Lisabonská smlouva v post-irském období

Autor: Petr Mach | Publikováno: 19.11.2008 | Rubrika: Politika
EU da

Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika uspořádal 24. 10. 2008 konferenci "Budúcnosť Európskej únie - pohl'ad zo Strednej Európy". Petr Mach hovořil o nekonečné expanzi unijních pravomocí, o tom, proč je Lisabonská smlouva protiústavní a proč bude zároveň poslední smlouvou, kterou členské státy jako suverénní země uzavřou. Níže uvádíme úplný přepis jeho vystoupení.

Dámy a pánové, já děkuji ještě jednou za pozvání. To, že se bavíme na téma, co nyní po irském odmítnutí Lisabonské smlouvy s Lisabonskou smlouvou, svědčí samo o sobě o tom, že s demokracií v Evropské unii není něco v pořádku. Protože selský rozum by velel, když jedna země odmítla, tak dokument končí. My ale víme, že politická realita je jiná a že ten dokument úplně neskončil a že existuje tlak na to, aby země, které před Irskem neměly ratifikováno, aby v podstatě nesmyslně z hlediska právního pokračovaly v té ratifikaci čistě proto, aby se vytvořil politický tlak na Irsko a Irsko byla jediná země a Irsko se tak dotlačilo k opakování referenda nebo jiným trikem k ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Já nevím, jak hluboká diskuse byla na Slovensku, asi příliš ne. V první části svého vystoupení proto stručně ukážu, v čem se Lisabonská smlouva liší od stávajícího smluvního uspořádání, které bylo dáno naší přístupovou smlouvou a tedy smlouvou z Nice, Maastrichtskou smlouvou a dalšími smlouvami. Co tedy mění Lisabonská smlouva oproti tomu stavu který platí nyní? A ve druhé části potom se zamyslím nad některými těmi politickými souvislostmi post-irského období.

Zaprvé: Lisabonská smlouva přenáší nové pravomoci na Evropskou unii, tedy odebírá pravomoci národním členským státům. Vy, kdo jste nějakým způsobem alespoň zběžně obeznámeni s legislativním procesem, tak víte, že zhruba šedesát procent, sedmdesát procent legislativy procházející národními parlamenty má vlastně svůj původ v Bruselu. Jsou to evropské směrnice, které ten parlament schválit musí. Takže je to potom jenom hra na demokracii, jestli někdo hlasuje pro antidiskriminační zákon, někdo proti, jestliže se ví, že se to stejně takzvaně schválit musí. Vám po prvním lednu přibude ten objem, protože budete mít euro, takže posílíte v té integraci, takže to bude těch německých osmdesát procent počítám. Kdyby byla schválena Lisabonská smlouva, tak se toto číslo ještě zvýší. Navíc v šedesáti osmi případech se ruší právo veta tam, kde Evropská unie již dnes pravomoci má, ale může přijmout opatření pouze, pokud se pro ně najde jednomyslná shoda všech ministrů, tak dochází k přesunu do většinového hlasování, kde existuje možnost jedněch přehlasovat druhé.

Lisabonská smlouva si přenáší z euroústavy prakticky všechno, i tedy ústavní charakter, který je nejlépe dokumentovatelný na faktu, že jakmile se schválí Lisabonská smlouva, tak samotné orgány EU, bez nutnosti ratifikačního zapojení národních států, mohou měnit tuto samotnou Lisabonskou smlouvu, tuto evropskou ústavu, přenášet do ní nové pravomoci, a to již bez ratifikace. Změna hlasování, ta byla zmíněna, ta spočívá v tom, že se zvětšuje váha velkých států a zmenšuje se při tom hlasování v Radě váha států menších. Evropská unie získává právní subjektivitu, začíná být právní entitou, to znamená, že členství v EU přestává být věcí mezinárodněsmluvního vztahu. Dnes, chce-li někdo vystoupit, prostě vypoví mezinárodní smlouvu a tím končí jeho členství. Euroústava, respektive Lisabonská smlouva toto mění a zavádí se relativně složitá procedura vystoupení, kde je nutno dojednat smlouvu o vystoupení anebo čekat dva roky.

K těm některým pravomocem. Vezmu to velmi rychle. Evropská unie by měla postupně převzít kompletně zahraniční a vojenskou politiku. Praví se v Lisabonské smlouvě: Unie má pravomoc vymezovat a provádět Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, včetně postupného vymezení společné obranné politiky.

Společná azylová politika -  EU bude určovat kvóty, bude dbát na to, že bude garantováno dodržování zásady nevracení žadatelů o azyl. Dříve, praví se v Lisabonské smlouvě, než členský stát přijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy Unie, vede v Evropské radě konzultace. Unie může uzavřít smlouvy mezinárodního charakteru.

Toto je jeden z bodů, kde si Evropská unie bude moci přisvojovat prakticky neomezené pravomoce v policejní oblasti. Zřizuje se tedy funkce veřejného žalobce a praví se: Evropská rada může přijmout rozhodnutí, kterým rozšíří pravomoci úřadu evropského žalobce. Vůbec tam není dáno jakékoli omezení, jak hodně nebo jak málo může Evropská rada rozšířit tyto pravomoci, tedy může je rozšířit nekonečně, bude-li přijata Lisabonská smlouva.

V případě Lisabonské smlouvy je tak, jako v některých komunistických zemích, vtělena hospodářská doktrína přímo do ústavy. Dosud jsme byli zvyklí, že o tom, jestli bude hospodářská politika vedena více  doprava nebo doleva, se svádí souboj ve volbách. Jednou prohrají zastánci konzervativní protržní politiky, jindy prohrají zastánci socialistické politiky. Nyní se poprvé vtěluje do ústavního dokumentu, že oficiální doktrínou je tzv. sociálně-tržní hospodářství. To je primárně v Německu po válce vytvořená doktrína jakési třetí cesty. Tzn. někdo jako já, kdo je zastáncem volného trhu, tak se vlastně se svojí ideologií ocitá v protiústavním postavení.  Konec samostatné hospodářské politiky není ovšem dán pouze pojmem sociálně tržní ekonomiky, ale zavádí se novinka. Hospodářská politika dosud byla čistě doménou členských států. Nyní Lisabonská smlouva zavádí, že členské státy koordinují své hospodářské politiky a Rada přijímá opatření, zejména hlavní směry těchto politik. Speciálnímu diktátu hospodářské politiky budou podléhat země, jejichž měnou bude euro. Takže to je velká novinka, hospodářská politika, která dosud byla rozhodována ve volbách, bude určována z Bruselu.

To stejné platí pro politiku zaměstnanosti. Unie přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států. Tedy jestli dneska má země štědré nebo nízké dávky v nezaměstnanosti, jaká je úprava zákoníku práce, to je dosud věcí národních států. Jestliže bude ratifikována Lisabonská smlouva, tak se samozřejmě s tímto můžeme rozloučit.

Z těch oblastí, kde se zavádí většinové hlasování oproti té dosud platné jednomyslnosti je důležitá například energetika. Konkrétně Evropská unie bude moci určovat kvóty pro tzv. zelenou energii, tzn. že budeme muset, když to Evropská unie nařídí, přidávat více a více biopaliv do benzínu a do nafty, stavět více a více slunečných elektráren  i ve střední Evropě, kde se to absolutně nevyplácí.

Pokud jde o daně, Lisabonská smlouva přidala jednu významnou věc: tam, kde dnes smí Evropská unie určovat podmínky nepřímých daní, tak se přidalo další ospravedlnění, další důvod, na základě kterého bude mít Evropská unie právo harmonizovat nepřímé daně, tedy DPH a spotřební daně, a sice pokud je tato harmonizace nezbytná pro zabránění narušení hospodářské soutěže. To je přidaná věta k možnosti, jak harmonizovat daně. Tedy pokud dosud hovořily státy jako Německo o tzv. škodlivé daňové konkurenci, tak to byly jenom politické výkřiky. Podle Lisabonské smlouvy to už bude důvod pro to, proč harmonizovat spotřební daně.

Možnost rušit právo veta bez nutnosti ratifikace změn. Já jsem před chvílí ukázal možnost nekonečného rozšiřování pravomocí evropského veřejného žalobce. Všude tam, kde Lisabonská smlouva hovoří o tom, že zůstává zachován princip jednomyslnosti v Radě, což LS schválně, aby to nebylo úplně jasné, nazývá zvláštním legislativním postupem, tak se dává pravomoc Evropské radě, tedy shromáždění premiérů, rozhodnout v kterémkoli z těchto případů, bez nutnosti ratifikace v parlamentech, že se to přesouvá do režimu většinového hlasování, kde budou moci jedni přehlasovat druhé. K tomu patří tedy ještě ten dovětek, že se významným způsobem mění hlasovací váhy v Radě. Dnes je to tak, že každý premiér nebo ministr v příslušné Radě ministrů, když se hlasuje o směrnici,  tak váha hlasu je podle pravidel daných v přístupové smlouvě, které vycházejí ze smlouvy z Nice.  Například Česká republika 12 hlasů, Německo 29 hlasů ze 345. Z toho se potom určuje většina. Lisabonská smlouva toto mění. Nebyl přijat ten polský návrh jagelonského hlasovacího kompromisu, něco mezi tím, co platí dnes a tím původně navrženým. Tedy platí ten původně navržený, že váha hlasu bude odpovídat velikosti populace. Když bychom si to ukázali graficky – Slovensko si budete musit domyslet – tak levý obrázek je velikost hlasů v Radě dnes, ČR 12 hlasů, Německo 29 hlasů, což zhruba odpovídá té geografické rozloze země, jak jsme zvyklí. No a po Lisabonské smlouvě by se váha německého hlasu zdvojnásobila, protože Německo má osmdesát milionů obyvatel, a váha českého hlasu by se smrskla na polovinu, protože Česká republika má deset milionů obyvatel. Pro Slovensko by to bylo ještě o kousek horší.

Nyní tedy k tomu hlavnímu tématu. Já jsem tady tohle cítil potřebu říct, protože jsem si říkal ne třeba každý to přesně věděl. Možná ne takhle se o tom vedla ta debata v tom parlamentu. A co tedy dál? Existuje několik zemí, které nedokončily ratifikaci. Aniž by ratifikaci dokončily všechny země, tak Lisabonská smlouva nebude platit. Velmi jsme se my, odpůrci Lisabonské smlouvy, nebo spíše ti, řekl bych, kteří tu smlouvu četli, radovali z irského výsledku referenda. Konstatovali jsme, že tím to končí a Lisabonská smlouva je mrtvá. Ale víme, že to tak není a že ten tlak je silný. Které země to jsou, které nedokončily ratifikaci? Švédsko, které bude hlasovat někdy v listopadu, Německo, kde jim to visí u ústavního soudu a prezident Köhler čeká s podpisem na verdikt ústavního soudu a pak je specielní případ Finsko, jehož parlament to sice odhlasoval a prezident podepsal, ale smlouva nemůže začít platit, dokud se k tomu nevyjádří parlament autonomní provincie Aalandy. K tomu se můžeme dostat v diskusi.

Já bych chtěl připomenout jednu věc. Když se nám kritikům říká, proč vám vadí, že se zvětší váha hlasu Německa, proč vám vadí, že bude vícekrát princip většinového hlasování, kde mohou jedni přehlasovat druhé, vždyť přeci bude potom Evropská unie efektivnější. Nebude různě blokovaná zájmy malých zemí, bude moci ty směrnice dělat efektivněji. Já bych připomněl slova Františka Palackého, kterého znáte z naší tisícikorunové bankovky, který napsal článek, který se nazýval O centralizaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku. Napsal to v Národních novinách 21. prosince 1849. Tehdy jsme byli členy Evropské unie, která byla menší, jmenovala se Rakousko-Uhersko, vláda byla ve Vídni, ne v Bruselu, a když existovaly snahy o větší federalizaci v tomto období, o přijetí většího množství pravomocí na úkor zemí do parlamentu ve Vídni a vládě ve Vídni, tak František Palacký o tom napsal: Říká se, že rakouská vláda – tedy ta centrální - musí být silná a důrazná, tedy především soustředěna na jednom místě a v rukou jedněch. Zdá se, že naši odpůrcové matou v řeči své snad mimovolně rozličná pojetí dohromady. Mluví se totiž o vládě silné, ale míníce tím jen vládu pohodlnou. Je-li tomu tak, nechceme jim v tom odpírat naprosto. Máme však za to, že pohodlí nenáleží mezi přední požadavky vlády konstituční. Pohodlný co státního zřízení jest jenom despotismus a barbarství. Já si myslím, že tady jde přesně o to a znovu po letech: jestliže někdo mluví o efektivní vládě, tak tím myslí vládu pohodlnou pro sebe. A myslí to tím především ty velké země, které skutečně mají tu hlasovací sílu a budou ji mít ještě větší a které rozhodují, tedy především velké země kontinentální Evropy.

Vývoj v České republice, respektive ke shrnutí. Lisabonská smlouva je bianco šek. Ona není jako obyčejná smlouva, ona otvírá tu pravomoc orgánům Evropské unie přisvojovat si nové pravomoci. V tomto je bianco šekem. To je stejné, jako kdyby se napsala smlouva-prázdný papír a na ní se napsalo tady je prázdný papír a Evropská unie si to doplní v budoucnu, respektive Francie a Německo, jak budou chtít a tady to dáváme k ratifikaci. Ono se to udělalo fikaně, napsalo se to do tlustého dokumentu. Za další bych k tomu dodal, že se prakticky nedá zrušit. Jestliže Národní rada nebo český parlament schválí nějaký zákon a ten se za rok ukáže jako špatný, tak se může zrušit. Přijde nová vláda, voliči pošlou tu starou pryč, zákon se zruší, napraví. Naproti tomu v případě Lisabonské smlouvy to nejde, tam není návrat zpět. To by se muselo dohodnout všech dvacet sedm členských zemí, že si to rozmyslely, že to zruší. Vždycky se ale může najít jedna, třeba Francie nebo Německo, které řeknou ne, my si nepřejeme zrušení té smlouvy, ona je docela dobrá. Takže je to bianco šek a není to jako obyčejný zákon, nedá se to vrátit.

Česká republika ještě v roce 2005 vypadala jako velký rebel. Tehdy pan Topolánek byl předsedou opoziční strany a v roce 2005 označil euroústavu slovy: když se bavíme o evropské ústavě, tak musím říct, a to slovo použiju naprosto odpovědně, je to obrovský – a teď řekl anglický výraz, jednoslabičné slovo, které bych přeložil jako špatná smlouva. 2006 byly volby a došlo k té reinkaranci jak ji známe všude v Evropě. Jakmile se opoziční politik, kritik Evropské unie dostane do vlády, tak se z něho stává eurofil. Toto je den podpisu Lisabonské smlouvy, premiér Topolánek a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Přímo nad tou knihou, kterou podepisovali slavnostně v Lisabonu. Já nevím, něco si říkají, já nevím, co si říkají, to z té fotky není poznat. Já se jenom domýšlím, třeba: to jsme to pěkně nandali těm euroskeptikům v ODS, že jsme je takhle obalamutili. Tento měsíc přijela do Prahy kancléřka Merkelová a tlačila na Topolánka, aby už konečně byla v České republice přijata Lisabonská smlouva. On jí na to slíbil jó, zratifikujem to do konce roku a prohlásil: bylo by velmi komplikované domlouvat s Iry jejich ratifikační proces a podmínky tohoto procesu a přitom nemít sami ratifikovanou Lisabonskou smlouvu. Tomu asi každý rozumí. Já bych k tomu podotkl, že je to pro mě velmi smutné, že Česká republika a český premiér je takto úkolován, co by mělo být jeho činností v době českého předsednictví. Lisabonská smlouva je, byť poslední, tak mezivládní smlouvou. Poslední smlouvou mezi suverénními státy, které dnes tvoří Evropskou unii. A úkolem Evropské unie a úkolem předsednické země není tlačit na nějakou zemi, aby zopakovala ratifikaci nebo aby zratifikovala Lisabonskou smlouvu. To vůbec není úkolem členské země a vůbec smutné na tom je, že český premiér takto přijímá úkoly od německé kancléřky. Ona navštívila také prezidenta na Hradě a ten jí na to řekl, to je velmi absurdní, uvědomte si, že vy sami v Německu ani nemáte ratifikovanou Lisabonskou smlouvu, protože prezident Köhler čeká s podpisem na verdikt ústavního soudu.

Co dál? Víte, že v České republice byly doplňovací senátní volby, volilo se do třetiny Senátu a řekl bych, že bohužel ubylo zákonodárců, kteří by byli ochotni hlasovat proti. Horní komora má většinu nutnou pro ratifikaci této mezinárodní smlouvy na úrovni tří pětin, ODS teoreticky má blokační menšinu, ale víte, že mezi senátory za ODS jsou například lidé jako pan Vondra, což je vlastně ministr, který tu smlouvu prosazuje, a další. Takže neděláme si žádné velké iluze. Budeme se snažit přesvědčovat zákonodárce, protože my jsme přesvědčeni o tom, že ta smlouva je špatná nejen pro Českou republiku, ale i pro další země v Evropské unii. Budeme přesvědčovat zákonodárce, aby buď hlasovali proti nebo aby se zdrželi, aby tím uplatnili tu svoji blokační menšinu. Nevíme, jak dopadne rozhodnutí Ústavního soudu.

My jsme hluboce přesvědčeni, že je Lisabonská smlouva v rozporu s Ústavou České republiky, minimálně v jednom bodě. Ústava České republiky v článku 10a říká, že Česká republika může přenést některé pravomoci na Evropskou unii, v souladu s procedurou, která je v tom článku 10a stanovena. To je definovaná ústavní většina nebo referendum. My ale víme, že Lisabonská smlouva umožňuje přenášet pravomoci na Evropskou unii mimo tento náš ústavní proces. To znamená, že by bylo možné třeba za rok, nebo kdykoli po ratifikaci Lisabonské smlouvy, kdy by platila, že by se přenesly nové pravomoci na Evropskou unii. A obešel by se tím tento článek 10a, který vyžaduje ústavní proceduru – referendum anebo ústavní většinu v obou komorách českého parlamentu. Nicméně je možné samozřejmě, že tady tomu nebude Ústavní soud dávat váhu a že řekne, že dobře, jsou tam takové nejasnosti, ale v principu je to v souladu. To je možné, že se stane.

To potom bude signál pro některé zákonodárce, aby pro tu smlouvu hlasovali. My jim říkáme: to, že to je u ústavního soudu je jedna věc, vy ale máte hlasovat ne podle toho, jestli Ústavní soud řekne, že je to v rozporu nebo v souladu s ústavou. I smlouva, která je v souladu s ústavou, může pro vás být buď politicky přijatelná anebo politicky nepřijatelná. Ale víme jak to chodí a že se ti zákonodárci většinou rozhodují podle něčeho jiného než co je obsahem těch smluv. Takže já vidím některé malé naděje. Jestli je někde vidím, tak je to na tom malém souostroví Aalandy, ale k tomu se když tak dostaneme až v diskusi. Já vám děkuji za pozornost.  
 

2746 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Evropu čeká další a mnohem větší vlna migrace. Do pohybu se dá miliarda lidíÚtoky proti bílým lidem se neomezují pouze na USA. Například v Anglii vzniklo nové černošské hnutí, jehož vůdce tvrdí, že cílem je udělat z bílých lidí jejich otrokyBoj o hodnoty včera a dnes: U Vídně jsme na čas slavně zvítězili. Řádění Turků na Moravě a zánik na dosah. Dnešní nepřítel je silnějšíPodpořte prosím EUportal.czDnes je snadné prohlásiti se v souladu s vlastními pocity za osobu opačného pohlaví, případně některého z dalších 57 neopačných pohlaví. I my můžeme respektovat, že se pan Vystrčil cítí být Taiwancem...

euServer.cz

Už i ta žárovka zčernalaZápadní civilizace prochází inkluzí

ePortal.cz

Pomozte nám, prosímJsme hákliví, když si na nás otevřou ústa Čínani a Rusové. Ale když von der Lejnová hovoří o tom, že nám Brusel nařídí přijetí uprchlíků a nemáme na vybranou, kde jsou hrdinové Hřib, Kolář, Novotnej, Vystrčil...

Eurabia.cz

NOVINKA: AMERICKÉ VÁLKY - FAKTA A REALITAZlatá generace dostává hustou sodu

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Miláček Západu Navalný je lhář a skončil v exekuci za své lži ...Mýtus malé produktivity Čechů aneb jak český otrok dře na německý blahobyt

ParlamentniListy.cz

Syn Jana Krause: Romové? Byla s nima sranda. A gádžové...Ticho před bouří? Václav Cílek varuje před velkou krizí
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění