John McCain: Vůle k odvaze

Autor: Ota Ulč | Publikováno: 13.3.2008 | Rubrika: Svět
USA

Slovní přestřelky a osočování mezi prezidentskými kandidáty mají v Americe značnou tradici a jejich dnešní podoba má doslova něžný průběh proti praxi z počátků tohoto státu. V utkání John Adams versus Thomas Jefferson v roce 1800 byl Jefferson obviněn z páchání podvodů a oloupení vdovy. Jeho sok varoval, že v případě jeho vítězství „vraždy, loupeže, znásilnění, cizoložství a krvesmilstvo budou otevřeně hlásány a praktikovány“.

V dnešní době se rivalové vůči sobě chovají ohleduplně. Po utkání si podávají ruku, poražení pogratulují vítězům a určitě se nestane, že by se někdo vytasil například s obviněním Hillary Clintonové, manželem mnohonásobně šálené, z jejích údajných sexuálních nepřístojností.

Pružnost a nedůslednost
Dost pravidelným prohřeškem je používání takzvaného „panderingu“(v anglicko-českém slovníku přeloženo jako „hovění choutkám“, či dokonce „kuplířství“), tedy snaha přizpůsobovat si realitu podle očekávání příznivé reakce příslušného publika.
Například v kovbojském Wyomingu to znamená podporovat neomezené právo vlastnit a užít zbraň, kdežto totéž právo zatracovat někde mezi jemnocitnými intelektuály. Tímto postojem, zvaným „flip-flop“,se pravidelně vyznamenává Mitt Romney, republikánský uchazeč o Bílý dům. Ovšem život není statický, přizpůsobení novým okolnostem bývá nevyhnutelné, nutno tedy rozumně balancovat onu „inconsistency“(nedůslednost, neslučitelnost) s „flexibility“(pružnost, přizpůsobivost).
Kandidátka Clintonová například stihla během dvou minut vyslovit dvě vzájemně se vylučující stanoviska (o rozhodnutí guvernéra státu New Yorku souhlasit s vydáváním řidičských průkazů ilegálním přistěhovalcům, což je problém vskutku zapeklitý). V primárkách v Michiganu, státu s churavějícím automobilovým průmyslem, Romney slíbil propuštěným zaměstnancům návrat jejich pracovních míst, která však již beznadějně odplula do Japonska. Jeho protikandidát John McCain, senátor z Arizony a bývalý válečný zajatec z Vietnamu, kde strávil přes pět hrozných let, otevřeně odmítl takovou eventualitu jako nerealistickou a zdůraznil, že postižení se musí přeškolit do ekonomicky uplatnitelných povolání. Politikovi se „pandering“může, aspoň dočasně, vyplatit: v Michiganu Romney vyhrál, McCain prohrál.

Jako pták z popela
McCain si troufl kriticky zapochybovat o užitečnosti výroby etanolu v rurální, kukuřici značně pěstující Iowě, popudil spoustu konzervativců svým spoluautorstvím (s ultraliberálním senátorem T. Kennedym) na zákonu o vyřešení problému, co si počít s dvanácti miliony ilegálních přistěhovalců. U liberálů si hodně pohoršil, a spoustu munice tak dodal svým oponentům, když připustil eventualitu přítomnosti amerických vojenských jednotek v Iráku třeba na dobu sto let, a pramálo mu pomohlo vysvětlování, že takové jednotky jsou v Německu už déle než půl století, stejně tak v Jižní Koreji, Kuvajtu i leckde jinde. Taková je přece cena za pramálo oceňovanou roli supervelmoci, nejde o samotnou přítomnost na cizím území, ale o bezpečí těchto jednotek. Vzdor tomu všemu se však McCainovi podařilo v nápodobě bájného fénixe obrodit se z popele a vystoupat do výšin pravděpodobného vítězství na prezidentskou nominaci Republikánské strany s nadějí porazit pravděpodobnou protikandidátku Hillary, která se těší, již spíš netěší, tzv. negativní podpoře – údajně polovina voličů ji totiž srdečně nesnáší.

Vybočení z řady

McCain se kromě svého senátorování uplatňuje jako pilný autor. Ve své prozatím poslední knize „Hard Call: Great Decisions and the Extraordinary People Who Made Them“ se zabývá odvahou volit jakkoli nepopulární řešení. McCainovým velkým hrdinou je Winston Churchill, jenž se svým důsledným postojem bez smiřování s Hitlerem velmi lišil od Nevilla Chamberlaina, tehdejšího miláčka britské veřejnosti. Statečnou iniciativu uznat Stát Izrael zase prokázal egyptský vůdce Sadat, což ho pak stálo život. Důkladné ocenění si zaslouží rovněž Ronald Reagan za svůj postoj přestat s ústupky sovětskému kolosu a naopak vyvinout tak značnou iniciativu, že se kolos podařilo podemlít.
I McCain už vybočil z řady a postavil se proti převažujícímu postoji většiny národa, jakož i jeho představitelů na obou koncích politického spektra: podle něj se v irácké válce Američanům podařilo potřít Saddámovu armádu za jeden měsíc, ale nepodařilo se jim dosáhnout míru ani za dalších pět let, a to proto, že Pentagon, zejména vinou ministra Donalda Rumsfelda, podcenil nutnost větší početní síly vojska k zajištění bezpečnosti obyvatelstva. S velkým zpožděním – a s vyhazovem Rumsfelda, čehož se McCain jako snad vůbec jediný už delší dobu domáhal -- došlo ke změně dosavadní strategie na tzv. surge(„vysoká vlna, její vzdouvání, vzkypění“ – tak tvrdí anglicko-český slovník). Velením byl pověřen David Petraeus, generál-intelektuál, majitel doktorátu z Princetonu.
Okolnostmi, jak ke změně došlo, se podrobně zabývá v týdeníku The Weekly Standard (4. 2. 2008) publicista Fred Barnes. Rekapituluje, že naděje na zdárné poválečné uspořádání, podpořené trojími volbami v roce 2005, se v únoru 2006 rozpadly zničením posvátné mešity šíitů v Samaře, což vedlo v obrovskému násilí, zabíjení tisíců sunnitů. Až do té doby se americké velení drželo taktiky zvané „small footprint“ („malé stopy, šlépěje“), založené na předpokladu, že příliš značná americká přítomnost přidává na intenzitě povstaleckým bojům, takže čím méně budou okupanti viditelní, tím víc se bude situace stabilizovat.
Onoho léta 2006 se však situace v zemi ještě víc zhoršila a přiměla prezidenta Bushe k závěru, že válka je ztracena. Zatím se ale ve Washingtonu Frederick Kagan, bývalý profesor na vojenské akademii ve West Pointu, zabýval vytvářením nové strategie, detailního plánu, jak zajistit bezpečnost zejména Bagdádu. Předpokladem, že Američané již nejsou hlavním terčem a katalyzátorem násilí a že hlavním nebezpečím stability je vražedná sektářská nenávist mezi sunnity a šíity, podněcujepříslušníky Al-Kajdy,vesměs cizince neiráckého původu. K tomu bude podle něj třeba posílit americké jednotky dalšími pěti brigádami s posláním nejen pronásledovat nepřítele a podílet se na poválečné rekonstrukci, ale setrvávat v místě mezi civilním obyvatelstvem a přispívat k jejich pocitu jakési životní jistoty.

-U liberálů si McCain pohoršil, když připustil eventualitu přítomnosti amerických vojenských jednotek v Iráku třeba na dobu sto let, a pramálo mu pomohlo vysvětlování, že takové jednotky jsou v Německu už déle než půl století.
-Tak či onak, trvající válka v Iráku v tomto období boje o Bílý dům přestala být hlavním tématem a spíše se ukazuje jeho vadnoucí závažnost. Kandidáti teď tráví daleko víc času návrhy na vylepšení ekonomie, zdravotnictví nebo daní.

Úspěch navzdory
Pentagon reagoval negativně, ministr Rumsfeld iniciativu rovněž odmítal. V listopadu kritického roku 2006 proběhly volby, které republikáni prohráli, a den poté se Rumsfeld se musel se svou ministerskou funkcí rozloučit.
Bush vzápětí oznámil národu strategii „surge“. Všichni předáci mezi demokraty iniciativu odsoudili, většina republikánů raději mlčela a negativní postoj většiny národa k válce v Iráku zůstal nezměněn.
Ovšem Bushovi se rozhodnutí v rozporu s převládajícím veřejným míněním překvapivě nevymstilo. Naopak, po několika měsících se zdárné výsledky dostavují, Petraeusovi se podařilo získat na svou stranu kmenové vůdce sunnitů v několika provinciích. Ti zorganizovali domobranu k zachování místního pořádku, Al-Kajda vyklizí pozice, civilisté se vracejí z nedobrovolného exilu, Bagdád začíná ožívat.
Dokonce i americká média vycházející z principu, že dobrá zpráva je žádná zpráva (především nejvlivnější New York Times a Washington Post), se překvapivě uráčila, sice trošku mrzutě, ale přece jen uveřejnit na první straně pozitivní úspěchy.
Není však v zájmu amerických politiků, oponujících počinům Bushovy administrativy a většinou jimi i opovrhujících, tento významný pokrok k lepšímu připustit. Mezi kandidáty na prezidentskou nominaci Demokratickou stranou není ani jeden.
Hillary Clintonová, která v září 2007 v Kongresu Patraeusovu zprávu zesměšňovala jako lživé pohádky a báchorky, nyní na opakované otázky, zda stále odmítá vidět tuto podstatnou změnu k lepšímu, nadále tvrdí, že to žádný pokrok není, poněvadž ho nebylo dosaženo na poli politickém, což ovšem není pole tohoto generála. Její hlavní konkurent Barack Obama se snažil s nepříjemností pozitivního vývinu vypořádat poněkud komplikovanější argumentací. V politice je přece řeč sama tím nezávažnějším nástrojem boje a daleko víc záleží na tom, jak se co řekne, a ne co se míní.
Tak či onak, trvající válka v Iráku v tomto období boje o Bílý dům přestala být hlavním tématem, spíše se ukazuje jeho vadnoucí závažnost. Kandidáti teď tráví daleko víc času návrhy na vylepšení ekonomie, zdravotnictví nebo daní.

Dusot kopyt
Bismarckovi se přisuzuje moudré rčení, že primární kvalitou politika je jeho schopnost slyšet vzdálený zvuk kopyt teprve se vytvářející historie. Tony Blair, donedávna britský premiér, na otázku, co že pokládá za nejobtížnější ve své funkci, odpověděl slovy: „Události, milý hochu.“
Ano, události, to nečekané a případně nepředstavitelné. V politice se pouhý jeden den může zdát věčností a k americkým volbám dojde teprve o prvním úterý dosud tak vzdáleného měsíce listopadu. Rozhodně by se změnily priority, otázky zdravotního pojištění či daňové zátěže by třeba znicotnil teroristický útok na americkém území, aspoň v intenzitě, v jaké postihl před lety Londýn či Madrid.

51PRO 2/2008

3391 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Švédsko je díky gangům imigrantů ve válce... Čtěte děsivá faktaPřátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktItalský premiér Giuseppe Conte po jednání s šéfem Evropské rady Donaldem Tuskem v Bruselu novinářům řekl, že požaduje přerozdělování migrantů, protože plánuje, že už lodě s migranty odmítat nebude

euServer.cz

Lubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým Schwarzenbergem...Otázka nejen pro pražskou smečku: Co je demokratičtější?

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Přednáška Lhoťana o rozdílech mezi křesťanstvím a islámem v beskydských Starých Hamrech - GruňiVzdělání ve Švédsku rapidně upadá. Například mnozí švédští policisté neumějí psát

FreeGlobe.cz

Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?Tyranie pánů sociálních sítí

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituályNová šéfová Evropské centrální banky Christine Lagardeová je součást zkorumpované mafie státních úředníků

ParlamentniListy.cz

Tomio Okamura předvídá, co rozpoutá v Evropě nová italská vláda bez Salviniho. Jde o migrantyČeští právní experti jsou na nohou: Určovat, co se smí říkat a co ne? Velmi nebezpečné! Není divu, že s tím přichází zrovna Čaputová
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění