reklama

Exdiplomat a odborník na islámské země o roli Usámy bin Ládina: Vláda USA otevřela dveře džihádu. Největší islámští fanatici dostali od CIA nejlepší výcvik a nejvíce zbraní. Izrael dodával zbraně pro džihád

Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 20.11.2018 | Rubrika: Rozhovory
Usáma

ROZHOVOR „Mohli bychom hovořit o zázraku, pokud by bin Ládin neměl přímé kontakty s americkou CIA. Ta byla ve styku se všemi vůdci mudžáhidů a mnozí z nich včetně Hekmatjára byli podle řady autorů přímo jejími agenty. Americkým službám byl bin Ládin přirozeně dobře znám, řada jeho příbuzných žila a podnikala ve Spojených státech, měli diplomatické pasy,“ říká exdiplomat a odborník na islámské země Miroslav Belica, který o válkách v v Afghánistánu napsal knihu Praha na hřbitově metropolí

Praha na hřbitově metropolí

 

Pokud částečně shrnu první polovinu vaší knihy o Afghánistánu Praha na hřbitově metropolí, která se týká událostí okolo sovětské invaze, tak tam píšete o tom, že vlastně Sovětský svaz si ani nepřál, aby místní marxisté převzali moc, protože dobře vycházel s režimem krále i prezidenta Daúda – politika Moskvy byla více než ideologická spíše reálpolitická. Dále, že USA a CIA podporovaly a financovaly mudžáhidy ještě před tím, než Sovětský svaz na konci roku 1979 Afghánistán okupoval … Je to tak?

Dobové prameny svědčí o tom, co jste právě uvedl. Celá kniha vůbec důsledně vychází z nově zpřístupněných dokumentů, studií a svědectví. Na vaši hutnou úvodní otázku musím ale odpovědět trochu podrobněji.

Prosím…

Takzvaná dubnová revoluce roku 1978, fakticky krvavý vojenský převrat, který provedli afghánští marxisticky orientovaní mladí armádní důstojníci, Moskvu ve skutečnosti zaskočil. Hlavním zájmem Kremlu vždy bylo udržet Afghánistán (stejně jako například Finsko) jako neutrální, pokud možno spřátelený stát. Otázka společenského, státního řízení byla podružná. Nyní stál Kreml před rozhodnutím, zda nové lidi v Kábulu, ortodoxní komunistickou stranu s méně než desetitisícovou členskou základnou, podpořit či ponechat vývoj nejistému osudu. Kreml se rozhodl pro podporu, patrně v očekávání rozumného postupu nových lidí v čele Afghánistánu. Ti ale nastolili tvrdý socializační kurz, radikální pozemkovou reformu, proti jejímuž násilnému prosazování se postavil pod vlivem více než dvou stovek tisíc místních islámských duchovních téměř celý afghánský venkov. Tisíce Afghánců prchaly do sousedního Pákistánu ke svým paštunským příbuzným nebo do utečeneckých táborů. Již dříve našla útočiště v Pákistánu téměř celá generalita svrženého afghánského krále. Zároveň třeba připomenout, že paštunské kmeny žijí v obou zemích a že Pákistán této skutečnosti od svého vzniku průběžně využíval k zasahování do afghánských věcí.

Situaci zkomplikoval i vývoj v druhé sousední zemi, v Íránu. Tam na přelomu roku padl proamerický šáhův režim a moci se chopila koalice šíitských duchovních a revolučního studenstva. Nový radikální režim v Teheránu představoval výzvu nejen pro Spojené státy, ale i pro Sovětský svaz a přirozeně i pro Kábul. Další směřování doposud geopoliticky nepříliš významného Afghánistánu začalo hrát ve vztazích mezi USA a SSSR významnou roli. Americká ambasáda v Kábulu psala v srpnu 1979 do Washingtonu, že vyšším zájmům Spojených států by posloužil pád afghánského režimu, a to bez ohledu pro budoucí sociální a ekonomické reformy v Afghánistánu. Ale už měsíc před tím, přesně 3. července, podepsal americký prezident Carter dvě rozhodnutí zformulované jeho bezpečnostním poradcem Zbignewem Brzezińským. Těmito akty zmocnil Carter CIA k aktivitám v zahraničí a v zahraničních médiích s cílem podpořit afghánské vzbouřence (mudžáhidy). V propagandě měl být režim v Kábulu prezentován jako loutka Moskvy, i když skutečnost je spíše taková, že kábulští komunisté manipulovali Moskvou. Kreml nakonec zvolil osudové rozhodnutí vojensky v Afghánistánu intervenovat.

Takže shrnuto a podtrženo. Přesně půl roku před sovětskou okupací Afghánistánu (Sověti tam vstoupili poslední prosincový týden 1979) začala afghánské ozbrojené opozici přicházet přísně utajovaná americká pomoc včetně vojenské. Již před ozbrojeným zásahem Moskvy se v pákistánských utečeneckých táborech nacházelo přes tři sta tisíc běženců, z nichž se rekrutovali mudžáhidé. Deset let na to se Brzeziński novinářům Counter Punch chlubil tím, že mudžáhidy uvedl na scénu právě on a Jimmy Carter a že oni zatáhli Moskvu do afghánské bažiny. Obrazně můžeme shrnout, že v létě 1979, pár měsíců před sovětskou invazí, otvírala tehdejší administrativa USA dveře džihádu do 20. století.

Proč vlastně USA, Saúdové, Pákistánci a další podporovali proti Sovětům a marxistům nejradikálnější islamisty, nikoli umírněnější opozici?

Americký autor Steve Coll píše, že už v dubnu 1979 požádalo velvyslanectví USA v Islamabádu pákistánské činitele o vyjádření, které afghánské povstalecké organizace budou schopny co nejvíce efektivně využít americkou pomoc. Pákistánská tajná služba Inter-Services Intelligence (ISI) doporučila svůj letitý kontakt islamistu Gulbuddína Hekmatjáru, a jeho Hizb-i Islami. Časem se okruh afghánských recipientů rozšířil, vždy ale platila úměra, že největší fanatici dostávají od CIA nejlepší výcvik a nejvíce zbraní.

Pár týdnů po vstupu Rudé armády do Afghánistánu byl uveden do chodu velmi efektivní, přísně tajný mechanismus, kdy Spojené státy a Saúdská Arábie napůl poskytovaly finance na nákup výzbroje sovětské provenience, kterou pak pákistánská ISI předávala jednotlivým organizacím mudžáhidů. Podrobně tento mechanismus později popsal šéf afghánské sekce ISI penzionovaný brigadýr Mohmmad Yousaf v knize The Bear Trap.

Jak to bylo s Usámou bin Ládinem a CIA? Měl kontakty přímo, nebo jen přes spojeneckou tajnou službu Pákistánu, která kooperovala s USA?

Celou pravdu se asi jen tak brzy nedovíme. O operaci CIA na podporu protikomunistických mudžáhidů s názvem Cyklón probleskovaly v médiích před 11. zářím 2001 alespoň dílčí informace. Později a až do dnešního dne jsou všechny zmínky o ní z internetového prostoru systematicky odstraňovány.  Příslušníci zpravodajské komunity USA hovoří o Usámovi bin Ládinovi jen jako o malé rybě a tvrdí, že kontakt s ním udržovala výhradně pákistánská ISI.

Faktem je, že počátkem roku 1980 šéf saúdské rozvědky princ Turkí jmenoval tehdy dvaadvacetiletého Usámu bin Ládina reprezentantem Rijádu pro afghánský džihád. V praxi to znamenalo, že měl bin Ládin na starost takzvané „arabské Afghánce“, tedy neafghánské mudžáhidy.  Byli to jacísi novodobí interbrigadisté z arabských, muslimských i dalších zemí, boží bojovníci militantního islámu, oddaní věci teroru. Mnozí z nich ale byli verbováni i ve Spojených státech, z místních muslimů. Bin Ládin koordinoval jejich výcvik, financování, bojové nasazení, stavěl pro ně úkryty a cesty.

Názorově i lidsky měl tento muž nejblíže k Hekmtjárovi, s nímž arabští Afghánci, kterých celkově bylo asi 35 tisíc a kteří pocházeli ze čtyřicítky zemí, podnikali bojové akce. Mohli bychom hovořit o zázraku, pokud by bin Ládin neměl přímé kontakty s americkou CIA. Ta byla ve styku se všemi vůdci mudžáhidů a mnozí z nich včetně Hekmatjára byli podle řady autorů přímo jejími agenty. Americkým službám byl bin Ládin přirozeně dobře znám, řada jeho příbuzných žila a podnikala ve Spojených státech, měli diplomatické pasy. Když přijela americká obchodní delegace v roce 1981 do Rijádu, ministr obrany a letectví princ Sultán bin Abdulazíz jim rodinu bin Ládinů doporučoval jako ty, co učinili pro království tolik dobrého.

Na první pohled je poněkud překvapivé, že protisovětským islamistickým mudžáhidům dodávaly zbraně Izrael a komunistická Čína…

Jen na první pohled. Po pádu íránského šáha přišly Spojené státy o výzvědné stanice, které monitorovaly sovětské komunikace a starty raket v oblasti Tjuratam. V průběhu léta 1979 zaznamenaly vztahy mezi Čínou a USA, dvěma nedávnými arcinepřáteli, dramatickou změnu. Byly povýšeny na strategické partnerství, obě země začaly intenzivně spolupracovat ve vojenské oblasti. Tmelem se stalo nepřátelství k Moskvě. V rámci takzvaného opatření na posílení důvěry se partneři dohodli vedle prodeje amerických družic a monitorovacích zařízení na vybudování sofistikovaného odposlouchávacího stanoviště v provincii Sinkiang oproti sovětské Střední Asii, které mělo monitorovat sovětské komunikace a kosmodrom. Výzvědné informace pak měly obě země sdílet společně. Vedle toho ovšem Čína podporovala afghánskou opozici i z důvodu represí Kábulu proti afghánským Hazarům, které Peking považoval za blízký národ a oblasti obývané Hazary za tradiční zónu svého vlivu.  Dnes je jedním z hlavních problémů Číny právě boj s islámskými extremisty v oblasti Sin-Ťiang při hranici s Afghánistánem.

Pokud jde o Izrael, vést islámský džihád zbraněmi pocházejícími z této země se možná mohlo zdát jako paradox. Islámští sponzoři se ale tvářili, jako že o tomto zdroji nevědí. Nebo jim ho Američané zatajovali. Izrael dodávané zbraně ukořistil během své invaze do Libanonu a byl rád, že je může muslimům na jejich svatý boj prodat…

Praha na hřbitově metropolí

 

***

PhDr. Miroslav Belica (*1952) Arabista. Problematikou Blízkého východu se zabývá čtyři desetiletí. V tomto regionu prožil v řadě diplomatických funkcí téměř patnáct let. Shodou okolností působil právě v těch zemích, které dnes, po vnější intervenci, čelí zhroucení – v Sýrii, Libyi a Iráku. Až do roku 2004 působil na ministerstvu zahraničí jako zástupce ředitele odboru OSN a odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci.

Zkušenosti z Iráku, kde v letech 1996–2001 pracoval jako vedoucí zastupitelského úřadu ČR, shrnul v knize Co nezavály písky Mezopotámie (2011), kterou napsal společně se synem Tomášem Belicou. V titulu Naši lidé v Kaddáfího Libyi, který získal ocenění Klubu autorů literatury faktu, rekapituloval angažovanost bývalého Československa v této zemi a vylíčil tragický příběh svržení libyjského režimu, které uvrhlo zemi do chaosu.       

Autor se zaměřuje na problematiku nárůstu islámského fundamentalismu a terorismu v návaznosti na násilnou likvidaci sekulárních režimů a na prosazování západních vzorců v tradičních společnostech.

 

Klíčová slova: komunismus  | islám  | Rusko  | USA
1344 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Šokující. Babišova vláda podpořila dokument podporující přerozdělování uprchlíkůDrsné. Západní liberální demokracie v praxi. Co se stane, když chodíte v Paříži s jarmulkou? Podívejte seDětský psycholog, rodinná terapeutka, analytička, právník nebo ekonomka. Jak renomovaní odborníci vidí přijetí zákona o stejnopohlavních manželstvích? V tomto dokumentu zaznívají opravdu důležité věci...Radikální islamisté využívají k získání vlivu i jiné prostředky než terorismus. Tato mocná muslimská organizace rozšiřuje svůj vliv v Evropě přes různé nadace a spolkyKdyž nás nemohou zakázat, tak se nás snaží ekonomicky zlikvidovat…

euServer.cz

Tomáš Halík udělí KSČM vyznamenání...BIS škodí zájmům ČR a našich spojenců

ePortal.cz

Švédům antisemitismus prostě sedí. Začalo to už za Olofa PalmehoAlternativní server ePortal.cz, který za vás bojuje proti politické korektnosti, multikulturalismu a genderismu, se ocitl na hraně propasti. Bez vaší finanční pomoci po 15 letech existence skončíme

Eurabia.cz

Alexis de Tocqueville kriticky o islámuHnutí žlutých vest požaduje vystoupení z EU, NATO a eurozóny!

FreeGlobe.cz

Levičák Schwarzenegger se oddává tradičnímu pokrytectví (+ vide, foto)Žluté vesty ve Francii: Protesty se mění v bezmocný vztek. Nekonečně ponížený národ

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

eOdborar.cz

Protesty ve Francií a nepochopení vládnoucích elit jejích příčinEkoteroristé slaví úspěch. Belgie se dostala na úroveň Afriky. Nejde pravidelně elektrický proud ...

ParlamentniListy.cz

Horáček odhalil pikantnosti ze zákulisí prezidentské kampaně: Na velkoplošnou obrazovku s Drahošem se díval jeden člověk. Vítačka Vášáryová nám ubírala hlasy...Po rozhovoru Zemana v ruské televizi vláčeli prezidenta bahnem. Teď ale dostali výprask oni. Známá tvář z minulé Sněmovny tvrdě účtuje
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění