Přemalovaná euroústava neboli Lisabonská smlouva
Ratifikace Lisabonské smlouvy, přemalované euroústavy, je v plném proudu, a pokud se jejím zastáncům podaří překonat všechny nástrahy, které na ně za každým rohem číhají, ocitneme se v lednu příštího roku rázem v jiné Unii, než do jaké jsme vstupovali. Pokrok je holt pokrok. Ti, kteří ale s novým textem mají problém, si ještě nemusejí balit kufry.
V útrobách Rady EU se totiž až nyní rozjíždějí procesy mající za cíl zajistit, aby nová smlouva skutečně fungovala. Ve výsledku má jít o třiatřicet norem týkajících se mimo jiné složení Evropského parlamentu či členů Evropské komise. Kámen úrazu přitom není jen v množství očekávaných návrhů a jejich politické výbušnosti. Problémem je i to, že se mají schvalovat ještě podle stávajících pravidel. A ta v deseti případech počítají s jednomyslností v Radě. Musejí se zkrátka shodnout všechny členské státy.
Slovinci už oznámili, že se na jarním summitu pokusí spolu s námi a Francouzi, budoucími předsedy EU, najít společnou řeč. Francie si samozřejmě své ano nechá zaplatit a bude po Slovinsku (či potažmo jiném členském státu) chtít ústupky jinde. Nelze se v této souvislosti nezeptat: s čím přijdou a co budou požadovat Češi?
Reflex, 9/2008