Slovníček evropských levicových pojmů- Sociální dialog (Social Dialogue)

Autor: Hynek Fajmon | Publikováno: 16.10.2007 | Rubrika: Studie
Bolšnac 20

"Sociální dialog" je na první pohled líbivým pojmem. Dialog se prostě nosí a nikdo nechce být označen za kazisvěta, který "odmítá dialog". A když jde navíc o dialog "sociální", netroufne si protestovat skoro nikdo, protože být proti "sociálnu" a proti "evropskému sociálnímu modelu" je v dnešní Evropské unii jedním z největších hříchů. Termín "sociální dialog" sice není v poslední době tak frekventovaný jako jiné levicové pojmy, ale v každodenní praxi ovlivňuje politiku více, než si řada občanů myslí. Je tomu především díky velkému vlivu odborů a také různých komor, které se tváří, že zastupují zájmy občanů lépe než volený parlament. Ostatně "evropský sociální model", o kterém mluví mnoho evropských politiků, je založen právě na "sociálním dialogu".

"Učiníme vše pro to, aby se sociální dialog mezi zaměstnavateli a zaměstnanci stal běžnou a pravidelnou součástí života na pracovištích."

Volební program ČSSD 2006

Co je to "sociální dialog"?

Sociální dialog je dalším z řady levicových pojmů, kterým se evropská levice snaží ovlivňovat společenský řád. Stejně jako další termíny, které jsem v této sérii již popsal, je to pojem přitažlivý a zároveň matoucí. Je to termín, který má podobu sloganu, proti kterému lze jen těžko něco namítat. Stejně jako další pojmy z levicového repertoáru není ani tento nijak přesně definován, což je jeho výhodou při každodenním politickém uplatňování. Poskytuje totiž příležitost k rozvíjení tím směrem, který zrovna levicoví ideologové a politikové preferují.

Sociální dialog by z čistě jazykového hlediska měl představovat jakýsi společenský rozhovor všech lidí v dané společnosti. Takové vysvětlení je ale naprosto zavádějící, protože sociální dialog se netýká všech občanů daného státu a netýká se také všech společenských otázek. V zásadě se jedná o dialog mezi nejvyššími představiteli největších organizovaných zájmových skupin, který se koná pod dohledem vlády. Zpravidla se jedná o tři hráče: vláda, zástupci zaměstnanců a zástupci zaměstnavatelů. Toto uspořádání se podle počtu zastoupených "sociálních partnerů" označuje jako "tripartita". Počet partnerů může být ale i vyšší, například když jsou samostatně zastoupeni zemědělci nebo jiné specifické profese či sociální skupiny.

Tématem sociálního dialogu jsou zpravidla všechny politické otázky související s hospodářskou a sociální politikou v nejširším slova smyslu. Tedy otázky, které se přímo dotýkají práce, pracovních podmínek, platů, dovolených, sociálního zabezpečení a podobně. Cílem sociálního dialogu je nalezení shody mezi "sociálními partnery" a vládou nad konkrétní podobou politiky a legislativy, a to ještě předtím, než vláda přistoupí k jejich realizaci. Vláda v sociálním dialogu tedy nevystupuje jako ten, kdo seznamuje další partnery s vlastní politikou, ale naopak jako ten, kdo poslouchá a posléze realizuje představy sociálních partnerů.

Zde se dostáváme k otázce, na jaké platformě se sociální dialog odvíjí. Každý zastánce klasických liberálních hodnot říká, že veškeré veřejné otázky (a s nimi související politika a legislativa) se mají a mohou legitimně odehrávat pouze v zastupitelském sboru nebo - chcete-li - v parlamentu. Zastánci "sociálního dialogu" ale tento názor nesdílejí a tvrdí, že musí existovat ještě celá soustava byrokratických institucí, která bude provozovat permanentní sociální dialog i mimo parlament; tomu své výstupy poté nechá pouze formálně odsouhlasit. V praxi to funguje tak, že na úrovni téměř všech evropských států včetně České republiky existuje ze zákona ustavená instituce tripartity. U nás se nazývá Rada hospodářské a sociální dohody ČR. Vlády ČSSD pak prosadily zřízení obdobných institucí i na úrovni jednotlivých krajů. Tím ale "sociální dialog" zdaleka nekončí; svou platformu má také na úrovni Evropské unie či OSN a ČSSD ve svém loňském volebním programu požadovala zřízení tripartit na každém pracovišti. Ještěže v tomto volebním období vznikla vláda bez účasti ČSSD a realizace těchto šílených plánů nyní nehrozí.

Myšlenkové zdroje "sociálního dialogu"

"Sociální dialog" jako metoda konzultace, rozhodování a zprostředkování zájmů je přímým dědicem korporativismu, který stál mimo jiné u zrodu italského fašistického hnutí. Základní myšlenkou je, že lidé nejsou primárně občany s právy a povinnostmi a svobodou nakládat se svým osudem dle svého uvážení, což hlásá klasický liberalismus, ale jsou spíše členy větších kolektivů - korporací, které jsou charakteristické svým postavením ve společenské dělbě práce. Nyní se redukují tyto skupiny na dvě základní, tj. zaměstnavatele a zaměstnance, ale může jich být daleko více. V italském fašismu bylo těchto korporací deset.

Korporativismus stojí v zásadní opozici proti liberálnímu individualismu. Klade důraz na to, že lidé jsou determinováni svým postavením ve společnosti a z toho vyplývají jejich zájmy. Tyto zájmy potom nejlépe zajistí příslušná korporace a její vedení. Mezi jednotlivými korporacemi potom dochází k dialogu, který má vést k celospolečenské harmonii. V čele takového státu má stát "vůdce", který se stará o to, aby korporace spolupracovaly ku prospěchu celku.

Korporativistické myšlení bylo velmi propracované a v řadě států světa bylo zavedeno do praxe. K jeho charakteristikám patřilo mimo jiné i to, že občané určité profese museli být povinně členy příslušné "korporace" nebo - chcete-li - "komory". Velmi propracovaný byl tento systém v Rakousku po druhé světové válce a fungoval donedávna. Nebylo to ale zdaleka pouze Rakousko. V čisté podobě fungoval korporativní stát ve fašistické Itálii nebo v salazarovském Portugalsku. A našli bychom celou řadu dalších států, kde se jeho prvky alespoň částečně uplatnily.

Klíčovým prvkem korporativismu je myšlenka "sociálního smíru a harmonie", která je mimořádně populární i u nás. Tuto myšlenku sdílí velká část občanů mimo jiné i v dnešní České republice, ale je to myšlenka, která byla populární vždy. Známe to dobře i z našich debat. Často slyšíme říkat: "V parlamentu se všichni stále hádají a pro lidi to nic dobrého nepřináší. Všichni by měli táhnout za jeden provaz, aby stát dobře fungoval a lidé se měli dobře."

Václav Klaus, který je znám jako největší odpůrce korporativismu v české politice, v roce 2001 napsal: "Obecně bývá korporativismus definován jako systém zprostředkování zájmů mezi vládou a omezeným počtem povinných, nekonkurenčních, hierarchicky seřazených a velmi dobře organizovaných institucí a sdružení." Korporativismus se snaží nahradit a překonat liberální demokracii dohodou velkých zájmových skupin. Výsledkem je ale vždy nakonec diktatura a omezování svobody a práv jednotlivých občanů. Je to nevyhnutelný výsledek celého korporativistického uspořádání. Jeho základem totiž není jednotlivec, ale různě definovaný kolektiv, kterému se jednotlivec musí podřizovat.

Teze o "sociálním dialogu" přijalo za své především sociálnědemokratické, socialistické a labouristické hnutí a dodnes jsou strany z této rodiny jejich hlavním propagátorem. Je tomu tak z toho důvodu, že v průběhu 20. století byla vždy početně velmi silná skupina dělníků a námezdních zaměstnanců, jejichž zájmy se tyto strany snažily hájit. Jejich přirozeným spojencem a často i organizačním zázemím byly odbory, které právě v rámci organizovaného "sociálního dialogu" získávají silnou pozici. Proto se socialisté stali po druhé světové válce největšími zastánci "sociálního dialogu" a nositeli této teze v evropské politice. Korporativistické tendence jsou ale silně přítomné i v politice evropských křesťanskodemokratických a křesťanskosociálních stran, zvláště pak v katolických státech.

Komunisté s myšlenkou "sociálního dialogu" neměli nikdy nic společného, protože oni žádný "sociální dialog" nepotřebovali. Oni po gottwaldovsku vykořisťovatelům zakroutili krkem. To socialisté v úmyslu neměli. Ti chtěli pro své voliče z kapitalismu dostat co nejvíce. A také se jim to prostřednictvím "sociálního dialogu" řadu desetiletí dařilo. Ne nadarmo byl "sociální dialog" zahrnut i do textu odmítnuté evropské ústavy.

Korporativismus se objevuje v evropské politice v několika historických epochách a v několika odlišných variantách. Na konci 19. století to byl tzv. organický korporativismus, který se zrodil a byl prosazován především v Itálii a ve Španělsku jako opozice proti individualistickému liberalismu. Byl silně ovlivněn ideou společenské harmonie a sociálním učením katolické církve.

Další důležitou etapou byl korporativismus fašistický, který se v klasické podobě rozvinul v Itálii v době vlády Mussoliniho. Ten v praxi úplně odstranil demokratický parlamentarismus a nahradil jej soustavou korporací (tzv. fasci). Symbolem jednoty státu se stal svazek těchto korporací vyjádřený v symbolu prutů svázaných dohromady a doplněných římskou sekerou. Italský korporativismus našel své následovníky v Portugalsku, Španělsku a také v celé řadě států Latinské Ameriky.

Zatím poslední etapou korporativismu je tzv. neokorporativismus, který se prosazuje od 50. let ve státech, jako je Rakousko nebo Švédsko. Zde došlo k oprášení myšlenky "sociálního dialogu" velkých zájmových skupin, k jejímu legislativnímu ukotvení a institucionalizaci tzv. tripartit. Tyto instituce se posléze rozšířily do všech nekomunistických států Evropy a po roce 1989 se ustavily rovněž ve všech nových demokraciích včetně České republiky. Obdobím největšího rozkvětu neokorporativismu v Evropě byla 70. léta, kdy na základě tripartitních dohod fungovala například i Británie. S konzervativní revolucí Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana v 80. letech je spojen ústup korporativismu do ústraní. Již v 90. letech ale dochází opět k jeho renesanci - prostřednictvím evropských institucí a politik.

Sociální dialog a Evropská unie

Na úrovni Evropské unie existuje celá institucionální základna pro vedení "sociálního dialogu". Je to především Hospodářský a sociální výbor, který byl zřízen již Římskými smlouvami v roce 1957. Tato instituce má celkem 344 členů rozdělených do tří kategorií. Jsou to zaměstnavatelé, zaměstnanci a zástupci různých zájmových skupin, jako jsou zemědělci, spotřebitelé, vědci nebo učitelé, družstva nebo hnutí na ochranu životního prostředí. Členové Hospodářského a sociálního výboru jsou jmenování na čtyři roky jednomyslným rozhodnutím Rady, přičemž mohou být zvoleni opakovaně.

Hospodářský a sociální výbor je pevnou součástí evropského legislativního procesu, protože je povinně konzultován před přijetím legislativních aktů týkajících se vnitřního trhu, vzdělání, ochrany spotřebitele, životního prostředí, regionálního rozvoje a sociálních záležitostí. Kromě toho může rovněž vydávat vlastní stanoviska.

Sociální dialog se ale vede i mimo strukturu Hospodářského a sociálního výboru. Tento požadavek (z roku 1997, kdy byl do Amsterodamské smlouvy začleněn tzv. sociální protokol z roku 1991) je přímo zakotven v platných evropských smlouvách, byl součástí textu návrhu evropské ústavy a má být i součástí právě vznikající smlouvy. Evropští sociální partneři jsou součástí evropského legislativního procesu v oblasti zaměstnanosti a pracovněprávních vztahů. Evropská komise je povinna je ještě předtím, než navrhne legislativní činnost v sociálních záležitostech, konzultovat, přičemž během devítiměsíční lhůty by mělo být dosaženo dohody.

Smlouva z Nice dále posílila autonomii evropských sociálních partnerů a umožnila jim uzavírat dobrovolné rámcové dohody na národní úrovni. Tyto dohody jsou poté monitorovány Výborem pro sociální dialog. Letos v dubnu byla například uzavřena Autonomní dohoda o obtěžování a násilí na pracovišti. Evropští sociální partneři rovněž přijímají tzv. pracovní programy. Nyní je v platnosti program pro období 2006-2008.

Do kategorie evropských sociálních partnerů patří organizace BUSINESSEUROPE (Konfederace evropského podnikání), jejímž členem je mimo jiné i Svaz průmyslu a dopravy ČR, ETUC (Evropská konfederace odborů), jejímž členem je mimo jiné i česká ČMKOS, UEAPME, CEEP a CES.

Pokud se podíváme na evropský legislativní proces pozorně, uvidíme, že je organizován zcela nedemokraticky a v rozporu s principy klasické liberální demokracie. Na národní úrovni korporativní instituce sice ohrožují pravomoc parlamentu, ale nemohou jej nahradit. V konečném důsledku je rozhodující arénou, kde se rozhoduje, vláda a parlament. V Evropské unii je to ale jinak. Tam má právo zahájit legislativní proces monopolně v rukou pouze a zcela Evropská komise a nikdo jiný. Ještě než předloží návrh k projednání Radě a Parlamentu, je povinna jej předložit ke konzultaci evropským sociálním partnerům.

Veškerá legislativní činnost je tak absolutně monopolizována v rukách nevolené byrokracie a velkých evropských zájmových skupin a je mimo jakoukoliv přiměřenou demokratickou kontrolu ze strany voličů a ze strany vlád členských států. S postupujícím transferem dalších kompetencí na evropskou úroveň a převáděním rozhodování z režimu jednomyslnosti do režimu kvalifikované většiny dochází k faktickému tunelování kompetencí národních států a k postupnému budování nedemokratického evropského superstátu.

Sociální dialog a Česká republika

V České republice existuje Rada hospodářské a sociální dohody již od roku 1990, kdy její zřízení prosazovala politická garnitura v čele s tehdejším předsedou české vlády Petrem Pithartem. Václav Klaus již tehdy proti budování těchto korporativistických institucí protestoval, ale marně. Nakonec byly ustaveny a fungují dodnes. V dobách premiéra Václava Klause se vláda snažila přeměnit tripartitu v bipartitu, z níž by se exekutiva úplně stáhla. S nástupem vlád ČSSD se však situace radikálně změnila, neboť tato strana tripartitu a "sociální dialog" naopak velmi posilovala. Koneckonců celá řada jejích klíčových politiků vzešla z odborového prostředí - například Richard Falbr, někdejší šéf ČMKOS, bývalý ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach či dnešní senátor a šéf ČMKOS Milan Štěch.

Souboj s neokorporativismem se ale nevedl pouze mezi vládou a odbory. Velmi podobný spor se vedl také o komory a povinné členství v nich. Zde na jedné straně stál Václav Klaus a ODS a na straně druhé zastánci silných "samosprávných" komor s povinným členstvím. Spor se týkal například i Lékařské komory, kde se "vyznamenal" David Rath. Podobně se diskutovalo také o Advokátní komoře, Hospodářské komoře či Agrární komoře. Všechny tyto instituce byly v první polovině 90. let ustaveny zákonem a stále fungují. Jejich cílem bylo vždy zastřešit celé odvětví a monopolizovat si v něm právo výkonu funkcí státu. Celé řadě komor se tak podařilo uzurpovat si na úkor veřejnosti rozsáhlá privilegia.

V poslední době o sobě tripartita dala opět vědět v souvislosti s projednávanou reformou veřejných financí. I tento balík legislativních změn projednávala vláda v tripartitě. Jejím předsedou je u nás ministr práce a sociálních věcí. K dohodě samozřejmě nedošlo, protože odbory ovládané předáky sociální demokracie v čele s Milanem Štěchem neměly žádný zájem na tom, aby změny prošly. Tripartita tak k žádné dohodě na základě "sociálního dialogu" nepomohla. Naopak došlo k tomu, že odboráři vyhlásili velkou demonstraci a v poslední době mluví o možnosti konání "generální stávky".

Má pravicový politik prosazovat "sociální dialog"?

Je naprosto zřejmé, že pravicový politik nemůže koncept "sociálního dialogu" podporovat. Naopak by mu měl bránit, protože je v rozporu se základními principy klasické liberální demokracie a se svobodou jednotlivce. "Sociální dialog" v pojetí dnešních socialistů a korporativistů vytváří vedle klasických zastupitelských sborů paralelní strukturu zprostředkování některých zájmů. Tím dává některým skupinám v legislativním procesu ve výsledku větší moc a privilegia, než jim náleží.

Sociální dialog je zajímavý hlavně pro odborové předáky a pro funkcionáře různých komor. Ti se díky němu dostávají do centra mediální pozornosti a k podílu na výkonu moci, aniž by k tomu měli od voličů mandát. Vytváření takových institucí a jejich provoz je proto v naprostém rozporu s principem rovnosti lidí před zákonem a také v rozporu s principem "jeden občan - jeden hlas". Politik, který ctí klasické liberální principy, proto nemůže podporovat ani "sociální dialog", ani budování institucí, které jsou k jeho uskutečňování levicovými politiky zřizovány. Neměl by rovněž přispívat na provoz těchto institucí. Není například správné, aby existovala možnost odpočtu odborářských příspěvků ze základu daně, jako je tomu nyní v ČR. Správné naopak je, že poslanci ODS usilují o to, aby se členství v Lékařské komoře změnilo z dnešního povinného na nepovinné.

V praxi je možné bránit rozšiřování korporativistických tendencí na mnoha místech legislativního procesu a také v exekutivě. V první řadě by pravicoví poslanci a senátoři měli protestovat proti tomu, aby vláda projednávala legislativu více v tripartitě než v parlamentu. Každý občan (včetně odborářů a podnikatelů) má právo do parlamentu přijít a sledovat a ovlivňovat legislativní proces prostřednictvím svých volených poslanců a senátorů. Nahrazovat tento mechanismus něčím jiným je pohrdáním vůlí voličů. Je to ve skutečnosti snaha uzurpovat si moc bez ohledu na volební výsledky, bez ohledu na přání a vůli voličů.

Pravicový politik by měl také soustavně bránit tlaku na rozšiřování pravomocí různých komor, jako je například Lékařská komora, Advokátní komora a další podobné instituce. Rozhodně není v zájmu pravicové politiky to, aby tyto instituce posilovaly, aby se rozšiřovala jejich působnost a aby získávaly další privilegia včetně možnosti vykonávat funkce státu (jako je například dozor na výkonem profese nebo dokonce možnost regulovat vstup do příslušné profese). Nejenže to vede k monopolizaci odvětví, k potlačování konkurence a k omezování možnosti inovace, ale současně to vytváří i obrovský pocit nespravedlnosti u dalších profesí, které těchto privilegií nepožívají. Komorově nebo odborově neregulované profese se mohou cítit právem diskriminovány.

Liberální přístup je opačný. My si přejeme, aby každý člověk byl v jakékoliv profesi vystaven stejnému konkurenčnímu tlaku. Proto chceme tyto komory liberalizovat, odstraňovat v nich povinné členství a omezovat jejich privilegia. Sociální dialog je v pravém smyslu slova veden dnes a denně v parlamentu, krajských, městských a obecních zastupitelstvech a jejich výborech a komisích. Právě tam jsou shromážděny legitimní zájmy občanů a právě tam - před očima veřejnosti - se má vést dialog. Právě tam mají být přijímána rozhodnutí a nikde jinde. Správným krokem by tedy bylo úplné zrušení tripartity a "sociálního dialogu".

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS.

Revue Politika 8/2007


3189 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Žádat od Boha, aby ukončil tento pontifikát a dal církvi nového papeže, není projevem nerozumnosti, pýchy ani lehkomyslnostiNedivíme se Rusům, že nechtějí mít v Rusku neziskovku Člověk v tísni financovanou Sorosem, USA a EUPozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouImigrantské „děti" hromadně znásilnily 14-letou dívku. Inspirace pro "sirotky" Šojdrové?Každý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

ePortal.cz

K čemu a komu slouží Templetonova cena? A proč ji dostal Halík?Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmo

Eurabia.cz

Evropští lidovci chtějí zachovat křesťanské základy EU, které podkopali imigracíBoj proti IRA inspiraci na strategie boje proti islámu? Na teror je třeba odpovědět větším terorem?

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Podvod, sviňárna. EU z nás dělá pitomce a vymýšlí čím dál větší kraviny, účtuje rocker Aleš BrichtaZeman tvrdě účtoval u Soukupa: Frustrovaní, poražení. Shromáždění neúspěšných na Letné. Kalousek na Hrad? Proboha, co ti lidi volají...
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění