Zahraniční výbor Sněmovny jednal v USA

Autor: Jan Schwippel | Publikováno: 17.4.2008 | Rubrika: Politika
USA

Delegace Zahraničního výboru PS PČR navštívila ve dnech 5. – 13. dubna 2008 Spojené státy. Setkala se se zástupci administrativy, členy Kongresu a zástupci krajanů a dalších organizací. Hlavními tématy jednání byly protiraketová obrana, problematika krajanů, program zrušení víz a prezidentské volby v USA.

 

Delegace byla ve složení Jan Hamáček (ČSSD, předseda), Tomáš Dub (ODS, místopředseda), Helena Mallotová (ODS), Milan Šimonovský (KDU-ČSL), Petr Wolf (ČSSD) a Jan Schwippel.

Návštěva USA měla oproti obdobným návštěvám delegací Zahraničního výboru některé zvláštnosti, respektive několik „nej“. Šlo o cestu zatím svým trváním nejdelší, která pokryla celkem 8 dnů. Patřila k těm delším i pokud jde o celkovou vzdálenost, kterou delegace absolvovala. Šlo totiž nejen o cestu Praha-New York (letecky), respektive New York-Washington, D. C. (vlakem), ale i uvnitř USA – z Washingtonu, D. C., přes Minneapolis do Lincolnu v Nebrasce. Zpáteční cesta pak vedla přes Denver v Coloradu do Evropy (letecky).

Přitom zažila delegace i trochu dobrodružství, protože původně plánovaný večerní let z Minneapolis do Lincolnu byl pro vichřici zrušen (!), a tak jsme cestovali o den později. Předposlední let z Denveru do Frankfurtu nabral neplánovaně více než 1,5 hodiny zpoždění (místo 9h 15 min trval hodin skoro jedenáct) a z Frankfurtu do Prahy jsme proto letěli pozdějším letem (o tři hodiny později).

Především se však cesta lišila šíří projednávaných témat. Základní podklady měly pět částí s celkem více než sto stranami textu a k nim na místě zástupci našich úřadů v USA přidávali další aktuální informace (zejména životopisy partnerů a aktuální tisková shrnutí). Pracovníkům všech zúčastněných úřadů – tj. Stálé mise ČR při OSN v New Yorku, našeho Generálního konzulátu tamtéž a našeho Velvyslanectví ve Washingtonu, patří náš upřímný dík. Věnovali se nám znamenitě – např. náš velvyslanec v USA J.E. pan Petr Kolář byl přítomen na všech jednáních ve Washingtonu a paní Nora Jurkovičová připravila a s delegací se zúčastnila všech jednání ve vzdálené Nebrasce.

neděle, 6. dubna

Symbolicky první akcí, kterou se delegace v USA zúčastnila, byla mše svatá v kapli kostela Our Lady of Mount Carmel v Newton Avenue v Queensu-Astorii za účasti krajanské obce v neděli 6. dubna ráno. Následovalo posezení s krajany a diskuse. V ní se přítomní dotazovali zejména na otázky odškodnění církví v ČR, případného umístění U.S. radaru v ČR a restitucí. Setkání s krajany bylo velice příjemné a odcházeli jsme jen neradi, přestože i následující program byl nadmíru zajímavý.

Bohemian Beer Garden ve stejné čtvrti jsme se setkali s majitelem restaurace, která se vyznačuje jednou z mála zahrádek v New Yorku a samozřejmě nefalšovaným českým pivem. Pan Bísek je vydavatelem krajanských Amerických listů. Jedno číslo jsme od něj obdrželi. Věnují se především situaci v ČR, ovšem pohledem zvenčí, s komentáři čelných krajanských novinářů, včetně například Oty Ulče nebo Mojmíra Povolného. S panem Bískem jsme chvíli také diskutovali, přičemž nezatajil, že vztahy krajané-ČR mají své rezervy. Podle něj i v důsledku působení Václava Klause, který podpoře krajanů nebyl vždy zcela nakloněn.

Ve stejné budově si delegace prohlédla i prostory české školy, kde se obětavostí ředitelky paní Silvermanové a několika málo učitelek vyučuje českému jazyku a českým reáliím několik desítek dětí. Při této příležitosti proběhla debata o tom, jak krajanům pomoci, např. kontaktováním lektorů na UK Praha nebo zapojením satelitní české televize.  

Následovala prohlídka České národní budovy (Bohemian National Hall) na Manhattanu (na 73. ulici, mezi 1. a 2. avenuí). Tento objekt zakoupil český stát od krajanských sdružení v roce 2000 za symbolickou cenu 1 Kč, přičemž se zavázal k její celkové rekonstrukci a poskytnutí vybraných prostor krajanům k využívání na 3x99 let. Náklady rekonstrukce, původně plánované na 450 mil. Kč, postupně narůstají a dnes již se blíží téměř 1 mld. Kč. Nejen o důvodech těchto nákladů delegace na místě diskutovala se zástupci investora MZV ČR, ale i s krajanskými sdruženími (BBLA, Americkým Sokolem a Dvořákovou společností), jimž na místě předala ceny Poslanecké sněmovny.

Návštěva muzea obětí útoků 9/11 na Ground Zero byla velmi emotivním zážitkem, nejen vzhledem ke stovkám vystavených upomínkových předmětů a fotografií mnoha obětí, ale i proto, že delegaci provázel jeden z členů vedení muzea, jehož syn-požárník při událostech zahynul. Podle jeho slov byl jedním z pouhých 450 obětí, jejichž tělo se našlo vcelku.

Večer byl završen společenským setkáním na rezidenci generální konzulky PhDr. Hany Kaiserové za přítomnosti zástupců SM New York, náměstkyní ministra zahraničí paní Helenou Bambasovou a dalšími pracovníky GK a SM New York a ředitelkou Českého centra paní Monikou Koblerovou.

pondělí, 7. dubna

Tento den se odehrával v gesci Stálé mise ČR při OSN v New Yorku. Začal jednáním na Generálním sekretariátu Rady EU a zastoupení EK při OSN, za přítomnosti J.E. velvyslance pana Pedra Serrana a dalších pracovníků obou misí. Proběhla obsáhlá a zajímavá debata. Přítomní upozorňovali především na velké množství jednání v OSN (v prvním pololetí každého roku kolem 500, ve druhém s ohledem na jednání Valného shromáždění přes tisíc), kladoucích nároky na zemi vykonávající předsednictví (v 1. pololetí 2009 ČR). Podle nich je však sekretariát již „zajetý“ (Komise je zde od r. 1974) a potřebám ČR vyjde všemožně vstříc.

Na můj dotaz sdělili, že v 1. pololetí 2009 lze očekávat opět debaty o podobě rozpočtu OSN (EU do něj přispívá 40%), efektivitě agencií a orgánů a pokračování reformy OSN. Překvapení naopak nelze vyloučit v oblasti zvládání krizí, které pochopitelně nelze předem naplánovat a budou se odvíjet od aktuálních světových událostí.

Debata se dotkla i možností reformy Rady bezpečnosti, která se ovšem vzhledem ke konfliktním zájmům jeví jako velice nepravděpodobná (stálí členové nepřipustí ohrožení svého výsadního postavení). Padla i zmínka o fungování po přijetí Lisabonské smlouvy, která zavazuje evropské členy RB k ještě hlubší spolupráci. Nutno ovšem dodat, že „papírové“ předpoklady nejsou vždy naplněny a přestože se EU snaží v OSN vystupovat jednotně, ne vždy se jí to daří.

Dalším setkáním bylo jednání s paní Carolyn McAskie, náměstkyní generálního tajemníka OSN pro budování míru, které se zabývalo hlavně fungováním a perspektivami nově vytvořené Mírové komise (UN Peace Building Commission). Vyplynulo z něj, že jako pilotními projekty se PBC zabývá situací v Burundi a Sierra Leone, přičemž její maximální kapacitu paní McAskie odhadla na 10 zemí. Ukazuje se, že operace na budování míru jsou dlouhodobější a nákladněji než se původně očekávalo. jejich zaměření se do jisté míry odvíjí od představ hlavních sponzorů (např. v případě Burundi Německa, Nizozemska, Norska a Japonska) a zaměřuje se na posílení soudního systému, policie, podpory voleb a dalších aktivit v rámci odsouhlaseného Strategického rámce pro danou zemi.

V 16 h se delegace již přemístila z Penn Station vlakem do Washingtonu, D. C. (Amtrak, cesta vedla přes celkem šest států: New York, New Jersey, Pennsylvánii, Delaware a Maryland do Washingtonu, D. C.) a trvala 2h 45 minut.

Od 19 h se již delegace setkala se zástupci našeho velvyslanectví v jeho budově a proběhl asi tříhodinový brífink před nadcházejícími jednáními. Obdrželi jsme zde kvalitní informace a prakticky jediný předpoklad - totiž že jednání budou poznamenána probíhajícími slyšeními generála Petraeuse a velvyslance Crockera o Iráku - se nevyplnil.

úterý, 8. dubna

Dopoledne delegace odjela na Georgetown University, Law Center, kde vyslechla přednášku Madeleine Albrightové na téma „Budoucnost lidských práv“ a následnou debatu. Z ní mne nejvíce zaujalo, že M.A., dotazována z pléna na jakýsi svůj dávný výrok o účinnosti sankcí proti Iráku (přičemž tazatel provokativně zdůrazňoval údajné tisíce zahynulých iráckých dětí), pravila: „That was my stupid comment; I was just stupid“. To bylo jistě přiznání, jehož ne každý český politik byl by schopen.

Následně jsme se sešli s paní Albrightovou ke krátké debatě, kde se hovořilo zejména o prezidentských volbách (M.A. působí v týmu Hillary Clinton) a z odpovědi se nám zdálo, že šance Hillary i ona již pohřbívá. Podle ní je Demokratická strana vždy během primárek „tahaná doleva“ (Madeleine s námi hovořila česky, ale občas s roztomilými drobnými nepřesnostmi), myšlenka ale prý byla nebýt moc doleva, neboť příliš levicoví kandidáti nemívají pak šanci ve volbách celonárodních.

Na téma protiraketové obrany řekla, že „myslí, že MD dosud nefunguje a nepotřebujeme to; ale po agresivních Putinových výrocích musíme být ‚firm‘ “. Připomněla také McCainův výrok, že nerozumí ekonomice. Prohlásila, že „Putin je chytrý, moc zlý člověk, Bush je hodný a chytrý, ale někdy se dělá hloupým – Putin ho manipuluje“. Předpověděla konflikt ne mezi Putinem a Medveděvem, ale mezi jejich týmy.

Jednání se senátorem Chuckem Hagelem (republikánem z Nebrasky) bylo poznamenáno zvláštní nepohostinností: nechal nás čekat deset minut na chodbě, poté deset minut v předpokoji a ještě pět minut ve své kanceláři. Vlastního rozhovoru nám věnoval sotva čtvrt hodiny (hovořili prakticky pouze on a Hamáček) a pak si nechal od sekretářky přinést lísteček, na který mrknul a prohlásil, že bohužel musí odejít.

Obsahově jsme se nic nedozvěděli, neboť na dotaz H. k Afghánistánu opakoval banality typu, že největší problém je na pákistánské hranici (což všichni, kteří se problémem jen trochu zabývají, dobře vědí). Vtipná byla naopak jeho odpověď, co bude dělat, až skončí jako senátor (oficiálně již oznámil, že znovu nebude kandidovat), když odvětil, že neví, protože „senátoři vlastně nic pořádného neumějí“.

Podstatně zajímavější bylo jednání s Richardem Barthem, náměstkem ministra pro vnitřní bezpečnost (zajímavé je, že Department of Homeland Security, běžně odkazované jako DHS, které je poměrně mladým ministerstvem, sídlí ve Washingtonu v jakýchsi barácích podobných vilkám). Šlo o prakticky jediné jednání, které bylo celé věnováno vízové problematice.

Poděkoval nám za spolupráci na zařazení ČR do programu zrušení víz (Visa Waiver Programme, VWP) a uvedl, že původní označení elektronických formulářů - „ETA“ - muselo být kvůli Baskům změněno na „ESTA“ (!). Existuje prý „rozumná důvěra“, že se vše podaří do listopadu 2008.

S ČR se musí ještě domluvit způsob výměny dat, přičemž jde o čtyři druhy prioritních kategorií – známých teroristů, azylantů a deportovaných osob, zločinců a PNR (passangers name record data) lidí ze třetích zemí, kteří cestují přes EU do USA. Když byl dotázán na možná rizika krachu procesu označil za primární postoj Evropské komise, ale také možnost nesouhlasu Kongresu a teprve jako poslední možné problémy s technologií (kontroly na výjezdu). Pokud by se vše nestihlo do června 2009, došlo by k odložení programu o 2-3 roky.

Na dotaz na postoj „starých“ členských států EU, které dnes využívají zcela bezvízového režimu, uvedl, že USA jsou i u nich pevně rozhodnuty postupně (do 2-3 let) zavést zcela obdobný režim. Nejprve dojde k jejich tzv. upozornění a žádosti o zahájení veřejné kampaně (oznamující občanům nástup odlišného režimu), a pokud by neuposlechly, může se jim stát, že při příštím mid-term review budou škrtnuty z bezvízového režimu (tj. budou si muset vyřizovat víza). Podle jeho slov však například Britové přistupují k žádosti USA s porozuměním.

Pokud jde o požadavek výjimky z VWP, že je třeba kontrolovat 97% lidí na výjezdu, dikce zákona umožňuje DHS určit, jak těchto 97% kalkulovat. Systém již dnes funguje. "I vy jste jistě obdrželi formuláře pro odjezd", řekl nám (ve skutečnosti vzhledem k našim vízům typu A nikdo na nás při odjezdu nepožadoval jejich odevzdání).

Celý systém bude stát 36 mil. USD a pokud jde o data, která se budou zjišťovat, jde prakticky o tytéž údaje, které jsme vyplňovali před příletem do USA (tj. doba a účel pobytu a různé otázky na dovážené předměty).

Výrazně méně přínosné bylo jednání s paní Judith Ansley, zástupkyní národně-bezpečnostního poradce (national security advisor) prezidenta Bushe v NSC. Lze shrnout, že na otázky neodpovídala buď vůbec anebo jen velmi obecně. Je ovšem třeba ocenit, že nás nenechala čekat ani přijetí (jako někteří jiní) předčasně neukončila.

Podle ní program VWP odpovídá prioritám prezidenta Bushe, který má skutečný zájem, aby vše bylo uzavřeno do konce roku (do konce jeho administrativy). Na dotaz na jednání v Bukurešti a také v Soči (Putin-Bush, i tomu byla osobně přítomna) uvedla, že výsledky obou lze označit za úspěch. Ukrajina a Gruzie sice nedostaly MAP (akční program členství v Alianci), ale dostalo se jim rozumných příslibů.

Putin podle ní uznal reálnost hrozby balistických raket a potřebu spolupráce v této věci mezi USA a RF (ačkoli zachovává výhrady). USA s ním diskutují o možnostech „confidence building“. Zdůraznila ale, že nic se neuzavře bez souhlasu ČR. Je si vědoma podvratné činnosti ruských tajných služeb na území ČR i citlivosti těchto otázek v ČR. Zopakovala, že nic nebude bez souhlasu ČR a bez podmínky reciprocity.

K relativně problematickým patřilo přijetí u paní Nancy Morgan, zástupkyní ředitele pro mezinárodní záležitosti v Agentuře pro protiraketovou obranu (Missile Defence Agency, MDA). Všechny odpovědi byly pouze velice obecné a na řadu otázek její pracovníci neodpověděli vůbec. Nebyli např. schopni na můj dotaz jasně vysvětlit rozdíl mezi průměrným výkonem radaru (170 kW) a jeho výkonem impulsním (1.2 MW), ani nepodali žádné informace k možnostem spolupráce s ČR na poli vědy a výzkumu.

Podstatně zajímavější byla večeře na rezidenci velvyslance za účasti zástupců amerických think tanků. Z nich mě nejvíce zaujali pan Ian Brzezinski (syn slavného otce, který pracoval pro demokraty, zatímco Ian působí jako poradce McCaina) a zejména pan Roger Robinson, bývalý poradce prezidenta Reagana a sponzor think tanku PSSI – Prague Security Studies Institute, který má, jak název naznačuje, pobočku i v Praze.

Pan Robinson celkem přesvědčivě vysvětlil, proč Barack Obama, podle jeho názoru budoucí prezident USA, nepřeruší program MD – protiraketové obrany. Podle něho Obama v kampani bude mít těžké ztráty prestiže v zahraniční politice, neboť McCain je v této věci mnohem zkušenější. Právě proto si nebude moci dovolit MD zastavit, neboť by tak kritikům vlastně dal za pravdu a poskytl jim hned zpočátku snadný terč.

středa, 9. dubna

Dopoledne měla delegace možnost krátké procházky po Washingtonu. U Jeffersonova památníku poblíž Tidal Basin (umělé nádrže poblíž Potomacu) jsme navštívili slavnost Cherry Blossom (kvetoucích třešní) a obešli si blízký parčík s Rooseveltovým pomníkem. Pak jsme zamířili do blízkého (na the Mall) National Air and Space Museum, ukrývajícího takové skvosty jako první letadlo bratří Wrightů nebo kosmický modul Apollo 14.

Odpoledne pak začalo jednání s kongresmenem (toto označení se používá pro členy „Housu“, tj. House of Representatives, na úrovni našich poslanců) Johnem Tierneyem, který je považován za extrémního odpůrce MD a na program se dostal na výslovnou žádost posl Hamáčka. Představil skutečně extrémní pohled s tím, že systém nefunguje, nemá proti čemu bránit, neboť nikdo se nebude chovat tak sebevražedně, aby zaútočil na USA, a jde prostě o vyhazování peněz oknem. Připustil ovšem, že mnozí demokraté budou pro to hlasovat a označují ho za naivního, zmínil, že byl sám autorem neúspěšného návrhu na snížení rozpočtu MD v minulosti (z 10 na 3 mld. USD).

V reakci na něj jsem uvedl, že není nic naivního na tom zkoumat nákladovou efektivnost, že za skutečně extrémní ovšem považuji očekávat u podobně komplexního systému naprostou dokonalost od samého počátku. Nejvýznamnější hráči, tj. USA, Rusko, NATO i Evropská unie se shodli, že hrozba balistických raket je reálná a hovořit o tom, že nikdo nebude sebevrahem za situace, kdy jsme dnes a denně svědky sebevražedných atentátů (a byli jsme jich svědky i v minulosti – viz 11/9) se mi zdá velmi divné. Na tyto poukazy reagoval Tierney velmi podrážděně.

Zklamáním pro mě bylo jednání s Kurtem Volkerem, 1. zástupcem náměstka MZV pro evropské záležitosti. Vzešlo z něj jen minimum nových informací. Zajímal se např. o postoj české vlády k ratifikaci Kosova (přičemž jsem byl ze strany H. vyvolán, abych tlumočil názor koalice) a na mou „návodnou“ otázku, jaké jsou paralely mezi MD v ČR a základny USA v Maďarsku (byl přítomen jejich zřizováni) v podstatě řekl, že žádné paralely nevidí.

Podle něj by bylo třeba „Poláky přimět k pohybu“ a „zřejmě čekají příliš mnoho“. Dotázán H. na Bukurešť uvedl, že za úspěch považuje shodu Aliance v dlouhodobých závazcích pro Afghánistán. Dopustil se jisté netaktnosti, když řekl, že nechápe, proč je tak složité přesvědčit českou veřejnost o prospěšnosti MD, když přece rizika z radaru jsou zanedbatelná oproti riziku zasažení raketou (načež jsme mu museli odpovědět o reminiscencích s okupací ČR vojsky Varšavské smlouvy a neochotě občanů ČR připustit pobyt jakýchkoli cizích vojáků).

Jednání s Anthonym Blinkenem, hlavním zahraničně-politickým poradcem demokratického senátora Bidena, patřilo naproti tomu k vrcholům celé cesty. Blinken, který je mj. staff director pro Zahraniční výbor Senátu, připomněl, že ve výboru zasedá celkem šest bývalých nebo současných kandidátů na prezidenta (mj. Hagel, Biden, Kerry, Obama).

K MD ocenil, že administrativa (prezidenta Bushe) kritikům naslouchá. Ti jej vyzvali k zařazení MD na program NATO a Bush to podle něj provedl dobře. Něco podobného se týká jednání s Ruskem. Výslovně v této souvislosti ocenil roli ČR, jejíž postoj k tomuto vývoji významně přispěl.

Mezi demokraty ve vztahu k MD přetrvávají nicméně některé pochybnosti, a to zejména 1) eminence of threat a 2) technology. Mnozí demokraté nepovažují hrozbu Íránu za průkaznou ani příliš palčivou; navíc lze vždy v případě nutnosti použít jaderný úder. Na můj poukaz ovšem připustil, že je jistě lepší mít raději funkční protiraketovou obranu a zdůraznil, že demokraté budou v programu zcela jistě pokračovat. Budou ale postupovat pragmatičtěji a bez „ideového pohledu“.

Za druhé mají demokraté pochyby ohledně technické proveditelnosti a rádi by viděli větší ověření testy (což je ovšem jistý protimluv – pokud chtějí zároveň redukovat výdaje) včetně takovými, které by více odpovídaly reálné situaci (tj. nečekanému útoku včetně maket a za špatného počasí). Ocenil záruku administrativy, že systém nebude aktivován dříve, než budou k dispozici nezvratné důkazy o aktuálnosti hrozby.

Zajímavé bylo, že na dotaz, kde chtějí demokraté hledat rozpočtové úspory, nezmínil MD. Naopak uvedl na prvním místě zahájení postupného stahování z Iráku (což by mohlo přinést úspory v řádu desítek miliard dolarů) a za druhé změny v oblasti daní (jejich zvýšení pro nejvyšší příjmové skupiny). Na komentář H., že nová administrativa bude velmi pravděpodobně demokratická suše poznamenal „not so sure“.

Na můj upřesňující dotaz, zda skutečně nepovažuje Írán za hrozbu uvedl, že měl na mysli hrozbu extrémní a velmi aktuální. Jinak Írán ovšem „does bad things“, podporuje teroristy a hrozí rozpoutat nové kolo horečného zbrojení na Blízkém Východě. Podle něho je ovšem chyba zároveň jim říkat „zanechte jaderného vývoje“ (od bomby jsou podle něj ještě stále nejméně pět let vzdáleni) a zároveň „změňte režim“, protože potom neudělají ani jedno, ani druhé. Lepší je prý změnit pro ně „strategickou bilanci“ tak, aby se jim některé věci zkrátka nevyplatilo dělat.

Den delegace zakončila recepcí na zastupitelském úřadě, kde se setkala s mnoha zástupci krajanů (většina jich byla postarších, neboť ve Washingtonu převažuje emigrace po roce 1948), American Friends of the Czech Republic atd. H. zde poskytl rozhovor pro Český rozhlas, který se ovšem, jak se ukázalo, netýkal výsledků cesty, ale spíše celkového postoje opozice k radaru („u čeho jsme nebyli, budeme jen stěží schvalovat“).

čtvrtek, 10. dubna

Tento den delegace zahájila jednáním v Pentagonu s náměstkem ministra obrany Ericem Edelmanem. Toto jedná patřilo k průměrně zajímavým. Náměstek zahájil dlouhým a méně zajímavým hodnocením summitu v Bukurešti, přičemž vyjádřil přesvědčení (jak se ukázalo, mylné) že Ellen Tauscherová s ním v hodnocení výsledků souhlasí. Poděkoval za roli, kterou v Afghánistánu hraje Česká republika.

Před jeho odchodem na jednání s ministrem Gatesem (poté s námi ještě chvíli jednali jeho spolupracovníci) zbyl prakticky čas jen na jeden dotaz, který H. směroval na MD a postup jednání s Polskem. Edelman odpověděl, že jde o názor některých členů polské vlády, že jde o velkou cenu, kterou by USA měly zaplatit za privilegium moci bránit Polsko. Projevila se touha získat tak nákladné systémy obrany, že kdyby k tomu došlo, vyplýtval by se obranný rozpočet Polska na příštích deset let (!). Většinu ale musí udělat Poláci sami. Představa, že vyjednají s novou administrativou lepší deal je podle něj zcela pošetilá („foolish“).

Edelmanovi spolupracovníci odpovídali velmi vyhýbavě a často nás odkazovali na to, že nejsou na danou věc odborníky (!) a abychom prý dotazy předali písemně a že je dají správným lidem. Až na naléhání moje a vv Koláře odpověděli na dotaz k vědecko-technické spolupráci, že se tak bude dít na základě příslušné smlouvy a že nepůjde samozřejmě o žádné „uklízení sněhu kolem základny“, ale samozřejmě o spolupráci mezi vysoce kvalifikovanými vědci a v oblasti firem dodávajících výrobky s vysokou přidanou hodnotou.

Jednání s Benem Nelsonem, druhým (demokratickým) senátorem za Nebrasku, patřilo k těm ryze formálním. Opět jsem byl vyvolán, tentokrát abych formuloval stanovisko koalice k radaru. Klíčovou větou odhalující skutečný důvod, proč neodmítl toto přijetí (protože o mnoho více neučinil) byla ta, že velmi oceňuje spolupráci s českou menšinou v Nebrasce.

Setkání s Ellen Tauscher, demokratickou kongresmenkou za Kalifornii a členkou Rozpočtového a Branného výboru, patřilo z mého pohledu k negativním vrcholům návštěvy. Paní překladatelka měla obzvláště slabou chvilku a nechávala si od T. skákat do řeči, aniž by dokončila překlad. T. potom „mlela svou“, působila zmateně a na dotazy prakticky nereagovala.

Začala tím, že Bukurešť neznamená vůbec žádný pokrok, neboť deklarace je příliš slabá a neznamená „dostatečnou natoizaci“ problému (jako kdyby USA v době ratifikace podobných smluv s UK nebo Dánskem na něco takového byť jen pomyslely). Na můj dotaz, zda by tedy dostatečnou „natoizací“ byla ratifikace smluv v ČR s tím, že tyto smlouvy obsahují v tomto jasný závazek, v podstatě znovu opakovala totéž (je to příliš slabé a ne dost „natoizované“). Ratifikace v ČR a PR je nicméně podmínkou uvolnění peněz Kongresem.

Mimo jiné dále zdůraznila, že systém MD je stále nefunkční a že radar by nechránil Českou republiku, ale USA. Z pohledu ČR jde podle ní o totéž, jako kdybychom postavili dům a dali zámky do druhého patra(!). Dle následného vysvětlení H., který byl evidentně o jejím výkladu předem dobře zpraven, měl tento roztodivný příměr na mysli to, že ČR ve skutečnosti nepotřebuje interceptory dlouhého doletu, ale krátkého a středního. Radar v ČR je ovšem „neškodný“ a podobné jsou po celém světě, mnohem větší debatu vyvolávají interceptory v PR.

Na poukaz T. Duba, že se obáváme snahy Ruska, které již má vliv i na rozhodování v NATO a ovlivnilo nepřijetí Ukrajiny a Gruzie, reagovala, že je jí to sice trapné, ale musí říci, že k tomu došlo nikoli vlivem Ruska, ale „slabostí administrativy G. W. Bushe“ (!). Následně, když bagatelizovala íránské nebezpečí a T. Dub v této souvislosti poukázal na informace izraelské rozvědky reagovala, že „nejlepší rozvědku mají Francouzi“.

Velmi rušivě také působilo její opakované zdůrazňování toho, že kongresmeni jsou vázáni americkým daňovým poplatníkům a musí jim velmi pečlivě vysvětlovat, na co příslušné prostředky vynakládají a jak efektivně. Jako kdyby stejně tak neplatilo, že obdobnou úlohu a povinnost mají ve vztahu k vlastní veřejnosti i zákonodárci čeští. Pro to ovšem paní Tauscher neprojevila ani stín pochopení. Zřejmě neměla svůj den.

Jako balzám působilo setkání s kongresmenem Michaelem Turnerem (republikánem z Ohia, shodou okolností opět státu s početnou českou menšinou). Ten naopak hovořil velmi logicky, jasně a s pochopením, ale setkání bylo příliš krátké.

V podvýboru (pro armed services) existuje podle něj „bipartisan support“ (podpora napříč stranami) a MD podporuje i Ellen Tauscher (ale nevypadalo to tak). Rozpočtové škrty byly podle něj mylně interpretovány jako nedostatek podpory MD, přitom šlo spíše o otázku načasování. Bukurešť je v tomto směru velkou pomocí.

Na dotaz JH, zda je uvolnění peněz vázáno na ratifikaci v ČR uvedl, že „vaše procesy jsou jistě stejně komplexní jako naše“ a že zde někdy jde o hru „slepice nebo vejce“. Ellen podle něho již v minulosti jasně vyjádřila svou podporu.

V Demokratické straně podle něj existují sice rozdílná hodnocení hrozby i technologie, ale nejedná se o „go / no go option“ (tj. otázku bytí či nebytí raketové obrany). Podle něj žádná nová administrativa, ani demokratická, proces nezastaví.

Turner si ještě pochválil prezidentský souboj v Demokratické straně, který podle něj dělí veřejnost v poměru 50-25-25 (tj. 50% pro McCaina, 25% pro Obamu a 25% pro Clintonovou). Na dotaz, kdo by podle něj připadal v úvahu jako McCainův viceprezident, zmínil Condoleezu Riceovou (ta však tuto nominaci podle některých informací již dříve odmítla).

Večer se delegace neúspěšně pokusila odletět do Nebrasky (spoj z Minneapolis byl pro vichřici zrušen). Odletěli jsme proto až druhý den v časných ranních hodinách, což mělo za následek nutnost stornování části programu.

pátek, 11. dubna

Část delegace (kolega Šimonovský a já) dorazila do Lincolnu až dalším letadlem kolem poledního, a tak jsme se k výpravě připojili až na obědě s republikánským kongresmanem Fortenberrym. Oběd probíhal v neformální atmosféře a nepřinesl mnoho nového.

Poté se delegace přesunula do lincolnského Capitolu, ústředního správního střediska, kde absolvovala příjemné setkání se státním sekretářem Johnem Galem (státní sekretář je na pomezí „ministra zahraničí“ Nebrasky a nejvyššího státního úředníka, který např. organizuje a dohlíží na průběh všech voleb). Zde členové delegace mj. obdrželi čestné občanství státu Nebraska, což je jeden z darů, kterých si z návštěvy USA nejvíce cením.

Gale mj. informoval o spolupráci Armády ČR s Národní gardou Nebrasky (jejíž dva členové, včetně sympatické paní Brendy s českými kořeny, byli setkání rovněž přítomni), v neposlední řadě jsou spolu účastny misích v Iráku a Afghánistánu. Přínos ČR v tomto směru Gale vysoce ocenil.

Vysvětlil, že Nebraska je geograficky velkou zemí, má přes 77 tisíc čtverečních mil (tj. je 1,6x větší než ČR), ovšem osídlení je řídké – má pouze 1,7 milionu obyvatel (z toho v Omaze žije přes 700 tisíc a v Lincolnu 250 tisíc). Většinu povrchu státu pokrývají pastviny a jde o největší dobytkářský stát, kde je více dobytka než lidí. Přes 97% rozlohy státu je zemědělsky využíváno. Je zde 550 komunit, z nichž velká část jsou malé obce (ne ovšem jako v ČR, ale značně „roztažené“, jak jsme měli možnost poznat).

Výraznou výzvou je snaha udržet zde mladé lidi, kteří mají tendenci odcházet do velkých měst nejen v Nebrasce, ale např. i do Kalifornie nebo New Yorku. S mizením malých firem mizí i jejich zisky. Centrální vláda si osobuje stále více pravomocí a tak se vlády místní, založené na místních daních (zejména z majetku), udržují čím dál obtížněji.

Existuje zde systém přerozdělování federálních daní např. na infrastrukturní projekty (zejména federální silnice nebo sociální projekty) a malé státy, jako je Nebraska, jsou čistými příjemci, tj. ze systému více získávají než kolik do něj odvádějí (plátci jsou velká města jako Chicago, San Francisco nebo New York).      

Následovala návštěva České jazykové nadace na Univerzitě v Lincolnu, jíž vévodila postava paní Šaškové-Pierce, která je její duší a velmi aktivní pracovnicí a jíž náleží mnoho zásluh za to, že se zde čeština vyučuje již sto let (ona sama zde ovšem působí od roku 1989).

Jednali jsme zejména o možnostech pomoci ze strany ČR, přičemž se nadhodila možnost financování stipendií na hostování studentů v ČR, resp. možnost výuky zdarma pro ty, kteří studují česky (to by byla ovšem ze studentů menšina, neboť většina z nich příliš česky neumí).

Český program na univerzitě probíhá zpravidla dva roky, většina studentů si ale češtinu bere jako druhý cizí jazyk. Studuje se dětská literatura a literatura klasická (např. upravené povídky) a katedra spolupracuje s desítkou obdobných kateder v celých USA (např. v Texasu, Kalifornii atd).

Večer se delegace zúčastnila slavnostního večera the Czechs of Lincoln, který patřil k nejpříjemnějším zážitkům z celého pobytu. Konal se sice v Lincolnu, ale dobrých 30 km od našeho hotelu. Prakticky celý průběh večera (cca 2,5 hodiny) byl organizovaný a sestával z představování řady hostů (včetně naší delegace, jíž se dostalo bouřlivého potlesku) a dalších anoncí. Poté byli členové delegace rozsazeni k jednotlivým stolům tak, aby měli co největší možnost si pohovořit s krajany.

K velmi příjemným a emotivním momentům patřilo předání darů PS PČR vedení spolku. Velkou odezvu mělo zejména předání obrovské české vlajky, jemuž se dostalo několikaminutového nadšeného potlesku.  

sobota, 12. dubna

Delegace odcestovala do Wilberu, „Czech Capital of the USA“, v němž má 90% obyvatel české kořeny. Zde jsme zašli do unikátního českého muzea, které shromáždilo předměty z různých vln krajanské emigrace, počínaje 70. léty 19. století (samo muzeum je staré 98 let). Nacházejí se zde takové skvosty, jako např. kniha „Dějiny Čechů amerických“, která byla vydána v Praze v roce 1904 (!).

Odtud jsme pokračovali s panem Russem Karpisekem, v současnosti státním senátorem (Nebraska je unikátní v tom, že má pouze jednu komoru parlamentu, kterou je Senát) do jeho specializovaného uzenářství nabízejícího české výrobky. V místním hotelu jsme shlédli pokoje, kde bývají ubytováni návštěvníci během každoročních dvoudenních slavností „Českých dnů“.

Den jsme zakončili v místní restauraci, kde se nám dostalo českého (plzeňského) piva a knedlo-vepřo-zelo (čehož ovšem někteří členové výpravy, včetně mne, později v letadle poněkud litovali). Přišla nám sem na harmoniku zahrát místní „Miss Czech of Wilber“, která dala k dobru několik českých písní (česky ovšem, stejně jako většina krajanů, již neumí).

Zde jsme se dozvěděli o Nebrasce i Wilberu ještě mnoho zajímavého. Moje sousedka mi např. sdělila, že její dědeček přišel do USA v roce 1872 (sama Nebraska se připojila k Unii až v roce 1867, a proto zde v tomto období bylo ještě dostatek volné půdy). Pohovořili jsme si i o „porcování medvěda“ na americký způsob, který se podobá tomu českému až na to, že je na ně vyhrazen relativně větší díl federálního rozpočtu (1,5%).

Kolem jedné hodiny již byla delegace vzhledem k času odletu nucena Wilber opustit. Toto hezké městečko, připomínající v některých ohledech klasický divoký Západ (řady domků s rovnými střechami včetně drugstoru a saloonu) a s výrazně přívětivějšími lidmi než ve Washingtonu, bylo vhodnou tečkou naší výpravy.

2637 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Přátelé, pomozte, prosím, a přispějte na dobrou věc...Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktJe třeba, aby nyní promluvil Putin – a to ještě dříve, než promluví děla. A to proto, že je jen malá naděje na to, že se Rusko bude moci budoucímu střetu vyhnout. Jinak hrozí ArmageddonTakovéto děsivé věci se opravdu dějí v českém zdravotnictví... Čtěte příběhy konkrétních lidí

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Heslo Evropského parlamentu: "Národní suverenita je kořenem nejhroznějšího zla naší doby."Poslanec SPD a zkušený ex-diplomat Kobza analyzuje krizi kolem útoků na saúdskoarabskou rafinerií

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Švédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....Agent CIA promluvil: Šokující informace o tom, jak globální elita týrá děti a zneužívá je na satanistické rituály

ParlamentniListy.cz

Zrušte poplatky pro ČT, udeřil prezident Zeman. A vyslal varování EUEmir Kusturica potrestán za medaili od Zemana? Na FAMU, kterou proslavil, se prý chystá velká akce progresivních levičáků
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění