Evropská ústava – konec státní svrchovanosti

Autor: Marek Loužek | Publikováno: 17.10.2007 | Rubrika: Studie
Je vote non

Návrh Evropské ústavy, jak vyplynul z jednání Konventu, byl dopracován na mezivládní konferenci v červnu 2004 a nyní je předložen členským zemím k ratifikaci, je nakročením k vytvoření společného státu v Evropě. To je analytické konstatování, na němž by se mohli shodnout všichni – ať už s návrhem souhlasí či nikoli. Ve skutečnosti je podstata dokumentu mnohými komentátory a bohužel i některými politiky spíše zamlžována.

Cílem příspěvku je analyzovat kvalitativně i kvantitativně návrh evropské ústavy a upozornit na jeho rizika pro menší země typu ČR. První část přináší analýzu institucí a pravomocí, která se opírá o návrh Ústavy. Druhá část se zabývá Chartou lidských práv. Třetí část politikami a fungováním Unie. Čtvrtá část srovnává evropskou ústavu se stávajícími smlouvami EU. Pátá část nabízí kvantitativní analýzu opírající se o počty hlasů v evropských institucích podle Smlouvy v Nice a evropské ústavy.

 

1.      Instituce a pravomoci EU

 

Návrh Ústavy EU, jak vyplynul z jednání Konventu, se skládá ze čtyř částí: I. instituce a pravomoci EU, II. Charta základních práv a svobod, III. články konkretizující působnost EU a IV. Obecná a závěrečná ustanovení. V této části nemáme ambici analyzovat ústavu v její celistvosti. Spíše se chceme zaměřit na nejdůležitější články euroústavy a jejich srovnání se stávajícími smlouvami o EU.

 

Vymezení a cíle unie

Jedním z nejvýznamnějších změn oproti stávající úpravě je, že návrh ústavní smlouvy pro Evropu propůjčuje EU právní subjektivitu. Zatímco dnes existují různé evropské orgány (EP, Rada apod.), není jasné, zda má EU podobu mezistátní smlouvy, nebo je „něčím víc“. Fakt, že návrh Ústavy jednoznačně přisuzuje unii právní subjektivitu, je důležitým předpokladem pro vznik státu.

Cíl unie je vymezen v čl. I-3: „podporovat mír, hodnoty Unie a dobré životní podmínky pro její národy“. Za pozornost stojí odst. 3, podle něhož Unie „usiluje o Evropu s udržitelným rozvojem, založeným na vyváženém hospodářském růstu, na vysoce konkurenceschopné sociální tržní ekonomice směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku…“. Ačkoli formulace vypadá nevinně, jde o potvrzení evropského sociálně-tržního modelu v samotné evropské ústavě.

Čl. I-5, odst. 1 uvádí, že „unie ctí národní identitu svých členských států“ (nikoli tedy svrchovanost členských států). Ačkoli odst. 1 utěšuje, že unie zachovává členům „zásadní funkce státu, především ty, které usilují o zajištění územní celistvosti, udržení vnitřního pořádku a zachování vnitřní bezpečnosti“, celý duch i litera Ústavy je pouze o omezování samostatnosti členských států. To potvrzuje i čl. I-5, odst. 2: „Členské státy usnadňují Unii plnění jejího poslání a zdržují se všech opatření, jež by mohla ohrozit uskutečňování cílů stanovených v Ústavě“.

 

Základní práva a občanství Unie

Čl. I-8 zakládá jakémukoli občanu EU dvojí občanství: občanství členského státu a občanství Unie. Občané Unie mají právo volit a být voleni „ve volbách do EP a v obecních volbách v tom členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu“ (odst. 2). Pro právo volit a být volen tedy podle Ústavy není rozhodující občanství, nýbrž bydliště.

Podle Čl. I-9 „všechna působnost, která není přidělena Unii Ústavou, náleží členským státům“. Působnost Unie je zřetelně primární, působnost členských států až odvozená. Článek I-9 přináší dvě zásady: subsidiaritu a proporcionalitu. Zásada subsidiarity je konkretizována v protokolu o národních parlamentech: ty mají právo být informovány o legislativních návrzích Unie, které mohou namítat s odůvodněním, že odporují zásadě subsidiarity. V praxi však bude takový odpor lehce zlomen, neboť záleží na Komisi, zda připomínky zohlední či nikoli. Členské státy mají právo podat stížnost Soudnímu dvoru, který rozhodne s konečnou platností.

Čl. I-10 jasně stanoví, že „Ústava a právní řád přijatý orgány Unie… jsou nadřazeny právním řádům členských států“ (odst. 1). Návrh Ústavy používá typicky federální pojmy - výlučná působnost a sdílená působnost. Kromě toho ustanovuje i koordinaci hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a „doplňkovou“ činnost Unie.

Do výlučné působnosti EU (čl. I-12) patří: měnová politika pro členy eurozóny, společná obchodní politika, celní unie a zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné politiky rybolovu. Do sdílené působnosti (členské státy ji mohou upravit jen, dokud tak neučiní Unie, čl. I-13) patří: vnitřní trh, prostor svobody, bezpečnosti a práva, zemědělství a rybolov (s výjimkou biologických mořských zdrojů), doprava, energie, sociální politika, hospodářská, sociální a územní soudržnost, životní prostředí, ochrana spotřebitele, společné otázky veřejného zdraví. Členské státy se zavazují koordinovat hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti(čl. I-14). Výrazně by tedy byla omezena samostatnost národních hospodářských politik.

Společná zahraniční a bezpečnostní politika podle čl. I-15 může vyústit ve společnou obranu. Podle odst. 2 členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity“. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky přijímají Evropská rada a Rada ministrů evropská rozhodnutí jednomyslně (netýká se evropských zákonů a rámcových zákonů (I-39, odst. 7).

Do oblasti podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti Unie (v podstatě jinak pojmenovaná sdílená působnost) patří průmysl, ochrana a zlepšování lidského zdraví, výchova, kultura a civilní obrana.

Důležitou je doložka o pružnosti, podle níž pokud Ústava neposkytuje Unii nezbytné pravomoci a činnost Unie se ukazuje být jako nezbytná, „Rada na návrh Komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně přijme vhodné předpisy“. To prakticky umožňuje pružně přesouvat rozhodování do oblasti s kvalifikovanou většinou, aniž by byla měněna Ústava.

 

Orgány Unie

Návrh Ústavy počítá s dosavadními orgány – Evropským parlamentem, Evropskou radou, Radou ministrů, Evropskou komisí a Soudním dvorem. Rozdíl oproti dnešku by však byl posílení pravomocí Evropského parlamentu. Podle čl. I-19 by Evropský parlament volil předsedu Evropské komise (dnes rozhoduje Evropská rada se souhlasem EP). Evropský parlament by rovněž s Radou ministrů měl legislativní pravomoc (vydával by spolu s Radou ministrů evropské zákony a evropské rámcové zákony).

Evropská rada (I-20) výslovně nevykonává normotvornou úlohu. Jejího jednání se kromě hlav členských států či předsedů vlád účastní její předseda, předseda Komise a ministr zahraničních věcí Unie. Nestanoví-li Ústava jinak, usnáší se Evropská rada konsensuálně (odst. 4). To vypadá na první pohled sympaticky, ale je třeba si uvědomit, že Evropská rada nemá legislativní pravomoci.

Předsedu Evropské rady má volit Evropská rada kvalifikovanou většinou na dva a půl roku, zvolen může být ještě jednou. Do pravomocí „prezidenta unie“ patří, že předsedá jednání Evropské rady, zajišťuje jeho přípravu, usiluje o usnadnění soudržnosti a konsensu, po každém zasedání předkládá zprávu Evropskému parlamentu. Předseda Evropské rady zastupuje Unii navenek v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aniž je tím dotčena pravomoc ministra zahraničních věcí Unie (I-21).

Rada ministrů (I-22) se skládá jako dosud z jednoho zástupce na ministerské úrovni jmenovaného každým členským státem. Pouze tento zástupce je zmocněn mluvit jménem členského státu a vykonávat hlasovací právo. Důležité je ustanovení odst. 3: nestanoví-li Ústava jinak, rozhoduje Rada ministrů kvalifikovanou většinou. Zatímco dnes tvoří jednomyslné rozhodování pravidlo a většinové výjimku, podle nové Ústavy by tomu bylo naopak.

Rozhoduje-li Evropská rada či Rada kvalifikovanou většinou, znamená to většinu členských států zastupujících nejméně tři pětiny obyvatelstva Unie. V některých případech je kvalifikovaná většina tvrdší (dvě třetiny zemí, nejméně tři pětiny obyvatelstva Unie). Evropská rada může jednomyslně zmocnit Radu ministrů, aby o nějaké záležitosti již napříště rozhodovala kvalifikovanou většinou (I-24, odst. 4).

Jednou z nejproblematičtější pasáží návrhu Ústavy EU je čl. I-25, odst. 2: „Nestanoví-li Ústava jinak, nemůže být žádný normotvorný akt Unie přijat bez návrhu Komise.“ (odst. 2). Přeloženo do řeči národního státu: zákony smí předkládat pouze vláda, nikoli jednotliví poslanci. Toto ustanovení připomíná spíše diktaturu než demokracii.

Komise se skládá z předsedy, ministra zahraničních věcí (místopředsedy Komise) a komisařů ze dvou třetin členských států (při prvním funkčním období ze všech států), vybíraných podle principu rotace. Komise jako sbor je odpovědná EP. Za činnost komise je EP odpovědný předseda Komise. Každý členský stát navrhne listinu tří osob (musí být zastoupena obě pohlaví), jež pokládá za kvalifikované pro výkon funkce evropského komisaře. Vybírá si předseda Komise. Funkční období Komise je pětileté. O tom, že komisaři nejsou zástupci členských států, dokládá čl. 1-26, odst. 3: „Pokud jej o to požádá předseda, vzdá se evropský komisař nebo komisař úřadu.“

Ministr zahraničních věcí Unie je volen kvalifikovanou většinou Evropské rady se souhlasem předsedy Komise (I-27). Předseda Komise má zjevně značné pravomoci, které připomínají „předsedu vlády“.

Soudní dvůr se skládá z Evropského soudního dvora, Instančního soudu a specializovaných soudů. Soudní dvůr rozhoduje o „žalobách podaných členským státem, orgánem nebo fyzickými či právnickými osobami v souladu s ustanoveními části III“ (I-28, odst. 3). Fakticky budou rozsudky evropských soudů nadřazené rozsudkům národních soudů.

Evropská centrální banka tvoří Evropský systém centrálních bank. Jejím hlavním cílem je zachování cenové stability. Aniž by byl dotčen cíl, kterým je měnová stabilita, poskytuje systém podporu obecným hospodářským politikám v Unii s cílem přispět k uskutečňování cílů Unie (I-29, odst. 2).

 

Výkon působnosti Unie

Návrh Ústava rozeznává nové právní akty Unie (I-32): evropský zákon, evropský rámcový zákon, evropské nařízení, evropské rozhodnutí, doporučení a stanovisko. Tím je definitivně zpečetěna nadřazenost evropského práva nad domácím právem.

Evropský zákon je normotvorný akt s obecnou platností. Má platit v každém členském státě přímo. Evropský rámcový zákon je normotvorný akt, kterým je každý členský stát, jemuž je určen, vázán z hlediska výsledků, při čemž je v působnosti vnitrostátních orgánů, jakou zvolí formu a prostředky. Jsou přijímány společně Evropským parlamentem a Radou ministrů na návrh Komise. V některých případech mohou být evropské zákony a rámcové zákony přijímány z podnětu skupiny členských států.

Evropské nařízení je provádějící předpis (prakticky dnešní nařízení), tj. podzákonná vyhláška. Slouží k provádění normotvorných aktů: může být buď závazný v každém členském státě, nebo zavazovat každý členský stát, jemuž je určen.

Evropské rozhodnutí nevytváří normu, ale je závazný (rozhodnutí Soudu, Komise, Rady apod.). Doporučení a stanoviska nemají závazný účinek.

Společná obranná politika ještě úplně vytvořena není, hovoří se pouze o jejím „postupném vytváření“. „Ta povede ke společné obraně, jakmile tak Evropská rada jednomyslně rozhodne“ (I-40, odst. 2.). Ústava „se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států, dodržuje povinnosti, které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy pro některé státy, jež soudí, že se jejich společná obrana uskutečňuje v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou dohodnutou v tomto rámci“ (odst.2). Ústava tak relativizuje spojenecké závazky v NATO. Evropská rozhodnutí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky přijímá jednomyslně Rada ministrů na návrh ministra zahraničí Unie nebo některého členského státu.

Návrh Ústavy zavádí institut tzv. posílené spolupráce. Tu si mohou sjednat „členské státy, které si přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci“ (I-43, odst.1). Fakticky je tak posvěcená vícerychlostní Evropa a teorie „magnetického jádra“.

 

Demokratický život v Unii

Čl. I-45 zdůrazňuje, že fungování Unie je založeno na zásadě zastupitelské demokracie. Pozoruhodné je ustanovení, že „politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického uvědomění…“ (odst. 4). Čl. I-46 zavání korporativismem, když v odst. 2 stanoví, že „orgány Unie udržují otevřený, průhledný a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností“. Ústava dokonce obsahuje institut sociálního partnerství (I-47). Postavení církví nechává Ústava na členských státech.

 

Finance Unie

Pozoruhodné je ustanovení čl. I-52, že „rozpočet (Unie) musí být vyrovnaný z hlediska příjmů a výdajů“. To je jedno z mála ustanovení v evropské ústavě, které lze hodnotit kladně. V zásadě by si z něj mohly vzít příklad i vlády na národní úrovni. Evropské daně lze podle návrhu vypsat jen evropským zákonem, a to s jednomyslným souhlasem členských států (I-53, odst. 3).

 

Příslušnost k Unii

Návrh Ústavy zakotvuje proceduru přijímání nových členů. Každý evropský stát, jež si přeje stát se členem Unie, může podat žádost Radě ministrů. Rada ministrů rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Podmínky a pravidla pro přijetí jsou předmětem dohody mezi členskými státy a kandidátským státem.

Podobně jako dnes ve Smlouvách o EU zná Ústava institut „pozastavení práva příslušnosti k Unii“ (I-58). Tento institut již byl jednou využit vůči Rakousku, když vstoupili do spolkové vlády Svobodní. Evropská rada se musí čtyřpětinovou většinou usnést, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot Unie jedním z členských států (odst. 2). Kvalifikovanou většinou pak může Rada ministrů pozastavit některá práva vyplývající pro dotyčný stát z použití Ústavy, včetně hlasovacích práv v Radě.

Na rozdíl od dnešního stavu umožňuje nová Ústava vystoupit z EU (dnes by s tím museli souhlasit všichni členové). Členský stát, který se rozhodne, že vystoupí, oznámí svůj úmysl Evropské radě (I-59). Dohodu o vystoupení uzavírá jménem Unie Rada ministrů, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu EP. Představitel vystupujícího členského státu se v Evropské radě či Radě ministrů neúčastní ani jednání ani rozhodnutí, která se ho týkají (odst.2).

 

2. Charta základních práv Unie

Charta základních práv Unie obsahuje šest hlav: I. důstojnost, II. Svobody, III. Rovnost, IV. Solidarita, V. Občanství, VI. Soudnictví. V první hlavě o důstojnosti jsou základní práva, známá již z naší Ústavy. Zakotvuje právo na život (nikdo nemůže být mimo jiné odsouzen k trestu smrti nebo popraven). Zakazuje se klonování lidských bytostí, obchodování s lidmi i otroctví.

Druhá hlava o svobodách zakotvuje právo na svobodu a bezpečnost, svobodu smýšlení, přesvědčení a náboženského vyznání, svobodu projevu a informací, právo vlastnit i podnikat, ale i některá „práva“ sociálního typu, např. právo na vzdělání (bezplatná školní docházka). Pozoruhodné je „právo na sňatek“, zaručené „podle vnitrostátních zákonů“, které však může vyvolávat různé výklady.

Třetí hlava o rovnosti zakazuje diskriminaci podle jazyka, pohlaví, etnického původu, náboženství i sexuální orientace. Jsou zakotvena „práva dítěte“, práva starších osob i zdravotně postižených osob. Nejožehavější pro ČR je čl. II-21, který zakazuje „diskriminaci z důvodu státní příslušnosti“. To může vést ke komplikaci v některých citlivých otázkách, např. restitučním zákonodárství.

Čtvrtá hlava – solidarita – obsahuje „sociální práva“ – právo na informace a „konzultace s pracovníky podniku“, právo na kolektivní vyjednávání a akce, právo na sociální zabezpečení, ochranu zdraví, ochranu životního prostředí a ochranu spotřebitelů. Zajímavě působí „právo na přístup k umisťovací službě či „ochrana v případě nespravedlivého propuštění“.

Vtip Charty základních práv není ani tak v jejím obsahu (jde vesměs o reformulaci práv, která se objevují v ústavách většiny evropských zemí), nýbrž ve faktu, že Charta je spolu s celou Ústavou nadřazená právu národních států. Bude tedy možné se s poukazem na nedodržení či porušení základních práv odvolávat k evropským soudům. Výklad některých práv může být navíc citlivý, např. spor o sociální zákonodárství.

 

3. Politiky a fungování unie

Pro zhodnocení všech dopadů návrhu ústavy je třeba nahlédnout i do části III „Politiky a fungování Unie“. Zatímco v prvních dvou částech jsou formulovány obecné principy, které konkretizuje a svým způsobem provádí část III. Mimo jiné jsou zde uvedena i ustanovení o společné hospodářské politiky. Přijetí těchto ustanovení by fakticky znamenalo zpečetění zaostávání EU za Spojenými státy.

Kapitola Vnitřní trh potvrzuje již existující volný pohyb osob. Dále je zakotven volný pohyb zboží, celní spolupráce, volný pohyb kapitálu, pravidla hospodářské soutěže a daňová ustanovení. Ačkoli volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu je pozitivní věcí, pasáž o „sjednocování konkurenčních podmínek“ umožňuje další harmonizaci DPH, spotřebních daní. Sjednocování požadavků na ochranu životního či pracovního prostředí bude mít nepříznivý dopad na zaměstnanost.

V kapitole „Hospodářská a měnová politika“ jsou potvrzeny závazky, které vyplývají pro členy i čekatele eurozóny v oblasti měnové a kurzové politiky. Zakotvena je nezávislosti evropské centrální banky. Potvrzuje se Pakt stability a růstu. Harmonizace a koordinace se má týkat i energetické politiky, ochrany životního prostředí a spotřebitelů, dopravy, výzkumu a technologického rozvoje.

Do oblasti sdílených kompetencí patří sociální politika a politika zaměstnanosti. Unie zde tak podporuje a doplňuje činnosti států. V případě „záležitosti společného zájmu“ se budou sociální politiky slaďovat, předkládat zprávy a přijímat doporučení. Zpečetění korporativismu by znamenalo ustanovení, že bude vede sociální dialog na úrovni Unie, včetně možnosti uzavírat na této úrovni dohody mezi sociálními partnery.

Naprosto fatální důsledky pro unifikaci by měla kapitola o prostoru svobody, bezpečnosti a práva (III-kap.IV). Jsou stanoveny – byť obecně – zásady pro politiku týkající se kontroly na hranicích, azylu a přistěhovalectví, soudní spolupráce v občanských a trestních věcech a policejní spolupráce. Koordinační, doplňkovou či podpůrnou činnost může Unie provádět u veřejného zdraví, průmyslu, kultury, vzdělávání, civilní ochrany.

 

4. Evropská ústava ve srovnání se stávajícími smlouvami o EU

Někdy se tvrdí, že evropská ústava je z velké části jen reformulací stávajících smluv EU – především maastrichtské, amsterdamské a smlouvy z Nice. Ve skutečnosti nelze zanedbávat důležité rozdíly evropské ústavy od stávajícího smluvního uspořádání. Tyto změny jsou dokonce tak velké, že lze hovořit o kvazifederálním charakteru EU po přijetí ústavní smlouvy pro Evropu.

V části I jsou úplně nové články o hodnotách EU, vztahy mezi Unií a členskými státy, rozdělení kompetencí a zásady pro jejich výkon, článek o ministru zahraničí EU, společná ustanovení o právních aktech EU, zvláštní ustanovení pro implementaci oblasti svobody, bezpečnosti, spravedlnosti, společné zahraniční a bezpečnostní politiky, demokratický život v unii (včetně participativní demokracie a sociálního dialogu), víceletá finanční perspektiva, uzavírání mezinárodních dohod se subjekty vně EU a dobrovolné vystoupení z EU.

V části III jsou úplně nové boj proti diskriminaci, ochrana spotřebitele, možnost přijímat rozhodnutí omezující pohyb kapitálu a plateb v rámci boje proti organizovanému zločinu, ustanovení o zdanění firem, ochrana intelektuálních práv, nová ustanovení o používání eura a eurozóně, transevropské sítě, evropská vesmírná politika, zmocnění k legislativním úpravám v oblasti energie, celá oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti a azylové a imigrační politiky, soudní spolupráce v trestně-právních záležitostech, kompetence ve sbližování trestního práva hmotného, zřízení veřejného žalobce, podmínky policejní spolupráce a vymezení Eurojustu a Europolu, strukturovaná spolupráce, nové rozhodovací procedury v evropských institucích, možnost zavedení kvalifikované většiny v posílené spolupráci a symboly EU.

Vedle úplně nových článků však evropská ústava přináší i pozměněné články. V části I jde o koncentrovanější definice EU, cíle EU, nediskriminace, právní subjektivita, základní práva a občanství EU, klauzule flexibility, instituce obecně i jednotlivě, posílená spolupráce, ombudsman, transparentnost, rozpočtové a finanční zásady, rozpočet EU, podmínky pro získání členství v EU. V části II o Chartě základních práv je nový přístup k dokumentům a rozsah a způsob aplikace práv a interpretace Charty.

V části III je pozměněný princip udělených pravomocí, posílená role EP, rozšiřující pravomoc Evropské komise u finanční pomoci členských států svým ekonomikám, přechod z jednomyslnosti na většinové rozhodování u řady oblastí, pozměněná hlasovací procedura v Radě, vyhodnocování vývoje (sociální politika, technologie) jednotlivých členských států, soudní spolupráce v občanskoprávních záležitostech s přeshraničním dosahem, doplnění drog pro doplňkové působení EU, finanční pomoc třetím zemím a řada pozměněných článků u institucionálního zajištění evropských institucí.

Nástin těchto ustanovení ukazuje, že nejde o kosmetické změny oproti stávajícím smlouvám. Evropská ústava přináší zásadní a kvalitativní změny směrem ke kvazifederálnímu uspořádání. Řada oblastí přechází z oblasti jednomyslného rozhodování do rozhodování kvalifikovanou většinou. Spuštění posílené spolupráce v oblasti obrany a zahraniční politiky by fakticky změnilo tvrdé jádro ve federaci.

 

5. Váha členských států v Radě

Ačkoli by se zdálo, že kvantitativní analýza rozhodovacích procedur slibuje větší šanci na konsensus než kvalitativní analýza evropské ústavy, byli jsme v ČR svědky značné demagogie právě v této oblasti. Vysocí vládní představitelé zpochybňovali, že evropská ústava snižuje váhu ČR při rozhodování v Radě, ačkoli hlasovací matematika je jednoznačná. Podívejme se proto na zisky a ztráty zemí na hlasovacích podílech v evropských institucích.

Systém hlasování v evropských institucích není jednoduchý. Struktura hlasů v Evropském parlamentu spíše odráží počet obyvatel a návrh evropské ústavy na ní nic nemění. Jiný mechanismus se prosazuje při hlasování v Radě, kde se rozhoduje podle tzv. vážených hlasů a nadpoloviční většiny zemí. Každá země může navíc požadovat ověření, zda schválené rozhodnutí odpovídá přáním zemí se 62 % obyvatel Unie.

 

Tabulka 1. Počty hlasů v Radě podle Smlouvy v Nice a návrhu evropské ústavy

 

Hlasy v Radě podle Nice

Obyvatelstvo

Relativní zisky a ztráty

 

A. Absolutně

B. Relativně

C. Absolutně (mil.)

D. Relativně

E. Poměr D/B

Německo

29

9,0%

82,5

18,1%

2,01

Francie

29

9,0%

61,4

13,5%

1,50

Velká Británie

29

9,0%

59,5

13,0%

1,44

Itálie

29

9,0%

58,2

12,8%

1,42

Španělsko

27

8,4%

40,3

8,8%

1,05

Polsko

27

8,4%

38,8

8,5%

1,01

Nizozemí

13

4,0%

16,2

3,6%

0,9

Řecko

12

3,7%

11,0

2,4%

0,65

Česká republika

12

3,7%

10,2

2,2%

0,59

Portugalsko

12

3,7%

10,2

2,2%

0,59

Belgie

12

3,7%

10,1

2,2%

0,59

Maďarsko

12

3,7%

9,9

2,2%

0,59

Švédsko

10

3,1%

9,0

2,0%

0,65

Rakousko

10

3,1%

8,1

1,8%

0,58

Dánsko

7

2,2%

5,4

1,2%

0,55

Slovensko

7

2,2%

5,4

1,2%

0,55

Finsko

7

2,2%

5,2

1,1%

0,5

Irsko

7

2,2%

3,9

0,9%

0,41

Litva

7

2,2%

3,7

0,8%

0,36

Lotyšsko

4

1,3%

2,3

0,5%

0,38

Slovinsko

4

1,3%

2,0

0,4%

0,31

Estonsko

4

1,3%

1,4

0,3%

0,23

Kypr

4

1,3%

0,6

0,1%

0,08

Lucembursko

4

1,3%

0,5

0,1%

0,08

Malta

3

0,9%

0,4

0,1%

0,11

CELKEM

321

100,0%

456,2

100,0%

1

Pramen: Přístupová smlouva, návrh evropské ústavy, výpočty autor.

 

Tabulka ukazuje rozložení hlasů v Radě podle přístupové smlouvy (Smlouva z Nice bez Rumunska a Bulharska). Vidíme, že Německo, Británie, Francie a Itálie mají shodně po 29 hlasech (9 % hlasů v Radě), ČR spolu s Maďarskem, Portugalskem, Belgií a Řeckem 12 hlasů (3,7 % hlasů v Radě). Kdyby byla přijata evropská ústava, zvýšily by výrazně velké země své podíly. Německo by posílilo podíly na hlasech v Radě na dvojnásobek (18 %), Francie na 13,5 %, Velká Británie na 13 %, Itálie na 12,8 %.

Pokud spočítáme podíly hlasovacích podílů v Radě podle evropské ústavy a dnešního stavu, dojdeme k překvapivým závěrům. Přestože Španělsko a Polsko patřily na mezivládní konferenci v prosinci 2003 k nejtvrdším zastáncům systému hlasování podle Smlouvy v Nice, obě země by po přijetí evropské ústavy svůj procentní podíl na hlasech v Radě v podstatě nezměnily, protože již dosavadní stav kopíruje počet obyvatel.

Španělsko by podle počtu obyvatel mělo 8,8 % hlasů v Radě, zatímco dnešní stav jí přiděluje 8,4 %. Podíl Polska se v zásadě nemění (8,5 % místo dnešních 8,4 %). Neochotu Polska a Španělska souhlasit s evropskou ústavou lze proto vyložit spíše jako obavu, že by při sestavování hlasovacích koalic tyto země stály spíše na opačné straně barikády než ostatní velké země.

Menší a malé země by na přijetí evropské ústavy z hlediska hlasovacích vah v Radě naopak jednoznačně prodělaly. Vliv ČR v Radě by v porovnání s dosavadní vahou poklesl o dvě pětiny (2,2 % místo 3,7 %). Osudový by byl rovněž pokles vlivu malých zemí – Slovenska, Irska, Finska, Litvy, Lotyšska. Slovinsko, Estonsko či Kypr by zaznamenaly dokonce propad na třetinu, pětinu či méně než desetinu původního vlivu!

Při vědomí, že právě malé země nejvíce prodělávají na návrhu evropské ústavy, je překvapivé, že řada z nich návrh evropské ústavy (Slovinsko, Maďarsko, ČR) podporovala. To naznačuje, že buď vládnoucí politické elity kladly větší důraz na kvalitativní aspekty rozhodování, nebo neznaly skutečný dopad kvantitativních efektů.

Přerozdělení hlasů je hrou s nulovým součtem. Ačkoli politické preference může mít každá vláda jiné, neutrální kvantitativní analýza ukazuje, že evropská ústava by silně poškodila postavení menších zemí – jak při získávání spojenců pro přijímání rozhodnutí tak při tvorbě blokačních minorit. Odmítnout evropskou ústavu a setrvat u Smlouvy z Nice je pak pro malé země ještě výhodnější než pro Polsko či Španělsko.

 

6. Závěr

Návrh Evropské ústavy, pokud by byl ratifikován všemi členskými státy, by byl nakročením k evropské federaci. Je výhodný pro velké státy, které chtějí v unii dominovat, méně už pro menší státy či země s tradicí relativní samostatnosti (Británie, skandinávské země). Přijetí evropské ústavy by mělo symbolický význam, protože by vznikly vnější znaky umožňující chápat unii jako stát.

Jedna věc je podoba návrhu ústavy, druhá věc je její ratifikace, která bude trvat dlouhou dobu. Přijetí evropské ústavy by znamenalo změnu státoprávního uspořádání daleko závažnější, než byl samotný vstup do EU. Proto je zcela oprávněné požadovat, aby o evropské ústavě rozhodovali občané v referendu. Je to riziko jak pro stoupence tak odpůrce evropské ústavy, ale z hlediska demokratických procedur o postup nejčistší.

Evropská ústava by výrazně omezila suverenitu členských států. Unie by měla jednoho kolujícího prezidenta, jednoho ministra zahraničí, jednu zahraniční politiku (a jednou možná i obranu), jednu hospodářskou a sociální politiku. Vstup do EU byl vzdáním se části své svrchovanosti ve prospěch vyššího, evropského celku. Přijetí ústavy by byl ještě tvrdší: znamenal by definitivní pohřeb státní svrchovanosti České republiky.

 

Literatura:

Baldwin, R. – Widgren, M.: Dilemata hlasovací reformy v návrhu Evropské ústavy: Revue politika 2004, č. 2, s. 26-32.

Bednář, M.: Evropanská tyranie: Praha, CEP 2003.

Fiala, P. – Pitrová, M.: Evropská unie: Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2003.

Janáčková, S.: Ústava pro centralizovanou, přeregulovanou Evropu: Newsletter CEP, září 2003, s. 1-2.

Loužek, M.: Rozšiřování EU z pohledu teorie veřejné volby: Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2004.

Mach, P.: Úskalí evropské integrace: Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku 2003.

Machover, M. - Felsenthal, D. S.: Analysis of QM Rules in the Draft Constitution for Europe: London, London School of Economics and Political Science – Centre for the Philosophy of the Natural and Social Sciences 2003.

Návrh evropské ústavy s komentáři. Sborník textů CEP č. 28/2003.

Preston, C.: Enlargement and integration in the European Union: London, Routledge 1997.

Richardson, J.: European Union. Power and Policy-Making: London, Routledge 2001.

Smlouva o založení Ústavy pro Evropu (konsolidované znění po jednání mezivládní konference 25.6.2004, www.euroskop.cz).

 

 

Publikováno: Loužek, M.: Nebezpečná evropská ústava. In: Fajmon, H. (ed.): Cesta České republiky do Evropské unie: Brno, CDK 2004, s. 136-147. Současně prezentováno na konferenci „Zpátky do Evropy – 15 let poté“ v PSP ČR 9.11.2004.

4070 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Pozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouSpolečnost Enes Fleisch, spojována s halal porážkami, začala pracovat přes odpor místní radnice na vybudování vjezdu, který nutně potřebuje pro zřízení jatek v bývalém klatovském masokombinátuVáclav Havel pomáhal Georgi Sorosovi v budování celosvětové globalistické sluníčkářské diktatury elitEkoalarmisté v EU vylobovali novinku: Od ledna končí benzín Natural 95, bude nový ekologický, který může zničit auto a zvýšit spotřebuBrutální bitka s lopatami mezi romskými a ukrajinskými dělníky. Podívejte se

euServer.cz

Politicko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“Zpěvácké vystoupení zpěváka Hutky, kterou trapnost na Letenské pláni vygradovala až k transcendentnu...

ePortal.cz

Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmoZměny zákonů z dílny ministerstva vnitra prospívají ČSSD a nikoliv občanům

Eurabia.cz

Kuba bombasticky oslavila své 500-letíDav soudruhu z pražské kavárny chtěl lynčovat v Praze Klause mladšího

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Byla to revoluce? Studená sprcha od Klausovy ekonomky. I pro Pavla RychetskéhoZbořil: Milion chvilek vyzval ke státnímu převratu? ČT je součást protistátní akce
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění