprosto poctivý, že skutečně vždy říká přesně to, co si myslí. Že nikdy nezamlčí nic, co je kontroverzní (a tedy ho to může poškodit), pokud je přesvědčen, že je to správné. Jeho přechod do Reformní strany toto jejich přesvědčení nahlodal.

            A je tu ještě i jiný fakt: pokud Buchanan chtěl kandidovat za stranu podle svých představ, mohl velice snadno získat nominaci za tzv. Constitution Party (Stranu ústavy), kterou založil konzervativní aktivista populistické Nové pravice Howard Phillips a která sdílí jeho odpor vůči potratům, vysokým daním, jeho protekcionismus i izolacionismus. Je zde však jeden problém: tato stranička je naprosto obskurní, zatímco Reformní strana — díky procentům získaným v minulosti — dostane na kampaň 13 milionů dolarů z federální pokladny. Buchanana tedy zlákala představa oněch 13 milionů a vize společných televizních debat tří kandidátů: jeho samotného, republikánského kandidáta a demokrata.11)

            Toto poslední vysvětlení je již podle mého názoru pravdě blízko, i když stále ještě není úplné. Buchananovi v jistém smyslu nelze upřít poctivost; rozhodně mu však nelze upřít promyšlený plán. O co mu tedy skutečně jde? Správnou odpověď na to nám snad může dát jeho poslední a navýsost kontroverzní kniha A Republic, Not an Empire.

 

 

Republika, nikoli impérium

 

            Tato kniha je pohledem Pata Buchanana na dějiny americké zahraniční politiky a válek, jež Amerika v minulosti vedla. Jeho názory na minulé století nás na tomto místě nemusí zajímat, soustře_me se tedy na století dvacáté.

            Buchanan považuje vstup Ameriky do obou válek v Evropě — do I. i II. světové války — za fatální chybu. Podle něj Ameriku do I. světové války — jež byla mravně bezvýznamným konfliktem a v níž nešlo o žádné životní zájmy USA — zatáhli britští a pro-britští propagandisté a bohatí američtí finančníci, jimž šlo o jejich vlastní materiální zájmy, které ale museli vykoupit američtí vojáci vlastní krví. Kdyby Amerika nevstoupila do války, západní spojenci (Dohoda) by byli nuceni uzavřít s oslabeným, ale neporaženým wilhelmovským Německem mír. Pak by nenásledovaly žádné tvrdé dohody z Versailles, Německo by bylo silné a prosperující, nedošlo by k žádné Velké krizi přelomu 20. a 30. let a samozřejmě ani k nástupu Hitlera k moci - tedy ani k holocaustu. V Rusku by se nekonala žádná bolševická revoluce; naopak, Lenin, Trockij, Stalin a ostatní soudruzi by skončili na petrohradských lucernách. Nebylo by žádné čtvrtstoletí vlády Stalina, žádná II. světová válka, žádná studená válka, tzn. žádné americké válečné oběti, žádná Korea, žádný Vietnam.

            Jaký je pohled Buchanana na II. světovou válku? Domnívá se, že Západ měl Hitlerovi obětovat nejen Československo, ale i Polsko. Hitler by se pak nepochybně obrátil na východ a "za nás" (tj. za Západ) by vyřídil Stalina a komunismus. Bylo chybou Británie a Francie, že v létě 1939 daly bezpečnostní garance Polsku. Když jej Hitler napadl, vyhlásily mu válku. Aby si kryl záda, Hitler se prostě musel obrátit na západ a dobýt západní Evropu. Kdyby mu ale Západ umožnil pohltit Polsko, Hitler by téměř jistě svůj další úder zaměřil na východ, proti Sovětskému svazu. A kdyby Hitler dobyl Sovětský svaz (za obrovskou cenu), je nepravděpodobné, že by pak začal novou válku proti západní Evropě, kam jeho ambice nikdy nemířily. Kdyby Británie a Francie nešly do války kvůli Polsku, nemusel být později žádný "blitzkrieg" na Západě, žádný Dunkirk, žádné Vichy, a židovská populace v Norsku, Dánsku, Nizozemí, Belgii, Lucembursku, Francii a dokonce i v Itálii mohla přežít. Prostě a jasně, tím, že Británie vstoupila v roce 1939 do války, zachránila stalinismus a přičinila se o zvětšení rozsahu holocaustu.

            Každopádně, i když Hitler ovládl Evropu, nepředstavoval žádnou hrozbu pro Ameriku, neboť v jeho představě měl být svět rozdělen do čtyř sfér: Velká Británie by měla své impérium, Japonsko by ovládalo východní Asii, Německo by bylo pánem celé kontinentální Evropy a Amerika pánem západní polokoule.

            Jinými slovy, v roce 1917 vstoupil Wilson do války, aby učinil svět bezpečným pro demokracii. Ve skutečnosti jej učinil bezpečným pro Lenina, Mussoliniho a Hitlera. V roce 1941 vstoupil do války Roosevelt, aby pro demokracii učinil bezpečnou Evropu a Asii. Místo toho učinil Evropu bezpečnou pro stalinismus a Asii pro maoismus.12)

            Pat Buchanan musel samozřejmě vědět, že tato kniha vyvolá spor a v Republikánské straně mu uškodí. A přesto ji vydal. Ony argumenty proti vstupu Ameriky do války proti Hitlerovi nejsou nové; všechny již zazněly — v letech 1940-41 v publikacích hnutí America First. Jenom je nikdo od té doby neopakoval; Pat Buchanan je prvním politikem, který tak učinil. Učinil tak proto, že si izolacionismus (a ekonomický protekcionismus) zvolil za hlavní bod svého politického programu. Bylo by dokonce možné řící, že je to jediný bod, o který mu skutečně jde. Potraty, daně, rozsah státu a jeho zasahování do ekonomiky — to vše je pro něj nyní již druhořadé vzhledem k hlavním geostrategickým otázkám: Co je to Amerika? Co je vzhledem k okolnímu světu? A jakou roli má v něm hrát?13) A svou kampaní hodlá Američany vyzvat k principiální, zásadní diskusi o těchto otázkách. Proto nepoužívá formulace co nejuhlazenější, nýbrž co nejprovokativnější. On není oportunistou, který chce zvítězit ve volbách a stát se prezidentem za každou cenu. On chce ze své prezidentské kampaně učinit kampaň paradigmatickou. Chce svou kampaní posunout Ameriku k izolacionismu. Opustil Republikánskou stranu ne proto, že lidé z Reformní strany jsou mu bližší, nýbrž proto, že nominace za Reformní stranu mu zajistí oněch 13 milionů federálních dolarů na kampaň a účast v televizních debatách s kandidáty obou hlavních stran — což mu umožní prezentovat před zraky celé Ameriky věc izolacionismu.

            Možná chce, aby jeho kampaň byla paradigmatickou kampaní ve stejném smyslu, jakou byla prezidentská kampaň Barryho Goldwatera v roce 1964: Goldwater sice nakonec prohrál, ale jeho kampaň definitivně změnila Republikánskou stranu (tak, že z ní učinila stranu konzervativní) a vlastně celou americkou politiku. Pat Buchanan jako osoba se zřejmě nikdy nestane prezidentem Spojených států, ale jeho prezidentská kampaň může vést k rozšíření jeho názorů mezi mnoho nových kongresmanů, senátorů a jednoho dne i nějakého prezidenta.

 

 

Nikoli republika, nýbrž appeasement

 

            "Republika, nikoli impérium" — smysl tohoto názvu je zřejmý: Amerika nemá být vůdcem svobodného světa - svobodných a demokratických zemí po celém světě, jakým byla od roku 1941; nemá usilovat o jakési globální "impérium", nýbrž má být republikou, národním státem, který rezignuje na jakoukoli globální misi ve světě, střeží si své zájmy a svou suverenitu a nad sebou již neuznává žádnou pozemskou politickou autoritu.

            Buchananovu interpretaci I. světové války není nutné a priori zavrhovat. I. světová válka byla fatálním omylem Západu — jakousi jeho sebevraždou, která se neměla nikdy stát; a když už k ní došlo, měla být co nejrychleji ukončena smírem, nikoli triumfem jedné ze stran. Pokoření Německa versailleským mírem skutečně přispělo k nástupu Hitlera po první vážnější krizi a válečné vyčerpání Ruska skutečně umožnilo nástup bolševiků. Kdyby I. světová válka vůbec nezačala — anebo kdyby byla koncem roku 1917 ukončena smírem — je velice pravděpodobné, že Evropa by nezakusila ani nacismus, ani komunismus.14)

            Americký vstup do války nebyl nezbytný a pro Ameriku ani žádoucí. Právě vstup amerických jednotek do Francie v průběhu roku 1917 způsobil totální kolaps německé jarní ofenzívy v roce 1918 a tedy katastrofální porážku jedné z válčících stran, po které nenásledoval velkorysý mír, nýbrž mír krutý.

            Buchanan měl rovněž pravdu v tom, že I. světová válka nebyla konfliktem morálně příliš relevantním; nebyla konfliktem mezi dvěma morálně vzdálenými či neslučitelnými světy. Právě proto tato válka neměla nikdy začít, a když už jednou začala, měla co nejrychleji skončit.

            Fatálně se však mýlí, pokud jde o II. světovou válku. Ta — stejně jako po ní válka studená — již morálně relevantním konfliktem byla, neboť byla válkou mezi dvěma soupeřícími koncepcemi politické společnosti, mezi dvěma světonázory na hodnotu člověka, jeho vztahu ke státu, a na spravedlnost. A jeden z oněch světonázorů — ten západní — byl legitimní a správný do té míry, jak je to jen v tomto nedokonalém světě nedokonalých lidí možné, zatímco ten druhý (nacistický a komunistický) byl kategoricky nelegitimní a naprosto zlý. A mravní povinností lidí bylo - v ideálním případě - vymazat jej z povrchu zemského; minimálně však neumožnit mu celkový triumf a zastavit jeho expanzi.

            Kritizovat Británii a Francii za to, že šly do války kvůli Polsku, je perverzní. Británie a Francie mají být kritizovány za to, že do války nešly mnohem dříve (např. kvůli Porýní v roce 1936) a rozhodně za to, že po vyhlášení války Německu v září 1939 nepodnikly ofenzivu na západní frontě, nýbrž vyčkávaly. Nemají být kritizovány za to, co udělaly, nýbrž za to, že udělaly tak málo.

            Za druhé: Jak může ortodoxní katolík Buchanan vážně říci, že Polsko mělo být chladnokrevně obětováno neopohanskému nacismu? Jak se nyní může podívat do očí Američanům polského původu? On, který se rád stylizuje do role obránce bílých křesťanů, jejich zájmů a kulturní identity, nyní říká, že křesťanské Polsko se mělo cynicky vydat v plen nacistickým běsům. Kde je jeho obrana zájmů a hodnot bílých křesťanů (polského původu)?

            Za třetí, tvrdit, že za holocaust západoevropských Židů může v nějakém smyslu vyhlášení války Německu ze strany Západu, je naprosto zvrhlé. Takový názor odvádí pozornost od skutečných zločinců — nacistů - a zlehčuje tak jejich vinu. I když Západ vyhlásil válku Německu, nacisté se přece nemuseli dopustit genocidy, stále měli vnitřní svobodu tak neučinit; přesto tak učinili. Vina je pouze a jen na jejich straně. Mezi vyhlášením války určité zemi a zločiny spáchanými touto zemí neexistuje žádný kauzální vztah.

            Za čtvrté, Buchanan cudně mlčí o holocaustu Židů z Polska a celé východní Evropy: i kdyby Západ Německu válku nevyhlásil a vydal mu Polsko napospas, přece by genocida Židů, byť "jen" z této části Evropy, byla stejně tak netolerovatelnou! Na holocaustu nebylo špatné to, že byl genocidou Židů z celé Evropy, nýbrž to, že byl prostě genocidou, že byl vražděním lidských bytostí kvůli jejich původu! A zlem by byl bez ohledu na svůj geografický rozsah.

            Za páté, zdá se, že Buchanan neshledává žádný problém v tom, že nacismus by ovládal celou kontinentální Evropu. To je vskutku zajímavý názor ze strany člověka, který odmítá multikulturalismus a trvá na tom, aby Amerika měla evropský charakter, aby v ní dominovala evropská kultura. Tak miluje tuto kulturu, že je mu lhostejné, co se s ní v její kolébce — v Evropě - stane! Pokud se domnívá, že nacistický superstát na celém evropském kontinentu by po vítězné válce s Ruskem nebyl pro Ameriku bezprostředně problémem, má pravdu.15) Důraz však spočívá na onom bezprostředně — tj. pár let. Ale co později? Nedošlo by k další expanzi nacismu? Nestřetly by se jednoho dne zájmy izolované, nedostatečně vyzbrojené Ameriky a nacistického militaristického kolosu? Pro Ameriku byl smrtelným ohrožením sovětský blok, který kontroloval pouze polovinu Evropy. Nahraďme jej v naší spekulativní úvaze nacistickým blokem, ovládajícím celou Evropu a celé území Sovětského svazu (který - opět pro účel naší úvahy - Hitler porazil, jak si to Buchanan ostatně přál) — a nahraďme ruský šlendrián důkladným, precizním německým puntičkářstvím: bylo-li fatální hrozbou to první, jak by mohlo nebýt ještě mnohem smrtelnější hrozbou to druhé?

            Shrnuto: Totalitarismus — jakýkoli totalitarismus, nacismus i komunismus — je vážnou hrozbou svobodě a svobodným zemím, a proto je morální povinností a strategickou nezbytností svobodných zemí jej dříve či později zničit. Tak jako Pat Buchanan v minulosti s gustem — a oprávněně - kritizoval levici za to, že je smířlivá k rudým, tak je nyní nutné kritizovat jeho samého za to, že je smířlivý k hnědým.

            Na tom, že nacismus byl nekompromisně zničen silou zbraní, nebylo nic špatného. Něco špatného však bylo na tom, že při té samé příležitosti nebyl silou zbraní zničen i komunismus.16) Buchanan má pravdu, že západní státníci — především F. D. Roosevelt — trpěli mnohými iluzemi o Sovětském svazu, v jejichž důsledku umožnili poválečnou expanzi komunistického panství. Bylo by tedy možné argumentovat, že nejpozději na jaře 1945 se měla západní politika vůči Sovětskému svazu začít přehodnocovat a měla postupně přecházet do konfrontace. Německým generálům mělo být dáno najevo, že Hitler i celá nacistická garnitura budou muset viset, ale Německo se bude moci stát spojencem Západu a jednotky Wehrmachtu po separátní kapitulaci budou využity ke společnému boji proti Sovětům, pokud se Stalin nepodřídí ultimátu a Rudá armáda nebude stažena k hranicím z roku 1938.

 

 

Názory současné americké pravice na zahraniční politiku

 

            Pat Buchanan, paleokonzervativci a libertariáni jsou izolacionisty. Pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku, je izolacionistický i čistě libertariánský think-tank Cato Institute, který byl např. proti rozšíření NATO. Na rozdíl o buchananovců je libertariánský ve všem: tj. obhajuje svobodný obchod a je za naprosto liberální imigrační politiku (tj. obhajuje naprosté otevření hranic pro všechny imigranty).17)

            Protipólem těchto názorů pokud jde o zahraniční politiku jsou názory některých neokonzervativců, kteří se domnívají, že údělem Ameriky (jakýmsi jejím národním posláním) a smyslem americké zahraniční politiky je šíření demokracie ve světě, tj. provedení jakési globální demokratické revoluce. Tento "export demokracie" přímo navazuje na zahraničně-politické názory prezidenta Wilsona.18)

 

 Poznámky

1) John B. Judis: William F. Buckley, Jr.: Patron Saint of the Conservatives, New York, 1988, kapitola 19: "The Manhattan Twelve"; William A. Rusher: The Rise of the Right, New York 1993, str. 177-182.

2) William F. Buckley, Jr.: On the Firing Line: The Public Life of Our Public Figures, New York, 1989, str. 363-386.

50) Richard Gid Powers: Not Without Honor: The History of American Anticommunism, Yale University Press 1995, str. 410-415.

3) K paleokonzervativcům viz: David Frum: Dead Right, New York 1994, str. 124-158; Roman Joch: "Současný americký konzervatismus", Proglas 9-10/1996; týž: "1. Mezinárodní konzervativní kongres", Bulletin Občanského institutu č. 77, leden 1998.

4) William F. Buckley, Jr.: In Search of Anti-Semitism, New York 1992, str. 152-156; William McGurn: "Pat Buchanan and the Intellectuals", National Review 17.2.1992, a dále interview Briana Dohertyho s Llewellynem Rockwellem z 22.2.1999, jež je autorovi k dispozici.

5) William F. Buckley, Jr.: In Search of Anti-Semitism, New York 1992, str. 26-44.

6) Viz projev M. Rothbarda na druhém výročním setkání John Randolph Club v lednu 1992 — ve zkrácené formě přetištěn v: William F. Buckley, Jr.: In Search of Anti-Semitism, New York 1992, str. 152-156.

7) Joshua Muravchik: "Patrick J. Buchanan and the Jews", Commentary, leden 1991; Norman Podhoretz: "What is Anti-Semitism? An Open Letter to William F. Buckley, Jr.", Commentary, únor 1992; týž: "Buchanan and the Conservative Crackup", Commentary, květen 1992; týž: "Buchanan and Anti-Semitism", Wall Street Journal 25.10.1999. Viz rovněž protestní dopis 13 konzervativců National Review: "Dissent on the Right", National Review, 16.3.1992.

8) Editorial "Four More Years?", National Review 17.2.1992. Viz rovněž protestní dopis 13 konzervativců National Review a odpovědi Williama F. Buckleyho, Jr. a Johna O'Sullivana, National Review 16.3.1992.

9) Toto datum je výročím bitvy u Azincourtu. Buchanan při té příležitosti citoval slova, jež William Shakespeare vložil do úst krále Henryho V.: "Kdo dnes prolije svou krev se mnou, bude mým bratrem." Jak redaktoři National Review pohotově a vtipně poznamenali, Henry V. tato slova proslovil na jednom z těch zahraničních dobrodružství, která Buchanan tak vehementně kritizuje — totiž na válečné výpravě do Francie.

10) Ramesh Ponnuru: "A Conservative No More: The Tribal Politics of Pat Buchanan", National Review 11.10.1999; Charles Krauthammer: "'Populist' Hypocrite: Buchanan the Ironist", Washington Post 24.9.1999.

11) Tamtéž.

12) Michael Kelly: "Buchanan's Folly", Washington Post 22.9.1999; "Britain to blame for Holocaust, says Buchanan", The Times 23.9.1999;

13) Viz rovněž Patrick Buchanan: "Let My People Go Home", The Spectator 2.10.1999.

14) Roman Joch: "Jaká byla geneze druhé světové války", Lidové noviny 1.9.1999.

15) Patrick J. Buchanan: "A War That Didn't Need Waging", International Herald Tribune 12.10.1999.

16) Roman Joch: "Jaká byla geneze druhé světové války", Lidové noviny 1.9.1999.

17) www.cato.org

18) Joshua Muravchik: Exporting Democracy, Fulfilling American Destiny, The American Enterprise Institute Press, Washington, D.C., 1991; Robert Kagan: "Democracy Promotion as an Objective of Foreign Policy", příspěvěk na konferenci International Relations and Democracy, Varšava, 26-28.6.1998.

 

Roman Joch, Americká zahraniční politika a role USA ve světě, Studie OI č. 13, Vydal Občanský institut, Praha 2000

4610 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Americkou demokracii může zachránit jedině Trump – a jedině s naší pomocí. Všechny současné problémy prezidenta Trumpa pramení z jeho záměru „normalizovat vztahy s Ruskem“Pirátští europoslanci v Evropském parlamentu hlasovali pro to, aby se z Afriky dováželi imigranti do Evropy a pro to, aby se imigranti přerozdělovali do členských států Evropské unie800 až 900 bábätiek sa zabíja v Írsku každý mesiac po legalizácii potratuKopnout si do Gottwalda nebo do Brežněva dnes vyžaduje asi tolik odvahy jako vymezit se proti Čingischánovi a je to politicky přibližně stejně aktuálníKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Pro koho to čučkař Koudelka z BISu vlastně pracuje? Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěnyUž jste viděli, jak se ztrapnila Vášáryová? Blaha rozdrtil video americké ambasády o 17. listopadu

ePortal.cz

Pokud bude Česká televize nadále vysílat podobné propagandistické paskvily jako s Václavem Moravcem, Rychetským a Čaputovou, poženou je lidé svinským krokemUž i u nás przní duše dětem zpovykaní šílenci z politických neziskovek, které zločinní levicoví politici vpustili do našich škol. Je třeba to zastavit, dokud je čas!

Eurabia.cz

2.přikázání podle vítačů: "Milovati budeš jižního svého"Německo: Imigrantské „děti" hromadně znásilnili 14-letou

FreeGlobe.cz

Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Úvěrový podvod. Sedm let kriminálu. A podivný posudek. Hodně silný příběh pokračujePozadí Havlova vzestupu. Role Čalfy pohledem dnešních novin
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění