Lisabonská reforma, Putinova demokracie a evropský fatalismus

Autor: Petra Kuchyňková | Publikováno: 29.11.2007 | Rubrika: Politika
EU otaznik

Říjnový neformální summit v Lisabonu přinesl ovoce očekávání, ba možná je i předčil. Potvrdil tak již párkrát prověřenou pravdu, že (nejen) v EU nelze dát na první dojem. Čím neformálnější setkání hlav států a vlád, tím fatálnější rozhodnutí na nich obvykle padají. "Stará dobrá" tradice tančících kongresů Evropy, pravda, posunutá do trochu línější a méně lesklé podoby.

Okolo půlnoci místního času spatřila světlo světa konečná verze návrhu dlouho očekávané revize primárního práva EU, kterou navíc genius loci zbavil nepříliš sympatického názvu "reformní smlouva" a překřtil ji, jak se na základní dokument Unie sluší. Budeme tedy mít co do činění se Smlouvou z Lisabonu. Způsob její přípravy (na počátku Berlínská deklarace se závazkem provedení revize primárního práva do voleb do Evropského parlamentu v roce 2009, následně velmi podrobný mandát pro mezivládní konferenci, jehož bází byly platná Smlouva z Nice a někdejší ústavní smlouva, a pak blesková, dvouměsíční práce mezivládní konference) až ironickým způsobem zpečeťuje obavy spojované už s ústavní smlouvou: že primárněprávní změny v EU postupují v stále rychlejším sledu a mají stále radikálnější charakter. Co v tomto případě říci o smlouvě, která si vypůjčuje většinu "obávaných" změn někdejší euroústavy, škrtá na první pohled křiklavou státoprávní symboliku a tváří se jako standardní revize smluv o Evropském společenství, Euratom a Evropské unii?

Lisabonská smlouva má v sobě prvky různých variant řešení patové situace, do níž se unijní institucionální reforma dostala po francouzském a nizozemském referendu o euroústavě. Na otázku "co dělat?" měli architekti změn z bruselských institucí a členských států odpověď v podobě roztomilého termínu "cherry-picking", což by bylo možné do češtiny přeložit jako "vybírání třešniček" z někdejšího textu euroústavy, jejich roubování na stávající primární právo a odstraňování nejkontroverznějších prvků (ale pokud možno se zachováním původní esence). A také jednání o nové smlouvě již v počtu dvaceti sedmi států, tedy s plným zapojením i těch, kdo na někdejším konventu o euroústavě ještě neměli plnohodnotný hlas.

V textu Lisabonské smlouvy se tyto charakteristiky dost jasně odrážejí. Jen namátkou: podobně jako v ústavní smlouvě i zde Evropská unie získává právní subjektivitu a nahrazuje Evropská společenství, což není jen změna nominální, ale i změna s příslušnými komunitarizačními dopady na některé oblasti (hlavně u pozůstatků někdejšího třetího pilíře zahrnujících spolupráci soudních orgánů v oblastech trestního i občanského práva, spolupráci policejních a vyšetřovacích orgánů, společnou politiku v oblasti ilegální i legální migrace apod.). Kontroverzní katalog Charty základních práv sice není přímo součástí smlouvy jako u euroústavy, smlouva jí však explicitně dává stejnou právní sílu jako primárnímu právu. Stejně tak princip přednosti práva EU před právem členských států, navíc s odvoláním na precedenční sílu judikatury Evropského soudního dvora, není zmíněn přímo v textu, ale v doprovodných protokolech, jež jsou však integrální součástí smlouvy.

Hlasování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů a spolurozhodování Evropského parlamentu (tedy posílení nadnárodního principu v rozhodovacím mechanismu) se rozšiřuje do dalších oblastí. Krom již zmiňované justiční a policejní spolupráce je to například i energetika, některé oblasti sociální politiky či oblast tzv. doplňkových a koordinačních pravomocí EU, kam spadá i vzdělání, kultura, veřejné zdraví "v případě boje proti přeshraničním zdravotním hrozbám" či civilní ochrana. Systém dělby kompetencí mezi EU a členské státy je v podstatě totožný s tím, jejž obsahoval již návrh ústavní smlouvy, včetně jejich vymezení, snad s výjimkou sdílených kompetencí, kam byl za podpory ČR prosazen jeden z prvků tzv. obousměrné flexibility (možnost iniciovat zrušení stávajících legislativních aktů EU na žádost jednoho či více členských států, avšak s konečným rozhodnutím v nadnárodní Komisi). Společná zahraniční a bezpečnostní politika má zahrnovat i budování společné obrany.

Institucionální změny podobně jako v ústavní smlouvě počítají s odebráním komisaře některým zemím a rotačním principem, zavedením funkce předsedy Evropské rady a posílením pravomocí vrcholného zástupce pro zahraniční a bezpečnostní politiku, s ukončením vážení hlasů v Radě, které nadhodnocuje menší státy, a plným uplatněním populačního kritéria (i když s přechodným obdobím do roku 2017, kdy lze hlasovat oběma způsoby; Poláci navíc částečně prosadili svoji představu tzv. ioanninského kompromisu, týkajícího se blokační menšiny států, která je příliš malá na odmítnutí sporných legislativních návrhů, ale může pozdržet rozhodovací proces a iniciovat další jednání).

Zjevné posílení nadnárodních orgánů Lisabonská smlouva částečně kompenzuje větším zapojením národních parlamentů do rozhodovacího procesu, především ve smyslu posílení jejich blokační funkce a možnosti nejen rozšiřovat, ale i omezovat kompetence EU v rámci změn primárního práva. Což se však nevztahuje na rozšiřování kvalifikované většiny a spolurozhodování Evropského parlamentu beze změny smluv, pouhým jednomyslným rozhodnutím Evropské rady, tedy na spornou generální "překlenovací klauzuli", jež ve smlouvě zůstala coby "dědictví" euroústavy (nevztahuje se pouze na obranu a bezpečnost, jinak na všechny oblasti, v nichž se prozatím uplatňuje jednomyslnost či pouhá konzultace Evropského parlamentu).

To jsou jen nejdůležitější (systémové) změny, které Lisabonská smlouva oproti platnému primárnímu právu přináší. "Křest ohněm" sporů o euroústavu způsobil, že minimálně v odborné veřejnosti a politických kruzích (na národní i evropské úrovni) není nápadná podobnost smlouvy s euroústavou zamlčována a překrývána ústavním symbolismem. Fatalistická pobídka ve smyslu nutnosti přijmout dokument v zájmu vyšších cílů obrany evropské demokracie a budování společné Evropy byla nahrazena "pragmatismem", který říká: "Smlouvu musíme přijmout jako maximální možný kompromis. Nic jiného na stole není a nebude." Je otázkou, co je lepší. Zda exaltovaná hra, či vyložení karet na stůl přiznávající určitou beznaděj. Ostatně ještě není všem dnům konec. Lidové hlasování o smlouvě pravděpodobně proběhne v Irsku, podobnou variantu mají na stole (s větší či menší ochotou) i vlády Británie a Dánska. Pochybnosti vyjádřilo Nizozemí, jiné státy (včetně ČR) předkládají smlouvu ústavním soudům či to zvažují. Třeba to dopadne jako s euroústavou v roce 2005.

V EU, která dnes tančí za jednacími stoly po svém, dostává debata o "demokratickém" charakteru prosazovaných změn někdy až bizarní rozměr. To když se najednou obhájci referenda o Lisabonské smlouvě a odpůrci "nedemokratické cesty" jejího prosazování stávají takové postavy jako Valéry Giscard d´Estaing, považovaný za hlavního autora ústavní smlouvy.

Korunu všemu nasadil ruský prezident Putin. V Portugalsku se v říjnu totiž odehrál ještě jeden summit: poněkud stranou zájmu se vůdci evropských států naposledy sešli se současným vládcem Kremlu. Zde se zase tančilo trochu jinak - mezi vejci slov, která předvolební Putin vysílá střídavě do Bruselu a Ruska. Aby se zastřela skutečnost, že "rozlučkový" summit konkrétní výsledky nepřinesl, že přetrvávají rozpory v otázce podmínek investičního přístupu ruského státního plynárenského monopolu na evropský trh v souvislosti s procesem liberalizace trhu s energiemi i v mezinárodněpolitických otázkách, stala se hlavním výstupem Putinova nabídka na zřízení Ruskem financované organizace pro monitoring demokracie v EU a jejích členských státech. Když mohou (nejen) Evropané kritizovat a prověřovat demokracii v Rusku, může i samo Rusko, dostatečně bohaté nejen jako investor v Evropě, sponzorovat prověřování kvality demokracie v EU. Překvapení Evropané se zmohli pouze na konstatování, že jde o zajímavý nápad. Originální osten vůči zastírání skutečných principů vládnutí v politickém systému EU? Troufalý důkaz nebezpečné inflace významu kdysi důležitých slov z úst někoho, kdo svůj stát nazývá "suverénní demokracií"?

Dění v současné Evropě může vyvolávat úsměv, který mrzne při uvědomění si souvislostí. Může vyvolávat pocit fatalismu a beznaděj. A je zde i naděje "věčných optimistů", že "to" přece nějak dopadne. Beznaděj s přívlastkem "evropská" koneckonců nebývá pro "postmoderního" Evropana, orientovaného primárně na sebe a na svůj život, nejtěžším břemenem.

Revue Politika, 9/2007

3007 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Apokalypsa se blíží pro jednu samostatnou kategorii - finančníky. Světová ekonomika alespoň dvojnásobně prudce splaskneAgent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituályCírkev kráčí ke své zkáze. Byla infiltrovaná komunistyEvropská unie je od základu špatný koncept. A platí na něj základní poučka: i špatné věci jsou schopny vývoje. Vyvíjejí se však vždy v ještě horšíKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Pro koho to čučkař Koudelka z BISu vlastně pracuje? Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěnyUž jste viděli, jak se ztrapnila Vášáryová? Blaha rozdrtil video americké ambasády o 17. listopadu

ePortal.cz

Pokud bude Česká televize nadále vysílat podobné propagandistické paskvily jako s Václavem Moravcem, Rychetským a Čaputovou, poženou je lidé svinským krokemUž i u nás przní duše dětem zpovykaní šílenci z politických neziskovek, které zločinní levicoví politici vpustili do našich škol. Je třeba to zastavit, dokud je čas!

Eurabia.cz

Údajně mu je 16, ale vypadá na 40! Tohle jsou ti dětští uprchlíci političky KDU-ČSL?Pozvánka na konferenci do českého parlamentu: Pronásledování křesťanů v 21. století

FreeGlobe.cz

Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Hamáček toho má už dost. Bouchl do stolu a odhalil, jak je to se „syrskými sirotky“ z Řecka: Sedmnáctiletí Pákistánci a Afghánci. Bezpečnostní riziko pro naši zemi!Doufám, že mě chvilkaři vyslyší... Michael Kocáb předložil, co mají nově žádat. Dosud nezaznělo a je to velké
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění