Prezident republiky Václav Klaus v Nedělní partii na TV Prima

Autor: Petr Šimůnek | Publikováno: 20.2.2008 | Rubrika: Rozhovory
Klaus

Petr Šimůnek, šéfredaktor Hospodářských novin a moderátor Nedělní partie:
Dobrý den, vítejte u Nedělní partie, u zcela mimořádné a svým způsobem speciální Nedělní partie. Mým jediným hostem je totiž současný a taky budoucí prezident České republiky Václav Klaus. Dobrý den, pane prezidente. Na začátek přijměte gratulaci ke znovuzvolení a taky poděkování, že jste si na nás udělal čas. Domlouvali jsme to dost narychlo. Oddychl jste si, že se nebudete muset v březnu stěhovat?


Václav Klaus, prezident republiky:
Abych byl spravedlivý, musím říci, že oddychl. Člověk za těch pět let prezidentování naakumuluje takovou spoustu nejrůznějších věcí – smysluplných i nesmysluplných, které nevím, kam bych vystěhoval. To je neřešitelná úloha. Člověk dostává tak za den v průměru jednu knížku, takže to jsou stovky. Dávám je do knihoven, rozdávám je, ale přesto je mi některých líto se zbavit, a tak narůstají. A takovýchhle věcí krásných je spousta, to by byla hrozná věc.

V naší televizi i všude jinde jsme viděli, že jste slavili po Vašem znovuzvolení v pátek. Ale je pravda, že v sobotu jste svolal v sedm hodin ráno už na Hrad poradu?
Tak to pravda není. To slavení bylo takové spíše mírumilovné a možná, že tam někteří slavili do ranních hodin, ale já určitě ne. A poradu jsme se svými nejbližšími spolupracovníky měli, ale opravdu ne v sedm ráno, to bylo až na oběd.

To byly hezké chvíle. Ale přece jenom to, co jim předcházelo, bylo o dost dramatičtější, pro spoustu lidí, kteří se na to dívali, možná nechutné. Bylo při té volbě něco, co se Vás osobně hodně dotklo, kde jste si řekl: Tohle už je moc?

No, nechutné, nevím, jestli by to bylo to slovo, které bych použil jako popis té věci. Ale myslím, že některé výroky by si někteří mohli odpustit. Mně zejména vadí výroky naprosto lživé. Bylo to v projevech, které tam zaznívaly z úst některých představitelů dvou nejmenovaných stran anebo i pár z těch stran nezávislých. Ty považuji za smutné a tragické. A že se někdo k tomu sníží, takhle do očí lhát do mikrofonu a tak nesmyslně, to mě občas zaráželo.

Myslíte tím Stranu zelených a ČSSD?
Vidím, že máte docela dobrou odhadovací schopnost, pane redaktore.

Tak pojďme se podívat už na naše první téma a to jsme nazvali podle Vašeho projevu - Ledovce v politice. „V této chvíli pronáším již svůj pátý kandidátský projev. Ověřil jsem si, že od zrodu našeho novodobého státu tento úkol či příležitost či poctu ještě nikdo neměl. Může to být výrazem toho, že v zemi chybí zcela nesporná prezidentská autorita. Může to ale být výrazem i toho, že u nás nastala velmi silná polarizace a nekooperativnost politického života a že je v tomto smyslu prezidentská volba jen onou pověstnou špičkou ledovce, na kterou je až příliš dobře vidět. Když už od roku 1850, nikoliv až v posledních letech, na zeměkouli tají některé ledovce, snad roztaje i tento“. (Záznam z projevu VK)

Pane prezidente, slyšeli jsme - špička lidovce, na kterou bylo vidět. Spousta lidí vidělo to, co se dělo ve Španělském sále Pražského hradu v pátek, ale i ten minulý pátek, a to především. A viděli to nejenom čeští občané, ale třeba agentura BBC si všimla, že po nátlakové taktice mafiánského stylu z minulého týdne se budou pozorovatelé podivovat nad tím, jak hluboko klesla česká politická kultura. Klesla podle Vás česká politická kultura hodně hluboko poté, co jsme zažili?
Tak zaprvé, chtěl bych Vám poděkovat, že jste tady ten úryvek pustili. Jsem netelevizní člověk, neviděl jsem se, až teď prvně, takže za to Vám děkuji. Slova jako mafiánský styl od nějakých zahraničních komentátorů, kterým to nakukají zase někteří komentátoři či publicisté naši, bych nevolil, takhle bych to nehodnotil. To, že jsou šarvátky v parlamentech, že i při prezidentské volbě jsou šarvátky, to je běžná věc. Jestli se nemýlím, v roce 1920 po sobě naši poslanci, když volili prezidenta Masaryka, házeli dokonce lavice. Mě netěšila řada věcí, která tam zazněla, byla smutná, špatná. Ale že bychom rovnou měli mluvit o mafiánském stylu a šarvátkách, prosím vás, to ne.

Ten mafiánský styl asi přišel s tím, co se dělo po té první volbě, že někteří poslanci, senátoři dostali dopisy s nábojnicemi. A to už mafiánskými praktikami přeci jenom zavání. Co Vás napadlo, když jste se dozvěděl o tomhle?

Nevím, nechápu to, nerozumím tomu, nedovedu si to nijak vysvětlit. Při nejbujnější fantazii si nedovedu představit, kdo to organizoval, co tím sledoval, mohlo-li to být dílem naprosto jednoho podivného člověka, nebo je-li to něčím vytvořeno. Samozřejmě projevy některých jedinců v tom prezidentském klání, nemyslím z kandidátů, ale z politiků, k tomu trošku vybízejí. A to je bohužel velmi smutné podhoubí, na kterém to vzniká. Kdyby nebyly některé projevy pánů Mejstříka, Bursíka, možná i Paroubka, tak by možná  nikoho nenapadlo posílat takovéhle věci. Chraň Bůh, že oni by to posílali, to ne, ale mluvím o podhoubí, které vytvoří atmosféru, že je téměř všechno dovoleno. A když je téměř všechno dovoleno ve slovech, nikdo se nezardí a nezačervená, že je vůbec vysloví, tak možná lidé jiné povahy, jiného naturelu, jiného stylu používají výhružnější věci. A to bychom se měli pokusit ze všech sil od nás odstranit.

Je v tom rozdíl třeba mezi tím, jak Vy jste soupeřil s Milošem Zemanem? Vy jste si taky přece nebrali servítky.
Nedovedu si vůbec vybavit, že by se některé tehdejší výroky mohly porovnávat s těmi, které zazněly teď tady. To mě možná přistihnete při nějakém zapomenutí, ale mám pocit, že se to odehrávalo ve zcela jiné rovině.

V každém případě teď jsme v etapě, kdy se příkopy mezi stranami, které se vykopaly během prezidentské volby, budou muset nějak zacelit. Jde to vůbec poté, co jsme slyšeli, jak se navzájem strany urážely, jak Vás jako kandidáty vzaly de facto jako rukojmí?

Už jsem někde řekl, že jsem měl pocit – kromě šance vystoupit s kandidátským projevem – že jsem byl spíše objektem než subjektem prezidentské volby. A to je svým způsobem věc nedobrá. Nicméně ty příkopy tady byly a jsou, ale někteří je kopou hlouběji. Někteří jsou schopni podat si ruku, domluvit se, nepovažovat konkurenta o politické hlasy za nepřítele a brát ho jako normálního kolegu. Myslím, že to jsem dělal vždycky. A taková ta osobní dramata, která teď vznikají -  to je špatné a je třeba s tím něco dělat.

Gratuloval Vám např. předseda Bursík k tomu, že jste znovu zvolen?
Prošel kolem mě a ruku mi podal, ano.

Tak aspoň tak. Vy jste ve svém projevu na konci řekl, že budete-li zvolen, tak uděláte všechno pro to, aby schopnost spolupráce na naší politické scéně se obnovila a zlepšila. Jak to chcete udělat po téhle zkušenosti?
Tak, zaprvé, člověk musí s politiky jednat, to je jedna věc. Druhá věc - měl by se pokoušet sám dávat dobrý, ne špatný, příklad v této věci. Jsem pevně přesvědčen, že realita, která tady je, přitlačí politiky, aby spolu začali více mluvit. Jsou tady některé věci, se kterými je třeba pohnout dál. Myslím, že to cítí všichni.

Pojďme ještě na chvilku zpátky k té volbě. Jiří Paroubek teď trošku Vaše vítězství snižuje tím, že je to vítězství, které přišlo díky jednomu zrádci ze sociální demokracie. Citují to i zahraniční média. Kdo podle Vás se zasloužil nejvíc o Vaše znovuzvolení?

Nejdřív bych chtěl komentovat slovo zrádce a pak úvaha o tom, kdo se zasloužil o zvolení. Slovo zrádce je v této chvíli skutečně absurdní. Ze svého druhého projevu jsem skutečně pár minut před ním z něj vynechal odstavec, kde jsem říkal: „Všichni chcete nadstranického prezidenta. Jak můžete docílit nadstranického prezidenta, když tak sveřepě, nemilosrdně stranicky volíte, když nedopustíte, aby někdo hlasoval nějakým jiným způsobem?“ Takže to, že by se volil nadstranický prezident, by vyžadovalo šanci, aby kdokoliv z politické scény, z volitelů, měl šanci vyjádřit svůj skutečný názor. Jestli to možné není, tak nemůže být nadstranický prezident. Pak tedy pan Paroubek se svou nemilosrdnou taktikou hlídání každého svého poslance mě tlačí do toho, abych byl stranickým prezidentem. Stejně mu vzkazuji přes televizi, že já budu nadstranickým prezidentem. Doufám, že to občané naší země dobře vědí.

Přijde Vám v pořádku, že člověk, který projeví svůj názor a volí Vás, nebo někoho jiného oproti tomu, co se dohodlo na stranických sekretariátech, je potom vyloučen?

Mně se vylučování tohoto typu zdá nesmyslné.  To se pak může udělat to, co v některých parlamentech existuje, byl bych ale zásadně proti: předsedové stran nebo stranických klubů mohou vybrat hlasovací lístky, poslanci a senátoři tam vůbec nemusí přijít, a jeden člověk to hodí do urny za ostatní. V některých parlamentech, nemyslím, že právě při volbě prezidenta, ale při některých hlasováních to tak existuje. Skoro se do tohoto dostáváme. Jestli jde fáma, že sociální demokracie nakoupila 72 speciálních fotoaparátů, rozdala je všem svým volícím poslancům, aby ofotili svůj lístek, tak to žiji v blázinci. Přiznám se, že jsem naivní a že by mě něco takového opravdu vůbec nenapadlo dělat. Někdo řekl: Tak to něco napíšou, pak to vymažou a dostanou ještě speciální tužky, které se nedají vymazat. To považuji za naprostý konec světa. To je nedůstojné.

Říkal jste slovo fáma. Jedna z věcí, o které se taky hodně mluvilo v pátek na Hradě, bylo Vaše setkání večer před volbou s lobbistou panem Andrejem Surnjakem v jednom pražském hotelu. Můžete to setkání vysvětlit? Souviselo nějak s volbou, nebo ne?

Během toho čtvrtka jsem se potkal na nejrůznějších místech asi s deseti lidmi a různě jsem se s nimi radil a spekuloval, co mám udělat, co nemám udělat, co mám přidat do projevu, co nemám přidat do projevu, jak se mám vyjádřit k tomu či onomu. Nepochybně i toto bylo tématem některé z těchto schůzek. Kdybych chtěl tu schůzku utajovat, tak musíte uznat, že bych si kohokoliv pozval na Pražský hrad a on by přijel v nějakém autě k hradnímu nádvoří a vyjel by zadním výtahem ke mně. To by byla z mé strany tajná schůzka.

Čili Andrej Surnjak Vám jenom radil při taktice na druhý den? V několika takovýchto  situacích jsme se spolu bavili, v posledních pěti letech třikrát, čtyřikrát. No, a prezidentská volba je takovou chvílí, abych taky slyšel někoho, kdo není výslovně z mé strany barikády, kdo není někým, s kým bych chodil běžně na sklenku. No, ne, nebylo to výslovně o radění, ale musím říci, že spíš doporučoval něco jiného, než co já jsem udělal.

Co Vám doporučoval?

To už je opravdu moje věc. Ale Vy jste se ptal na to, kdo k tomu přispěl a já jsem to zamluvil tou debatou o zrádci. Chtěl bych rozlišit dvě roviny toho, kdo k tomu nejvíc přispěl. Myslím, že nejvíc k tomu přispělo pět let prezidentování a obrovská podpora české veřejnosti. Na tomto základě, na této bázi se potom dalo dělat to naprosto konkrétní, co potom vedlo k tomu, že je o jeden hlas více, nebo o jeden hlas méně. Myslím, že ta velmi silná občanská podpora, která nepochybně existuje a kterou se snažili některé trošku cinknuté průzkumy veřejného mínění teď poslední dny před volbou pošlapat a snížit, to myslím, že je ta báze.

Vy nevěříte těm průzkumům? Těm průzkumům nevěřím a nemá cenu to komentovat, to je zbytečné. To je jedna věc. A druhá věc: kdo přispěl k faktickému zvolení – to bych zase musel vrstvit těch rovin několik. Je to ODS jako celek, která se ukázala  pevnou a silnou silou, která de facto volbu protlačila. Mohl bych diskutovat o těch, kteří zase z ODS tomu nejvíce přidali. Samozřejmě předseda Mirek Topolánek, samozřejmě místopředsedové Pavel Bém, Ivan Langer a další, samozřejmě předseda poslaneckého klubu Petr Tluchoř, samozřejmě naši senátoři v čele s Přemkem Sobotkou. To je jedna rovina téhleté věci. Druhá rovina: obrovskou podporu jsem měl ve své kanceláři. Obrovskou podporou bylo fungování mé rodiny, manželky, obou synů, četli mé projevy, komentovali, říkali: Tohle tam nesmíš napsat, naopak musíš tam toto přidat.

Něco Vám vyškrtli?

Určitě mi něco vyškrtli a užitečným způsobem mi i něco poradili do toho projevu. Takže to je další taková výrazná skupina, která k tomu přispěla. Teď samozřejmě musím neuvěřitelně ocenit další hlasy, které jsem dostal, ať už to byly od strany KDU-ČSL, kterých si nesmírně vážím, protože leckdy jsme se v minulosti v různých chvílích škorpili. Převážilo to podstatné, převážilo to, co tam koneckonců vždycky existovalo a patřilo. Někteří křesťanští demokraté to ode mě v minulosti necítili tak silně a výrazně. A tohohle si vážím. Nesmírně si vážím obou paní senátorek, které předvedly, že ženské plemeno je vždycky silnější a vlastně se míň bojí než mužové. Samozřejmě i ta dvojice pánů Melčáka a Pohanky, také že se pan Snítilý odvážil hlasovat podle svého, ač nakonec se ukázalo, že jeho hlas nebyl rozhodující, neboť stačilo mít o hlas méně.  To je ta skupina, která se o to velmi zasloužila.

Určitě nebudeme jmenovat všech 141 volitelů. Ale nakonec volitelé museli volit Václava Klause, nebo Jana Švejnara veřejně, nikoliv tajně. Zaprvé se zeptám: byla to podle Vás chyba, nebo ne? A za druhé: proti té situaci před pěti lety, kdy se spekulovalo o tom, kdo Vás vlastně zvolil a za co, bylo to nakonec lepší, nebo nebylo? Cítíte silnější mandát díky tomu, nebo ne?

Možná jsem trošku naivní, ale zúčastnil jsem se tří voleb prezidenta Václava Havla a zúčastnil jsem se pasivně i volby sebe před pěti lety. To byly čtvery volby, kdy mě ani ve snu nenapadlo, že by mohla být jiná volba než tajná. Nikoho z nás to nenapadlo. Díky tomu jsem byl naprosto naivní a do několika hodin či dnů před těmito volbami jsem předpokládal, že půjde o volbu tajnou s velkými spekulacemi, kdo dal, nedal hlas atd. Veřejná volba je svým způsobem zastrašující, a když se vytvoří klima, že: jakmile budeš volit jinak, než Ti přikazuji, tak to pro Tebe má strašně negativní důsledky, z tohoto hlediska si myslím, že volba veřejná není správná. Nicméně volba se udála a možná, že jste si všimli, že jsem to byl nakonec já, kdo v pátek ve svém projevu poslední větou řekl, že si snad víc přeji tu volbu veřejnou, aby ustaly spekulace.

Je to jasnější pro Vás.

Je to jasnější. Myslím, že to bylo rozhodnutí správné. Ale opakuji, i následně, a já už volen nebudu, i do budoucna bych si přál volbu tajnou. Přál bych nejen každému budoucímu prezidentovi a kandidátovi, ale celé naší zemi a občanům volbu tajnou. Říkám to rezolutně.

A přál byste našim občanům a příštímu prezidentovi volbu přímou po těch zkušenostech, které máme z letošního roku?

Možná. Ano i ne. Nejsem bezprostředním bojovníkem za referenda, za přímé volby starostů, přímé volby prezidentů, atd. Dovedu si to představit, ale skoro ode mě nechtějte nějaký rezolutní výrok.

Pojďme se podívat, co nás vlastně v druhé prezidentské pětiletce Václava Klause čeká u nás doma.

Z projevu Mirka Topolánka:

„Jaká má být ta naše Česká republika? Musí to být svobodná země s vlastní identitou, země s vysokou mírou občanských práv, sebevědomá, zodpovědná, otevřená ekonomicky i myšlenkově. Musí to být země, která podporuje aktivní a stará se o ty, kteří se o sebe nemohou postarat sami, země, která nikoho nediskriminuje a je solidární s potřebnými. Musí to být země, která je opřena o tradici a hledí k budoucnosti, země, která ctí osvědčené hodnoty západní křesťanské civilizace a neustále znovu je vykládá, aby obstála v moderním světě. Toto jsou hodnoty, které v české politice dlouhodobě prosazuje Václav Klaus“.

Tak slyšeli jsme, jakou zemi si představuje pro příštích pět let Mirek Topolánek. Jak budete vypadat Vaše druhé pětileté období? Čím se bude lišit od toho prvního? Vy jste říkal, že se máme teď dívat dopředu. Co jsou podle Vás hlavní cíle pro Českou republiku na těch dalších pět let?


Jenom malinký komentář: Ani jsem si to při tom neuvědomil tak silně, ale ten důraz na křesťanské hodnoty, to jsme se s Mirkem Topolánkem skutečně nedomluvili a projevy jsme spolu nekonzultovali, ale vidím, že jsme to takhle výrazně a silně zmínili oba. To byla jenom malá boční poznámka.

Česká republika musí zůstat sama sebou, nemůže dělat kotrmelec, nemůže se stát předmětem experimentů, nějakých módních vln, které se dneska zdají módními, jednou udělat znalostní ekonomiku, podruhé dělat něco jiného, potřetí informační technologie…. Prostě buďme sami sebou, pojďme poklidně dopředu. Nepokoušejme se zemi dirigovat a organizovat shora. Důvěřujme těm 10 miliónům lidí, aby oni ve svém vlastním zájmu dělali to, co dělají. To je určitě ta nejlepší budoucnost.

Váš protikandidát Jan Švejnar ve svých projevech a ve svém programu zdůrazňoval, že on by byl prezidentem, který bude otevírat různá důležitá témata, např. právě vzdělávání atd. Bylo něco, co Vás inspirovalo v těch věcech, o kterých, na kterých chtěl pracovat Jan Švejnar? Do dnešního dne jsem o panu Švejnarovi neřekl žádný soud, na rozdíl od něj, protože jsem teď zrovna slyšel tiskovou konferenci, kterou dnes udělal v rámci návštěvy ČSSD. Skoro jsem neměl v úmyslu ho nijak hodnotit, ale nezlobte se, já jsem žádná témata v jeho projevu neobjevil. Banality typu, že vzdělání je důležité a globalizace že je důležitá atd., to nestojí za komentář, to jsou slova, která bych si do svého projevu dát nikdy neodvážil. Styděl bych se takovéhle výroky používat, protože to jsou prázdná slova, která možná jen pro někoho nepozorného zní vznešeně.

Jan Švejnar chtěl třeba vybudit diskusi o důležitosti vzdělání pro Českou republiku.

Diskuse o důležitosti vzdělání není v žádném případě zapotřebí. Neznám žádného člověka, který by vzdělání považoval za nedůležité. Hrdinní bojovníci za důležitost vzdělání jsou lidé, kteří usilují o víc peněz pro to či ono a bojují o to. Ale myšlenka, že bychom teď měli bojovat za víc vzdělání v zemi? Neznám rodiče, kteří by neusilovali o to, aby jejich dítko bylo co nejvíce vzdělané. Co nám to tady někdo zanáší za fráze nedůstojné naší diskuse? Prosím Vás, toto ne. Myšlenky takového typu, že co Čech, to vysokoškolák, o tom si možná někde popovídejme. Já myslím, že on vyzýval přesně k těmhle těm prázdným frázím.

Vy jste ve svém projevu zdůraznil, na jakých hodnotách stojí Vaše názory, kvůli kterým Vás třeba Martin Bursík označil za muže včerejška. Znamená to ale, že třeba v těch oblastech, o kterých jste mluvil, budete častěji vetovat zákony nebo častěji se dostávat do politické diskuse o zákonech, které můžou tyto témata právě regulovat, upravovat tím druhým směrem, než Vy jste o nich mluvil?

Kdybych měl vetovat – což je, všichni víme, nadsazené slovo, protože je to vrácení zákonů Poslanecké sněmovně k novému hlasování, to není skutečné veto, jak je v některých jiných ústavách – kdybych měl vetovat zákony, s kterými nesouhlasím, tak jich budu vetovat polovičku, nebo tři čtvrtiny. Drtivá většina zákonů, které vznikají, je přídavek k nesvobodě, je přídavek k regulování člověka shora, je přídavek k počtu úředníků, kteří jsou kolem nás, je přídavek k počtu omezení, které nám sešněrovávají a seškrtávají životy. Já bych nezdvihl ruku, ani pro menšinu z nich. Ale vetování prezidenta není vyjadřování vlastního názoru.

Mí poradci, když mně dávají svá stanoviska k zákonům, mají typický závěr: já bych to určitě vetoval, ale Vy to z politických důvodů vetovat nemůžete. Takže s třesoucí se rukou Vám doporučuji, abyste ten zákon podepsal. To je standardní názor ve světě, ve kterém se pohybuji.

To, že bych měl začít masově vetovat zákony, nehrozí. Mám pocit, že prezident musí významněji uplatňovat svůj vliv jinými cestami. Má nastolovat témata, má k nim mít pevné názory. A to, jestli nakonec ten zákon podepíše, nebo nepodepíše, to už je pouze ta kapička úplně na závěr.

Možná ještě častěji než v tom prvním prezidentském období Vám budou chodit na stůl zákony, které jsou inspirovány, nebo přímo nějakým způsobem nadirigovány Evropskou unií. Bude se mluvit třeba o energetické politice, kterou budeme muset adaptovat, že podniky si budou platit za to, jaké emise vypouštějí, že budeme mít přesně nařízeno, jaká část energie má být vyrobena větrem, nebo jiným, alternativním zdrojem. Jak se Vám budou podepisovat tyhle zákony?

Tak to jsou zákony, které jsou opravdu blízké komunistické centrálně plánované ekonomice. A jsou stejně nesmyslné, jako byly plány a zákony tehdejší doby. Každý svobodomyslný, liberální, rozumný člověk musí s touhletou dnešní zcela falešnou vizí, falešnou ideologií bojovat. Ale teď nevyhrožuji, že to budu já, že budu vést boj vetováním zákonů. To by nebylo důsledné a to by nebylo férové. Považuji pomýlenost dnešních debat o globálních klimatických změnách za něco fatálního, co jsem přesvědčen, jak jsem už několikrát řekl, že za pár let bude zapomenuto. Ale bohužel těch pár let nás bude stát docela dost.

Jedna z věcí, kterou jste zmínil taky ve svém projevu, byl boj nebo trend k zákazu kouření. Proč Vy jako celoživotní nekuřák chcete bojovat, aby kuřáci mohli kouřit, kde chtějí?

Spíše bojuju o princip svobody než o vlastní kouření a o tom jsem plně přesvědčen. Za svůj život jsem snad ještě nevykouřil ani jednu cigaretu a mračím se, když mi někdo kouří pod nos. Takže v tom to vůbec není. Je to součást rodící se tendence, kdy je nám, co máme všechno dělat, přikazováno opět shůry.

A nemá to podle Vás tedy být nějak omezeno?

Omezeno by to mělo být, ale princip omezování by měl být nikoli na bázi direktivy. Princip by měl být na bázi jisté dohody. Respektoval bych, že je restauratér, který oznámí, že: já nabízím obědy včetně kouření, a že vedle je druhá restaurace, která říká: k mé restauraci, vy kuřáci, se nepřibližte na deset  kilometrů. To je svobodná společnost a já a Vy a kdokoliv další bude mít šanci, aby vešel do restaurace A, anebo do restaurace B. Nicméně myšlenka, kterou jsem vyslovil ve svém projevu, nebyla bojem se zákazem kouření, jestli jste si všiml. Já jsem varoval proti něčemu jinému. Proti relativizaci určitých věcí. Říkal jsem: kouření bude zakázáno a drogy budou povoleny. Čili moje myšlenka v tom projevu nebyla samostatná diskuse o zákazu kouření, mířilo to v podstatě spíše někam jinam a mířilo to k něčemu širšímu.

Jedna z věcí, o které jste se také zmiňoval, byla česká koruna, kterou budete bránit do té doby, dokud bude výhodná pro české občany, jak jste řekl. Jedna z věcí, která se od Vás teď očekává teď v nejbližších dnech, je jmenování nového člena bankovní rady. Už víte, kdo se stane novým členem bankovní rady, na které bude taky velmi záležet, jak rychle se budeme snažit, nebo nesnažit přijmout euro?

Nemyslím si, že to bude záležet na členech bankovní rady. Bude to záležet na tom, jak celá naše země bude fungovat, jak naše ekonomika bude fungovat, jestli bude pokračovat rychlý ekonomický růst, jestli bude pokračovat rychlá adaptace na cenové a jiné struktury eurozóny, na tom to bude záviset. O tom, jestli jeden hlasující v bankovní radě dá ruku tak, nebo onak, to zase tuhletu otázku tak nedramatizujme. My potřebujeme zařídit, aby ekonomický, úspěšný ekonomický růst naší země pokračoval. Jsem stoprocentně přesvědčen, že sešněrování naší ekonomiky přijetím jiné měny by bylo brzdou pro další ekonomický růst. Takže to je globální rámec mých názorů, které nechci takhle zjednodušeně tady prezentovat. Co se týče toho člena bankovní rady, tak nepochybně mám nějaké kandidáty a mám ještě tak dva, tři týdny na to rozhodnout se, ke kterému se přikloním.

Čili v tuhle chvíli ještě nemáte jasného favorita?

Mám, nemám favorita. Určitě ale není Nedělní partie na Primě cestou, kdy budu oznamovat svého navrženého člověka do bankovní rady.

Škoda. Pojďme se podívat, jak bude vypadat další prezidentování Václava Klause směrem k zahraničí.

Úryvky z projevu Jiřího Paroubka:

„Prezident jako součást výkonné moci se významně podílí na zahraniční politice republiky. V představách sociální demokracie je osou zahraniční politiky českého státu jeho těsná spolupráce v rámci EU a transatlantická spolupráce. Nepřirovnáváme jako současný prezident Brusel k nějakému hnízdu přeplněnému po okraj byrokraty zasahujícími do života členských zemí stejně nešetrně, jako to kdysi dělala RVHP“.

V komentáři většiny světových agentur se objevuje při popisu, kdo je Václav Klaus, slova jako euroskeptik, ultraliberál, člověk, který kritizuje velmi často Brusel. Jak půjdou, pane prezidente, Vaše kritické názory na unii dohromady s faktem, že naše země zásadě přesně za rok bude na půlroku vést Evropskou unii a Vy budete jedním z reprezentantů této země?


Mé kritické názory na jisté věci v Evropské unii jsou konstantou mého života a bohužel, jak se EU tzv. prohlubuje, tak bohužel ty negativní jevy se projevují navenek více a více. Ale na mých názorech se nezměnilo nic za posledních 18 let. A prožil jsem s těmito názory funkci ministra financí, předsedy vlády, předsedy Poslanecké sněmovny, prezidenta. Takže nevidím sebemenší důvod, aby někdo vyhrožoval mým chováním v druhém prezidentské období. To je věc jedna.

Otázka směřovala k tomu, jak si třeba představujete svoji osobní roli v roce 2009 v prvním pololetí, kdy Česká republika bude předsednickou zemí EU.

Samozřejmě bude vyplývat důsledně z dohody s vládou, která je v principu zodpovědná za zahraniční politiku, jakkoliv je v Ústavě, myslím, trošku mylně, formulace, která dává prezidentovi právě v zahraniční politice daleko větší roli, než já ji realizuji. A kdybych náhodou chtěl bojovat s vládou, tak myslím, že Ústava by mně dávala v tom daleko více šancí, než jak já to dělám. Takže nehrozí, že bych bojoval s vládou v zahraniční politice.

A rozlišme, prosím Vás, zahraniční politiku s velkým Z a P od jednotlivých kauz. Můžeme mít shodný, nebo neshodný dílčí názor, ale putujeme ve stejném koridoru, jedeme stejným směrem, jedeme stejnou silnicí. Můžeme mít různé úvahy uvnitř toho koridoru. Takže někdo bude jásat, jestli se dneska v Kosově vyhlásí nezávislost, někteří budou krčit rameny. Já budu nepochybně ten, který bude krčit rameny.

Když jsme u toho, proč? Je to v Evropě skutečně unikátní rozhodnutí. Nestalo se  tak ještě od 2. světové války. Takovéto rozhodnutí o hranicích státu a může to mít velmi...

Myslíte jako jednostranné vyhlášení samostatnosti?

Ano. Může to mít bezprecedentní důsledky, může to mít domino efekt, jak se říká. Některé jiné části jiných států mohou najednou přijít na to, že jim to tak úplně nevoní v tom větším státu, ve kterém se dodneška nacházejí. A ty hlasy slyšíme. A jestli Srbové nám dneska říkají: zejména Vy Češi byste to měli chápat, to je další Mnichovská dohoda, prostě o nás bez nás, apod.

Vy to taky tak cítíte?

Tenhle příměr bych nepoužil, opatrně zacházím s takovýmito velkými gesty a velkými slovy z historie. Ale vím, že tento hlas zní, oni to tak mohou cítit. Mé hodnocení je věc v dané chvíli druhá. Já se toho ale opravdu bojím. A aby z Kosova vznikl takový jistý protektorát Evropské unie -  protektorát, to je termín, který k mému úžasu zazněl od jednoho z prezidentů tohoto regionu při loňském brněnském setkání 18 prezidentů střední, východní a jižní Evropy. Tenkrát jsem zesinal hrůzou, protože u nás má to slovo tak negativní konotace, že nikdo z nás by se vůbec neodvážil použít ho pozitivně. No, jeho úvaha zněla: Tak my budeme protektorátem Evropské unie. Toho  se děsím.

Mělo by Česko do budoucna uznat samostatné Kosovo - třeba pod tlakem Evropské unie, která řekne, že Evropská unie jako celek souhlasí s oddělením Kosova a s jeho samostatností? Zahraniční politiku primárně dělá vláda, já výrok tohoto typu dělat nebudu. Kdybych seděl s vládou, s ministrem zahraničí a předsedou vlády a ministrem pro Evropu, tak bych v rámci tohoto dialogu říkal: nespěchejme a nedělejme to, není to potřeba. Ale nepochybně oni už jsou rozhodnuti opačným směrem, tak já zas nebudu ten, který půjde na barikády. Já o tom nebudu psát knihu, o rozbourání Srbska, to budu psát radši druhou o tom nesmyslném globálním oteplování. Dneska mínus 22 stupňů na Horské Kvildě mě docela potěšilo, musím se přiznat.

Když se k tomu vrátíme, pane prezidente, ale když my budeme předsednickou zemí v příštím roce, jedna z agend, které, u které, jak to říct, hrozí nebo to vypadá, že by ČR měla být jejím propagátorem, je právě ta zelená energie, kde ČR bude mít, nastolovat agendu: Tak pojďme se bavit o tom, jak bude Evropa regulovat, jak bude vyrábět elektrickou energii. Dokážete si představit, že Vy budete mít projev na téma podpory procent řepky olejky v benzínu nebo 20 % větrné energie? To si opravdu myslel můj protikandidát, ale toto u nás není role prezidenta, takový projev může mít předseda vlády. Myslím, že s mnoha ministry a předsedou vlády počínaje, na tuto globálně-oteplovací hysterii máme velmi blízké názory. Já je jen  říkám ostřeji navenek, ale myslím, že v tom se naše názory opravdu neliší. Nejvíce mě mrzí, že to nikdo neanalyzuje, jsou to jen fráze. Tady se někdo přihlašuje k tomu, co udělá do roku 2085. Mě zajímá, jestli lidské chování navazuje na něco z toho, co se do dnešního dne děje, a jestli je šance, že vyskočíme ze sebe sama a půjdeme někudy jinudy. Opravdu jsem si v posledních dnech, kdy jsem psal různé kandidátské projevy, ale jinak prezidentská agenda mírně ustala (nejsou cesty do ciziny, nejezdí k nám  zahraniční hosté, nekoná se spousta věcí), jsem se zase zabral do studia různých věcí a vzal jsem si sám nejrůznější statistiky o emisích CO2 atd. A je naprosto úsměvné, co člověk v Evropě vidí. Všichni chtějí zbrzdit daleko víc, ale zavázali se před jedenácti lety v Kjótu, že zbrzdí emise CO2 o 5,2 %. Do dneska nezbrzdili nic, vůbec nic. Emise v Evropě snížily jenom postkomunistické země, kde došlo k pádu těžkého průmyslu. A korelace mezi ekonomickým růstem a spotřebou CO2 je silná a pevná. Vyskočíme z toho? Jak? Takže já doufám, že i za ten rok některé hlavy zchladnou a nebudou „oteplený“ a budou racionálně uvažovat.

Uvidíme. Jedno ze zahraničních témat, které se projevilo do volby prezidenta, byl i americký radar na českém území, protože komunisté chtěli od zelených záruky, že budou proti, a že potom by pomohli Janu Švejnarovi na Hrad. Vy jste mluvil o radaru před rokem, že ano, ale musíme prověřit spoustu věcí, které s tím souvisí. Jak se od té doby vyvinul Váš názor na radar v roce 2008, kdy už třeba za čtvrt, půlroku může Mirek Topolánek podepsat smlouvu o tom, že radar na českém území bude?

Nijak dramaticky se ten můj názor nevyvinul. V podstatě jsem konzistentní člověk. Od začátku jsem říkal, že mně jde strašně moc o udržení transatlantické vazby. Někteří, do závorky dodávám, v tom vidí takové mé trošku oddělování se od Evropy, která to chce jinak, ale já to neříkám zrovna kvůli tomuto. Transatlantická vazba s Amerikou je klíčová. Nevidím důvod, proč bychom neudělali nějaké přátelské gesto. Na druhé straně všichni o mně vědí, a zase se nic dramatického za ten rok nezměnilo, nevidím žádné důkazy o nebezpečnosti budovaných raket v Severní Koreji či někde jinde, které by mohly zítra dopadat na naše území. Prostě toto taky necítím, v tom jsem taky nezměnil svůj názor. Debata probíhá, garance se hledají a znovu opakuji, tato myšlenka se musí dostat tam, kam primárně patří, tzn. na vážnou debatu v našem parlamentu. To se pořád ještě nestalo. A jestli to ta debata nějakým směrem posune, to uvidíme.

Ale Vy, kdyby jste měl říct, tak je to pořád to Vaše ano, ale?

V tom nic nového neříkám, ano.

Měl by stát ten radar nakonec třeba na našem území i přes to, že nezíská jasnou podporu v parlamentu, ale jenom nějakou křehkou, těsnou tak, jak ji má dnes vládní koalice, a přestože 70 % lidí radar americký na našem území nechce?

Na vážnější debatu, jestli už máme končit, to není. Opravdu si myslím, že to by nemělo být přehlasování 101:99, o tom jsem přesvědčen. Myslím si, že kdyby ochladly vášně, tak by bylo možné hledat na toto téma nějaký větší konsensus. Nemohu nezdůraznit to, co bývá zbytečně zapomínáno. Neudělejme z toho boj vládní koalice s opozicí. Radar v principu předdohodla vláda sociální demokracie v minulém volebním období Poslanecké sněmovny. V letech 2002-2006 vláda sociální demokracie, všichni tři premiéři s ministrem obrany Tvrdíkem vyjednávali na toto téma. Že došlo k akceleraci toho vyjednávání v loňském roce, je věc druhá. Ale tehdy to bylo spuštěno. Moc bych prosil pana Paroubka a další, aby se k tomuto přihlásili a aby veřejně řekli, že oni spustili tuto debatu. Říkám to rezolutně, nemilosrdně a je potřeba to už možná takto silně říci.

 

Když jsme v tématu zahraniční politika, zachováte skoro tradici, že první Vaše zahraniční cesta povede na Slovensko?

 

Měl jsem včera poradu, jak jste správně řekl. A mimo jiné tam byl bod, ke kterému jsme se nedostali - první zahraniční rychlé cesty a vlastně plán zahraničních cest na rok 2008, který z pochopitelných důvodů, nikoho z nás nenapadlo troufale dělat dopředu, takže nic takového nemáme. To jsme nestihli. Zítra bude pokračovat porada druhá. Slovensko v tomto smyslu respektuji a beru ho takto vážně. Na druhé straně jsem se byl na Slovensku takhle vážně rozloučit před asi 14 dny před volbou, a že bych měl úplně zopakovat tuto návštěvu, ještě nevím, my se o tom poradíme, ale nebyl by to antislovenský krok.

Vás už čeká vlastně teď jediná oficialita spojená s dalším Vaším prezidentským obdobím a to je inaugurace v březnu. Bude vypadat tak jako před pěti lety, kde třeba byly párky a pivo za devět korun?

To vůbec nevím,  to už si nepamatuju.

Já nevím, jestli to sponzoroval Pražský hrad, nebo kdo, ale tak to bylo.

To se někoho zeptám, to vůbec nevím a netuším. Ten slib je vážnou věcí. Je chvílí, kterou nepodceňujme. Jsou to závazky a významné věci. Nebagatelizujme je.  Je důstojné, že se to odehrává ve vážné chvíli, ve velmi reprezentativním místě naší země, ve Vladislavském sálu, že se tam zúčastní takovéto kdo je kdo, z našeho veřejného života. Byl bych velmi rád, abychom z těchhle věcí neubírali. To nejsou prázdné, bezcenné oslavy. Byl bych velmi pro, aby to proběhlo důstojným způsobem i letos.

Pane prezidente, děkujeme, že jste byl s námi dnes v Nedělní partii, že jste si na nás a na naše diváky udělal čas. A přejeme Vám hodně štěstí do dalších pěti let.

Děkuji pěkně, vážím si této příležitosti, ale zejména bych chtěl poděkovat všem občanům, že to se mnou těch pět let vydrželi, možná vlastně už 18 let, ale teď pět let zase jinak a zvláště. A to, co jsem říkal před půlhodinou, že si myslím, že mé znovuzvolení bylo založeno na bázi této široké občanské podpory, to myslím smrtelně vážně, a proto bych chtěl ještě jednou za to všem podělovat. 

A já ještě jednou děkuji taky našim divákům, že se na nás dívali. Nezapomeňte, Nedělní partie tady bude i příští týden. A mějte se prima.

Petr Šimůnek, Nedělní partie, TV Prima, 17.2.2008

 

www.klaus.cz

3739 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Pozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouSpolečnost Enes Fleisch, spojována s halal porážkami, začala pracovat přes odpor místní radnice na vybudování vjezdu, který nutně potřebuje pro zřízení jatek v bývalém klatovském masokombinátuVáclav Havel pomáhal Georgi Sorosovi v budování celosvětové globalistické sluníčkářské diktatury elitEkoalarmisté v EU vylobovali novinku: Od ledna končí benzín Natural 95, bude nový ekologický, který může zničit auto a zvýšit spotřebuBrutální bitka s lopatami mezi romskými a ukrajinskými dělníky. Podívejte se

euServer.cz

Politicko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“Zpěvácké vystoupení zpěváka Hutky, kterou trapnost na Letenské pláni vygradovala až k transcendentnu...

ePortal.cz

Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmoZměny zákonů z dílny ministerstva vnitra prospívají ČSSD a nikoliv občanům

Eurabia.cz

Kuba bombasticky oslavila své 500-letíDav soudruhu z pražské kavárny chtěl lynčovat v Praze Klause mladšího

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Byla to revoluce? Studená sprcha od Klausovy ekonomky. I pro Pavla RychetskéhoZbořil: Milion chvilek vyzval ke státnímu převratu? ČT je součást protistátní akce
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění