Rozhovor s Václavem Klausem o srpnu 1968

Autor: Redakce | Publikováno: 21.8.2008 | Rubrika: Rozhovory
Klaus - tricolora

Rozhovor s prezidentem republiky pro ČRo 1 - Radiožurnál z 20. 8. 2008
 
Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Prezident Václav Klaus se dnes v moravském Mikulově sešel s rakouským kolegou Heinzem Fischerem, aby si v předvečer čtyřicátého výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa připomněli jednu ze zásadních událostí z doby studené války. My vám v příštích pětadvaceti minutách nabídneme exkluzivní rozhovor, který Václav Klaus poskytl Českému rozhlasu. Nejen o srpnových událostech roku 68 s ním mluvila šéfredaktorka Rádia Česko Hana Hikelová.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Pane prezidente, v roce 1999 jste pro knihu Co daly naše země Evropě a lidstvu napsal kapitolu s názvem Intelektuální a lidský rozměr šedesátých let našeho století, aneb dnešní reflexe tehdejšího prožitku. Připomněl jste v ní, že vycházíte z utilitární hypotézy, že to, co se eventuálně zapomnělo, nemohlo být zas až tak důležité. Já tuto myšlenku teď trošku převedu. Co nesmazatelně zůstalo ve vaší paměti v souvislosti s datem 21. srpna 1968?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
To je strašně těžká otázka, protože to není jednoduchá, nestrukturovaná věc, nedovedu odpovědět jednou, jednou větou. Ale v každém případě pro nás generačně ten rok 68 byl jistou nadějí. A samozřejmě největší iracionality komunismu padaly, svět se otvíral, co psaly noviny, bylo úžasné, co, co se tisklo, co, co se smělo říkat, najednou se mohlo jezdit do světa a tak dále, takže to byla velká naděje. No, a ten 21. srpen bylo tvrdé procitnutí. O tom, že jsme kdekdo měli pochybnosti, jestli to tudy může jít dál a, a jaký to bude mít další vývoj, to samozřejmě, ale nicméně naděje to byla a jestli to někdo dneska má snahu totálně bagatelizovat jako bezvýznamný pokus, který byl stoprocentně odsouzen k nezdaru, s tím já nemohu souhlasit.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Vy jste zmínil: "...mohli jsme konečně jezdit do světa." Vy jste byl v tu dobu na mezinárodní konferenci v Rakousku jako mladý ekonom. Jak jste se o těch událostech v Československu dozvěděl?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak zaprvé k tomu mám takovou absurdní vzpomínku, to je velká konference, která v rakouském Albachu existuje už od roku 1946 a trvá pořád a já už jsem teď tam ve svým politických funkcích skoro každý rok jako jedním z hlavních řečníků, ale dostal jsem se tam v roce šedesát osm jako mladý ekonom na nějaký subkonferenci o centrálním bankovnictví, takže jsem tam byl a my jsme byli pupek světa tehdy, protože kolem nás se všechno točilo, tam bylo asi třicet lidí z Československa tehdejšího, včetně emigrace, takže tam byl pan Tigrid a řada takovýchhle lidí, které jsme jinak my nikdy doma nemohli vidět a oni k nám domů samozřejmě přijet také nemohli. No, a tam rakouští pořadatelé mimo program mé konference na žádost stovek účastníků vymysleli, že 20. srpna večer bude pro, kdo chce přijít, v hlavním sále panelová diskuse o tom, co se děje u nás. Takže ta třicítka Čechoslováků tehdy vybírala skupinku, která z každýho oboru, literatura, politika a takhle, ekonomie, vybíral někdo, kdo umí nějak přiměřeně německy, no, a posadil nás asi pět nebo šest za stůl a odpovídali jsme dvě hodiny na dotazy. Dvě hodiny, od osmi do desíti, nebo něco takovýho, v momentu, kdy už ty, ta letadla startovala a tanky, tanky se rozjížděly a já nikdy nezapomenu na úplně poslední otázku, kde někdo řekl: "A bojíte se Sovětskýho svazu?" A tak jsme se na sebe tak ta pětice nebo šestice prostě podívali a hrdinný Ivan Sviták, známý filosof tehdejší, tak ten se hrnul k mikrofonu, že odpoví za nás a mávnul rukou: "Ty už nás prostě ... jako odepsali, to už, to už je pasé, to už není důležitá věc." To bylo deset, v půl jedenácté v noci, no, šli jsme normálně do penzionů, kde jsme byli rozděleni, ubytovaní, no, a nic jsme samozřejmě nevěděli, nebyly mobily žádné, tak člověka nikdo nevzbudí žádným telefonem. No, a šli jsme někdy, tak ještě s jedním kolegou z Akademického ústavu Akademie věd jsme šli ráno na snídani a tam vytřeštění Rakušani nám říkali: "Víte, co se stalo?" Takže já jsem to viděl v překrásném dnu, alpské vrcholky kolem, kolem mě a najednou tahle ta šokující zpráva.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Pane prezidente, věřil jste, že se z toho procesu, který byl nastartován před 21. srpnem, už v letech 66, 67, dá něco zachránit poté, co jste se vrátil z Rakouska, ale pak asi hlavně v tom roce 69?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
No, tak já si myslím, že i když to dneska se špatně vysvětluje, a taky nemyslím, že jsem historik, který si pamatuje každý krůček, tak ono přece jenom po těch prvních dvou týdnech se ty zejména ruská vojska, nebo sovětská vojska stáhly víceméně mimo města a do různých vojenských prostorů a podobně a ne, nežil-li člověk zrovna vedle vojenského prostoru, tak je úplně tak bezprostředně neviděl. Prostě Pražák, Pražák tyhle ty armády moc na očích po dvou týdnech neměl. No, a ty následující přeci týdny byly takovým zvláštním meziobdobím, kdy na straně jedné všechny existující struktury zůstávaly, téměř všichni politici zůstali fungovat a tak dále, a tak kdekdo si myslel, kdo ví, jak se to, jak se to vyvine. To dneska se to hodnotí strašně silácky a strašně, strašně zjednodušeně, ale kdekdo zapomíná, že všechny takové ty velké čistky následovaly až s odstupem roku, dvou a, a podobně, takže já, který byl označen za hlavního antimarxistickýho ekonoma, antisocialistickýho, no, tak, tak prostě ty mlýny, které mlely, tak vedly k tomu, že já jsem byl prostě vyhozenej, vyhozenej z toho ústavu až více než po dvou letech. Protože to tak, to tak postupně domlývalo. Ono se dneska zapomíná na to, že aby se něco změnilo v Akademii věd, ale stejně tak v Českém rozhlase, nebo Československém rozhlase, nebo kdekoliv jinde, no, tak nejdřív se musel vyměnit předseda Akademie věd, pak se vyměnila vedení Akademie věd, když se zkonsolidovala patřičně výměna tam nahoře, tak se začali vyměňovat ředitelé jednotlivých ústavů Akademie věd a tak dále, takže ono tenhle ten proces trval dlouho a, a přece jenom tam byly jisté prvky pokusu o dodržování aspoň elementárních zákonů, no, takže jako vědělo se, že se nemůže tak jenom vyhodit člověk, a tak se muselo nějak právnicky to dohrát. No, a Akademie věd dlouho přemýšlela, jak to vyřešit, tak si vymyslela okliku, absurdní metodu, že se dělá reorganizace Akademie věd a díky té reorganizaci všichni zaměstnanci, všem je ukončen pracovní poměr a začal se vzápětí všichni zase brát zpátky, nicméně na dobu určitou. Takže někdo dostal smlouvu na pět let a lidé jako já na tři měsíce, že, takže ale to jsou věci, které už dneska pamětník skoro žádnej není, takže tam byl jistý pokus o legitimizaci těchhle těch věcí, a tím pádem to trvalo, trvalo delší dobu. Takže, takže ty první mezidoby byly zvláštní jako, každej říká, jak jsi mohl jezdit, bejt v šedesátých letech v Americe? No, po srpnu jsem dostal pozvání, abych přijel na Cornwallskou univerzitu do Ameriky a po srpnu se tahle ta věc velmi jednoduše, jednoduše vyřešila a já jsem tam na konci ledna 69 a byl jsem tam do června 69. A takže to byla taková zvláštní doba, kdy pořád ještě se nevědělo, kudy, kudy kam a jak a že by každej přesně věděl, jak to bude, to je lež, to, to prostě není pravda.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Před třemi lety jste v Brně v den výročí okupace řekl, že tehdejší události by pro nás neměly zůstat pouhou smutnou vzpomínkou, už vůbec by neměly být jen poněkud zaprášeným historickým datem pro stárnoucí pamětníky. Čím by tedy měly být pro ty dnešní generace?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak já se trošku smutím z toho, jak se některé ty věci zapomínají. Nicméně pak se snažím být spravedlivý a, a mám přemítat o tom, co já vím o věcech, které se udály dvacet let předtím, než já jsem se narodil, a abych byl docela spravedlivý vůči dnešní mladé, mladé generaci, není to tak triviální, ale já když teď se po teď posledních dnech událost smrt Solženicyna, tak jsem mluvil s celou řadou takových z tý generace dnešních třicetiletých a já jsem objevil, že my nic od Solženicyna nikdy nic nečetli, prostě, a tak já to považuju za neskutečný, úplně trhám si vlasy a, a pak jako najednou dospěju k závěru, je jim prostě třicet, před těma devatenácti lety jim bylo jedenáct, dvanáct, nebo něco takovýho, no, a pak už ve dvanácti to nečetli, no, a pak už se k tomu skoro nikdy nedostali, mně to je nepochopitelné. Nebo-li, tohle to mě trápí, a proto si myslím, že, že ten rok šedesát osm má zůstat v myšlenkách našich, ale nesmí se překrucovat, nesmí se z toho stát falešný mýtus, který dostává údery interpretací zleva, zprava, shora, zdola, to, to je, to je docela problém.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Vy jste vaši generaci popsal slovy, že jste se v šedesátých letech začali rozkoukávat a tvořit své vlastní názory. Srpen 68 tuto generaci podle vašich slov nesmírně zasáhl. Mladí sice většinou neměli odkud a z jakých postů být vyhazováni, ale došlo u nich až k příliš rychlému vystřízlivění z mladických iluzí a, jak říkáte, k lehkovážnému normalizačnímu obratu, k apolitičnosti a k příliš cynickým a vypočítavým životním postojům tak vhodným pro pozdější léta sedmdesátá ...

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
To jsem, to jsem řekl já?

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
... to jste řekl v roce 99.

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Že bych to takhle hezky řekl? Překvapujeme mě trošku.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Jak tuto generaci, pane prezidente, vnímáte nyní?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak, jen k té generaci. Ono se to docela zase špatně popisuje, ale abych řekl případ, jak to nás postihlo jako osobně. No, tak moje sestra odjela do Švýcarska, od té doby tam žije, sestra manželky do Anglie a poté do Austrálie, do té doby tam žije, takže v rodině dva lidi, to není jako málo, já vím, že to bylo přesně pro tu naši generaci, kterým bylo něco po dvaceti, takže v tu chvíli jsou ti lidé pohyblivější než, než padesátiletí, nebo, nebo desetiletí, takže ... V mé třídě gymnázia prostě, to byl přesně, nám bylo jako nad pětadvacet, z pětatřiceti spolužáků devět emigrovalo, to je přeci obrovskej podíl prostě na tom, čili ten úbytek, ten zásah do té, do té naší generace byl i, i po této stránce prostě obrovský. Navíc ten zásah byl složitý tím, že nám najednou narostly křidýlka v třiadvaceti, pětadvaceti, no, a pak přišel ten rychlej pád. Já jsem vždycky říkal, že taková ta generace nade mnou, kterým bylo padesát a, a oni je vyhodili z těch vysokých škol a akademií, no, tak ty už si aspoň to do těch padesáti užili, jako ty profesorské tituly a, a, a takovéhle věci. My jsme si toho jako prostě neužili. To, aby člověk měl nějakej vrchol intelektuální pozicí, kariérou, v sedmadvaceti a pak, pak najednou na dvacet let nic. Samozřejmě jsem nemohl předpokládat, co se se mnou stane po roce 89, ale tehdy ta frustrace tohohle toho typu samozřejmě, samozřejmě byla a ta generace tím byla poznamenaná.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Myslíte, že je tím poznamenaná do dneška?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
To je strašně těžká, těžká otázka. Já nevím, jestli jsem tím já poznamenaný. Kdybych, kdybych nemluvil za generaci, ale přemýšlel o sobě, jestli tím člověk byl poznamenán, nebyl poznamenán, já myslím, že my jsme měli přece jenom určitou šanci, abychom si ty věci promysleli, abychom je prožili, abychom názory na to nedostali z druhé ruky, ale aby se nám rodily v hlavě v průběhu těch aktuálních, aktuálních situací, takže tenhle ten prožitek je, je, já myslím, docela cennej. Já vím, že když jsme kdysi studovali jako studenti na vysoký ekonomický, tak nic jinýho než marxistickou politickou ekonomii jsme, jsme neměli v tý škole a dělali jsme z ní zkoušky. A, a potom, když člověk objevil tu jinou ekonomii, no, tak to bylo zjevení. Nicméně tam byl ten docela pěknej proces, že člověk si to musel objevovat, člověk se s tím musel vypořádávat a člověk v sobě musel některé ty věci přesunout a poopravit. Já když teď vidím, jak ty studenty to učíme rovnou, tak mám pocit, že ten proces toho tvoření, toho názoru v hlavě, ten tam chybí, takže nemyslím, že jsme jenom ztratili. Určitě bych neřekl, že to byla léta ztracená, já myslím, že jsme tím leccos, leccos pochopili a zejména vůči tomu západnímu světu, myslím, že cítíme daleko citlivěji taková ta různá omezení svobody, která na nás teď se valí tu z Evropské unie, tu, to, co nám diktuje pan Al Gore, tu, co nám diktují to či oni, tak já myslím, že my jsme na to strašně citliví až přecitlivělí, a proto prostě máme na některé tyto věci docela ostré názory.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Já možná ještě chviličku zůstanu u ekonomiky. V šedesátých letech změny ekonomické předbíhaly ty změny politické. Ekonomové kolem Oty Šika totiž s přípravou reforem začali už po nečekaném ekonomickém poklesu v letech 62, 63. Tehdy to byl vůbec první ekonomický propad v komunistické zemi. Jak tato ekonomická krize podle vás ovlivnila právě události v těch letech před srpnovou invazí?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
To jsem rád, že to takhle připomínáte. I to myslím, že je pozapomenutá věc, prostě v roce 60, 61, 62 u nás došlo pro plánovače komunistické k naprosto nepochopitelnému ekonomickému poklesu, který byl způsoben nesmyslným pokusem o rychlý skok vpřed obrovskou přeinvestovaností a najednou vznikla úzká místa a teď to nešlo, nezapadaly ty kolečka do sebe, no, a ta ekonomika prodělala opravdu pokles. A to byl, jak správně říkáte, vůbec první pokles v nějaký komunistický zemi, s výjimkou války, a to jako nikdo nechápal, co se děje, takže polekali se i naši komunističtí vůdcové a díky tomu umožnili kolem těch let, v první polovině šedesátých let umožnili docela intenzivní ekonomické diskuze, to já jsem byl na škole, to já nemohou říci, že bych je viděl, no, a tam dali zelenou tomu, že se má prostě něco s tou ekonomikou udělat, a že to takhle přecentralizovaný nemůže bejt a že tak ten trh nemůže být potlačen a hledalo se jako, co by se dalo udělat. Takže jestli ta ekonomická reforma byla spuštěna 1. 1. 66, to je pořád, co kdykoliv přijedu do světa, oni říkají 68 a já říkám - tak pozor, ekonomická reforma byla zahájena 1. ledna 1966 a aby byla zahájena 1. ledna 66, no, tak to minimálně rok předtím musela být připravována a rok předtím musely být schváleny všechny dokumenty od politických až po nějaké takové odborně zákony a podobně, takže to už rok pětašedesát byl normální intenzivní ekonomická debata a takže ta příprava byla evidentní a začínalo to tam, to je myslím, jasná pravda.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Vy, jako tenkrát mladý ekonom, jste patřil v roce 68 ke kritikům té reformní strategie. Možná bychom mohli připomenout, že od listopadu 89 jste Českému rozhlasu poskytl velký počet rozhovorů, které by se daly počítat už asi v řádu stovek, ale úplně první rozhovor s vámi tenkrát ještě Československý rozhlas natočil právě v roce 68. Pamatujete si ještě, co bylo jeho obsahem? Ten rozhovor se totiž kvůli srpnové invazi nikdy nevysílal.

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Já jsem tehdy, já bych skoro řekl, že jsem něco kratšího do toho rozhlasu řekl i, i předtím, mimo to někde v průběhu toho jara, ale já jsem založil takovou protestní organizaci mladých ekonomů, kterou jsem nazval KMEN, Klub mladých ekonomů, a to byla taková kritika té Šikovy reformy evidentně zprava, jako nedostatečná, málo tržní, opatrná, příliš centralistická a tak dále a tak dále, no, a podařilo se mně udělat, zorganizovat celou řadu takových seminářů, debat, konferencí, jsme vydali několik brožurek a, a podobně, no, a všiml si toho někdo z rozhlasu a udělal se mnou a ještě asi s dvěma, třemi kolegy takový velký půlhodinový, nebo já nevím, hodinový rozhovor na toto téma, na téma tý naší kritiky té Šikovské reformy zprava a mělo to být skutečně vysíláno, teď zas mě asi opravíte, jestli 22. srpna, nebo jednadvacátého odpoledne dokonce nebo něco takového, no, a avizoval to už ten týdeník Československý rozhlas týden dopředu, a když jsem to tehdy, tenkrát si koupil ten týdeník, tak jsem říkal, no, ty věty jsou teda pěkně ostrý, to bude zase mela, co jsem to zase já prostě už tehdy udělal. Velmi jsem litoval, že už to nikdy odvysíláno nebylo, ale už si to nepamatuju přesně, ale kritika evidentní, o co šlo, prostě, že takhle ta reforma nemůže stačit a musí jít radikálně dál.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Podívejme se, pane prezidente, ještě na jedno téma. 21. srpen 68 se nejvíce promítá do vztahu k Rusům. V roce 2006 jste deníku Kommersant řekl, že vztahy mezi Českou republikou a Ruskem považujete za normální. Dodal jste k tomu, že se to možná někomu bude zdát nedostatečné, že jedni by chtěli díky frustraci z komunistické minulosti mít vztahy chladné, opatrné, nevstřícné, jiní by naopak chtěli mít vztahy nadstandardní, všeslovansky přátelské, využívající některé minulostní kontakty, obojí je podle vás špatně. Konec citátu. Pane prezidente, změnil byste dnes na tom hodnocení vztahu mezi Českou republikou a Ruskem, které je tedy staré asi dva a půl roku?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Já bych to určitě nezměnil. Mně, mně trošku zlobí, když dneska pořád ještě nějací trošku opoždění hrdinové dneska bojují proti sovětskému komunismu, který už dávno neexistuje, zatímco dneska by se měli racionálně vymezovat vůči Rusku takovému, takovému, jaké je a já ho prostě takové, takové beru a mám pocit, že někteří hrajou ještě takové zastydlé, zastydlé války, že teď si konečně teda dupnu, což jsem před čtvrt stoletím nemohl, to mě nezajímá, to se mně zdá nedůstojné, ale já věřím, že se ty vztahy, vztahy normalizují a normalizují v tom smyslu, že se stávají normální prostě, a to je přeci, to je bezvadná věc a, a je pro mě takovým přelomovým okamžikem, bylo asi před deseti lety, v Praze tenisový turnaj, kde tenkrát dominoval slavný španělský Bruguera a tehdy jedniček na světě nebo něco takovýho, no, a, a tam se dostal do finále s ruským tenistou, a teď mě někdo opraví, Česnokovem, Čerkasovem, nebo něco takhle, takhle se nějak jmenoval, no, a Štvanice tleskala Bruguerovi, kterej byl frajírek, hvězda, snědej, snědej Španěl a proti tomu byl takovej, nijak ani fyzicky ne zrovna extrémně vyvinutej ruskej tenista, no, a ten, ten Bruguera ho drtil prostě smrtícím způsobem. No, a já jsem zažil naprosto unikátní jev prostě, zatímco v minulosti, v minulosti, co jsem já žil, tak jakékoliv utkání vůči Sovětskému svazu a Rusku bylo, že automaticky to publikum, publikum fandí i na té druhé straně, tak já jsem měl neuvěřitelnej pocit prostě, pražská Štvanice začala fandit tomu Rusovi, já jsem si říkal, tak to už jsme o kousek dál, to už jsme se zase stali trošku dospělými a normálními a trošku mě mrzí, že se to dneska zase vytrácí a že se pořád zase zplošťují ty vztahy a není to rozumné a není to racionální.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Když se podíváme na ty současné vztahy. Začátkem července byla v Praze podepsána smlouva o vybudování radaru protiraketového systému Spojených států v Česku. Ruská diplomacie pár hodin poté, co Washington a Praha tu dohodu stvrdili, varovala, že pokud český parlament smlouvu ratifikuje, bude Rusko nuceno reagovat nikoli diplomatickými, ale vojensko-technickými metodami. Čekal jste takto tvrdou reakci Ruska? Protože jste měl možnost s ruskými politiky mluvit koneckonců i na státní návštěvě v Moskvě.

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak tím už se opravdu dostáváme od toho roku 68 někam, někam dál. Já jsem původně nečekal takovouhle reakci, víceméně už jsem ji čekal po mé návštěvě Putina v loňském roce někdy duben 2007, já jsem spíš myslel, že to je ruská rétorika pro domácí publikum. Měl jsem proto docela dobrou zkušenost z doby před deseti lety, kdy jsme vstupovali do NATO, a taky debata, debata o NATU byla podobná jako dneska o radaru z hlediska, z hlediska Ruska, že, nicméně moje zkušenost byla, že jsem tam tenkrát přijel do Ruska v těch klíčových chvílích toho vstupování do NATA, tak jak s prezidentem Jelcinem, tak s premiérem Černomirdinem mnohahodinové debaty a oni náš vstup do NATA vůbec nezmínili, ale vůbec to, prostě oni vzali, že to už je stejně dávno hotový a vůbec o tom nemá smysl diskutovat. Takže tříhodinová celovečerní debata, nicméně tisková konference, první novinář položí otázku tomu ruskému prezidentovi nebo premiérovi: "Mluvili jste o České republice a NATO?" No, a co on může tomu domácímu publiku říct? On může říct: "Nemluvili, protože to je prkotina, to nás nezajímá." To on se musí nadechnout a říct: "Ano, samozřejmě, že jsme o tom mluvili a my to bereme jako ohrožení a musíme si dát velký pozor, aby to pro nás ohrožení nebylo." Logicky, ale já se přiznám, že jsem udělal chybu, že jsem očekával podobnou reakci od Ruska v roce 2007-8, kde jsem taky myslel, že mezi čtyřma očima to debata nebude a pak když na tiskovce, no, takže to ten prezident se musí zatvářit silácky. Loni, se přiznám, že jsem byl velmi překvapen, že se to dostalo i do té soukromé debaty a ten názor, názor byl velmi silný vůči tomu. Prostě Rusko nevěří našim ujišťováním, nevěří tomu, co jim říká prezident Bush a další, oni prostě se dívají, kam ten radar míří a vidí, že míří na jejich teritorium, a prostě vysvětlit jim, že opravdu my to nevidíme jako akci namířenou proti nim, to prostě se nám nedaří, a to si nenamlouvejme, a ať si to taky posluchači nenamlouvají, jim se to nedaří.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Myslíte, že to bude mít ještě vliv na ty vztahy česko-ruské v těch, v té nejbližší době?

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Nedovedu přesně odhadnout. Prostě jistý vliv to má, ale já myslím, že nehledejme nějaké zase specifické vztahy v Rusku. No, prostě na různé věci máme odlišné názory, odlišné postoje, řadu věcí bysme dělali my jinak, než je dělají oni a, a to, že jim se nelíbí to, nám zas ono, to já bych nechal jako normální věc, to je to, co nazývám normální. Kdybychom chtěli mít extrémně kamarádské vztahy, no, tak pak je to něco jiného, ale to není vůbec potřeba. Mějme normální, formálně klidné, perfektní vztahy, přesně o to já usiluji.

Hana HIKELOVÁ, šéfredaktorka Rádia Česko
--------------------
Říká prezident České republiky Václav Klaus. Pane prezidente, já vám děkuji za tento čas, který jste poskytl Českému rozhlasu, a těším se opět někdy na slyšenou.

Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Já také. Děkuji pěkně.

Jan BUMBA, moderátor
--------------------
Celý rozhovor s prezidentem republiky najdete, pokud chcete, na adrese www.radiocesko.cz.

2481 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Pozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989. Havel byl člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu a který se nechal manipulovat svými přáteli Clintonem a AlbrightovouSpolečnost Enes Fleisch, spojována s halal porážkami, začala pracovat přes odpor místní radnice na vybudování vjezdu, který nutně potřebuje pro zřízení jatek v bývalém klatovském masokombinátuVáclav Havel pomáhal Georgi Sorosovi v budování celosvětové globalistické sluníčkářské diktatury elitEkoalarmisté v EU vylobovali novinku: Od ledna končí benzín Natural 95, bude nový ekologický, který může zničit auto a zvýšit spotřebuBrutální bitka s lopatami mezi romskými a ukrajinskými dělníky. Podívejte se

euServer.cz

Politicko-rozvratná činnost „Člověka v tísni“Zpěvácké vystoupení zpěváka Hutky, kterou trapnost na Letenské pláni vygradovala až k transcendentnu...

ePortal.cz

Kdyby stát nevyhazoval šest miliard do luftu, aby si někteří mohli vozit zadky zadarmo, a namísto toho jimi financoval ČT, měli bychom VŠICHNI tu příšernou televizi aspoň zadarmoZměny zákonů z dílny ministerstva vnitra prospívají ČSSD a nikoliv občanům

Eurabia.cz

Dav soudruhu z pražské kavárny chtěl lynčovat v Praze Klause mladšíhoImigranti v Bosně ponoukáni vypadnout do Chorvatska

FreeGlobe.cz

Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školách

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Zbořil: Milion chvilek vyzval ke státnímu převratu? ČT je součást protistátní akce„Havel: Měl jsem Klause vyhodit.“ Bombastické svědectví, co prý řekl exprezident
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění