Klaus: Musíme se snažit za každou cenu prosazovat své národní zájmy

Autor: Jefim Fištejn | Publikováno: 25.8.2008 | Rubrika: Rozhovory
Klaus - patriot

Rozhovor prezidenta republiky pro týdeník Euro

 

Připomínáme si letos jeden z nejtragičtějších osmičkových roků v českých dějinách, rok 1968. Nepředpokládám, že věříte v numerologii, ale možná že byste z těch zlomových let, ať už šťastných, nebo nešťastných, uměl vyvodit nějaké zobecňující poučení, nějaký závěr, který by mohl sloužit k vypracování národní strategie České republiky?

Tak, za prvé, v numerologii nevěřím a tudy moje uvažování nikdy nešlo. Nicméně, když už ty osmičky jsou u nás tak pověstné, takže se jimi zabývejme. Je třeba začít tím, že každá osmička byla jiná. Bylo by chybou myslet si, že jsou stejné a že jejich původcem byl stejný rys v našem národním charakteru nebo stejná okolnost v našem osudu. Tak to určitě není. V každém případě nás trápí především léta se záporným znaménkem, a tady si myslím, že jisté poučení pro nás z nich vyplývá. A to poučení říká, že se musíme snažit za každou cenu prosazovat své vlastní národní zájmy, před nikým nepoklonkovat, zejména nebýt v uctivém předklonu před velmocemi či mezinárodními seskupeními, ať už jsou zleva, zprava, shora, zdola. Nesmíme hrát zájmy tu ruské, tu americké, tu evropsko-unijní. Toto poučení, myslím, je zásadní. U nás to asi začalo rokem 1938. Já tomu říkám jistý duch mnichovanství a toho bychom se měli pokusit vyvarovat.

Jakou relevantnost pro českou zahraniční politiku mají současné události na Kavkaze, pokud vůbec nějakou mají? Je pragmatismus v zahraničněpolitických vztazích v rozporu s naší transatlantickou zakotveností?

Tak tohle je naprosto mylné paradigma a fatální omyl, kterého se dopouštějí ti nejpovrchnější kritikové. Představa, že jsou na straně jedné nějaké velké ideje transatlantické zakotvenosti, abych citoval vaši otázku, a proti tomu je čirý hokynářský pragmatismus někoho, kdo chce tam či jinde prodat ještě jednu elektrárnu, to je největší podvod, který je nám jistou skupinou lidí stále vsugerováván. Já s tím zásadně nesouhlasím. Můj pohled na události na Kavkaze je totálně antipragmatický, to je pohled vysoce ideový a vysoce idealistický a s žádným pragmatismem nemá vůbec nic společného. Já jsem uražen těmi lžemi, které se v této chvíli u nás šíří. Takže výtka z pragmatismu v této věci je úplně na hlavu postavená věc.

Nebyla to výtka, ale pouze položená otázka. Nedávno jste řekl, že byste bez váhání podepsal zákon o umístění americké radarové základny u nás. Uvítal jste tedy uzavření polsko-americké dohody o zřízení raketové komponenty protiraketové obrany?

Ty souvislosti já tady nevidím. Otázka uzavření polsko-americké dohody jde absolutně mimo mne a já k ní žádný soud nikdy neudělal a určitě ani nikdy neudělám. Jestli se Poláci dohodli a jestli ta dohoda je pro ně více nebo méně dobrá, to opravdu není něco, co já bych se odvažoval komentovat. Takže žádnou souvislost mezi mým výrokem učiněným před měsícem nebo měsícem a půl a touto událostí nevidím. Navíc se musím trochu usmívat tomu, jak byla interpretována moje věta o tom, že bych to bez váhání podepsal. Prosím vás, ten podmiňovací způsob – že bych, kdybych, atd. – to se v žádném případě nevztahuje na doprovodné dohody mezi Polskem a Spojenými státy. Měl jsem na mysli jen to, že bude-li smlouva o radaru schválena oběma komorami našeho parlamentu, pak já už nebudu dělat žádné komplikace a podepíši ji bez váhání. V tomto smyslu k tomu nemám už co dalšího dodat. Tento výrok znamená jen to, že můj podpis bude výlučně a výsostně vázán na schválení dohody Parlamentem České republiky, jeho oběma komorami.

Ale umístění radaru v ČR bez deseti antiraket na polském území samo o sobě nemá žádný smysl. Tyto dvě otázky jsme spojili v jednu, vycházeje z toho, že nemáte-li námitky proti stavbě radaru, pak asi nebudete mít námitky ani proti výstavbě druhé komponenty protiraketové obrany v Polsku.

Já nejsem do té míry odborníkem na balistické střely, abych věděl, jestli deset raket v Polsku je záchranou proti nějakému hrůznému nebezpečí odkudsi. Takže tuhle souvislost já bezprostředně neberu. Pro mne ten radar má hodnotu „an sich“ - sám o sobě a já si myslím, že my bychom tu stavbu měli dotáhnout do zdárného konce - opakuji znova, schválí-li to parlament - bez ohledu na to, kdy, kde, jak bude dohodnuta instalace nějaké další složky protiraketového systému.

Na uzavření polsko-americké dohody Rusko reagovalo prohlášením ministerstva obrany o tom, že „tento čin nezůstane nepotrestán“. V  minulosti jsme mohli slyšet obdobné výhružky na adresu České republiky, pokud připustí výstavbu radaru na svém území. Vnímáte to jako rétoriku, nebo jako skutečné ohrožení?

Odpověděl bych asi takhle: jestli je to rétorika nebo skutečná obava Ruska, to já nedovedu odlišit. Myslíval jsem si dlouho, až do mé návštěvy v Moskvě v dubnu 2007, že jde více o to první, než o to druhé. Ale mé tehdejší dlouhé rozhovory s prezidentem Putinem a dalšími ruskými činiteli napovídají, že je to spíše to druhé, než to první. Ale nevidím jim přesně do duše. Na druhé straně chápu obavy z toho, že najednou tu budou nějaké rakety namířené směrem na ruské území. Proto si myslím, že zůstává naším velkým úkolem, abychom Rusku permanentně, jasně a důrazně vysvětlovali, že to celé obranné zařízení není namířeno proti němu.

Proces ratifikace Lisabonské smlouvy po irském referendu pokládáte za bezpředmětný. Nezdá se Vám, že ať již ta smlouva někdy vstoupí v platnost, či nikoli, integrační proces v Evropě se dostal do slepé uličky skoro v každém směru. Na místě Evropské unie se vytvořila celá řada rozmanitých ad hoc spolků s různými zájmy a příkladů úspěšné jednoty je čím dál méně?

Tak za prvé: to, že tvrdě a razantně říkám, že je bezpředmětné pokračovat v ratifikaci, je samozřejmost. Je to více politický výrok, více výraz mého chtění a snahy tlačit vývoj v tomto směru, než nezávislá analýza situace. Já si samozřejmě mohu docela dobře představit, že proces ratifikace bude pokračovat a že dojde k znásilnění všech možných a nemožných pravidel a Lisabonská smlouva nakonec vstoupí v platnost. Takže ode mne je to spíše projev přání, než nějaká jemná pečlivá analýza situace. Tolik k tomu výroku, že další ratifikace je bezpředmětná.

A zda se integrační proces v Evropě dostal do slepé uličky, to bohužel nevím. Přál bych si, když tak, aby to byla slepá ulička, protože by to znamenalo zastavení. Ale tak tomu bohužel asi není. Opravdu si myslím, že to je proces velice mylný, proces velmi neproduktivní, proces bez dobré perspektivy, proces nesmírně neefektivní a zejména, proces, který permanentně ubírá demokracie v Evropě. Ale že by to byla slepá ulička? Je to špatná ulička, nikoli ulička slepá, podle mého názoru. Že by se v Evropské unii vytvořila řada rozmanitých ad hoc spolků, to nevím, to by chtělo nějakou hlubší analýzu. Že je řada věcí provozována jenom částí Evropské unie, to je jasné. Různé země různě a ne shodně hlasují v různých mezinárodních institucích, to je také jasné. Ale že by to byly ad hoc spolky, to je podle mého názoru příliš silný výrok. Vy byste si přáli úspěšnou jednotu? Já se musím přiznat, že moje dívání se na Evropu je tak kritické, že ani nevím, jestli nějakou veleúspěšnou jednotu potřebujeme. Pak to vezměme vážně, pak tu Evropu sjednoťme. Já budu sice zásadně proti, ale udělejme to důsledně. Já pořád říkám, že už na příští olympiádu by mělo jet jenom jedno družstvo Evropské unie a měli bychom fandit našim reprezentantům – Finovi, Portugalci nebo Řekyni. To, když už někdo chce jednotnou Evropu, tak ať postupuje touto cestou.

Brusel často uznává potřebu demokratizace EU, avšak irské referendum, zdá se, bylo poslední, kdy občané byli připuštěni k rozhodování o osudových věcech. Přitom zrovna Irsko nám bylo neustále uváděno jako příklad národa, který z integrace nejvíc vytěžil. Setkal jste se nedávno s mluvčím irské kampaně „Ne Lisabonské smlouvě“ panem Declanem Ganleyem. Je to úspěšný podnikatel, který si pomohl k majetku také členstvím Irska v Unii. Jak Vám vysvětloval svůj postoj?

O tom, že Brusel mluví o demokratizaci, to je pro mne nepochopitelný výrok. Já jsem ještě nikdy neslyšel jeden jediný výrok, že by Brusel nebo eurokrati mluvili o potřebě demokratizace. Ti jsou přece natolik přesvědčeni, že tam demokracie už je, že nikdy nepřipustí, aby se cokoli ještě dále měnilo k hlubší demokracii. To by nikdo z nich vůbec nikdy nevyslovil. To my mluvíme o demokratizaci, ale oni by žádnou takovou větu, podle mého názoru, nikdy nevyslovili. A jestli jste ji někdo někde slyšeli, tak sem s ní, já ji budu rád v budoucnosti citovat.

Nejde o věty, ale o podstatu otázky.

Ale vy jste to tak řekli: „Uznává potřebu demokratizace.“ Právě, že nikoli: neuznává, zásadně, absolutně, rezolutně. Teď, co se týče Irska. Irsko bylo uváděno jako příklad národa či země, který z integrace nejvíce vytěžil. To ano – ale musím říci, že se v ekonomické literatuře v posledních dvou desetiletích objevila celá řada vážných odborných textů, které se zabývaly tím, zda a nakolik je tento mimořádný vzestup Irska způsoben členstvím v Evropské unii a nakolik je způsoben jinými faktory. A musím říci, že řada autorů se přiklání k názoru, že zásluhu na tom mají hlavně faktory jiného typu. Irsko je zemí, která je na okraji EU, má velmi blízko k Severní Americe, spousta obchodu a investic míří tímto směrem a nikoli do Evropy. Irsko také velmi záhy vsadilo na nízké daňové sazby, a tím tam nalákalo kapitál. Já si nejsem jist, že to je až tak moc zásluha Evropské unie. Ale to je empirická otázka, o které je určitě třeba dále diskutovat. Z pochopitelných teritoriálních důvodů je míra irského napojení na Evropu evidentně nižší než u ostatních zemí EU. Co se týče pana Declana Ganleye, je to nesmírně racionální člověk, který mě velmi potěšil. Je to čistě uvažující byznysmen mezinárodního formátu, ale současně člověk s nepochybně jasným politickým viděním a výraznými politickými ambicemi. Neptal jsem se ho na to, ale mám pocit, že si asi nemyslí, že Irsko je Irskem díky Evropské unii. Myslím, že to je člověk, který má podobný názor jako já. Já si také nemyslím, že Česká republika je Českou republikou díky EU. Spíše si myslím, že je jí i přes existenci EU. Asi něco podobného se dá říci i o Irsku. On opravdu cítí hrozbu ztráty demokracie, ztráty suverenity, ztráty rozhodovacích pravomocí a tudy byla namířena jeho kampaň před referendem.

Nedávno jste vetoval zákon, který v českém právu zohledňoval bruselské nařízení o chemických látkách, tzv. REACH. Stalo se i to, že jste se k některému zákonu nevyjádřil, protože jste nechtěl ztrpčovat život vládě. Můžete vysvětlit logiku svého rozhodování v takových případech?

Velmi odlišme, pro který zákon bych já nehlasoval, kdybych byl členem parlamentu, a vůči kterému zákonu se odvážím udělat daleko razantnější zásah formou veta. Já bych hlasoval proti drtivé většině zákonů, které procházejí dnešním parlamentem, nicméně některé přesahují mez přijatelnosti. REACH je skutečně něco, co je kvalitativně odlišné od standardních zákonů, se kterými bych já běžně nesouhlasil.

O lecčem se snažím diskutovat na širších fórech a jedním z těchto fór je CEP (Centrum pro ekonomiku a politiku). Tam jsme dokonce před dvěma lety udělali speciální seminář o REACHi, vydali jsme z toho stopadesátistránkovou brožurku s mou předmluvou. Neboli, já jsem do tohoto tématu už leccos nainvestoval a cítím, že tady se jedná o řádově významnější, a proto nebezpečnější věc, než u běžných zákonů. Je známo, že se snažím šetřit vetováním. Nad tímto zákonem jsem dlouho přemýšlel a vetoval jsem ho až v poslední den patnáctidenní lhůty. Měl jsem na stole položené tři zákony a připravené tři verze dopisu předsedovi Poslanecké sněmovny. Mohl jsem vetovat jeden, dva, tři z nich, nakonec jsem se odvážil vetovat jen jeden z nich a zdá se mi, že jsem volil správně - podle stupně jeho nebezpečnosti.

Zatím, co se pořád očekávala recese ve Spojených státech, naplno udeřila v Evropě. O recesi se nemluví jenom ve středoevropském regionu. Jak vidíte další ekonomický vývoj ve světě a v Evropě zvlášť? Bude-li krize, bude připomínat tu ze 70. nebo z 30. let, nebo bude mít zásadně nové rysy dané globalizací?

Nemám křišťálovou kouli a neodvážil bych se prognózovat další vývoj. Ale dovolím si aspoň tři poznámky. První: recese v této chvíli byla ve světě nevyhnutelná, tržní ekonomika kapitalistického typu má v sobě nevyhnutelně zakotvený cyklický vývoj. Sny o tom, že by se ten cyklický vývoj vyloučil nějakým rozumnějším centrálním plánováním, tady existovaly vždycky, ale vždycky byly omylem. To dobré nebo hezké počasí ve světové ekonomice už trvalo strašně dlouho a je vždycky evidentní, že čím déle to trvá, tím horší bývá pád. Je těžké říct, co bude tou poslední kapičkou, která způsobí, že hrnec přeteče. Porovnávat tuto recesi s nějakými jinými recesemi v minulosti, je vždycky těžké, každá je trošku jiná. Já bych určitě nedělal porovnání s Velkou krizí 30. let. Myslím si, že něco takového nehrozí. Tehdy došlo k propadu ekonomiky o 20-30%. My dnes žijeme ve světě, kde přece jenom díky racionální makroekonomické politice států pokles nepřevyšuje 1,2,3,4%. Čili mluvíme o úplně odlišných řádech. Pokud to něco připomíná, pak spíše recesi ze 70. let. To je druhá věc, kterou bych řekl.

Myslím si, že svět se moc rozběhl a narazil na nějaké své hranice, a tím vzniká celá řada úzkých míst, tím vzniká řada problémů, které se začínají kumulovat, dochází k lavinovitým pohybům. Je to recese standardního typu, ať už vznikne jakkoli. Neviděl bych to příliš pesimisticky. Mám pocit, že zejména vyspělé, ale sociálně zatížené země západní Evropy v nebližších dvou, třech letech budou vykazovat minusový růst. U nás ve východní a střední Evropě se budeme muset spokojit s tempy růstu nižšími, než byly v posledních letech.

Myslíte si, že sociálně relativně nezatížené státy jako třeba Čína v tom mají výhodu?

V momentě, když se před koně zapřahá onen pověstný vůz, ať už naložený čímkoli, tak je to vždycky špatné. My víme, že je potřeba nechat ekonomiku fungovat a pak teprve k ní eventuálně něco přidávat. Proto jsem vedl nekonečný spor se stoupenci sociálně-tržního hospodářství. Já jsem preferoval pojem „tržní ekonomika doprovázená rozumnou sociální politikou“. Zrovna totéž bychom mohli říct o ekologických aspektech. Samozřejmě preferuji tržní ekonomiku s rozumnou ekologickou politikou. Když tu ekonomiku přetížíme, tak ona „netáhne“, a to je to, co si možná leckdo v západní Evropě nechce přiznat.

Byl jste kdysi tou silou, která i přes odpor mnoha dobových politiků prosadila v první polovině 90. let stavbu ingolstadtského ropovodu. Naplňuje Vás zadostiučiněním vědomí, že Česká republika je jednou z mála zemí v regionu, která není zcela odkázána na energetické zdroje z Východu? Jak vůbec vnímáte obavy o energetickou bezpečnost Evropy?

Já bych slovo zadostiučinění nepoužil. Byla to pro nás tehdy v podstatě samozřejmost, my jsme v tehdejší vládě věděli, že Česká republika nezbytně potřebuje diversifikovat své energetické zdroje. Tehdy jsme tomu říkali jinak: je třeba, aby do Česka nevedla jedna roura, ale roury dvě. O tom nebyl žádný velký spor, šlo jen o to, abychom to uměli rychle, přiměřeně, účelným způsobem udělat. Nic jiného jsme v tom tehdy neviděli.

Česká republika spolu s celou EU se stala členem Středomořské unie. Je to právě jeden z takových ad hoc vytvořených spolků, o kterých jsme na začátku mluvili. Znamená to snad, že bychom měli mít nějaké společné zájmy s Mauretánií a Estonskem, které tam jsou také? Mají z Vašeho hlediska tak vágně pojaté mezinárodní organizace smysl?

Já ani nevím, že jsme se stali členy Středomořské unie. Já to považuji za tak úsměvnou věc, že se tím vůbec nezabývám. A jestli jsme se stali členy, tak jsem na to jako prezident v žádném případě tázán nikým nebyl. Jsem zásadně proti těmto „spolkům“ a pokládám jej pouze za krátkodechý zájem superaktivního prezidenta Sarkozyho, který se snaží bodovat na všech možných i nemožných frontách. Já v tom nevidím autentickou unii, autentickou jednotu zájmů. Těmto institucím nevěřím a myslím si, že by daňoví poplatníci měli protestovat.

Jedním ze skutečných cílů Středomořské unie, i když není nahlas deklarován, je zabránit přílivu utečenců ze Severní Afriky, zejména do středomořských zemí. Evropská unie přitvrzuje pravidla pro přistěhování ze Severní Afriky a z jiných neklidných koutů světa. Masívní imigrace působí ohromné problémy: sociální, kulturní, náboženské. Myslíte si, že Evropa již minula bod, odkud již není návratu (point of no return), anebo se problém ještě dá zvládnout? A jak ho skloubit s hrozícím nedostatkem pracovní síly a stárnutím obyvatelstva?

Za prvé, nemyslím si, že takové unie pomohou řešit tuto otázku, já v to nevěřím. Imigrace je obrovský problém, ale myslím, že má svou jasnou a srozumitelnou příčinu. Tito lidé reagují na chování Evropy, ve dvojím smyslu: za prvé - oni jsou lákáni na nesmírně štědrý sociální systém, který jim umožňuje velmi dobře žít bez ohledu na to, jestli pracují nebo nepracují, jestli se zaslouží o své příjmy nebo ne. Pro množství lidí z velmi chudé Afriky to představuje silnou motivaci k přestěhování. Vzpomínám si na jedno zasedání Evropské rady, kdy byl prezident Chirac požádán, aby referoval, jak zabránit imigraci. V půlhodinovém projevu vysvětloval, jak budou znásobeny hlídky ve Středozemním moři a podobné věci. Já jsem vystoupil a řekl, že existuje daleko lepší metoda – zeštíhlet evropský sociální systém. Pro něho to byl hotový konec světa. Nečekal, až dostane slovo a začal na mne křičet. Nicméně, já jsem o tom hluboce přesvědčen. Druhý aspekt je zrcadlově obrácený: dokud my budeme brzdit normální ekonomický vývoj afrických zemí protekcionismem v Evropě, dokud budeme Africe vnucovat naše hygienické, ekologické, sociální, zdravotní standardy, apod. a znemožňovat, aby se jejich zboží dostávalo na náš trh, bude platit nesmlouvavý zákon: když neproudí zboží sem, budou sem putovat místo zboží lidé. Takže imigraci bych viděl jako vinu evropské sociální a ekonomické politiky. A ani zdesateronásobení námořních hlídek to nevyřeší.

Jefim Fištejn, Euro, 25.8. 2008

www.klaus.cz

 

Václav Klaus

 

Soubor:Flag of the president of the Czech Republic.svg

2775 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Pomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastŘada výzkumů shodně ukazuje, že v evropských zemích s každou další generací klesá IQ, a to i když je zohledněna imigrace. Evropská civilizace: Jako přežrané myši?Tichá invaze mladých bolševiků: Ministerstva, neziskovky placené státem, ČT, ČRo a spol. Už se ani neskrývají. Kdo je kdo? Tady je máte přehledněTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. Fakt

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičku

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Murínův nářez: Zeman věděl, čím Srby potěší. Kosované sami chápou, že jsou umělým státem kvůli základně USABomba: Babiš navrhuje zrušit poplatek pro ČT. V tomto případě…
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění