Vladimír Železný: Evropská unie potřebuje reformu

Autor: Martin Daneš | Publikováno: 3.6.2005 | Rubrika: Rozhovory
Železný

Pro jedny je to člověk, který kazil vkus televizních diváků a oklamal zahraničního investora, pro druhé muž širokého rozhledu a oběť politické perzekuce. Málokdo rozděluje národ jako Vladimír Železný. Zakladateli a prvnímu řediteli úspěšné komerční televize Nova přesto nikdo neupře jeho schopnosti a charisma. Dnes je poslancem Evropského parlamentu.

Od počátku devadesátých let jste byl nejprve mluvčím Občanského fóra a šéfporadcem předsedy České vlády Pitharta, pak dlouho ředitelem úspěšné komerční televize. Dnes jste zpět v politice. Co je vám bližší – politika, nebo byznys?
Nejde o to, co je mi bližší, ale o role, které v životě přijímáte. Ta role na počátku devadesátých let byla rolí vynucenou: patřil jsem k okruhu lidí, kteří se snažili zbořit to, co tu bylo předtím. Poté si to chcete zkusit v tom, co vám bylo celý život odpíráno. Já jsem kvůli svému postavení nesměl nikdy nikoho řídit, spíš mě řídili, anebo vyhazovali. A proto v okamžiku, kdy přišla možnost někoho řídit a postavit něco, co tu nebylo, jsem toho využil. Nova byla první celoplošná komerční televizní stanice v bývalém východním bloku a byl to fenomenální úspěch. Zkusíte si stavbu, která tu po vás zůstane a v okamžiku, kdy dojde k nějakým sporům, což bohužel v případě Novy nastalo, uvažujete o tom, jak zúročit svou životní zkušenost. Přirozeně se nabízí politika. My jsme byli nešťastná země, protože jsme si po revoluci museli vytvořit politickou elitu v neuvěřitelně krátké době několika měsíců. Kdo přišel, byl politik, byť neměl žádnou životní ani manažerskou zkušenost, byť neměl za sebou žádné dílo ani výkon. Nic takového nebylo třeba, bylo to tak: Chceš dělat politiku, prosím!

Negativní selekce následovala v dalších letech…
Negativní selekce následovala, ale v tu dobu pořád ještě fungovaly andělská tvář či velké poprsí. Pak se k těmto lidem začali postupně přidávat podnikatelé, ovšem ti neúspěšní. Vznikl velmi zvláštní mix mocenské elity, vysoce nepřirozený z hlediska běžného utváření elit, a teprve teď, po patnácti letech, se poprvé ocitáme v situaci, kdy do politiky přicházejí „Železní“, tedy ti, kdo za sebou mají podnikatelský úkon a už z nějakých důvodů nechtějí nebo nemohou podnikat, minimálně na té úrovni, na jaké podnikali předtím. Tito lidé přinášejí zkušenost zralého expertního náhledu a schopnost řídit, to, co dnes politice chybí. My jsme měli mašinfíry, kteří nikdy neřídili lokomotivu; teď by měli přijít vysloužilí mašinfírové, kteří velmi dobře řídili lokomotivu a tuto svou zkušenost hodlají zúročit jinde - i proto, že jsou zajištění.

Myslíte to tak, že byste chtěl vystřídat bývalého skutečného mašinfíru v premiérské funkci?
Ne, to je příliš prvoplánový výklad. Nicméně chci říci i to, že významným rysem české politiky je hlubinná materiální nezajištěnost. Dobíhalo komunistické rovnostářství a z hlediska populistické politiky bylo nepřiměřené dát politikovi desetinásobek průměrného platu. Díky takovým penězům by ho ale ta politika živila natolik, aby nepodlehl pokušení ji užívat i k jiným účelům než k politickému rozhodování. To je zásadní problém této země: chudý, nezajištěný politik.
Nyní konečně vstupujeme do fáze, kdy se v politice objeví materiální zajištění lidé, kteří tam nejdou proto, aby si vytvářeli materiální zázemí, ale proto, že mají nějaký politický názor a chtějí jej prosazovat.

Je tu jeden vnější problém: trestní stíhání, které vám hrozí. Ještě coby senátor jste k němu byl vydán Senátem. Podle svých odpůrců jste do europarlamentu kandidoval proto, abyste se mu vyhnul.
Zaprvé se mu nevyhnu. Evropský parlament uděluje imunitu pouze dočasnou, takže tomu stejně neuniknete. Nevím, kdo by stál o takový odklad. Senátem jsem byl vydán poté, co jsem sám požádal o vydání. Já s touto věcí nemám problém, spíše mám problém s okolnostmi té věci.

V Evropském parlamentu odstartoval proces vašeho zbavení imunity. Jak si v něm stojíte?
Opravdu vás to zajímá pro tento exkluzivní, velmi kultivovaný časopis?

Prosím velmi stručně.
Mohu, samozřejmě. Ta procedura je zásadně odlišná od té, kterou jsem zažil v Senátu. Tam to byla politická objednávka, kdy někteří straničtí bossové kontrolovali, zda se senátoři chovají správně.

Bossové kterých stran?
Chcete-li, pak je to klub Pravdy a Lásky. Ten to inicioval a ostatní se z populismu přidali. Nedali mi ani šanci nahlédnout do spisů. V okamžiku vydávání jsem s překvapením zjistil, že mě nevydávají v té kauze, ve které jsem byl asi po dobu čtyř let vyšetřován, ale najednou se objevily dvě nové – pro mě úplně neznámé – kauzy. Já jsem Senát požádal: Dobře, vydejte mě, ale dovolte mi odklad několika dní, abych mohl spis otevřít a podívat se, z čeho jsem obviněn. Nebylo mi to umožněno a vydali mě během pěti minut.
Evropský parlament má na vydávání proceduru, která trvá od sedmi měsíců do dvou a půl let. Přistupují k tomu mimořádně obezřetně, pečlivě a taktně. Procedura začala doručením žádosti o vydání do České republiky, běží naprosto nevzrušeně, klidně a tiše a já jsem z ní vyloučen. Nejsem účastníkem toho řízení a dozvídám se o něm jen z tisku.

Máte tedy stejné informace jako česká veřejnost…
Ano, i já je mám převážně z českých zdrojů, protože ve zdrojích Evropského parlamentu není vůbec nic.

Do Evropského parlamentu jste kandidoval za hnutí Nezávislí. Teď se v něm dějí věci, ve kterých se člověk moc nevyzná…
Je to velmi jednoduché. S nezávislými jsem začal spolupracovat dlouho před svou senátní kampaní v roce 2002. Byl to v tu dobu jejich největší úspěch – získal jsem mandát v prvním kole, navíc jako Pražák na katolicko-komunistickém Znojemsku. Nezávislí tímto úspěchem získali sebevědomí. Mezitím ale došlo k vnitřnímu puči. Zjednodušeně bych to nazval duelem severní Moravy proti jižní. Místo dosavadního předsedy pana Horáka z Brna převzala vedení skupina kolem pana Zwyrtka, místního politika z Českého Těšína. Podpořil jsem ho, protože ten druhý akt byl už legální.
Pak jsme vstoupili na pole evropských voleb. Byl to pro politickou veřejnost ještě větší šok: neznámí nezávislí s Železným a Janou Bobošíkovou získali stejný počet mandátů jako sociální demokracie – dva – a na padrť roznesli Unií svobody, která nedostala žádný mandát. V tom okamžiku začal klub Pravdy a Lásky bít na poplach a spustil protiútok. Našel slabé místo v Janě Bobošíkové a Bobošíkových, kteří se nacházeli ve svízelné životní situaci.

Co to mělo být?
O tom bych zde nehovořil. Ale něco tam být muselo, protože je oslovili a získali na svou stranu. Zadání bylo jednoduché: zlikvidovat nezávislé.

Máte na to nějaká svědectví?
Mám, ale počkejte s tím na soud s paní Bobošíkovou… Paní Bobošíková začala nezávislým nabízet, že pokud se zbaví toho Železného, je před nimi úžasná perspektiva. Podařilo se jí okouzlit pana Zwyrtka a hnutí se začalo štěpit na dvě části. Dostatečné množství krajských sdružení pak požádalo o svolání mimořádného sněmu. Nebylo úplně pravděpodobné, že se Železný stane předsedou, ale bylo jasné, že nepřežije pan Zwyrtek. A tak se pan Zwyrtek rozhodl k něčemu, co má obdobu jen v roce 1968: svolal republikovou radu, kam nepozval své oponenty, kteří měli nárok tam být, a vyloučil všechny, kdo požadovali změnu. Z místních sdružení reprezentovaných na republikové radě svými krajskými zástupci vyloučil většinu hnutí - včetně mě.
My jsme se poté obrátili na soud a takřka nemám pochyb, jak ten soud dopadne. Nicméně některé složky nemají trpělivost čekat na výsledek soudu, a tak pro případ, že by nezávislí zůstali takto rozloženi, přicházejí s iniciativou a zakládají novou politickou stranu. Chápete, že nemůžete jít do voleb s rozloženou politickou stranou, jejíž jedna část se soudí s druhou.

Takto byste možná vyplnil i poptávku po nových stranách, která v souvislosti s vládní krizí u nás údajně vznikla…
Je to možné. Ale na začátku je Bobošíková, která mě tak neuvěřitelně podrazila a zradila…

Pojďme tedy k Bobošíkové. Opravdu se nezdá, že by spor mezi vámi byl ideový, jak ona tvrdí…
Když se jí ptali v rádiu, co je tedy ten ideový rozpor, tak začala blekotat a řekla jen: My máme různé politické názory. Dodneška nevím o jediném konkrétním důvodu jejího neuvěřitelně zavilého útoku.

Naposledy Bobošíková propagovala jakousi fotografii, na níž si sklenkou vína připíjíte s Berndem Posseltem…
Ona už používá opravdu cokoli. Stojím se skleničkou a vedle stojí Posselt spolu s dalšími poslanci Evropského parlamentu. Parlamentní meziskupina pro víno a vinařství v rámci svých zasedání pořádá pravidelné ochutnávky vín z jednotlivých regionů. Já jsem členem jejího vedení a pan Posselt zastupuje bavorské vinaře. Byla to formální akce meziskupiny a já na ní nemohu říct: Pane Posselte, protože já jsem tady a jsou tu fotografové, prosím, odložte tu sklenku a opovažte se pít v mé přítomnosti… A to mi zrovna vyčítá paní Bobošíková, která odmítla vstoupit do politických skupin v Evropském parlamentu, a tak jako nezařazená sedí ve společnosti lidí, které nikdo do žádné skupiny nechce, kdesi mezi Le Penem, Le Penovou a Mussoliniovou…

Ale dle paní Bobošíkové se právě ve vašem klubu Nezávislost a demokracie sdružují fašisté…
To říká ona, která sedí vedle Le Pena? Jsou tam mírně levicově katoličtí Poláci, je tam UK Independence Party, britská strana, která čerpá ze stejného elektorátu jako britská Konzervativní strana. Je tam bývalý guvernér švédské národní banky se svou euroskeptickou stranou, je tam pan Bonde, který byl levicový sociální demokrat a je euroskeptik… já tam žádného fašistu nevidím.

V tzv. české národní delegaci sedíte spolu s poslanci za ODS. Pozorujete u nich měknutí pozic vůči euroústavě?
Je-li tam nějaké měknutí, může být individuální povahy. Myslím si, že jejich postoje jsou konzistentní a úžasným způsobem se projevily při hlasování o evropské ústavě. Česká reprezentace se jako celek ze 70,8 procenta vyslovila proti. Byli jsme vůbec nejeuroskeptičtější národní reprezentace v Evropském parlamentu. Nadpoloviční většinou proti se vyslovili ještě Britové a Poláci…

Jednou jste řekl, že byste si v příštím životě přál být francouzským farmářem. Dá se v europarlamentu s jeho chabými pravomocemi něco dělat proti principu, že dotace dostávají ti nejbohatší?
Nedá a speciálně v zemědělství ne. Představte si situaci, že by do našeho parlamentu přišel ministr financí a oznámil by: Milí poslanci, přicházím, abyste mi schválili rozpočet. A rovnou vám říkám, abyste do 44 procent toho rozpočtu vůbec nestrkali nos. Nashledanou. Přesně taková je situace v europarlamentu: společná zemědělská politika je vyňata z jeho pravomocí a my o ní nejednáme. A přitom jde o daleko nejvyšší výdaj unie – 44 procenta rozpočtu – a z toho 28 procent dostává francouzský farmář. To konkurenčně masakruje naše či polské zemědělství. V přístupových dohodách jsme museli přistoupit na diskriminační podmínky, které nás vyřazují z konkurenčního souboje.

Opravdu jsme museli? Nebyl tam prostor k vyjednání lepších vstupních podmínek?
Samozřejmě že ten prostor byl. Ale uvědomte si, že to byla Špidlova vláda a Špidla je dnes komisař… Všechno je to strašně jednoduché a souvisí to i s ústavou. Zeptám se přímo vás: Vy jste někdy inicioval požadavek, že vám chybí v Evropě ústava či znáte ze svého okolí někoho takového?

Ne.
Znáte nějaký členský stát Evropské unie, který by před konáním Konventu postrádal evropskou ústavu? Není takový. Byl to výmysl eurokratů, kteří zneužili původního poslání Konventu. Zadání bylo zprůhlednit těch čtyři a půl vagónu regulací, kterými je regulován jeden každý občan unie. Nevím, zda to víte, ale o 65 procentech legislativy už dnes nerozhodují národní parlamenty. Za chvíli bude náš parlament směšný orgán, protože většinu legislativy dnes vyrábí Evropská unie - nikoli Evropský parlament, ale úředníci bez odpovědnosti. A tito eurokraté se činí, protože potřebují více míst pro sebe a více nových útvarů. Víte, kolik je v unii regulačních útvarů? 3311! A už šestý rok se parlament marně domáhá zprávy o hospodaření těchto útvarů.

Zdá se, že ti, kdo bojují proti evropské integraci, jakmile se ocitnou v Bruselu, hned změknou a přestanou být tak ostře kritičtí… Vy to na sobě necítíte?
Ne, já se vůbec necítím změklý. Byl jsem jediný kandidát do Evropského parlamentu, který hlasitě přiznal, že v referendu o přistoupení k unii hlasoval proti, přesto jsem byl zvolen. Eurokraté, kteří teď požadují ústavu, v ní vidí nástroj na prosazení dalších míst pro své známé. Má vzniknout ministerstvo zahraničí, ambasády, které budou fungovat paralelně se zastoupeními každé z 25 členských zemí po celém světě…
Je tady neuvěřitelný cenový dumping zaměřený zejména proti východní Evropě. Pro francouzského politika jít do Bruselu je totéž jako jít do vyhnanství, a půjde tam pouze tehdy, když zkrachuje v místní politice a už mu nic jiného nezbývá. Nicméně to vyhnanství je příjemné: zaměstnanci Evropské unie nesmějí mít vyšší zdanění než dvanáct procent.

Docela výhodné…
To není docela výhodné, to je fantastické. Ale přece jen: volím-li mezi tím, zda zůstanu doma v Bordeaux, v Paříži, anebo v ošklivém, nepříjemném městě Bruselu – a zejména pro Francouze je Brusel podřadná záležitost -, tak je tu jistá ztráta životního komfortu, mírně vykompenzovaná penězi. Jiná je situace pro odstaveného českého premiéra. Ten náhle odjíždí do Bruselu a krom toho, že podléhá tomu dvanáctiprocentnímu zdanění, tak jeho plat – plat komisaře - je přes půl milionu měsíčně. Má několikanásobek platu našeho prezidenta a šestinásobek platu, jaký měl coby premiér. Zkuste tomu odolat! Není divu, že se z takových lidí stávají ti nejhorlivější zastánci Evropské unie, která je sama o sobě pouze administrativou nevytvářející žádnou přidanou hodnotu. Tak vzniká skupina eurokratů, co si objednala ústavu. Snaží se přesvědčit zbytek Evropy, že tuto ústavu nutně potřebuje.

Jaký je vás názor na text euroústavy?
Ústava znamená pro parlament nadále jen konzultační roli, pro Českou republiku a východoevropské země ztrátu volební síly, kterou jí zajistila dohoda z Nice. My máme nyní 3,7 procenta a euroústavou získáme zhruba 2,2 – rozdíl mezi tím půjde Německu. Zatřetí přetrvává systém rozhodování nevolených úředníků, kteří nemají žádnou odpovědnost a budou si vytvářet další stovky a tisíce regulačních útvarů.
Celý problém unie je v tom, že byla založena technokraty – technokrat nenávidí demokracii a miluje manažerský systém. Považuje jej právem za rychlejší, účelnější, se snazším zhodnocením rizik. Zato demokracie je systém velmi nejistý, riskantní, často o jeden hlas lze udělat chybné rozhodnutí, navíc jde o rozhodování pomalé, uplatní se plno připomínek… tito lidé nesnášejí zastupitelskou demokracii. Evropská unie vznikla jako útvar řízený technokraticko-manažerským způsobem. Proto veškerou legislativní iniciativu dostala právě byrokratická Komisi – představte si, že Evropský parlament nemá ani legislativní iniciativu! Tu má Komise – manažeři bez zodpovědnosti.

Asi není třeba se vás ptát, zdali byste podepsal tzv. Klausovo desatero…
Okamžitě. Mimochodem jsem si ty body v ústavě ověřil a opravdu to tam je. Václav Klaus se stal skutečným guru těch, kdo jsou proti ústavě.

Vypadá to, že kritici euroústavy analyzují její text, zatímco obhájci se zabývají osobami kritiků. Rozebírají jejich kádrový profil, poukazují na jejich marginalitu atd… Máte z té diskuse podobný pocit?
Naprosto. Podívejte se, jak na Klausovo desatero reagoval Jo Leinen, šéf ústavního výboru Evropského parlamentu a předseda Sdružení evropských federalistů v jedné osobě. Zmohl se na emotivní výkřiky typu To přece není pravda! či To je lež! Článek ústavy, na který se Klaus odvolává, ale v tom textu je - já jsem ho našel a ať mi Jo Leinen vysvětlí, jak to, že jsem ho tam našel. Nemají konkrétní argumenty, zatímco my odpůrci euroústavy je máme. Ústava vymazala 62 vetovacích práv členských zemí. Česká republika a další země přicházejí o svou hlasovací sílu. Blokační minoritu už nebude možné vytvářet způsobem, jaký předpokládala dohoda z Nice a jaký nám slibovali v okamžiku našeho referenda o přistoupení.

Jedním z argumentů obhájců euroústavy je to, že se její kritici nacházejí „mimo hlavní evropský myšlenkový proud“. Neriskují teď to, že se po případně prohraném referendu ve Francii ocitnou sami mimo tento hlavní proud?
Co se stane ve Francii, když ten, koho tak podceňují a vylučují ho z rozhodování, obyčejný volič, jim najednou řekne ne, přestože mainstreamové francouzské politické strany říkají ústavě „hurá“?

Jak si myslíte, že tamní referendum dopadne?
Doufám, že bude ústava poražena rozdílem jednoho, dvou, tří procent hlasů. Ale obávám se, že bude stejným rozdílem schválena. Vím, jaké neuvěřitelně masivní prostředky jsou vynaloženy na kampaň ve prospěch „ano“.

Ale po Chirakově dnes už proslulé debatě s francouzskými studenty, kterou zahájil svou oficiální kampaň, procento odpůrců euroústavy v zemi ještě vzrostlo…
Ano, o dvě a půl procenta. Chirac to zvoral, protože byl arogantní. Měl debatovat se studenty a myslel si, že je zválcuje… a najednou se ukázalo, že si studenti tu ústavu přečetli, kladli mu konkrétní otázky a on jim odpovídal ve velkých, vzletných frázích typu Evropa to chce a potřebuje. A oni namítali: Pozor, ale tady je tohle ustanovení, to tam opravdu chcete? A on na to zase: Evropa to chce a potřebuje! Totálně se znemožnil.
Ústava je neuvěřitelný hybrid. Představte si, že pojednává třeba o tom, že bude uvalena kvóta na dovoz jistých specifických ropných produktů z některé země a nebude se to nezbytně týkat Nizozemských Antil. Řekněte mi, prosím, k čemu já tohleto potřebuju mít v ústavě? To je naschvál zpatlaný dokument: aby vyhověli Konventu a takzvaně zprůhlednili regulace, museli je tam všechny nějak nastrkat a nemohli se omezit jen na deseti- či patnáctistránkový ústavní dokument. Na druhou stranu jim to dalo možnost rozptýlit tam body prudce zvyšující pravomoci unie a oklešťující suverenitu členských zemí. Tyto věci pak musíte z té ústavy pracně dešifrovat.

Co říkáte analýze, která u nás nedávno vyšla pod Klausovým patronátem, s názvem Řekneme své ano nebo ne Evropské ústavě?
Ano, ta je dobrá. My máme podobnou, která srovnává konkrétní rozdíly mezi platnou smlouvou z Nice a ústavou. Často tam vypadne jedno slovo, nebo se změní jen číslo, které má zásadní význam.

Kdybyste to rozhodoval vy, jak by to mělo s evropskou integrací jít dál? Bylo by lepší to úplně zavřít, nebo stačí reforma? A v tom případě jaká?
My jsme často osočování z toho, že jsme protievropští. Nedávno se objevil termín „proevropská vláda“. To je podlá věc, která se pokouší vézt na přirozeném pocitu našich lidí, že chceme patřit k civilizované Evropě.

A není to taky tak, že když vláda nemá žádný program, tak se to pokouší zastřít adjektivem „proevropská“?
Ano, i to je možné, ale každopádně je to podlé. Protože odpůrci euroústavy nemusejí být odpůrci Evropské unie, a už vůbec ne odpůrci Evropy. Svým britským kolegům z UKIP ve vedení naší politické skupiny v Evropském parlamentu, kteří volají po vystoupení Velké Británie z unie, vysvětluji, že my nemůžeme sdílet jejich radikální stanovisko, protože vstup do Evropské unie, ať chceme, nebo ne, pro naši zemi přece jen znamenal dodatečné potvrzení toho, že jsme nyní na správné straně bývalé železné opony.

I když jste vy sám hlasoval proti vstupu?
I když jsem hlasoval proti, je to argument, který uznávám. Ale ty podmínky vstupu byly tak brutální, že se mi jevilo jako výhodnější hlasovat proti, za těchto podmínek tam nevstoupit a - podobně jako to udělali Dánové či Irové v referendech o nových smlouvách - si vymoci vyjednání podmínek nových.
Takže negativní postoj k ústavě neznamená antievropanství a my nemůžeme a ani nechceme být těmi, kdo unii destruují. My chceme Evropskou unii reformovat tak, aby dostála svým původním představám a slibům. Byl to geniálně vytvořený ekonomický prostor.

Myslíte Evropské hospodářské společenství…
To, že bylo řízeno manažerským způsobem, bylo oprávněné. Nezasahovalo do politiky, tudíž nemuselo být nezbytně vázáno demokratickou odpovědností. Od okamžiku, kdy se společenství od ekonomického prostoru posunulo k politické integraci a vytvořila se kasta eurokratů, lidí, kteří reálně drží politickou a legislativní moc, se však brzdou Evropské unie stává její nedemokratický charakter. Nemůžete přece někomu dát politickou moc a nesvázat ji s odpovědností vůči voliči.

To znamená vrátit se někam na začátek sedmdesátých let, před první krůčky k politické integraci?
Nechci říct úplně ano. Spíše takto: zaprvé renacionalizovat ty úkony, které nemusejí být nutně řízeny Evropskou unií, protože se ukazuje, že je to zbytečně drahé a neefektivní.

Konečně máme tu tzv. princip subsidiarity, který říká, že každý problém se má řešit na nejnižší možné úrovni…
Zadruhé prosadit původní principy evropského projektu a které jsou dnes politickým rozhodováním obcházeny. Například návrh Bolkensteinovy směrnice o volném pohybu služeb. To by byl pro východoevropské země úžasný dárek.

Tu ovšem na posledním summitu unie pohřbil Chirac.
Tu pohřbili Chirac se Schröderem. Bylo to jejich politické rozhodnutí, přestože jedním z pilířů unie přece je volný pohyb služeb. Zamezili naplnění původních principů, kvůli kterým jsme tam my vstupovali. Německo využívá až do úplného konce omezení volného pohybu pracovních sil z České republiky a dalších východních zemí. Stanovili to jako politickou podmínku našeho přijetí. My euroskeptici hájíme původní principy evropské integrace a Německo a Francie naopak z hlediska svých národních zájmů brání jejich naplnění.

Neplatí zde ten známý princip, který říká, že Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější?
Samozřejmě. Ve výboru pro regionální rozvoj Evropského parlamentu nejednáme o zanedbaných oblastech východní Evropy, která je oproti Evropě západní v zoufalém stavu. Nedávno jsem se byl podívat na uplatnění strukturálních fondů ve Skotsku. Ukázali nám tam nejméně vyvinuté oblast – to je sen pro střední a východní Evropu, až bude takto „nevyvinutá“.

Jde do Skotska hodně peněz ze strukturálních fondů?
Ano, konkrétně do Skotska odtamtud tečnou úžasné peníze, a také peníze z fondu soudržnosti. O penězích pro zaostalý východ se nejedná. Víte, o čem jednáme? O statistickém efektu. Přistoupením chudších zemí z východu v unii klesl průměrný hrubý domácí produkt na hlavu a mnohé oblasti „starých“ členských zemí se ocitly pod magickou hranicí 75 procent. Aby nějaká oblast mohla čerpat dotace ze strukturálních fondů, musí být pod ní. Některé části západní Evropy, jako třeba „chudé“ východní Německo, které už spolykalo 265 miliard eur podpor z Německa i Evropské unie, se ocitly těsně nad čárou 75 procent HDP, a ztratily tak na čerpání dotací nárok. Tomu se říká „statistický efekt“, který musíme vykrývat. Bavíme se o tom, jak „trpí“ vzdálené regiony s nízkou populací - Severní polární kruh, ostrovy někde nad Skotskem a tak podobně. Tam by měly jít hlavně peníze.

Takže: zalidnit?
Ne, zapeněžit. Bavíme se o tom, že ve strukturálních fondech vytvoříme zvláštní prémiový systém: kdo odevzdá nejlépe vypracované projekty, obdrží finanční prémii. Kdo bude dělat nejlepší projekty? Ti, kdo je dělají už třicet let, samozřejmě! Ti, kdo si na jejich vypracovávání mohou najmout zkušené agentury, a ne východní země, které to sice více potřebují, ale ty projekty neumějí postavit.

Jak si představujete svou další politickou dráhu – spíše v domácí, nebo spíše v evropské politice?
Evropa v současné době představuje 65 procent naší legislativy. Být tam je velmi důležité. Není úplně rozhodující, zda třeba jako předseda politické strany budu tady, nebo budu sedět v Evropském parlamentu.
Myslím si, že nastal čas, kdy zde musí vzniknout nový politický subjekt. Politika utekla do politikaření. Zcela z ní zmizely okruhy pohodlného, spravedlivého a spolehlivého života. Co mám konkrétně na mysli: obranu občana před úředníkem, před exekutorem. Obrana před uvalením vazby. Ať je exekutor, který vnikne do sousedního bytu, protože si spletl dveře, vylomí je a rozprodá věci, které tam najde, potrestán, a spolu s ním i stát. Ať finanční úřad, který malému podnikateli neoprávněně sebere peníze z účtu, a tím ho položí, mu je nucen plně nahradit škodu. Ať policie dělá svou práci a zastaví policejní šikany typu akce Kryštof.

Vaše strana by měla být pravicová, liberální, euroskeptická?
Pravicová, ekonomicky liberální a s důrazem na zvýšení zodpovědnosti státu vůči občanovi. A rozhodně nechceme být druhou ligou ODS.

Ptal se Martin Daneš
Převzato z časopisu 51 pro

3839 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Žádat od Boha, aby ukončil tento pontifikát a dal církvi nového papeže, není projevem nerozumnosti, pýchy ani lehkomyslnostiNedivíme se Rusům, že nechtějí mít v Rusku neziskovku Člověk v tísni financovanou Sorosem, USA a EUPozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouKaždý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…Tehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

ePortal.cz

K čemu a komu slouží Templetonova cena? A proč ji dostal Halík?Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmo

Eurabia.cz

Boj proti IRA inspiraci na strategie boje proti islámu? Na teror je třeba odpovědět větším terorem?Exministr vnitra varoval před imigračními fanatiky a multikulti blouznivci

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Hrabe jim v hlavě. Kdyby toho nedostudovaného studenta viděl Havel, hodně by se divil. Jen poroučejí, to nemá s demokracií nic společného, varuje národ právník OrtmanPodvod, sviňárna. EU z nás dělá pitomce a vymýšlí čím dál větší kraviny, účtuje rocker Aleš Brichta
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění