Slovníček evropských levicových pojmů - 11. Obnovitelné zdroje energie

Autor: Hynek Fajmon | Publikováno: 26.3.2008 | Rubrika: Studie
rudnoucí hvězda

(Renewables – OZE)

Ke zvolení pojmu „obnovitelné zdroje energie“ mne přiměl především aktuální vývoj v evropské politice. Předseda Evropské komise Barroso totiž nedávno představil „klimatický balíček“, který mimo jiné obsahuje „eurozávazek“ dosáhnout do roku 2020 20% podílu obnovitelných zdrojů energie na evropské spotřebě. Současně byl přijat i další závazek – že ke stejnému datu dosáhne podíl biopaliv na spotřebě všech paliv 10 %.
Jedná se tedy o vysoce aktuální téma, které nás v nadcházejících letech bude stát hodně peněz. A bude se týkat každého, protože energii potřebujeme ke svému životu úplně všichni.

Obvykle uvádím jako motto svého článku z tohoto seriálu citát nějakého významného levicového guru. Tentokrát jsem ale udělal výjimku, protože můj kolega, senátor Jaroslav Kubera, vyjádřil podstatu celého humbuku okolo obnovitelných zdrojů energie velmi přesně a navíc ještě vtipně.

„Říkal jsem panu ministrovi Bursíkovi, že uhlí je také obnovitelný zdroj energie. Pouze to déle trvá.“
senátor Jaroslav Kubera na Kongresu ODS

PODSTATA POJMU „OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE“
Energetici v elektrárenství dělí zdroje především podle toho, zda jsou stabilní, nebo nikoliv. To odpovídá realitě, neboť elektřinu nelze skladovat do zásoby. Každého spotřebitele elektřiny potom primárně zajímá to, zda bude mít elektřinu k dispozici, kdykoliv zmáčkne vypínač příslušného spotřebiče. A každého samozřejmě zajímá také cena, za kterou tuto elektřinu získává
.
Environmentalisty tyto otázky naopak vůbec nezajímají. Starají se o to, jak výroba elektřiny nebo jakékoliv jiné energie „ničí“ přírodu, kterou oni údajně svými činy chrání. Rozdělují tedy zdroje energie na tzv. obnovitelné a neobnovitelné. Obnovitelné zdroje energie neboli OZE jsou podle environmentalistů takové zdroje, které nelze vyčerpat, protože se stále obnovují. Patří sem vodní energie, sluneční energie, geotermální energie, větrná energie a energie z biopaliv. Naopak neobnovitelné zdroje energie jsou ty, které se dle environmentalistů dají úplně vyčerpat a jednou údajně dojdou. Do této kategorie patří uhlí, ropa, plyn a jádro.

Podstatným rysem environmentalistického přesvědčení o zdrojích energie je to, že OZE neničí přírodu, a jsou tedy pozitivní a hodné podpory, zatímco neobnovitelné zdroje přírodu naopak ničí a jsou tedy negativní a jejich spotřeba musí být omezována a daňově prodražována. S politováním musím konstatovat, že toto přesvědčení je dnes v evropské politice hlavním proudem myšlení.

Dle Juliana Simona, autora slavné knihy Největší bohatství, kterou v roce 2005 vydalo CDK, se jedná o zcela chybnou a zcestnou analýzu zdrojů energie. Simon na základě historické a ekonomické analýzy tvrdí, že zdroje energie jsou ve skutečnosti stále levnější a že se dosud žádné předpovědi o vyčerpání kteréhokoliv zdroje energie nepotvrdily. Představa, že uhlí, ropa nebo plyn jednou „dojdou“, protože budou úplně vytěženy, je sice velmi populární, ale zcela chybná. Lidé si totiž nekupují ropu, plyn nebo uhlí, ale jejich (v danou chvíli užitečnou) funkci. A tu může v systému svobodných cen a svobodného trhu nahradit v budoucnu cokoliv jiného, co bude technologicky a cenově dostupné.

Obavy, že dojde uhlí, měl již v 19. století slavný anglický ekonom Jevons. Nyní, po zhruba 150 letech od jeho zásadní práce na toto téma, je uhlí stále k dispozici. Podobně je to s ropou nebo plynem, které jsou rovněž stále k dispozici a bude tomu tak i nadále. Není tedy žádný skutečný důvod k vyvolávání paniky, že tyto zdroje energie „dojdou“, a musí tedy být včas nahrazeny obnovitelnými zdroji energie. Uhlí, ropa a plyn zkrátka nedojdou a není žádný rozumný důvod je uměle zdražovat a jinak znevýhodňovat v konkurenci s jinými zdroji energie.

Pro pochopení termínu „obnovitelné zdroje energie“ je klíčové především to, že se jedná o součást propracované zelené ideologie, jejímž cílem je zcela změnit charakter moderní západní společnosti. OZE jsou jedním z klíčových nástrojů tohoto zeleného politického aktivismu, který ohrožuje celou západní civilizaci ve jménu „trvale udržitelného rozvoje“.

Environmentalistu poznáte podle odpovědi na jednoduchou otázku: „Jaké zdroje energie má lidstvo využívat?“ Na tuto otázku vám environmentalista odpoví, že je především nutné energií šetřit, protože nejlevnější energie je ta, která se vůbec nevyrobí. To je jistě velmi sofistikovaná odpověď. Je ale úplně stejně nesmyslná, jako kdybyste hladovému odpovídali na jeho dotaz, co bude jíst, že má jíst méně, protože produkce jeho jídla ohrožuje přírodu.

Environmentalisté to však myslí smrtelně vážně. Prostě budou lidstvo za jakoukoliv cenu nutit spotřebovávat méně energie tím, že ji již nyní uměle zdražují a hodlají v tom dále pokračovat. Již se to děje prostřednictvím ekologických daní a v blízké budoucnosti bude zavedena celá řada dalších nástrojů jako například obchodování s placenými emisními povolenkami.

Pokud environmentalistu donutíte, aby v odpovědi pokračoval dále, tak vám obvykle sdělí, že je nutné využívat obnovitelné zdroje energie, protože ty klasické, jako je uhlí, ropa, plyn nebo jádro, nejsou „trvale udržitelné“ a budou brzy vyčerpány a navíc ohrožují klima tím, že přispívají ke globálnímu oteplování, a tím ohrožují celou planetu Zemi. V praxi to znamená, že nutí spotřebitele a výrobce k tomu, aby kupovali a vyráběli drahou energii z těchto zdrojů.

OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE
Na jaře 2007 se sešel summit Evropské rady, který přinesl jeden zásadní výsledek. Premiéři a prezidenti sedmadvaceti členských států Evropské unie se tehdy dohodli na tom, že do roku 2020 v Evropské unii sníží emise skleníkových plynů, které údajně způsobují globální oteplování, o 20 %, a to i v případě, že se jiné státy světa k tomuto „úsilí“ nepřipojí. Pokud se naopak další státy k omezování emisí připojí, tak bude závazek EU zvýšen na 30 %.

Dále byl přijat závazek, že se ke stejnému datu zvýší podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě o 20 %. Tento závazek byl naštěstí přijat s dodatkem, že cíl 20 % bude počítán za Evropskou unii jako celek a nikoliv pro každý členský stát samostatně. A konečně posledním velkým „eurozávazkem“ je to, že do roku 2020 bude dosaženo 10% podílu biopaliv na celkové spotřebě paliv. Česká vláda v listopadu 2007 stanovila jako přijatelnou 8,6% laťku pro využití OZE v České republice. Vicepremiér Vondra (ODS) tehdy uvedl, že „hranice, na kterou je Česko schopno se s ohledem na svou geografickou a průmyslovou strukturu dostat, se pohybuje mezi osmi až devíti procenty“. To nám ale v Bruselu nebylo nic platné, protože Evropská komise rozhodla jinak. Na počátku roku 2008 rozpočítala závazky pro jednotlivé členské státy a stanovila jim závazné cíle.

V oblasti OZE byl pro Českou republiku stanoven závazný cíl ve výši 13 %. Dnešní podíl OZE je v ČR na úrovni 4,7 %. V nejbližší době se tak dočkáme na evropské i národní úrovni legislativních opatření, která budou nutit státy i jednotlivé subjekty na trhu k dosažení těchto závazných cílů.

Aktuálně řeší Evropská unie rovněž problém tzv. energetické bezpečnosti. To je téma, které se do evropských institucí dostalo po rozšíření EU v roce 2004 a zvláště po rusko-ukrajinské energetické krizi z ledna 2006. Evropská unie si především v důsledku obav Polska a pobaltských států uvědomila, že je stále více a více závislá na dovozu ropy a především plynu z Ruska. Tato rostoucí závislost je způsobena především uplatňováním „zelené energetické politiky“ v samotné Evropské unii.

Má to dva základní důvody. Zelení již od 70. let odmítají jadernou energetiku a podařilo se jim především v Německu a v Rakousku vybičovat mediální hysterii do takových rozměrů, že oba tyto státy jadernou energetiku definitivně odepsaly a tlačí k tomu i ostatní země EU. Zelení ale tvrdě útočí rovněž na uhlí a prosazují různé limity pro jeho těžbu. To ostatně známe i ze samotné České republiky. Celkově vzato tak zelení v EU přímo útočí na jediné dva zdroje energie, které mají evropské státy v dostatečném množství k dispozici. Místo toho zelení tvrdě protlačují OZE a z neobnovitelných zdrojů hlavně plyn. Ten má ale pro EU v dostatečném množství pouze Rusko.

Evropští zelení tak v praxi fungují jako obchodní náhončí pro ruské energetické koncerny a pro firmy, které vyrábějí technologie pro OZE, jako jsou například větrné elektrárny. Není se čemu divit. Zelené a mírové hnutí v západní Evropě bylo v 70. letech do značné míry infiltrováno sovětskými tajnými službami a je otázkou, zda se tyto vazby z minulosti neprojevují i v současnosti. Například bývalý advokát teroristů z německé Frakce rudé armády, jakýsi Gerhard Schröder, je nyní předsedou představenstva německo-ruského podniku pro výstavbu baltského podmořského plynovodu z Ruska do Německa. Tento politik v době, kdy byl německým kancléřem, prosadil ve spolupráci se známým zeleným pouličním rváčem Joschkou Fischerem odstavení německých jaderných elektráren z provozu do roku 2020.
Vyřešit problém energetické bezpečnosti Evropské unie bez odstranění „zelené“ energetické politiky není možné. Bude-li chtít mít EU k dispozici dostatečné množství stabilní elektrické energie, tak se bude muset dříve nebo později vrátit k výstavbě jaderných elektráren. Ostatně Finsko již začalo svůj nový jaderný zdroj stavět a britská vláda nedávno oznámila, že hodlá spustit čtyři nové jaderné elektrárny. Na druhé straně Německo i po odchodu zelených z vlády zůstává u absurdní politiky spočívající v tom, že do roku 2020 odstaví z provozu všechny své jaderné elektrárny, jak rozhodlo zmíněné rudo-zelené duo Schröder-Fischer.

OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE V ČESKÉ REPUBLICE
Situace okolo OZE je v České republice velmi složitá. Přírodní a klimatické podmínky u nás umožňují ve větší míře využívat pouze vodní energii, což má ostatně v naší zemi dlouhou tradici sahající až do středověku, kdy byla naprostá většina mlýnů poháněna vodním kolem. Během 19. a 20. století se vodní energie využila stavěním přehrad a vodních děl, na kterých jsou umístěny vodní elektrárny. Počet těchto zařízení je v České republice mimořádně velký. Jejich další budování je ale velmi obtížné, ne-li nemožné, protože by to znamenalo zatopení lidských sídel. Ministerstvo zemědělství ČR sice stále vede evidenci několika set lokalit, kde by vodní díla mohla být vybudována, ale je pod rostoucím tlakem právě environmentalistů, aby se od těchto plánů upustilo.

Oproti tomu větrná energie je u nás využitelná jen velmi slabě. V minulosti sice na některých místech existovaly větrné mlýny a nyní se začínají stavět větrné elektrárny, ale větrná mapa republiky ukazuje, že tento zdroj je v našich podmínkách mimořádně nestálý a málo efektivní. V podmínkách České republiky lze počítat s tím, že větrné elektrárny mohou vyrábět elektřinu pouze asi dva měsíce ročně. O sluneční energii to platí snad ještě více; konkurovat ve sluneční energii jižním státům nemůžeme, protože počet slunečných dnů je u nás velmi nízký, a konkurovat přímořským státům ve větrné energii také příliš nejde, protože u nás prostě vítr fouká daleko méně než například na pobřeží Dánska.

Zbývá tak snad jedině energie z biomasy, která ovšem má rovněž celou řadu nevýhod. V podmínkách České republiky je hlavní plodinou pro výrobu biopaliv řepka olejná a využít se dá rovněž cukrová řepa. U řepky je situace taková, že již nyní je Česká republika pátým největším producentem této plodiny v celé Evropské unii po takových státech, jako je Německo, Francie, Británie a Polsko. Ostatně každý, kdo projíždí českou krajinou, vidí na jaře obrovské žluté plochy rozkvetlé řepky. Využití cukrové řepy je také možné, ale efektivita této plodiny je ve srovnání s biopalivy z cukrové třtiny nebo palmového oleje poměrně nízká.

Biopaliva však mají jeden hlavní a podstatný problém, a to, že vytlačují z orné půdy plodiny určené k výrobě potravin, a tím přispívají k jejich zdražování. O tom, že to není planá obava, svědčí prudký růst cen potravin, který byl zaznamenán v průběhu roku 2007 na celém světě. Navíc podle posledních údajů se zdá, že produkce biopaliv vytváří daleko více skleníkových plynů než spalování klasických fosilních paliv.
Přesto jsou biopaliva stále podporována, a to jak na evropské, tak také na národní úrovni. Česká vláda v únoru 2008 schválila program dalšího uplatňování biopaliv, který počítá s tím, že budou daňově zvýhodněna po dobu šesti let od schválení programu Evropskou komisí.

Od spotřební daně má být osvobozena biosložka paliva. Podíl fosilního paliva ve směsi zůstane zatížen plnou spotřební daní. Nulová sazba spotřební daně se má týkat pouze biopaliv s vyšším obsahem biosložky a nebude se vztahovat na povinné přimíchávání, které je u nás povinné pro naftu od září 2007 a pro benzín od ledna 2008. Touto cestou se má přispět k dosažení cíle spotřeby biopaliv ve spotřebě pohonných hmot ve výši 5,75 % podle energetického obsahu v roce 2010 a cíle 10 % v roce 2020.

Produkce elektrické energie v České republice je zatím stále ještě taková, že přesahuje domácí spotřebu. Do zahraničí se vyváží téměř 25 % české produkce elektřiny. Dle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR se na produkci elektřiny podílí ze 61,92 % uhelné elektrárny, z 31,22 % jaderné elektrárny, plynové elektrárny produkují 2,94 % a všechny ostatní zdroje celkem 3,92 % elektrické energie.

ČEZ v roce 2007 vyrobil rekordní objem elektřiny ve výši 65,4 terrawatthodin, což představuje oproti roku 2006 nárůst o 6,6 %. Domácí spotřeba díky mírné zimě stoupla pouze o 0,5 %. ČEZu se ale podařilo zvyšovat prodej elektřiny ve střední a východní Evropě, kde elektřina naopak chybí. Čistý zisk ČEZu za rok 2007 činil 42,8 miliard korun, což představuje nárůst oproti roku 2006 o 49 %. ČEZ je v současné době sedmou největší energetickou firmou v rámci celé Evropské unie. Stát drží ve firmě akciový podíl ve výši 65,68 %.

ČEZ v současné době – ve světle plánů EU na zpoplatnění emisních povolenek – přehodnocuje plán výstavby nových zdrojů energie. Z hlediska emisí skleníkových plynů jsou přitom „nejhorší“ uhelné elektrárny. Zvýšení ceny emisních povolenek až na 30–40 eur by se podle propočtů mohlo po roce 2013 promítnout do zvýšení cen elektřiny pro konečné spotřebitele o cca 15 %. Proto ČEZ nyní vážně uvažuje o výstavbě dvou bloků plynových elektráren v Počeradech, protože u nich jsou emise skleníkových plynů podstatně nižší. Na druhou stranu to ale posílí závislost české energetiky na politicky nestabilním Rusku.
V roce 2007 se v České republice vyrobily z OZE téměř 3 terrawatthodiny elektřiny. Na podporu této produkce elektřiny se ročně vynaloží zhruba 2 miliardy korun. Meziročně se produkce elektřiny z OZE zvýšila o 7 % a činí v současné době cca 4,7 % celkové domácí spotřeby.

Podpora využívání OZE se v praxi provádí dvěma způsoby. První je legislativní, který spočívá v tom, že energetická přenosová soustava má povinnost po dobu patnácti let vykupovat elektřinu z OZE za cenu podstatně vyšší, než je cena elektřiny z klasických neobnovitelných zdrojů. Rozdíl mezi výkupní cenou klasické a obnovitelné energie je zahrnut do ceny pro koncového zákazníka. Podle údajů Energetického regulačního úřadu tak platíme za každou spotřebovanou kilowatthodinu zhruba dva haléře navíc kvůli podpoře OZE.

Druhým způsobem podpory jsou přímé dotace na výstavbu elektráren využívajících OZE. Tyto dotace mohou pokrývat až 80 % nákladů na výstavbu takového zdroje. Tyto prostředky poskytuje Evropská unie ze svého rozpočtu. V období let 2004–2006 bylo vyplaceno z programu OZE v rámci Operačního programu průmysl a podnikání celkem 750 milionů korun. V novém evropském rozpočtovém období pro roky 2007–2013 je na tyto účely vyčleněno ještě více peněz. V roce 2007 již byla vypsána výzva pro podávání projektů v objemu 1,4 miliard korun a v letošním roce bude vypsána další výzva ve stejném objemu. Celkově bude v programu Ekoenergie v rámci rozpočtového období 2007–2013 k dispozici 6 miliard korun.

Zavádění evropské politiky v oblasti OZE mělo na českou politiku mimořádně devastující účinek. Největší škody způsobilo zavádění povinného přimíchávání biopaliv do nafty a benzínu. Tuto zelenou politiku založenou na preferenci biopaliv Evropská unie přijala ještě před svým rozšířením v roce 2004 a novým členským státům byla tato politika vnucena jako součást jejich přístupových smluv.

V České republice mělo uplatňování této politiky katastrofální důsledky, protože sociálnědemokratické vlády nebyly schopny efektivně čelit miliardovému lobbingu zainteresovaných firem a také náporu organizovaného zločinu, který se do tohoto „slibného“ odvětví s garantovaným výnosem okamžitě nahrnul. Spory mezi jednotlivými hráči v tomto byznysu nakonec vedly až k mafiánským praktikám včetně mnoha dosud nevysvětlených vražd za bílého dne.
MÁ PRAVICOVÝ POLITIK PODPOROVAT OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE?
OZE i celá politika dotací, která je kolem nich postavena, je v zásadním a nesmiřitelném rozporu se všemi principy konzervativně-liberální politiky. Podporovat obnovitelné zdroje energie znamená podporovat celý koncept „konečnosti zdrojů“, což je vědecký a ekonomický nesmysl.

Přestože se to zdá být paradoxní, tak zdroje jsou ve skutečnosti nekonečné a o jejich využití má rozhodovat svobodná interakce mezi nabídkou a poptávkou na svobodném trhu a nikoliv usnesení Evropské unie. Zastánci konceptu OZE dělají ve svých úvahách i v praktické politice jednu základní chybu. Vyhodnocují zdroje samy o sobě, bez vazby na člověka a jeho reálné potřeby. To je jejich největší intelektuální omyl. Uhlí samo o sobě žádným zdrojem není, stejně jako vítr nebo voda. Stává se jím teprve v okamžiku, kdy k nim přistoupí člověk se záměrem na jejich využití k nějakému konkrétnímu účelu.

Environmentalisté rovněž zcela opomíjejí roli inovací a schopnost lidí přizpůsobovat se měnícím se podmínkám. V průběhu lidské historie se využívaly různé zdroje energie a přechod od jedněch k druhým nebyl nikdy předmětem vládní politiky, ale inovace vzniklé na trhu. Na počátku nového využití zdrojů byl vždy individuální vynálezce a individuální podnikatel, kteří na sebe vzali riziko a příslušnou novou technologii prosadili a získali pro ni spotřebitele.

Mohli bychom tak jít k vynálezci parního stroje, spalovacího motoru, elektromotoru nebo kterékoliv jiné technologie. Role politiky v těchto objevech a jejich následném rozšíření byla vždy minimální. Nyní si ale evropské levicové elity chtějí právě proces inovace osvojit a politicky jej řídit. Albert Gore a jemu podobní dokonce hovoří o tom, že vyvolají novou technologickou revoluci, která bude založena právě na masivním využití OZE. V minulosti ale žádnou technologickou revoluci politikové vyvolat nedokázali.
Jako nesmyslné se jeví již samotné stanovování cílů v podobě podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě. Takto stanovené cíle jsou fakticky plánováním v oblasti energetiky. Znamená to, že se omezuje svoboda domácností, firem a dalších subjektů hledat si pro sebe nejvhodnější zdroje energie k zajištění vlastní existence.

Centrální úřad v podobě Evropské komise zkrátka údajně ví lépe než občané a firmy, čím se má topit, na co se má jezdit a z čeho se má produkovat elektrická energie. Tato představa je zcela absurdní. O tom, které zdroje budou cenově výhodné a efektivní, bude rozhodovat trh a žádný úřad předem nemůže vědět, které zdroje a která technologie bude pro spotřebitele nejefektivnější. Snaha toto spotřebitelům diktovat prostřednictvím legislativy je omezením svobody a plýtváním veřejnými i soukromými zdroji.

Pravicový politik i občan by měl ve vlastním zájmu odmítat celý koncept OZE. To neznamená být proti jakékoliv konkrétní technologii, ale proti daňovému a legislativnímu upřednostňování jedněch technologií před druhými. O využívání konkrétních technologií má v konečném důsledku rozhodnout spotřebitel a nikoliv úředník Evropské unie.

 

Revue Politika březen 2008

3667 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Kdo si myslel, že se nás problém islámského fanatismu a džihádismu bezprostředně netýká, byl velmi rychle vyveden z omyluJde zcela nepokrytě a nepochybně o cílený útok na naší suverenitu v oblasti justice, a do budoucna bezpochyby půjde o skvělý nástroj na trestání a vydírání neposlušných členských států EUPřátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. Fakt

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Silné: Václav Klaus ml. o Mašínech. Koluje text. Víme, koho naštve„To máme jezdit na kole?” Babiš tvrdě zúčtoval s Bursíkem. A bylo toho víc, Gretu nepotěší
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění