Německá hrozba dnešku

Autor: Rodney Atkinson | Publikováno: 6.5.2005 | Rubrika: Politika
Bolšnac 10

Americká novinářka Dorothy Thompsonová strávila spoustu času v Německu v roce 1940 otázkami nacistickým teoretikům, týkajících se jejich plánů pro Evropu. V Herald Tribune z 31. května 1940 napsala:

"Němci počítají s politickou mocí následující ekonomickou moc. Územní změny se jejich plány neovlivňují, protože v budoucnu nebude žádná "Francie" nebo "Anglie" jinak než jako jazyková skupina. Málo bezprostřední pozornosti je věnováno politické organizaci … Žádný národ nebude mít kontrolu nad svým finančním nebo ekonomickým systémem nebo nad poplatky.“

Nelze si představit lepší popis současných německých plánů pro Evropskou unii (jak je chápána Maastrichtskou dohodou podepsanou britskou vládou).

Koncem 40. a počátkem 50. let bylo mnoho dobře postavených nacistických organizací v Evropě, speciálně v Madridu a ve Stuttgartu. Americký spisovatel T.H. Tetens provedl podrobnou analýzu jejich tvorby. Napsal:

"Nacistická teorie po druhé světové válce tvrdila, že pokud Německo ztratí svoji svrchovanost, bude těžké přemluvit ostatní národy k postupu, při kterém se též oni vzdají své svrchovanosti. … Německo ztratilo své území a pověst, ale bude brzy vydělávat na Evropské unii.“

Mezi americkými politickými seniory z 50. let je mnoho těch, kdo vidí, že Clintonova administrativa tomu dnes odmítá porozumět. Senátor Hickenlooper řekl během slyšení před Zahraniční komisí kongresu v březnu 1992:

"Francouzi, Britové a Italové si mysleli, že pokud vezmou Německo do poměrně integrované Evropy … německý průmysl zcela převládne v hospodářství Evropy a zbytek z nich budou hospodářskými satelity Německa během 10 let. Během 10 let tak Němci získali mírovou cestou to, co nezískali během dvou válek. "

Přirozeně následující tržní ekonomika byla založena na EHS kombinovaném s rozdělením Německa mezi komunistickým východem a kapitalistickým západem, což bránilo politické integraci a převládnutí Německa, čehož se Západní Evropa obávala. Ale od smlouvy o jednotné Evropě z roku 1986, Maastrichtské dohody z roku 1992 a sjednocením Německa pod vedením agresivního zastánce evropské integrace kancléře Kohla začalo politické převládnutí 80. milionů Němců v institucích EU. Záměr rozsáhlé hospodářské, politické a sociální intervence německých

politických vůdců již způsobilo nebezpečné napětí jak v Německu, tak v celé Evropě. Celý základ etatistické, intervencionistické a protekcionistické Evropy, který byl základem snahy Němců - a mnoha Francouzů - od konce 19. století byl nyní obnoven pod pláštíkem "Evropy". Není snad nutno říkat, že "Evropské" společenství za pomoci různých kejklí, lží, podvodů a z toho vyplývajícího politického protekcionismu těm, kdo zůstali mimo, ale Brusel, Bonn a Paříž věří, že přemluví mnoho dalších národů ke vstupu do "Unie". Jakmile jednou lákadlo podpor a zdánlivého "volného obchodu" zláká naivní národy západní Evropy a zbídačené národy východní Evropy do Evropské unie, a potom etatistické a protekcionalistické jádro upevní svou politickou kontrolu a únik nebude možný. Navíc, až bude redukován počet svrchovaných volně obchodujících národů, jádro EU vyloučí logiku spojení národů MIMO unii. A nezbudou žádné pochybnosti nebo výhrady k jejich koncepci mocenského bloku.

Před první světovou válkou Německo plánovalo vytvoření Celoevropského sdružení uhlí a oceli. Po první světové válce se pokoušeli o ustavení Evropského ocelářského kartelu; v roce 1940 po porážce Francie Hitler a kolaborantský režim ve Vichy (v němž hrál Francois Mitterand významnou roli) založil spojený průmyslový sytém. Po druhé světové válce byl tento systém zformován na základě Evropského sdružení uhlí a oceli, které se opět stalo jádrem Evropského hospodářského společenství vytvořeného v roce 1956 Římskou dohodou. EHS tedy nepředstavovalo jasné překonání minulosti a krok k liberálním internacionalistické budoucnosti, ale spíše logické a politické pokračování "kontinentálního systému", který byl německým cílem již v prvé polovině 20. století.

Německá porážka ve dvou světových válkách - s významnou pomocí liberálně volně obchodující a demokratické Ameriky - dovolila svobodným národům rozkvět v Evropě. Bylo to Atlantistické NATO, které chránilo křehké demokracie a mladé parlamenty v poválečné západní Evropě. Byly to britské a americké pojetí demokratické odpovědnosti, konstituční právo, nepolitičnost práva a mezinárodní volný obchod, které se staly základem evropské prosperity a politické stability.

Příčinou tohoto míru byly pouze svobodné národy, které se společně bránily supernacionalistickému, imperialistickému, protekcionistickému mocenskému bloku, který se nacistické Německo, fašistická Itálie a kolaborantská Francie chystaly vytvořit. Ale nyní pozorujeme znovuvytvoření evropských institucí se všemi charakteristikami fašistické Evropy. Je tu rostoucí anti-americké a anti-britské cítění jak ve Francii, tak v Německu. Obchodní a sociální dohody jsou dělány pod okázalým vlivem zákona a tedy beztrestně. Jsou skládány falešné sliby demokracie a tržních sil, ale potom politika a stát prosazují svou vůli na úkor průmyslové konkurence a svobodných spotřebitelů.

Itálie nestoudně ignoruje všechna pravidla pro produkci mléka, je pokutována asi 1 300 librami a odmítá platit, když hrozí zablokováním celého rozpočtu ES. Role práva je zpochybňována je jim odpuštěno 500 milionů liber původně nařízené pokuty.

Francie, Německo, Itálie a Španělsko pokračují v mohutné státní podpoře produkce uhlí, oceli, počítačů a letadel, čímž ničí britské společnosti a pracovní místa v těchto sektorech v míře, na kterou by byl Hitler pyšný. Evropská komise, která by měla podporovat volný obchod a roli práva, je, podobně jako Spojené království, přehlasována v Radě ministrů. Jinými slovy, celý smysl Dohody o jednotné Evropě, jak byl představován paní Thatcherové Geoffrey Howem a jinými (tj. že většinové hlasování ZVÝŠÍ vliv tržních sil a volného obchodu) bylo postaveno na hlavu. Takové hlasování teď převažuje liberály a zastánce volného obchodu a vytváří sklerózu státních podpor, dumpingu a protekcionismu.

Britským společnostem dovážejícím hedvábí z Číny bylo Evropskou komisí vyhrožováno zákazem dalšího dovozu. Tyto pravidla platí i pro jiné země ES, ale byla prakticky obcházena nebo ignorována. Když psal premiérovi, výkonný ředitel firmy jejíž existence byla ohrožena, řekl:

"Němci, když jim byla předkládána nová pravidla týkající se hedvábí konstatovali, "že nerozumí textu" a ignorovali je... Španělé dovážejí hedvábí přes Kanárské ostrovy... Francouzi si vykládají tato pravidla podle potřeby".

Bylo doporučeno, aby se Britové naučili "ohýbat" pravidla ES stejně jako to dělají jiné národy a společnosti. Je tu zdánlivě určitá představa o "úměrnosti" při aplikaci zákona - že pokud použití zákona přináší ztráty neúměrné původnímu záměru zákona, potom má být ignorován! Není snad zapotřebí říkat, že to je recept pro chaos a ilegalitu. Takový přístup povede rychle od okrajového případu k celému právnímu systému.

Pouze díky v základech fašistické organizaci (ve které zájmy sdružení, institucí a státu převáží nad zákonem) mohl úředník Evropského soudu říci americkým novinářům:

"Británie má téměř odosobněné pojetí zákona, takže se slepě podřizují zákonům, i když jim nevyhovují politicky. Téměř nikdo jiný na světě to tak nedá, nedělají to tak ani členské státy."

Tento stručný odstavec by mohl být předmětem mnoha dílů právní, filosofické a politické analýzy, ale tisíce slov by se pouze přidaly k nevěřícímu povzdechu této urážky, že někdo může vyslovit takové věci v demokratické zemi, v Evropě, v posledních letech dvacátého století.

Nicméně ti, kteří žili dlouhou dobu v jiných evropských zemích, nikdy nemyslí jinak a znají příliš dobře, že pojmy jako oddělení mocí, úloha zákona, poctivost (v němčině, francouzštině a italštině nejsou taková slova) nebo svrchovanost veřejnosti jsou velmi dobře stanovené principy. Jednotlivými voliči je opovrhováno v Německu, kde vládnou straničtí aparátčíci a jednotliví poslanci parlamentu si netroufají vyslovit své vlastní připomínky aniž by mysleli na své voliče. Dokonce mnozí němečtí poslanci nemají žádné voliče, protože polovina jej jich volena na základě seznamů a úměrného zastoupení. Jako v tak zvaném Evropském parlamentu, kde, když poslanec zemře, nekonají se ani doplňkové volby. Ve Francii je parlament hračkou v rukách presidenta.

Ale vraťme se k úředníkovi nejvyššího soudu v Evropském společenství - k soudu, který, podle vlastního prohlášení, je z menší části arbitrem, ale z větší tvůrcem nových zákonů (a přepisovatel národních zákonů!). A právě tento úředník nemůže pochopit samý základ zákonnosti - že je apolitický a politické orgány, jako vlády, jsou mu podřízené; a to právě proto, že zákon je "odosobněný" a je respektován a ne otevřen k manipulacím případ od případu. A že dodržování zákonů, ne tváření se slepými, je otevřené, racionální přijímání sociálních omezení svobodnými lidmi.

Řecko (které zastávalo předsednictví v Evropské Unii v první polovině roku 1994) bylo po nějakou dobu ve válečném stavu s jiným evropským státem - s Makedonií. Vytvořili blokádu tohoto státu, což je podle mezinárodního práva válečný akt. Nicméně během předsednictví Řecka v Evropské unii "Evropský soudní dvůr" jednoduše odmítl vystoupit proti Řecku. Jak Evropská komise tak britská vláda apelovali, aby soud vystoupil, ale nemohli pro to nic učinit - stejně jako britská vláda nemůže udělat nic proti svému každoročnímu příspěvku mnoha milionů liber řeckému hospodářství.

Viděli jsme, jak dva řečtí úředníci uvěznění za svou účast při defraudaci kukuřice byli omilostněni a propuštěni z vězení řeckým parlamentem. Jeden se stal jeho poslancem a druhý je hlavou státem vlastněné Attické banky.

Všechny tyto skandály ukazují, jak Francouzsko-Německá dominance v Evropě, která se během míru a války držela fašistického sociálního a hospodářského systému, nyní dosahuje spíše politickou než vojenskou silou zlehčování úlohy práva. To není žádným překvapením pro ty, kteří sledovali jejich politické kšefty během nacismu. Instituce a filosofie EU v průběhu katastrofických 80-tých let bylo ovládnuto myšlenkami Jacquese Delorse, Své politické mládí strávil v organizaci "Compagnons de France", hnutí, které bylo poprvé oficiálně vytvořeno kolaborantským Vichystickým režimem. "Vládnout znamená plánovat" bylo oblíbenou frází Delorse, ztělesnění kolektivistů a kapitalistů, kteří představovali sociálně ekonomický fašismus.

Stejně dominantním byl ve Francii Francois Mitterand, 14 let v úřadu presidenta Francie, kolaborant Vichystického režimu a nositel jeho nejvyšších vyznamenání. Italští politikové, kteří vmanévrovali paní Thatcherovou do federalističtější integrace (za podpory Geoffreye Hovea) byli uvězněni nebo vyšetřováni pro defraudaci a úplatkářství. Byl to starší italský úředník, kdo je zodpovědný za Společnou zemědělskou politiku v Itálii, který spáchal sebevraždu skokem z budovy vedení Evropské komise v Bruselu. V Británii, prointegrační, pro-evropská Konfederace britského průmyslu (CBI) nyní odmítá jako katastrofické vše, co dříve doporučovala, - ačkoliv v současnosti preferuje zrušení libry.

CBI je ovšem prvním hýbatelem ve směru korporativismu a etatismu ve Spojeném království. To oni pozvali Evropského komisaře pro sociální otázky Padraiga Flynna, který vyzval k vytvoření Evropské sociální charty. Jeho následující řeč byla uvedena v Evening Standard 8. 11. 1994:

"... vedoucí obchodníci byli nabádáni ke krokům proti britskému odmítnutí souhlasu s Evropskou sociální chartou v Maastrichtu odmítnutím kolektivních smluv s odbory o kontroverzních otázkách politiky zaměstnanosti. Padraig Flynn, evropský komisař pro sociální otázky, sdělil konferenci, že to vezme iniciativu politikům a předá ji do rukou vedení podniků a pracujícím."

Lepší příklad fašismu v akci si lze těžko představit.

Když britské ministerstvo zahraničí a CBI klesly ještě hlouběji do eurofašistické propasti, jak to bylo naplánováno již dávno, začal se britský lid probouzet. Proud popularity se náhle obrátil proti federální Evropě, proti aroganci korporatismu a proti státem ovládaným ekonomickým a finančním manipulacím, během nichž bylo množství lidí zbaveno svých demokratických institucí. Návrat ke zlu 30-tých let teď není jen nebezpečím, ale realitou. Fašismus dosud nezpůsobil ekonomický kolaps a převrat vedoucí nezvratně k militarismu, sociální persekuci a válce dosud nenastal, ale takový důsledek již nemusí být daleko.

I zběžná analýza vládnoucí strany v Německu dnes - Křesťansko demokratické unie - ukazuje rozsah, v jakém německý nacionalismus, ne německý internacionalismus, řídí síly v pozadí své agresivní politiky "Evropské integrace".

Nedávno publikované politické články navrhly rychlý rozvoj federální Evropy jako jádrové zóny států. Proti všem demokratickým principům budou takové státy, jako Dánsko, Itálie a Británie, které si nepřejí pokračovat v takových liniích, budou fakticky vyloučeny. Jinými slovy, buď Evropa skáče jako Německo píská, nebo Evropa znamená něco jiného a ti, kdo se nepodřídí, budou smeteni mimo "Evropu".

Bezostyšnou maskou při německém spěchu k evropské integraci je současné pojetí, že Evropa je ohrožena "nacionalismem" - samozřejmě ne agresivním německým nacionalismem. Uvažujme tři kontrastující citáty z jedné zprávy CDU/CSU napsané Wolfgangem Schäublem, německým nacionalistou a fanatickým euro-integracionistou (představte si tuto kombinaci ve Spojeném království?)! Za prvé pohrdání jinými národy:

"pojem nezcizitelné svrchovanosti národního státu již ztrácí váhu, jelikož taková svrchovanost se již stává prázdnou skořápkou"

A teď pochvala německého nacionalismu (nehledě na fakt, že to byl jen německý nacionalismus, který dokázal, že ohrožuje Evropu!)

"…naši občané vědí moc dobře, že německé zájmy mohou být realizovány v Evropě, s Evropou a prostřednictvím Evropy a že aniž by ohrožovala národ chrání vlastně jeho podstatu, protože chrání jeho budoucnost."

A teď hrozba:

"Pokud (západní) evropská integrace nebyla pokrokem, Německo může být vyzváno nebo přesvědčeno svými vlastními bezpečnostními důvody pokusit se stabilizovat východní Evropu samo tradičním způsobem."

Kromě otevřené politické a vojenské hrozby v této větě stojí za to použití slova "stabilizace". Ústřední ve slovníku německých politiků, nebo korporativismu obecně a Evropské unie speciálně, jsou pojmy jako "kontrola" a "stabilní". CBI používá slovo "stabilní", když hovoří o směnných kursech - nehledě na rozpoutání nejméně stabilního ekonomického období nedávných dob, pokud zahrnou pod pojem "stabilní" i mechanismus směnných kursů (Exchange Rates Mechanism, ERM).

Když fašisté mluví o kontrole, mluví o vlastní kontrole - a o těch prvcích, které ji ovlivňují. Není podstatné, jak taková kontrola tlačí ke zdi a vytváří kdekoliv jinde mohutné pozdvižení.

Uvažme aroganci Theo Weigela, který se vyjádřil k umístění evropské centrální banky:

"Buď bude Evropská centrální banka ve Frankfurtu, nebo se tato organizace nezvedne ze základů."

Nemysleme si, že Německá sociálně demokratická strana je v zásadě jiná. Pokud vyhrají německé volby, jejich ještě více integracionistická, etatistická a pro-evropská politika může být otevřenější, než uřvaná surová politika Helmutha Kohla, ale nebude méně účinná a destruktivní proti zájmům Spojeného království.

Bývalý předák SDP Helmuth Schmidt, jehož těsná vazba na presidenta Giscarda d'Estainga vedla k prosazování další evropské integrace, založil nyní nacionalistickou organizaci, která má definovat německé národní zájmy. Nazývá se Německý národní fond. Může mít ty nejlepší záměry - tj. odchýlit nebezpečný nacionalismus střízlivějším nacionální a demokratickou ulicí, ale je fakt, že taková strategie je nutným přímým výsledkem supranacionální strategie prosazované jak levým tak pravým křídlem stran v Německu při své jízdě k evropské integraci a potlačení nezávislých národních zájmů.

Čím více Bonn a Brusel potlačují zákonité národní cítění (dávám přednost slovu nacionalistický před národní) podporou politické a ústavní integrace v Evropě, tím více je dokonce mírný nacionalismus, nemluvě o jeho virulentních formách, byl antagonizován. Čím více Bonn a Brusel usiluje o ekonomickou a finanční integraci (jako protiklad volné soutěže a obchodu), tím sklerotičtějším a méně stabilním se stává, a tím roste nezaměstnanost, dávaje tak ještě úrodnější půdu těm nejhorším prvkům německého nacionalismu.

V tomto ohledu má německé vláda mnoho společného s britskou, která doporučuje další a další kroky k integraci - a tedy ztrátu svrchované britské kontroly - na základě toho, že to pomůže k řešení krize, které poslední kroky způsobily. A svou euro-integracionistické politice provozují stále fanatičtěji. Pokud chybují, volají po další a další integraci, protože "Británie nemůže odvrátit takovou krizi v izolaci". Jinými slovy je jejich politika je založena na argumentu, který nemohou odmítnout. Argument který nelze odmítnout není vůbec žádným argumentem.

Němečtí předáci sledují ve jménu "Evropy" nelítostně své vlastní národní zájmy a předstírají po celou dobu, že pouze integrovaná Evropa může zkrotit jejich vlastní "nebezpečné národní elementy" (viz von Richthofen výše v úvodu). Toto pokrytectví vyplývá z německé schizofrenie - jak bylo názorně předvedeno během královniny návštěvy v Německu, kde vlál Union Jack, ale namísto německé vlajky vlála "evropská" vlajka - což mnohé zahanbilo - Němci vyvěsili "evropskou" vlajku. Země, která se tak stydí za vlastní identitu může být těžko uspokojivý partner při sdružování národů.

Nebyly to národní státy nebo dokonce nacionalismus, co prokazatelně ohrozilo evropský mír a prosperitu, ale byl to německý nacionalismus, který se pokoušel ukout Německem ovládaný nadnárodní Eurostát. Ty národy, které nedokáží žít v míru samy se sebou nemohou mít důvěru jako slušní a spolupracující účastníci v Evropské unii, zejména jeden z nich, který díky své kolektivistické a protekcionistické politice bude chtít nutně dominovat.

Dvě světové války během tohoto století nebyly v principu války mezi národy o území, ale mezi dvěma zcela jinými světovými názory. Kontinentální systém představuje protekcionismus, etatismus a dirigismus. Obchod pro ně není rovnoprávný proces spravedlivého obchodu mezi dvěma svobodnými názory, ale, slovy německého státníka,"pokračování války jinými prostředky". Tento systém byl a je v protikladu k anglo-sasskému principu volného obchodu, proti významu jedince (a tedy demokracie) v národních společnostech, proti nadřazenosti národa v mezinárodních záležitostech.

Dnes je vedena další ještě závažnější "válka" mezi těmito dvěma filosofiemi. Zbraněmi nejsou kulky, tanky, letadla a bomby, ale smlouvy, direktivy, poplatky a regulace. Nepřítel nezničí naší zemi, ale úplně zlikviduje její definici. Nepřítel nerozpustí náš parlament, ale vezme mu veškerou demokratickou sílu a ponechá jenom prázdnou skořápku pro potěšení turistů. Nepřítel nesesadí naší svrchovanou královnu, ponechá ji v úřadě jako titulární hlavu vazalského státu. Nepřítel neodstraní sílu zákona, ale oslabí naše soudy a nařídí své vlastní zákony. Hrozba naší zemi není nyní menší než v roce 1930 - ve skutečnosti je větší a zákeřnější, protože je tak dovedně skrytá.

Rodney Atkinson - Norris McWhirter
z knihy MAASTRICHTSKÁ ZRADA

5603 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského jste nejspíš méněcenní a zakomplexovaní, pokud používáte pojmy „sluníčkář“, „pravdoláskař“ či „lepšolidé“...Je tragické, že v posledních letech se oslavy 17. listopadu díky médiím staly majetkem zrovna té skupiny, která oslavuje největší zloděje listopadové revolucePozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouImigrantské „děti" hromadně znásilnily 14-letou dívku. Inspirace pro "sirotky" Šojdrové?Každý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

ePortal.cz

Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmoZměny zákonů z dílny ministerstva vnitra prospívají ČSSD a nikoliv občanům

Eurabia.cz

Imigranti si ulovili dvě dívky a bestiálně se na nich střídali a natáčeli na videoKuba bombasticky oslavila své 500-letí

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

„Taková drzost!“ Klaus st. k pískání na svého syna. A k Letné, 17. listopadu a k ODSChvilkaři zvedli ze židle Jaroslava Foldynu: To třicet let chrápali, teď se vzbudili a chtějí dělat pořádek? Kdo ho udělá? Kalousek, který se s nimi producíruje?!
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění