Londýn: jedna z mnoha bitev dlouhé války

Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 13.7.2005 | Rubrika: Zamyšlení
Vlajka - Velká Británie

Po čtvrtečních teroristických atentátech v Londýně, mimochodem největším to útoku na Velkou Británii od dob druhé světové války, vyvstaly vrásky na čele nejednomu horlivému stoupenci multikulturalismu, srdce nejednoho muslimského spoluobčana se zachvělo v očekávání odplaty ze strany britské veřejnosti (což zatím nehrozí, Britové se chovají klidně, jak se na gentlemany sluší), jiná srdce jiných muslimů zaplesala, protože něco takového Anglii již dlouho přáli, někteří si zcela jistě alespoň v bezpečí svých domovů zatancovali z radosti nad zasazením rány spojenci Velkého Satana, kritici vzrůstajícího nebezpečí islamismu dostali další "vodu na mlýn", Tony Blair si nevychutnal úspěchy summitu G8 a radost ze získání olympijských her pro Londýn, státníci v Gleneagles přispěchali se soustrastnými komentáři, kde se pohoršují nad tímto barbarským činem (ale věřit se to dá jen těm, kteří něco proti terorismu skutečně dělají - jako je G. W. Bush nebo i sám T. Blair), zbabělí intelektuálové začnou zase psát články o tom, že si zahráváme s ohněm a že by bylo lepší se z Iráku stáhnout a neriskovat zbytečně životy nevinných občanů, ti ještě zbabělejší napíší, že si za to Britové mohou sami a ti nejzbabělejší budou tvrdit, že musíme mít porozumění pro chudé frustrované teroristy (bylo by snad ale lepší říci - masové vrahy, navíc lze úspěšně pochybovat o jejich chudobě), protože je to prý ve skutečnosti jeden z mála způsobů, jak mohou zviditelnit svůj problém (vykořisťování vlastní země americkým imperialismem) a konečně většina obyvatel Velké Británie, ale i všech dalších zemí, které se hlásí k západní civilizaci a svým způsobem podporují tažení proti terorismu, většina těchto lidí, kteří nejsou ani od reality odtrženými politiky, ani spasitelskými komplexy oplývajícími žurnalisty, ani terorismu ustupujícími intelektuály, ani naivními bojovníky za práva menšin, ani islámu stranícími arabisty na universitách, ani vlastní civilizaci tepajícími publicisty, ani zmatenými konvertity k víře Mohamedově, ani fanatickými uctívači jakéhosi nového multi-kulti-náboženství, ani popularizátory zvrácené politické korektnosti, zkrátka většina slušných lidí, kteří si váží svého domova a své země, své kultury a vymožeností své civilizace, ti všichni jsou pochopitelně znepokojeni.

A znepokojení je skutečně na místě. Útoky s největší pravděpodobností provedla místní skupina napojená na Al-Káidu, tedy ne nějací Talibánci v turbanech, kteří by přiletěli odněkud z Východu nastražit několik kilogramů trhavin či je přímo odpálit na svém těle. Ale nejspíše lidé, kteří žili donedávna mezi námi, občané Velké Británie, občané Evropské unie. Přistěhovalci. Takových je v Evropě díky absenci skutečné a striktní imigrační politiky nespočetně - i kdyby z oněch přibližně deseti milionů v Evropě žijících muslimů bylo těchto nebezpečných fanatiků jen jedno procento, pořád je to stále ještě hrozivě vysoké číslo 100.000 lidí. A nikdo již nepozná, kteří z těch imigrantů, které jsme na náš kontinent pustili, mezi ono procento patří a kteří ne. Kteří z nich jsou pro naši civilizaci nebezpeční a kteří naopak nepředstavují riziko žádné. Někde kolem nás tiká časovaná nálož, víme o ní, ale netušíme, kde je ukrytá, a nevíme, kolik času zbývá, než bude odpálena. Pocit zajisté ne příjemný.

Boj s terorismem je zřejmě něco, co bylo dáno 21. století do vínku a čeho se nezbavíme jen tak. Co nám bylo vnuceno, ač si to nikdo z nás nepřál. V historii lidstva neustále probíhá boj Dobra se Zlem (relativisté prominou), kde Zlo na sebe bere různé podoby a ne vždy je tak snadné ho porazit. Někdy to trvá desetiletí a stojí to mnoho obětí včetně lidských životů. Vypořádali jsme se sice se dvěma konkurenčními socialistickými zločinnými systémy, ale byl to boj na život a na smrt a trval skoro celé století. Nyní nás ohrožuje systém, který svou legitimitu nečerpá ani z nadřazené rasy ani z dělnické třídy, nýbrž z údajně jediného pravého náboženství, které chce vnutit zbytku světa. Zlo není nikdy skromné a vždy si chce podmanit co možná největší území - Hitler chtěl nejprve "lebensraum" pro německou rasu, aby poté obsadil téměř celou Evropu a část Afriky, Stalin a jeho následovníci zase vybudovali velkou sovětskou říši a následně vyváželi revoluci i do těch nejzapadlejších končin světa a islám se netají ambicí stát se vírou všech obyvatel země. Musíme se připravit na to, že to bude boj, boj ve kterém budou ranění a mrtví, boj, kde musíme počítat se ztrátami, s oběťmi, boj, který se možná protáhne tak, že ho budou podstupovat i generace našich dětí, boj, kde dokonce ani není jasné, jak to vše dopadne. Vždyť Hitlerovi stačilo málo a Třetí říše mohla obstát, stačilo málo a USA nemusely být nutně vítězem studené války, stačí málo a naše Západní civilizace nemusí být již nadále civilizací dominantní. Naše technologická a vojenská převaha ještě nezaručuje jistou výhru, stejně jako zaostalost muslimského světa ho automaticky nestaví do role toho, kdo prohraje. Jak řekl Napoleon, "na světě jsou jen dvě rozhodující síly: meč a duch. A duch vždycky zvítězí nad mečem". Jinými slovy, nejde ani tak o převahu fyzickou, jako spíše o odhodlání, odvahu, mravní a morální sílu, to je jediný způsob, jak můžeme terorismus porazit. Stejně tak ale můžeme být poraženými my, bude-li onoho odhodlání a odvahy více na straně islamistů, než na straně naší. Odhodlání teroristů zničit Západ je velké. Odhodlání Západu bránit se kupodivu tak velké není. Přesvědčení islamistů o správnosti jejich pravdy je až zuřivé, přesvědčení Západu o tom, že právo a spravedlnost je naopak na jeho straně nezní až tak jednoznačně. Část Západu se brání, druhá část se nebrání a ještě tu první okřikuje. "Království proti sobě rozdělené neobstojí", říká Bible.

Zatím měl Západ vždy štěstí, že právě v těch chvílích, kdy situace vypadala téměř beznadějně, povstala silná vůdčí osobnost, která byla klíčová pro následné vítězství. Churchill ani Reagan nebyli jedinými lidmi, kteří porazili zločinné totality, ale sehráli své dějinné poslání, bez kterého by svět dnes vypadal možná jinak. Až historie ukáže, že G. W. Bush hraje stejně důležitou roli, jakou ve své době hráli oba předchozí zmínění státníci. Neústupnost, přesvědčení o pravdě a o poslání, vědomí závazku vůči lidem, které zastupuje, odvaha riskovat a nebát se jít proti proudu i proti mínění veřejnosti, vědomí morální převahy, nezatemněná mysl a schopnost jasně rozeznávat dobro od zla. To je ona síla ducha, který dokáže zvítězit nad mečem. Kdyby Západ v sobě tohoto ducha probudil, byl by to sice krvavý boj ducha proti duchu, ale mohlo by to dopadnout dobře, zvláště, když k dispozici máme i onen nezanedbatelně silný meč. Naneštěstí ale není jasné, zda Evropa onoho ducha stále ještě má. A spoléhat se, že duch Spojených států bude stále bojovat i za Evropu, která si toho ani navíc neváží (pokolikáté již v historii?), je více než nezodpovědné.

V Madridu před rokem a čtvrt Evropa prohrála jednu bitvu této války. Odhodlaného a v problému se dobře orientujícího premiéra Aznara vystřídal bojácný a zbabělý levicový Zapatero, který vyšel vstříc veřejnému mínění a stáhnul španělské vojenské jednotky z Iráku, přesně tak, jak mu teroristé přikázali. Ale v takových těžkých situacích lid nepotřebuje někoho, kdo splní vše, co lidu na očích vidí a už vůbec ne, co vidí na očích teroristů. Lid nepotřebuje figurku zmítanou výsledky průzkumů, statistikami a volebními preferencemi. Lid potřebuje vůdce, státníka, který je ochoten být o krok napřed a být morální autoritou, ne následovat a poslouchat, ale vést a řídit. Ne jednat podle nálady společnosti, ale onu náladu vytvářet, ne se řídit výsledky veřejného mínění, ale veřejné mínění kultivovat a určovat, ne kalkulovat podle toho, co se lidem líbí, ale činit rozhodnutí, která jsou důležitá z dlouhodobého hlediska, která jsou zodpovědná nejen vůči nám, žijícím, ale i vůči našim předkům a stejně tak i vůči našim potomkům. Protože obrana národa a ještě více obrana civilizace není jen záležitostí nás žijících, ale i těch dávno mrtvých i těch dosud nenarozených, těch, od kterých jsme civilizaci převzali, i těch, kterým civilizaci odkážeme. Toto vědomí odpovědnosti současné generace vůči generacím předchozím, i generacím budoucím platí v době míru, platí ale ještě více v době války. Proto není tolik podstatné, zda prezident Bush, ač jinak zapřísáhlý republikán, navýšil dluh státu, což je jinak spíše nešvar levicových politiků, protože zde se bojuje o něco mnohem důležitějšího, než je výše rozpočtového schodku. Stejně tak každý zmařený život jednoho každého amerického / britského / španělského / českého(?) vojáka je zajisté politováníhodný, ale nemůže být dostatečným důvodem k ústupku nepříteli, protože zde se svádí boj o přežití celé západní civilizace. Civilizace, která má sice své chyby (protože v tomto světě nic není bezchybné), ale která má morální právo žít, pokud se ho ovšem sama předem nevzdá.

Španělsko tehdy před teroristy kleslo na kolena a přistoupilo na jejich podmínky - bez boje a beze studu. Kapitulovalo, nechalo se vydírat a v očích fanatiků typu Usamy bin Ládina se jen zesměšnilo a ponížilo. Přeji Británii, aby neudělala stejnou chybu, aby Tony Blair, přes všechny výhrady, které k němu máme pro jeho levicové manýry, zůstal pevnou autoritou, která naopak půjde ve šlépějích Churchillových. Mám naději, že Británie má stále svůj zvláštní charakter, natolik odlišný od kontinentální Evropy, aby byla vždy o trochu napřed, vždy trochu svérázná a hrdá, vždy tak trochu příkladem. Aby v sobě objevila to nejlepší a teroristům se hrdinně postavila. Mohli bychom pak trochu klidněji spát, protože by to bylo neklamné znamení, že onen duch ještě žije. Nežije-li ale, pak nám již asi nic nepomůže.

2892 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Moudrá ekonomická politika ruského prezidenta Vladimira Putina přináší své ovoce a tím bychom se měli inspirovatPomozte, prosím, bránit Vaše blízké, Vaše domovy a naši vlastTehdy se Havel dozvěděl, že se stane prezidentem… George Soros hovoří o svých setkáních s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem…Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy počtete. FaktUdálost 11. září proměnila svobodnou Ameriku v policejní stát a učininila z ní válečného štváče 21. století

euServer.cz

Krutá nemoc Karel Gotta. Pražská kavárna a ubožáci na FB si mohou opět do mistra kopnoutJako republika jsme Koněva prohráli

ePortal.cz

Glosy: O zahraniční politice a Andrejově beztrestnostiNaděje pro Izrael? Švédská ministryně zahraničí Margot Wallström odstupuje

Eurabia.cz

Orbán elegantně setřel notorického opilce a šéfa EU: Lucembursko? A co ten národ dokázal? Na co může být hrdý?Socialisté s vedením EU otevřeli italské přístavy a již mají úspěšné výsledky: Nový africký uprchlík zneužil desetiletou holčičku

FreeGlobe.cz

Černý raper integrovaný v Evropě vyzývá k zotročení a zabíjení bělochů (+ video)Špiclovali Židi Trumpa a nasadili na něj odposlechy?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Zeman brutálně rozdráždil chvilkaře, 17. listopadu bude pořádně horko. K Babišovi řekl toto...Kalouska už nikdo normální nebere vážně. Chvilkaři by udělali nejlépe, kdyby konečně dali pokoj... Ivo Strejček sundal rukavice, odnesla to i Čaputová s Jourovou
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění