Železný: Zelené poslankyně vyměnily erotiku za politiku

Autor: Bohumil Pečinka | Publikováno: 13.8.2008 | Rubrika: Rozhovory
Železný

VLADIMÍR ŽELEZNÝ (63) se během rozhovoru o zákulisí Evropského parlamentu málokdy nechá vyvést z míry. Ze soustředění jej vytrhnou vlastně jen dvě věci: vyděšeně vyskočí od stolu, když jeho dceru poprvé píchne vosa, a začne hledat protialergické masti. Podruhé, když vzrušeně vysvětluje, že přijetím Lisabonské smlouvy hrozí restituce sudetoněmeckého majetku.

* Co vlastně nyní děláte? Na první pohled se zdá, že žijete v ústraní. Vybíráte si oddychový čas?

Pánové, stali jste se obětí špatné mediální prezentace. Realita je jiná. Nejsem žádný důchodce z Vysočiny, ale aktivní poslanec Evropského parlamentu. Evropa českou veřejnost bohužel nezajímá. Přitom dvaaosmdesát procent evropské legislativy vzniká v Bruselu. Znamená to, že osmnáct procent zbývá na hádavé národní parlamenty, jež si bláhově myslí, že něco vytvářejí.

* Hlavní iniciativou spojenou s vaším působením v Evropském parlamentu je 106 pozměňovacích návrhů k evropské normě o vinařství. Zdá se, že se s pozměňovacími návrhy moc nemažete.

Chtěl jsem, aby předložený zákon nezlikvidoval malé vinaře kvůli nesmyslnému návrhu celoevropsky zakázat doslazování vín. Já osobně svoje mikulovská vína nikdy nedoslazuji, ale chápu, že na Roudnicku, Litoměřicku, v Žernosekách by to znamenalo konec vinařství. Navíc by to zabilo charakter vinařských obcí.

* Jak může poslanec z malého klubu své názory prosadit?

V první fázi musíte zajít za těmi, jimž je to jedno, například za Skandinávci, a směníte s nimi svou podporu při hlasování o kvótách na lovení tresek v Norském moři, která jsou zase ukradena vám. Pak jdete za milou paní Lullingovou …

* … kdo je paní Lullingová?

Okouzlující přibližně osmdesátiletá členka Evropského parlamentu, předsedkyně výboru pro víno a vinohradnictví, jehož jsem místopředsedou. Paní Lullingová „dělá víno“ od roku 1979. Řeknete: Milá paní Lullingová, i u vás v Lucembursku se může přihodit něco podobného jako nám v Česku s doslazováním vín. Co kdybychom předložili moje pozměňovací návrhy s označením Lulling–Železný. Ona na to: Jó, tak to tam napište. A váš návrh rázem získá na vážnosti. Pak jdete za Poláky s prosbou o jejich hlasy. Oni odpovědí, že fajn, ale vy musíte na oplátku zachránit jejich jablečné a rybízové víno, které chtěla EU přejmenovat. Mně je úplně ukradené, jestli se v Polsku vyrábí rybízové nebo ostružinové víno, protože vím, že nikdy nebude konkurovat našemu. Tak jim zaručím reciprocitu. Podobné směnné obchody vám zaberou tři týdny intenzívní práce.

* Kolik nakonec z těch vašich (a Lullingové) sto šesti pozměňovacích návrhů prošlo?

Osm, ale těch klíčových, takže v určitých oblastech naši vinaři mohou nadále doslazovat.

* Co stojí za tím věčným problémem vína v Evropské unii?

Jak asi víte, množství vysazených ploch je v EU regulováno. Problém je, že Itálie a některé části středního Španělska vysazují načerno vinice, které plodí a plodí a plodí. Tyto státy pak vrhají na trh milióny litrů vína a Evropská unie, která povinně musí vinnou nadprodukci vykupovat, to není schopna schroustat. Tak se přepaluje na technický alkohol a za dotovanou cenu se využívá jako biolíh. Brusel by se měl chovat k Itálii naprosto nekompromisně – strašně ji pokutovat a donutit ji načerno vysazené vinice vyklučit. Mimochodem, zákon o víně a odmítnutí zvýšit spotřební daň na pivo byly snad jediné dva úspěchy České republiky v rámci EU.

* Co vás na Evropském parlamentu vlastně nejvíce frustruje?

Jen taková drobnost, že Europarlament není ve skutečnosti parlament. Je to jediný zákonodárný sbor na světě, kde poslanec nemá zákonodárnou iniciativu. Vy nemůžete navrhnout zákon – a to je přece základní definiční znak každého parlamentu.

* Jak se to historicky vytvořilo?

Evropská unie vznikla po druhé světové válce jako technokratický projekt lidí, kteří byli zdrceni především z předválečných demokracií. To je vedlo k manažerskému přístupu. „Vytvoříme systém, ve kterém budou rozhodovat odborníci a úředníci podobně jako ve vedení velkých podniků,“ řekli si. Ono to mělo svůj smysl v okamžiku, kdy rozhodujete o obchodě s uhlím a ocelí. Pozdější pokušení přejít k politické integraci bylo příliš veliké a rychlé, a tak odhodili demokratické instituce, které by je v jejich pochodu vpřed zpomalovaly. Říkali si: pojďme to udělat jako ve správní radě velké automobilky. Jenomže v tomto modelu nemůžete rozhodovat o politické integraci. To bez demokratické kontroly nejde.

* Takže Evropská unie je něco jako automobilka bez dozorčí rady?

Řekl bych spíše manažerská monarchie. Například já musím čekat, až evropský komisař – například Vladimír Špidla, kterého nikdo nezvolil, jen nominoval – navrhne zákon, k němuž až poté mohu předkládat připomínky, a nakonec jej schválit nebo neschválit. Ale nemohu ho jako europoslanec vytvářet. To je něco nebývalého.

* Komunikujete někdy s českým eurokomisařem Špidlou?

Ne. To nemá smysl. Jako Čecha se mě na něj mnoho lidí ptá, ale já většinou patrioticky mlčím. Je těžké obhajovat jeho vystupování, jazykovou nevybavenost i některé nápady. Sám Špidla se coby komisař nejvíce ztrapnil svým návrhem na regulaci slunečního svitu. To byl jeden z mála případů, kdy Evropský parlament drtivou většinou a s hlasitým smíchem smetl jeho články se stolu.

* Jak celý tento zákon vznikl?

Každá země má jiné normy na různé druhy záření – například z rentgenu, laseru atd. V té chvíli přišel Vladimír Špidla a všude v textu zákona, kde bylo napsáno záření, přidal formulaci „včetně slunečního svitu“. Výsledkem byla naprosto zrůdná regulace, kdy všechny paragrafy byly najednou aplikovány i na slunce a jeho svit. Já jsem tu normu komentoval slovy, že nejvíce by se to týkalo zahradních restaurací, kde by obsluhovaly slečny nahoře bez.

* Vy sám jste považován za dobrého manažera, navíc se přiznáváte k zálibě v rudolfínské éře, tak proč se vám manažerská monarchie v podání Evropské unie vlastně nelíbí?

Levoboček Rudolfa II. právě tady, v Českém Krumlově, při sadomasochistické seanci zabil svou milenku. Kdyby nebyl levobočkem, tak by pokračoval dynasticky dál a mohl to být zrůdný člověk a vládce bez jakékoli kontroly. To, že špičkoví politici Evropské unie prohlašují, že jsme vstoupili do fáze jakési evropskounijní postdemokracie, považuji za nebezpečnou věc.

* Kdo je v evropských strukturách hlavním zastáncem postdemokracie?

Máte tam tři eurofederální směry, které mají zvláštní kořen. Sociálním demokratům a komunistům se na tom zamlouvá duch proletářského internacionalismu. Křesťanští demokraté si s tím zase spojují obnovu jednotného ho prostoru. A nakonec jsou tu zelení se svou planetární koncepcí řízení světa. Má to jeden rys – odpovědnost vůči voličům panuje jen na národní úrovni. Evropské instituce jsou mimo kontrolu.

* Jak se to projevuje?

Koncem devadesátých let vyslovil Europarlament nedůvěru Evropské komisi kvůli sérii korupčních skandálů. Co se stalo? Nic.

* Jak byste přiblížil mentalitu bruselského úředníka?

Jeho základní motivací je, že svou existenci musí nepřetržitě ospravedlňovat, a tak okázale produkuje jednu normu za druhou. Výsledkem je celkové zbrzdění ekonomického vývoje.

* Z jaké psychologie tento přístup vzniká?

Žijeme ve světě, který výrazně omezuje vnější vzrušení, jež nám život dává. Domnívám se, že mnohé poslankyně za Stranu zelených nahrazují svůj intimní život, včetně života erotického, politikou. Vytvářejí si koncept ideálního světa a chtějí ho uskutečnit už na zemi. Evropská komise a Europarlament jsou jediné instituce světa, kde pak mají šanci „ideálno“ naplnit ve formě legislativy. Jednoho rána přijde taková europoslankyně – nenalíčená a s mastnými vlasy – do parlamentu, shodí batůžek a položí na stůl úplně absurdní návrh zákona o zákazu nočních letů nad Evropou.

* Ale vždyť jste sám říkal, že europoslanci nemohou předkládat vlastní zákony.

Věc je mnohem rafinovanější. Zelení předloží typicky nátlakovým způsobem petici Evropské komisi a domáhají se napsání zákona. V devadesátých letech přijal Europarlament tímto způsobem už zapomenutou normu s názvem Práva evropského občana. Jedním z práv bylo právo na klidný spánek. Prosím vás, kdo by mohl být proti klidnému spánku! Kdo je proti slunci, čistému vzduchu, modré obloze, průzračné vodě, bzučícím včelkám kolem rozkvetlých zahrad … To jsou všechno archetypální věci, proti nimž nemáte ideovou obranu. Zelení v čele s Cohn-Benditem rafinovaně nahradili rudý prapor se srpem a kladivem klidným spánkem a modrým nebem. Zkuste napadnout modré nebe! Takže se to odhlasovalo a zapomnělo se na to.

* Co bylo dál?

Zeleným se nedá upřít, že jsou mimořádně pracovití a pilní. Předloží několik rezolucí a pozměňovacích návrhů, jež strukturují následovně: nejdříve mají tezi, již chtějí prosadit, a parlament ji většinou zabije. Pak přicházejí s další a napojí ji na původní pozměňovací návrh. Pak odstartují třetí, čtvrtý, pátý pokus v naději, že jeden projde. A protože poslanci nejsou pečliví, nakonec je to odhlasováno. Sál okamžitě zaplní extatické výkřiky zelených poslankyň.

* Mohl byste uvést nějaký případ z poslední doby s vyloženě negativními dopady na ekonomiku?

Třeba regulační směrnici evropského chemického trhu, zvanou Reach. Zelení kdysi přišli s tím, že celá řada chemických látek by měla být prověřována z hlediska poznatků moderní vědy. Jenže proč, když už nyní je ve všech členských zemích ustaveno propracované státní zkušebnictví? Zelení i přesto trvali na dalším prověřování a prosadili svoje – ta norma má neuvěřitelných 1080 stran. Ve výsledku bude malý český podnikatel, který použije nějakou chemickou látku, muset od 1. ledna příslušný vzorek odeslat do Helsinek, kde vyrůstá největší chemický analytický komplex na světě – úplný nesmysl. Měřit se zde bude znovu něco, co už bylo změřeno, a v mnoha ohledech dokonce na nižší úrovni, protože například požadavky Československé státní normy jsou mimořádně tvrdé a kvalitní. Finská analýza jednoho vzorku přitom bude stát zhruba 800 tisíc korun.

* Vidíte na půdě Evropské unie nějaké aktuální nebezpečí pro české národní zájmy?

Eurofederalisté typu Jo Leinena hledali způsob, jak odlišit dříve odmítnutou euroústavu od dnešní Lisabonské smlouvy. Přišli proto s nápadem zahrnout Chartu základních práv EU jako nedílnou součást Lisabonské smlouvy. Zdánlivě nevýznamný krok. Tento nevinný moment však může pro Českou republiku a Slovensko mít nedozírné následky.

* Proč?

Dosud otázky restituce, diskriminace a majetkových škod rozhodovaly národní soudy. Ale je tu ještě jedna okolnost. V roce 1945 naplnily české úřady odsun Němců ve své horlivosti krokem navíc – zabavily jim majetek se zdůvodněním nespolehlivosti, přičemž se nezkoumala individuální vina. Dosud ale štrasburský soud, kam se sudetští Němci odvolávali, porovnával jen, zda národní zákony byly v souladu s rozhodnutím národního soudu, a vydával jednoduchý nález: bylo to v pořádku. Nyní poprvé přijde nějaký pan Müller a se svou křivdou nepojede do Prahy ani Štrasburku, ale přímo k soudu EU v Lucemburku a prohlásí: Charta se stala komunitárním právem a vztahuje se také na evropské občanství. Já tady nejsem jako Němec, nebo dokonce sudetský Němec, ale jako evropský občan, jenž chce, abyste posoudili, zda byl pro mě v roce 1945 naplněn princip rovnosti a zda jsem nebyl diskriminován. Jako soudci tam budou sedět třeba Malťan a Lucemburčan a ti se ho zeptají: A zkoumal někdo vaši nespolehlivost? On odpoví: Ne. Soudci musí jednoznačně potvrdit, že byl diskriminován. V reakci na takový verdikt může soud Evropské unie nařídit českému státu, aby byl tento člověk restituován. Polsko na rozdíl od nás si na tento případ vyjednalo výjimku. My ne. Bohužel.

***

JSTE PIJÁCI ŠPATNÝCH VÍN!

Když jsme zazvonili na dveře jednopatrového domu v Českém Krumlově, otevřel nám energický muž, který příliš neodpovídal obrazu někdejšího mediálního magnáta, žijícího nyní v bruselském europoslaneckém „ústraní“. Usazuje nás ke starožitnému stolu, představuje svou paní a pyšně se chlubí svou ani ne roční dcerou. Na otázku, proč se s ním vidíme právě tady, a ne v jihomoravském Mikulově, kde vlastní několik nemovitostí, odpovídá. „Vy o mně nevíte, že jsem velkým příznivcem renesance? A ta je přece v Krumlově všude kolem. To je úžasné město, které si udrželo rudolfínskou atmosféru! Splnil jsem si vlastně dětský sen – od svých třinácti let jsem chtěl mít dům v českokrumlovské části Parkán s výhledem na zámek.“ Vladimír Železný zahájil svůj rozhovor pro Reflex poziční hrou, o jejímž výsledku se jen s velkou mírou nadsázky dá napsat, že skončila remízou. Dostanete-li se totiž do situace, že vám Vladimír Železný nabídne skleničku právě dekantovaného červeného vína, zkoumavě na vás pohlédne a zeptá se: „Tak co, pánové, poznáte, co je to za víno?“, máte jedinou šanci – uvědomit si, že je hrdý majitel jihomoravského vinařství, a proto vám vlastně ani nemůže nabídnout jiné víno než z vlastní produkce. „To bude jistě vaše víno,“ opáčili jsme proto hned po prvním doušku. „Správně. A odrůda?“ mhouří oči hostitel. Pokud nejste opravdoví znalci, ocitáte se na malý okamžik v defenzívě, z níž vede jediná cesta ven. „Odrůdu nepoznáme, ale připomíná to velká vína z Francie.“ Vladimír Železný se rozzáří: „Ano, je to tři roky starý Cabernet Sauvignon. Když jsem ho představil na anonymní degustaci v Londýně, hádali znalci, že by to dokonce mohlo být Château Margaux! Až za deset let dozraje, bude to opravdu velké víno. Ale chápu, že jste odrůdu nepoznali. Zřejmě pijete jen špatná vína.“

 

Reflex 7. 8. 2008

BOHUMIL PEČINKA, MAREK STONIŠ

 

5669 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Česká televize je bez jakékoliv parlamentní kontroly, je to stát ve státě To je síla a šok. Takhle vypadá islamizovaná Anglie, žádná fake news, ale osobní zkušenost redaktora světoznámého deníkuTahle směska okoukaných vykopávek a beznadějných eurohujerů chce, abyste je volili...Potřebujeme 260 000 imigrantů ročně, hlásí z NěmeckaPřátelé, pomozte, prosím, abychom mohli dále vycházet

euServer.cz

Madeleine Albrightová a obchod s drogami, prostituce, krádeže aut a obchod s orgány zavražděných. 11. výročí vyhlášení samostatnosti KosovaProfesor Martin C. Putna navrhl, aby televizím TV Barrandov a TV Prima byla odňata licenze – a to za vyslovení názorů, se kterými on a spolu s ním i pražská kavárna, nesouhlasí

ePortal.cz

Velké změny neřídí konspirátořiBrexit: Tvrdý? Chaotický? Divoký? Čistý!

Eurabia.cz

Blíží se eurovolby a boj o pozici leadera vlastenců zesiluje. Okamuroví se hroutí SPD a sám Okamura obviňuje ostatní vlastenecké kandidáty ze spiknutí proti němuTrump lump? Kubánský prezident kritizoval imperiální výhrůžky USA vůči Venezuele

FreeGlobe.cz

Veganští rodiče málem umořili své dítě k smrti. Čím ho krmili? (+ foto)Prvními Švédy byli prý Somálci! Takovou vědu šíří dokument veřejnoprávní televize (+ foto)

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

eOdborar.cz

Vyjádření Českomoravské konfederace odborových svazů k tragické smrti operátora v Kvasinách Vedení neziskovky se má jak prasata v žitě a česky občan to platí aneb realita neziskovky podporující uprchlíky

ParlamentniListy.cz

Věděl příliš mnoho: Plukovník Komárek ukazuje, kdo a jak odposlouchával Babiše a zadal Čapí hnízdoPodvodník Altner, podojil nás. Drsná slova z ČSSD, jde i o Zemana
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění