Zemřel konzervativní Rebel Jesse Helms

Autor: Roman Joch | Publikováno: 8.8.2008 | Rubrika: Kulturní válka
Battle flag

Helms kdysi řekl, že jeho cílem je vykolejit nákladní vlak liberalismu. Konzervativci jej obdivovali pro jeho opozici vůči potratům a tomu, co nazýval „neslušné umění“. Helms byl oponentem tzv. hnutí občanských práv a státního svátku na paměť reverenda Martina Luthera Kinga. Byl jeden z mála senátorů, kteří byli proti antidiskriminační úpravě znění volebního práva v roce 1982.

 

Rok 2008 je rokem úmrtí mnohých velkých antikomunistů. Nejdřív v únoru zemřel William F. Buckley jr., pak 3. srpna Alexander Solženicyn, a ještě předtím, 4. července - v den výročí americké nezávislosti - bývalý dlouholetý senátor Jesse Helms. Místo nekrologu přikládám jeho profil, který jsem napsal na podzim 2002 a který byl uveřejněn v týdeníku Reflex (31.10.2002).

 

Kdybych jej však měl psát dnes, mnohem méně bych zdůrazňoval politické názory senátora Helmse, především jeho bývalý rasismus (konec konců, v případě Roberta Mugabeho měl naprostou pravdu), a mnohem více jeho osobní laskavost. Například ten fakt, že když si jednoho roku před Vánocemi Jesse a jeho manželka Dot přečetli v místních novinách rozhovor s devítiletým sirotkem, který řekl, že jeho největším přáním je, aby měl na Vánoce mámu a tátu, rozhodli se chlapce adoptovat. Adoptovali kluka a vychovali jako svého. Na Vánoce již měl mámu a tátu. To víte, někteří mluví o tom, jak chtějí pomoci lidstvu, ale lidem kolem sebe, kterým pomoci mohou, nepomohou. A zase jiní se nechvástají tím, jak chtějí zachraňovat lidstvo, ale konkrétním lidem kolem sebe, kterým pomoci mohou, pomohou. Jesse Helm, Requiescat in Pace.

Jesse Helms (profil, říjen 2002)

Nejkontroverznější politik Spojených států odchází na odpočinek. Osmdesátiletý senátor, třicet let ve službě své zemi, nenáviděný i obdivovaný. Nenáviděný levicovým kulturním a intelektuálním establishmentem; obdivovaný konzervativci a miliony lidí žijícími v komunistickém režimu. Zachránil Reaganovo presidentství dávno před tím, než k němu došlo. Bez něj by se Ronald Reagan čtyřicátým presidentem Spojených států nikdy nestal.

Rok 1976; v Americe rok volební. Presidentem je republikán Gerald Ford, bývalý Nixonův vicepresident, jenž se stal šéfem Bílého domu v létě 1974, když Richard Nixon v důsledku aféry Watergate resignoval. Ford ale pokračuje v Nixonově politice, vnitřní i zahraniční: v socializující státní kontrole nad ekonomikou doma a v zmírňování napětí s SSSR v zahraničí. Tato politika „usmiřování“ Sovětského svazu – tzv. détente -, kterou praktikoval ministr zahraničí Henry Kissinger, byla hlavním důvodem, proč na presidenta Forda v republikánských primárkách zprava útočí Ronald Reagan, v letech 1966-74 guvernér Kalifornie.

Reagan byl přesvědčen, že kissingerovská politika je příliš krátkozraká, neboť povede jen k posílení Sovětů. Přesvědčený antikomunista Reagan prohlašuje: „Détente – není to náhodou to, co panuje mezi farmářem a krocanem až do Dne díkuvzdání?“. Poslední kapkou, která Reagana přiměla ke kandidatuře, byla neochota presidenta Forda přijmout v Bílém domě Alexandra Solženicyna – aby se snad Brežněv příliš nerozčílil. Jenomže ve své kampani Reagan zdůrazňuje témata především ekonomická: snížení daní i státních výdajů. Navrhuje škrty, které působí nerealisticky. Proto jej v primárkách v prvních pěti státech president Ford s přehledem poráží. Kdyby Reagan nyní prohrál i v dalších primárkách, odstoupil by z kampaně a už nikdy by na presidenta nekandidoval. Aby měl tedy vůbec šanci, zoufale potřebuje vítězství v primárkách šestých, které se konají ve státě Severní Karolína.

Tam je v roce 1976 senátorem již čtyři roky Jesse Helms, bývalý provozovatel jedné rozhlasové stanice, který patří ke konzervativnímu křídlu Republikánské strany. A senátor Helms Reaganovi radí: změňte téma své kampaně a napadněte Fordovu a Kissingerovu zahraniční politiku. Já se postarám o to, aby Vám mí stoupenci v Severní Karolíně dali hlasy. To se i stalo a Reagan získal své první vítězství nad Fordem. Pak přišla vítězství další, především na Jihu a Západě USA. Nakonec úřadující president Ford – formální vůdce své strany – zvítězil v primárkách nad konzervativním vyzyvatelem Reaganem jen nejtěsnějším rozdílem.

Reagan nominaci na presidenta v roce 1976 nezískal, ale zajistil si celoamerickou pozornost. Proto když v presidentských volbách v listopadu 1976 presidenta Forda porazil demokrat Jimmy Carter, který byl následně zdiskreditován ekonomickou stagnací, inflací a slabou zahraniční politikou, symbolizovanou sovětským vpádem do Afganistanu a Chomejního pokořením Ameriky v Íránu. O čtyři roky později získal republikánskou nominaci na presidenta právě Ronald Reagan, který nad Carterem zvítězil a stal se čtyřicátým presidentem Spojených států. Náplní Reaganova presidentství pak byl zahraničněpolitický a vojenský tlak na Sovětský svaz, v jehož důsledku nastal rozpad SSSR, pád komunismu, zhroucení železné opony a návrat naši svobody. Ronald Reagan je vítězem nad komunismem, tudíž našim osvoboditelem.

Kdo byl ale člověk, který v kritickém momentu roku 1976 zachránil příští presidentství Ronalda Reagana?

Jesse Helms (narozen v roce 1921) je běloch, Jižan a baptista. To vypovídá o mnohých jeho postojích a názorech. Je velmi konzervativní v morálních otázkách. Vyrůstal v době, kdy na americkém Jihu panovala rasová segregace. Byl jejím stoupencem a stavěl se proti jejímu zrušení. Když však k němu došlo, vždy obhajoval rovnost před zákonem pro všechny Američany bez ohledu na barvu pleti a odmítal privilegia na základě rasového původu (tzv. pozitivní diskriminaci). Kvůli tomu vždy měl a i dodnes má kontroverzní pověst.

V letech 1942-45 sloužil v americkém námořnictvu. V 50. letech byl asistentem několika jižanských senátorů. Jeho hlavním zaměstnáním však byla publicistika a práce v médiích. Psal novinové sloupky, věnoval se televiznímu i rozhlasovému vysílání v Severní Karolína. Jako provozovatel jedné rozhlasové stanice se rozhodl v roce 1972 kandidovat do Senátu USA za Republikánskou stranu. Byl zvolen a v letech 1978, 1984, 1990 a 1996 znovuzvolen. Letos v listopadu (2002) se už o místo senátora pošesté ucházet nebude.

Jako konzervativní křesťan má Helms ostře kritický postoj k neřestem, jež znevažují lidskou důstojnost. Je vytrvalým odpůrcem potratů a pornografie. Nesouhlasí s homosexuálními praktikami a proto je proti tomu, aby se dostávalo veřejného uznání těm, kdo se k homosexualitě otevřeně hlásí. Jako vlivný předseda Zahraničního výboru Senátu, kterým se stal po volbách v roce 1994, vetoval Clintonovu nominaci na obsazení funkce velvyslance v Lucembursku člověkem, který se k homosexualitě přiznal. Homosexuály několikrát veřejně označil za „sodomity“. Největší nařčení z bigotnosti sklidil poté, co kritizoval výstavu homosexuálních erotických snímků fotografa Roberta Mapplethorpa, kterou označil za „propast slizu“. Fotografie považované za umění byly podle Helmse - a také podle milionů obyčejných Američanů – pornografií. Helmse nepopudilo ani tak to, že se výstava konala, nýbrž především to, že obdržela podporu z peněz daňových poplatníků.

Helms neprosazoval cenzuru, ale považoval za nemravné, aby podobné akce vedly k nadbytečnému zdaňování občanů. To však levici stačilo k tomu, aby Helmse nařkla z cenzorských, ne-li přímo inkvizitorských choutek.

V zahraniční politice, která je jeho doménou, vystupuje Helms jako nesmiřitelný odpůrce všech komunistických či prokomunistických hnutí a režimů. Na konci 70. let se – neúspěšně - pokusil zabránit tomu, aby v Rhodesii (dnes Zimbabwe) byla předána moc Robertu Mugabemu. V 80. letech byl proti uvalení amerických ekonomických sankcí na bělošský režim v Jižní Africe, který v Angole bojoval proti místním a kubánským komunistům. Proslul jako aktivní stoupenec vojenské i materiální pomoci contras, antikomunistickým bojovníkům za svobodu proti sandinistickému režimu v Nikaragui v 80. letech. Zatímco v případě této země se plně shodoval s názorem presidenta Reagana, v případě Salvadoru nikoli - Reaganova vláda tam podporovala umírněné centristické křesťanské demokraty, senátor Helms preferoval tvrdší salvadorskou pravici, stranu ARENA.

Helms pochopitelně vždy byl a je jedním z nejtvrdších odpůrců komunistického režimu Fidela Castra. Dodnes podporuje embargo proti Kubě, je i ostrým kritikem těch, kdo by je chtěli zrušit. Vnímá to jako problém ani ne ekonomický či politický, nýbrž především morální: embargo je jediný nenásilný prostředek, jakým lze vyjádřit nesouhlas s nějakým režimem. Pokud by embargo neexistovalo, byly by možnosti jen dvě : buď plnohodnotné vztahy – jako jsou například mezi USA a Francií – anebo otevřená válka. Svůj článek v prestižním americkém časopisu Foreign Affairs (v čísle leden-únor 1999), věnovaný právě tématu ekonomických sankcí a jejich odpůrců, uzavřel slovy: „…ve své křižácké výpravě proti sankcím, tito lobbyisté bojují za prachobyčejné kšefty s grázly, tyrany a teroristy. Nerepresentují však mínění amerických lidí, a ani většiny amerických podnikatelů. Měli by se stydět.“

Viditelné je i Helmsovo půsovení v OSN. Když se v roce 1994 stal předsedou Zahraničního výboru Senátu, mnozí se domnívali, že to znamená konec americké účasti v OSN. Helms však není izolacionista, je stoupencem konzervativní a zároveň aktivní zahraniční politiky. Další jeho známý článek měl titulek: „Máme vystoupit z OSN?“, přičemž hned v první větě si odpověděl: „Zatím ještě ne.“ Helms zdáním nekompromisnosti dosáhl do té doby nemožného cíle, zásadní reformy OSN. Přitlačil OSN ke zdi a dojednal sní smlouvu, která stanovila, že americký dluh této organizaci bude zaplacen, jen když dojde k její reformě.

Mimochodem Helms byl jediným americkým senátorem, který v OSN vystoupil s vlastním projevem (v roce 2000). Vyjádřil v něm i své osobní krédo: „…říkám to, co si myslím, a myslím si to, co říkám.

Helms je z rodu těch předsedů Zahraničního výboru Senátu, kteří byli důstojnými parlamentními partnery vlastním ministrům zahraničí. Každý si mohl být jist, že pokud chytané zahraničněpolitické kroky Billa Clintona posvětí právě Helms, stanou se realitou. Senátor tak vzdor své reputaci působil jako předvídatelný a stabilizující faktor – každý u něho věděl, na čem vlastně je. Když souhlasil s rozšířením NATO směrem na východ, bylo jasné, že k rozšíření opravdu dojde. Helms bývá obvykle velice skeptický vůči jakékoli nové zahraniční smlouvě, již navrhne president, ale pokud dá nějaké zelenou, stane se tato nová smlouva pevnou součástí americké zahraniční politiky.

Z pohledu pravicového je největším hříchem senátora Helmse fakt, že vždy rigorózně podporoval, prosazoval a obhajoval státní dotace pěstitelům tabáku ve své domovské Severní Karolíně. Z pohledu levicového jsou jeho největším hříchem názory na rasovou otázku. Helms byl stoupencem segregace, odpůrcem rovnosti pro černochy a ve svém srdci byl nejspíš i rasistou. Stavěl se proti tomu, aby se narozeniny Martina Luthera Kinga staly federálním svátkem, levicovou Univerzitu Severní Karolíny (v angličtině UNC) nazýval „univerzitou negrů a komoušů“. Za své postoje se nikdy neomluvil.

Je ve svém srdci stále rasistou, anebo toto přesvědčení již překonal? To nikdo neví. Bez ohledu na jeho soukromé rasové názory ale na konci 20. století největším útokem proti lidské důstojnosti nebyl bělošský rasismus, nýbrž totalitní komunismus. A v odporu vůči němu senátor Helms vždy stál v první linii.

Ronald Reagan a Jesse Helms měli identické názory, představovali však dvě tváře americké pravice: Reagan zářící a slunnou, Helms mračící se a chmurnou. Jenomže bez ochoty někoho tvářit se nevrle by někdo jiný nemohl dopřát luxus tvářit se mile. Být populární je příjemné; politickou odvážnost ale prokáže ten, kdo je ochoten své postoje prosazovat tváří v tváři nenávisti okolí. V době televizní reality a důsledně PR kampaní je vzácností narazit na originál, který na to všechno kašle - a je navíc úspěšným politikem. Když po jednom obzvláště jedovatém útoku levicově-liberálních The New York Times na Helmsovu osobu mu jeho asistent Mark Thiessen řekl, že na to musí rozhodně reagovat, senátor opověděl: „Synku, mě vůbec nezajímá, co píšou The New York Times. A vsadím se, že ani nikoho z mých voličů tam dole v Severní Karolíně.

Na podzim roku 2000 mnozí v amerických médiích spekulovali, že Helms je těžce nemocen a téměř umírá. Proto jim v prosinci Mark Thiessen poslal fax s tímto obsahem: „Senátor Helms není nemocen. Není v nemocnici. Není na umělém dýchání. Nemá smrtelnou rakovinu prostaty. Nemá smrtelnou rakovinu pankreatu. Je v naprostém pořádku a – dá-li Bůh – bude tady ještě dlouho, aby vás trápil. Dejte si pohov a smiřte se s tím.“

 

www.obcinst.cz

 

 

 

 

2556 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Ukazuje se, že fanatická feministická genderistická neomarxistická ideologie škodí samotným ženám. Muži se v důsledku kampaně #MeToo proti sexuálnímu obtěžování stále více zdráhají spolupracovat se ženamiPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktDnes je NATO paktem, který svou agresivní politikou, prosazovanou zejména americkými prezidenty, destabilizoval v podstatě celý svět

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Bičování mužů a žen za nemanželský sex v Indonésií. Brzy i v Evropě? Francouzský stát podporuje islamizaci formou propagace muslimské kultury ...

FreeGlobe.cz

Němečtí vědci tvrdí, že lidské rasy neexistují. Vede je k tomu věda nebo náboženství politické korektnosti?Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Že Babiše chtěli vydat dva měsíce před volbami, to opravdu není náhoda. Jiřímu Čunkovi kauza Čapí hnízdo potvrdila vlastní šílené zkušenosti se státními zástupciKdyž ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Prezidentský kandidát Jiří Hynek vypráví, co s námi dnes dělají Američané kvůli armádnímu kšeftu na vrtulníky
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění