Velký evropský podvod

Autor: Christopher Booker | Publikováno: 1.7.2008 | Rubrika: Studie
No EU

Je pro mně velká čest zúčastnit se tohoto semináře vedle prezidenta Václava Klause. Je tomu deset let, když jsem poprvé citoval jeho slova jako motto kapitoly v dřívější knize o Evropské unii, kterou jsme vydali v roce 1996. Ještě když byl ministerským předsedou, řekl: „Bitvy s komunismem jsou včerejší bitvy. Dnešním nepřítelem je byrokracie a lidé tento boj prohrávají.“

Slova Vašeho prezidenta jsou pravdivá včera jako dnes. Vskutku jsme je mohli stejně dobře citovat i v knize, kvůli níž jsme se dnes sešli. V naší nové knize citujeme Václava Klause pětkrát a ačkoli je jeden z mnoha stovek různých politiků, které zmiňujeme, ujišťuji Vás, že je jeden z mála, které citujeme proto, že s ním souhlasíme! Jedna z dalších, kterou ze stejných důvodů pochvalně citujeme, je Margaret Thatcherová. Ale nikoli, asi Vás to nepřekvapí, např. Tony Blair.

 

Osobní vzpomínka

Do Vaší nádherné a krásné země se vracím po 28 letech. V 70. letech jsem zde strávil šťastné chvíle s přáteli, kteří bydleli na Smíchově. Tehdy žila Vaše země pod tyranií nedemokratického komunistického státu. Její osud byl v rukou byrokratického mezinárodního systému, jehož ústředí leželo v jiné zemi. V Británii jsme si tehdy představovali, že žijeme v demokratické zemi, která je svobodná a řídí si vlastní věci sama.

Nedávno se naše dvě země spojily v Evropské unii. Dnes opět žijeme pod byrokratickým mezinárodním systémem, jehož ústředí leží v jiné zemi a klademe si právem otázku, do jaké míry tato forma vlády může být nazývána demokratickou, do jaké míry si řídíme věci ještě sami a kontrolujeme vlastní osud.

Když jsem byl v Praze v roce 1979 poprvé, Velká Británie byla již pět let členem Evropského hospodářského společenství, které se jinak nazývalo „společným trhem“. Ale jako většina lidí v Anglii tehdy (a ještě několik let poté) jsem nebyl zvláště zneklidněn faktem, že jsme byli součástí tohoto společenství. To, co politici dělali v Bruselu, se zdálo příliš vzdálené našim bezprostředním politickým zájmům a našemu každodennímu životu.

Potom v raných 90. letech jako novinář pro londýnský Sunday Telegraph jsem začal projevovat vážnější zájem o evropskou integraci. Dostával jsem nejdříve stovky, posléze tisíce dopisů od svých čtenářů – farmářů, rybářů, výrobců sýrů, elektronických společností, obchodníků - kteří popisovali, jak jejich obchodní aktivity byly citelně potlačovány novými regulacemi. Bylo stale zjevnější, že se v naší zemi odehrál zvláštní druh revoluce ve způsobu, jakým byla naše země řízena a jakým vytvářela zákony. Vznikl zcela nový systém vládnutí se sídlem v Bruselu.

 

Původ evropského projektu

Abych lépe porozuměl tomu, jak tento systém fungoval, začal jsem spolupracovat s člověkem, který sdílel mé obavy, Dr. Richardem Northem, který byl původně odborníkem na bezpečnost potravin. Vydali jsme spolu řadu knih a psali novinové sloupky. Nakonec Richard získal pozici ředitele pro výzkum Evropského parlamentu a pracoval v Bruselu a Štrasburku. Během pár let jsme získali lepší praktické znalosti o tom, jak nový systém vlády funguje, než jakýkoli jiný autor v Anglii. Stále jsme však nevěděli, jak tato mimořádně složitá nova forma vládnutí vznikla, jak se po desetiletí vyvíjela, od nesmělých začátků po současnost, až se stala tak mocnou politickou silou ovlivňující náš život.

Na počátku roku 2002, v době, kdy se sešli delegáti z 25 zemí v Bruselu, aby pracovali na návrhu „Ústavy pro Evropu”, jsme se s Richardem rozhodli, že se pustíme do zásadního prozkoumání dějin „evropského projektu”. A jak jsme pročítali stovky knih a tisíce dokumentů, učinili jsme pozoruhodný objev. Zjistili jsme, že téměř každé slovo tohoto příběhu bylo závažně zamlženo a zkresleno.

Původ evropského projektu byl zahalen do mytologie a propagandy, takže žádný historik předtím neodhalil, co se stalo. Začali jsme vidět, jak neuvěřitelně důležité bylo porozumět evropskému projektu v jeho skutečné podstatě, pochopit, proč se vyvíjel tak, jak se vyvíjel, až do současnosti. Bez porozumění minulosti je nemožné pochopit přítomnost. A v tomto okamžiku jsme začali psát knihu, kterou mám dnes čest představit v českém překladu.

Skutečným klíčem pro porozumění Evropské unii, v níž dnes žijeme, je podívat se, kde a jak začínala. Obvyklá verze zní, že pokus vytvořit integrovanější Evropu se objevil po druhé světové válce s cílem zabránit opakování podobné tragédie. Pravděpodobně byl zahájen známým projevem francouzského ministra zahraničí v roce 1950, Schumanovou deklarací. A odtud jedna událost navazuje na druhou, až dojdeme k dnešní unii s 25 zeměmi v roce 2006.

 

Supranacionální vláda

Ve skutečnosti příběh začíná nikoli po skončení druhé světové války, nýbrž již po první světové válce, kdy vznikla i Vaše země. Během 20. let vedli politici, spisovatelé, umělci a intelektuálové debatu o potřebě vytvořit „Spojené státy evropské”. Byli dva muži, kteří naslouchali těmto slovům a odmítli je jako pouhé utopické snění. Prvním byl mladý Francouz, místopředseda Společnosti národů, Jean Monnet. Druhým byl anglický státní úředník, o němž dnes nikdo téměř neslyšel, Arthur Salter. Monnet a Salter se stali přáteli, když společně působili během první světové války. A oba se chopili jedné absolutně klíčové ideje.

Důvodem, proč Společnost národů nefungovala, byl podle nich nacionalismus. Národní státy, které ji vytvářely, držely příliš mnoho moci. Měly právo národního veta. Jediný způsob, jak vybudovat Spojené státy evropské, které by fungovaly, bylo vytvořit nový orgán uspořádaný podle Společnosti národů, které by však byl řízen technokraty a mezinárodními úředníky nezavázanými národní loajalitou. Tento orgán by měl být supranacionální. A měl by mít právo diktovat, jak má být Evropa řízena, bez národních vlád, které mají právo veta klíčových rozhodnutí.

Tato idea, že Evropa by měla být řízena úplně novou vládou, která by byla supranacionální, je klíčem pro porozumění tomu, co nakonec vzniklo. Během let, kdy se Hitler pokoušel sjednotit Evropu svým vlastním, dosti svérázným způsobem, Jean Monnet nevzdal svůj vlastní sen o vytvoření společné evropské vlády. Po druhé světové válce měl na starosti francouzskou ekonomiku a stal se nejmocnějším mužem Francie. Najednou měl možnost uvést svůj sen do praxe. A v této době se svým blízkým spojencem Paulem-Henri Spaakem z Belgie vyvinul dvě další ideje, které jsou rovněž klíčové pro pochopení všeho, co se od té doby stalo.

Oba muži věděli, co bylo jejich cílem: politicky sjednocená Evropa řízená nadnárodní vládou. Zjistili však, že k cíli, který si vytýčili, nevede jednoduchá cesta. Národní vlády a národy Evropy by se zbavili svých vůdců, kdyby se dozvěděli, jaký horor připravují. Proto dospěli k závěru, že jediná cesta jak vytvořit supranacionální vládu, je uskutečňovat ji postupně, kousek po kousku, po mnoho let. To byla zásada, kterou Monnet nazval engrenage. Začít malými věcmi a postupně v nich krok za krokem pokračovat, dokud se nedosáhne, co chtěli.

 

Rafinované předstírání

Jinou věcí, na níž se Monnet a Spaak dohodli, jak můžeme vidět z dokumentů, bylo, že nesmějí být příliš otevření o tom, co je jejich skutečným cílem. Musejí zakrýt fakt, že sledovat politicky integrovanou Evropu lze jen předstíráním, že jejich jediným cílem je ekonomická spolupráce. To byl důvod, proč Monnetovým prvním krokem bylo navrhnout Společenství uhlí a oceli, které by regulovalo průmyslová odvětví nutná pro vedení války.

Schumanův plán z roku 1950 nebyl jeho vlastní ideou. Šlo o ideu Jeana Monneta, který napsal téměř každé slovo Schumanovy deklarace. Další krok v roce 1957 bylo ustavení společného trhu, Evropského hospodářského společenství, jehož jediným deklarovaným cílem bylo usnadnit vzájemný obchod mezi původními šesti členy. Z těchto prvních kroků vyplývalo všechno ostatní, co Monnet a Spaak zamýšleli již v 50. letech. Římská smlouva zřídila ústřední instituce, z nichž – jak zamýšleli – se měla jednoho dne zrodit nadnárodní vláda v Evropě, vytvořená přesně podle čtyřech ústředních institucí, které vytvářely Společnost národů.

Rok od roku, desetiletí po desetiletí, po celých padesát let, tato vláda stále rozšiřovala svou moc a pravomoci nad dalšími oblastmi politického a národního života. Zčásti se tak dělo prostřednictvím legislativy, hromaděním hory zákonů a regulací, daleko větší, než vytvářel jakýkoli stát předtím. Zčásti pomocí následujících smluv, z nichž každá rozšiřovala další bruselské kompetence a samozřejmě omezováním těch oblastí, kde měly národní státy právo veta (Monnet popsal veto jako „výraz národního egoismu“). A zčásti samozřejmě tato nová vláda posílila svou moc nad stále větší oblastí našeho kontinentu, začlenila stale více zemí pod svou hegemonii, takže se z původní šestky stala devítka, dvanáctka, potom patnáctka a nyní pětadvacítka.

V průběhu celé této doby bylo stale zjevnější, jak se proces blížil k jeho konečnému cíli, tj. ojedinělé formě vlády, která si nárokuje všechny atributy suverénního státu. Má vlastní vlajku, vlastní hymnu, vlastní soubor zákonů, vlastní soudní dvůr, vlastní měnu, vlastní centrální banku, vlastní zahraniční politiku. Nyní je na cestě k vytvoření vlastních ozbrojených sil, vlastní federální policie a vlastní justice.

 

Spojené státy evropské

Dlouho trvalo, než bylo jasné, že to jsou „Spojené státy evropské”, které měly vzniknout prostřednictvím ústavy jako Spojené státy americké. Jednání o evropské ústavě představovalo symbolický vrchol celého procesu.

Nemůžeme popřít, že evropský projekt byl v jistém smyslu pozoruhodným úspěchem, uskutečněný Monnetovou brilantní a důvtipnou strategií engrenage. Ale to bylo možné pouze díky udržování národů Evropy v nevědomosti o tom, kde má celý proces skončit. Jinými slovy, strategie postupného, velkého klamu je důvodem, proč jsme nazvali anglickou verzi naší knihy The Great Deception.

K čemu to všechno vedlo: pomalému leč ohromnému státnímu převratu, pravděpodobně největšímu a nejchytřejšímu státnímu převratu v dějinách. Národům Evropy nebylo nikdy dovoleno zjistit, jak dalece jim byla odebrána jejich moc spravovat samy sebe, dokud nepřišel moment, kdy jejich politici přijali evropskou ústavu.

V tomto bodě - a nikdo to nevyjádřil přesvědčivěji než prezident Klaus – se museli politici Evropy domnívat, že byli téměř tam, kde chtěli být, u svého konečného cíle. Ale jak víme, neprošlo to.

Lidé ve Francii – zemi, která udělala pro evropský projekt více než kdokoli jiný a také z něj dokázala úspěšně těžit - řekli evropské ústavě jasné “non”. O pár dní později je následovali občané Nizozemí. Od té doby jsme viděli politiky našeho kontinentu pobíhat jako splašená kuřata a ptát se, co musí udělat, aby projekt Monsieur Monneta udrželi u cíle, o němž dlouho snili.

 

Co nám zbývá

Co nám dnes zbývá? Nám Britům, vám Čechům a ostatním evropským sousedům? Zbývá nám nedokonalý experiment, který jsme prohlédli, a který nemusí fungovat, jak byl zamýšlen. Zbývá nám ojedinělá forma vlády, která – ačkoli má ohromnou moc – neuspěla v ničem, co si vzala do rukou, od pohromy Společné zemědělské politiky až k potenciální pohromě eura.

Zbývá nám evropská vláda, která má pouze jednu odpověď na jakýkoli problém, před nímž stojí – zavádění stále těžkopádnější, složitější a ničivější regulace a byrokracie. Vládu, jejíž duch nebyl nikdy lépe popsán než v Zámku Franze Kafky.

Zbývá nám vláda, která je řízena privilegovanou politickou třídou, která se úplně odtrhla od zájmů těch, jimž má sloužit, až to došlo tak daleko, kdy minulý měsíc průzkum Eurobarometru ukázal, že EU považuje za „dobrou věc“ méně než polovina lidí v každé zemi Evropské unie. Zbývá nám vláda, která tvrdí, že jedná ve jménu lidí, která je ale zcela neodpovědná voličům, která nemůže být odvolána, a která nás nechává žít ve státě s jednou stranou.

Vy Češi dobře víte, co to znamená, daleko lépe než Britové, protože jste již žili pod takovou formou vlády v nedávné minulosti. Ale dokonce i komunismus podle mého názoru dával do jisté míry větší smysl, než tento šílený, pseudoutopický experiment, který nefunguje.

Monsieur Monnet měl pravdu, když chtěl zakrýt národům Evropy skutečnou podstatu formy vlády, kterou vytvářel, protože kdyby lidé věděli, o co jde, byli by zděšeni a cítili by se podvedeni. Evropská unie není v žádném smyslu demokratická, protože Monnet, který věřil ve vládu technokratů, nikdy nezamýšlel, aby taková byla.

Jedno z nejvíce šokujících zjištění nedávného průzkumu Eurobarometru je, že napříč Evropou se poznání institucí takové vlády a jejího fungování blíží nule. Většina lidí nemá prostě žádné ponětí o tom, o co jde a co se buduje v jejich jménu.

Potřebujeme rozšířit jasné porozumění tomu, o jakou skutečnou formu vlády zde jde. To je důvod, proč jsme napsali naši knihu a proč jsme hluboce vděční těm, kdo se zasloužili o její vydání v České republice. Nyní lidé ve Vaší zemi mají šanci, aby se dozvěděli o věcech, které zůstaly tak dlouho skryté.

Pouze podíváme-li se pravdě tváří v tvář, můžeme být případně schopni najít rozumnou cestu, jak by všechny evropské národy mohly žít v míru a úspěšně vedle sebe. Ještě jsme ji však nenašli.

 

Sborník CEPu č. 62/2007

 

3801 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Žádat od Boha, aby ukončil tento pontifikát a dal církvi nového papeže, není projevem nerozumnosti, pýchy ani lehkomyslnostiNedivíme se Rusům, že nechtějí mít v Rusku neziskovku Člověk v tísni financovanou Sorosem, USA a EUPozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouImigrantské „děti" hromadně znásilnily 14-letou dívku. Inspirace pro "sirotky" Šojdrové?Každý, chudý i bohatý, může díky sluníčkářům a islamizaci přijít o vše…

euServer.cz

Presstituce není jen zaměstnání, ale také stav duchaPoliticko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“

ePortal.cz

K čemu a komu slouží Templetonova cena? A proč ji dostal Halík?Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmo

Eurabia.cz

Evropští lidovci chtějí zachovat křesťanské základy EU, které podkopali imigracíBoj proti IRA inspiraci na strategie boje proti islámu? Na teror je třeba odpovědět větším terorem?

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Podvod, sviňárna. EU z nás dělá pitomce a vymýšlí čím dál větší kraviny, účtuje rocker Aleš BrichtaZeman tvrdě účtoval u Soukupa: Frustrovaní, poražení. Shromáždění neúspěšných na Letné. Kalousek na Hrad? Proboha, co ti lidi volají...
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění