Smyšlený příběh z války, který se jistě odehrál

Autor: Marek Skřipský | Publikováno: 10.5.2005 | Rubrika: Zamyšlení
lev

Váleční hrdinové, jimž v těchto dnech vzdáváme hold, nebyli špatně vyřezávanými svatými, nýbrž osobami z masa a kostí. I oni chtěli užívat života, bavit se a realizovat své sny. Pochopili však, že v životě lidském může nastat chvíle, kdy je třeba svůj život riskovat. Ačkoliv některým z nich nebylo na začátku války ani dvacet let, věděli, že svoboda, suverenita rodné země a lidská důstojnost stojí za oběti a strádání.

Byli bychom schopni v kritické chvíli jednat stejně, anebo bychom nedokázali opustit konzumní svět „svého jistého“?


Martin odmaturoval na klasickém gymnáziu na sklonku horkého jara roku 1938 a ihned v září se zapsal ke studiu práv. Se svým životem mohl být vůbec spokojen. Před sebou vidinu dalšího studentského života, spoustu kamarádů okolo sebe a v neposlední řadě i slečnu, s níž vyrážel na pravidelná večerní dostaveníčka.

Jenomže dobu si člověk nevybere. To zatracené září všechno změnilo. Martin tak na vlastní kůži pocítil atmosféru mobilizačního odhodlání vystřídanou palčivým zoufalstvím,když armáda jeho země – skvěle vyzbrojená a výborně vycvičená – musela bez jediného výstřelu odevzdat důmyslnou pevnostní linii Němcům a stáhnout se do okleštěného vnitrozemí. Pohraniční „sudetské“ oblasti pohltilo führerovo „Nové Německo“ plánující vytvoření „Nové Evropy“ podle svých představ. Ale člověk musel žít dál. Bavit se, snít, věnovat se svým věcem…. V morálním marasmu druhorepublikového systému však Martin držel úsměv na líci stále obtížněji. Nikdy však není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Patnáctého března 1939 obsadila Hitlerova vojska i zbytek českých zemí, již od října předchozího roku zbavený možností obrany.

Martinův vztek musel najít ventil. Proto s několika dalšími kamarády rozhazoval protiněmecké letáky, začerňoval směrovky a čas od času přehodil nějakou tu výhybku u vlakové trati. Tohle byly však pouze maličkosti. Jeho dlouholetý „akční“ kamarád Honza Smudek napadl opilého německého důstojníka. Podařilo se mu ho zmlátit, zcizit mu pistoli a zmizet v uličkách nočního města. S touto zbraní pak zastřelil příslušníka okupační policie. Gestapo rozběhlo vyšetřování, avšak zatím se nemělo čeho chytit. Když si osmadvacátého října studenti společně s celým národem připomněli výročí vzniku Československa, přerostla jejich akce v pouliční bouře. Jednotky SS provedly odvetnou razii na studentských kolejích a české vysoké školy byly na tři léta uzavřeny. Tedy…oficiálně na tři, ve skutečnosti však po celou dobu okupace.

Byla to těžká doba, nicméně i v ní se našlo pár individuí, které chtěly z katastrofy profitovat, nebo si vyřizovat staré účty. Osoby bez jakékoliv občanské či národní hrdosti, jimž protektorát otevřel možnosti k uplatnění. Právě jedna taková persóna si všimla, že u Martina zahlédla „nějaké ty plakáty, co se tam pomlouvá Říše“ Četnický strážmistr Koudelka, rodinný přítel, který díky svému povolání znal některé materiály Gestapa, naštěstí Martina včas varoval. Hrozba zatčení v Martinovi urychlila dlouho zamýšlené rozhodnutí. S batohem na zádech podnikl nebezpečnou cestu „jihomoravským Čedokem“ přes Slovensko a Maďarsko, aby se na československém „exilovém konzulátě“v Jugoslávii přihlásil do řad zahraniční armády. Bylo mu devatenáct a doma nechával všechno, co bylo blízké jeho srdci… Perspektiva ? Dost nejistá.

Nakonec dorazil na půdu sladké Francie, kde se tvořilo naše vojenské těleso. Mohl si oddechnout po napínavé pouti, slyšet zase češtinu a mít kolem sebe lidi, jimž mohl věřit. Jinak ale bída. Demoralizovaná Francie nejevila o válku zájem a její špatně připravená armáda nemohla držet krok s „nadupaným“ Wehrmachtem. Jakožto maturant a někdejší vysokoškolák byl Martin ihned po přijímači povýšen na svobodníka a zařazen do důstojnické školy. Se svou jednotkou ještě stihl křest ohněm v ústupových bojích u Seiny. Češi si nevedli špatně, ovšem jejich nasazení, um a odvaha nemohly rozloženou Francii zachránit. On i jeho spolubojovníci mohli být rádi, že se dopravili anglickou lodí Livingstone na britské území. Ve Velké Británii se jim dostalo okamžité morální vzpruhy. Obyvatelstvo hrdého Albionu rozhodně neklesalo na mysli a jeho armáda vypadala o poznání lépe něž francouzská. Martin se zde rovněž setkal s Honzou Smudkem, jenž utekl z protektorátu za vydatné pomoci domácího odboje a nyní se cvičil na palubního střelce bombardéru.

V zamračené Anglii Martin dlouho nepobyl. Narozdíl od letců neměly pozemní jednotky do čeho píchnout a tak se mu šiklo, že jej spolu s dalšími odeslali až do Sýrie, kde Britové se svými spojenci likvidovali odpor francouzských jednotek poslušných kolaborantské vládě ve Vichy. Ne každý Francouz totiž uposlechl výzvy energického vojevůdce a přesvědčeného republikánského nacionalisty De Gaulla : „Francouzští důstojníci, francouzští vojáci…připojte se k těm , kdo chtějí bojovat…“ Po vítězném syrském tažení byl četař Martin Bednář vyznamenán a poněvadž ukončil důstojnickou školu, stal se podporučíkem. Jeho prapor však čekal ještě obtížnější úkol. Na jaře 1941 postupovaly německé jednotky slavného generála Erwina Rommela severní Afrikou, přičemž jejich konečným cílem bylo ukončit panství Britů v této oblasti. V tom jim bránil libyjský přístav Tobrúk, vytrvale odrážející všechny útoky. Martinův prapor zde koncem října zaujal obranné postavení v rámci druhé polské brigády „Strelców karapackich.“ Spolu s Brity, Poláky, Australany, Novozélanďany, Indy a dalšími zde Češi a Slováci stáli na oné pověstné písečné vartě svobody. Rommel posílal na město jeden útok za druhým, avšak obránci nepovolili. A tak došlo k tomu, že jednoho prosincového dne byl Rommelův Afrikakorps odražen a zahnán až za Benghází.

Martin, nyní už poručík, si směl vychutnat odpočinek, neboť jeho prapor byl po dobře vykonané práci vystřídán jinou jednotkou.

Po dlouhé době zase v Anglii. Místo nesnesitelného vedra příjemné mrholení, místo všudypřítomného písku zeleň a kamenné hospůdky anglického venkova. Právě zde zastihla Martina bolestná událost. Debbie, jeho nová partnerka, zahynula při bombardování Londýna německými střelami V 1. Následující noc strávil Martin nad svíčkou, ve společnosti nejlepšího kamaráda a několika lahví whisky.

Ve čtyřiačtyřicátém vyrazil nadporučík Martin Bednář, coby voják samostatné československé obrněné brigády ve Velké Británii na západní frontu. Její úkol spočíval v blokaci německé posádky města Dunkerque. Za pomoci britských jednotek a De Gaullových Svobodných Francouzů jej opět brigáda splnila. Velitel Němců kapituloval a válka skončila.

Po návratu Martin našel svůj domov v jiném stavu, než v jakém jej opouštěl. Vyhublého otce, který měl na paži vytetováno číslo vězně z koncentračního tábora, téměř nepoznal. Matka pobyt v Buchenwaldu nepřežila, což mu jeho bratr neustále dával za vinu ( „Nebýt toho tvého odboje, dneska by tu byla s námi“ )

Slečna se kterou před válkou chodil už byla vdanou matkou dvou dětí. Se svým mužem se potkala v továrně, kde pracovala jako úřednice. Byl předákem provozu a díky Heydrichovým dělnickým přídělům si během okupace nežil špatně.

Martin proto hodil starý svět za hlavu. Znovu nastoupil na práva, kde poznal svou budoucí manželku, s níž si bezstarostně užíval civilního života. Radost mu kalily snad jen první náznaky plíživé totalizace osvobozeného státu. Poválečná demokracie byla již poněkud limitovaná, ale Martin už se tímhle nechtěl podrobněji zabývat. Po únoru 1948 poznal, že se tím zabývat měl. Ze třetího ročníku studia byl „vyakčněn“ revolučně naladěnými svazáky. Jako důvod vyloučení stručně napsali : „Nemá důvěru pracujícího lidu“ přestože tito hoši z prominentních rodin byli prací takřka nedotčení.

Nezbylo než odplivnout si hnusem a poohlédnout se po práci. Martin sehnal docela slušné úřednické místo, kde občas upotřebil i svou dobrou angličtinu, jenže ani tato selanka netrvala dlouho. Jednoho brzkého rána 1950 si pro něj přijeli pánové s průkazkami Státní bezpečnosti.

Ve zinscenované soudní frašce obdržel deset let za údajnou špionáž ve prospěch Velké Británie, což znamenalo, že jeho novým domovem se stane pracovní tábor Rovnost. Brána Rovnosti vítala mukly nápisem Prací ke svobodě. Jaká to podobnost s německým Arbeit macht Frei !

V lágru se potkal s některými kamarády z Anglie a sedělo zde taky pár zajatých Němců, co si je občas dobírali : „ To jste dopadli, vítězové…Dobře vám tak !“

Po pěti letech dřiny byl Martin podmínečně propuštěn. Každý týden se musel hlásit na stanici VB a jedinou prací, kterou mohl vykonávat byl post pomocného dělníka u Hydrostavu. Tady poznal, že někteří jeho nadřízení z něj mají ustrašený respekt. Věděli, že mnoho vykonal a děje se mu křivda. A bylo jim jasné, že na rozdíl od nich se před režimem neohnul ( „Víte, pane Bednář, ne všichni komunisti jsou špatný…Tydlety chyby se jednou napraví, že jo..) Martinovi je upřímně litoval. Žili sice ve větším pohodlí než on, nicméně jejich život byl absolutní morální pustinou.

Léta běžela…Teprve roku 1990 se kapitán Martin Bednář dočkal oficiálního uznání za své zásluhy. Všichni ti „Martinové Bednářové“ jsou lidmi, k nimž má dnešní společnost veliký zavazující dluh.

V nejtěžších letech nacistické okupace český národ prošel těžkou zkouškou. Jeho čest hájili a uhájili příslušníci jak zahraničního, tak domácího odboje. Ať už členové legionu v Polsku, příslušníci první brigády ve Francii, letci, tankisté od Kyjeva či Dunkerque, parašutisté a mnozí další. Českoslovenští vojáci se objevovali u téměř všech druhů vojska a jejich činnost bývá vysoce hodnocena ( např. ze strany maršála Montgomeryho).

Rovněž náš domácí odboj přispěl svou měrou k porážce okupantů. Není možné jmenovat všechny, vzpomeňme tedy alespoň na důstojníky a vojáky z Obrany národa, mladé odbojáře Zpravodajské brigády, sokoly,skauty, železničáře…členy Politického ústředí nebo Petičního výboru Věrni zůstaneme či partyzány z proslulé Rady tří. Jejich památka nesmí být nikdy zapomenuta.

Musíme si také dobře uvědomit, že tato válka byla vedena proti svobodným národům světa s cílem zotročit je, popřípadě vyhubit. Kruté ztráty, zejména na straně Poláků, Židů, Jugoslávců i jiných, jsou toho důkazem. Byla rozpoutána těmi, kdo nevěřili v prospěšnost národů jako palety světa a chtěli z nich za použití barbarských metod vytvořit „vyšší“ homogenní celek spojený v „tisícileté říši“ opředené nimbem árijské rasy.

Neúcta ke svobodě, národní suverenitě, morálním hodnotám a historickým hranicím byla opravdovým kořenem druhé světové války. Čím hlouběji si tyto hodnoty vštípíme, tím menší je riziko, že se podobné hrůzy budou opakovat.

3846 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Vědci přišli na to, že ti, kteří uprchlíky nechtějí, nejsou xenofobové, ale svědomití a pečliví lidé používající rozum. Emoční centra, a tedy ani strach, se totiž v postojích odmítačů nezapojujíVíce než polovina Poláků (58 %) si myslí, že Německo by jejich zemi mělo vyplatit odškodnění za škody napáchané za druhé světové války. České republice Německo dluží až patnáct tisíc miliard korunPřátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. Fakt

euServer.cz

Odstranění pomníku maršála Koněva z náměstí Interbrigády je vítězstvím fašizmu v naší zemiLubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem...

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Muslimové ve Skotsku usiluji zákeřný způsobem o zrušeni zákazu ženské obřízkyNěmecka vláda utratila zhruba 125 milionu korun, aby zaměstnala dva syrské uprchlíky ...

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Babiš se vysmál Milionu chvilek. A vyprášil ministra ČSSD „Obama nám schválně škodil.“ Ben Kuras výbušně o exprezidentu USA a islámu
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění