Kam zmizel vůdce národa? K výročí F. L. Riegera

Autor: Ladislav Bátora | Publikováno: 8.1.2009 | Rubrika: Politika
Rieger

Před čtyřmi roky pomalu končila nominační fáze ankety „Největší Čech“ a před sto devadesáti roky – 10. prosince 1818 – se narodil František Ladislav Rieger. A leckterý čtenář si teď říká: „Namoutě, to jsem netušil, že to má něco společného.“

 Navzdory nesouhlasu rodiny se Rieger v roce 1897 konečně uvolil přijmout z rukou císaře povýšení do šlechtického stavu. Když se napřesrok vracel v předvečer svých osmdesátin z Národního divadla, vypřáhli mu Pražané koně a sami dotáhli kočár před jeho dům. A když se s ním národ 7. března 1903 naposledy loučil, trvalo půl dne, než závěr pohřebního průvodu došel od Národního muzea na Vyšehrad.
V kondolenci Riegrovu synovi si ale historik Helfert neodpustil poznámku, že impozantní pocta mrtvému se mu jevila jako pozdní lítost a pokání za to, čeho se ne všichni, ale mnozí na živém dopustili.
Kdo tedy vlastně byl dr. František Ladislav baron Rieger?
 
Poslední vůdce národa
Semilský mlynář Václav Rieger si přál, aby jeho jediný syn jednou převzal řemeslo. Manželka Terezie ale prý říkávala, že „největší neštěstí, jaké může člověka stihnout, je mít hloupé děti,“ a pro Františka vyprosila jičínské a pak i staroměstské gymnázium a dva roky na filosofii. Na práva se už ale dal zapsat na zapřenou a přiznal se až po druhém semestru. „Již vidím, že tomu jinak nedáš a že z tebe mlynář nebude, čiň si, jak rozumíš,“ vzdal to otec.
 
A Rieger se činil: poslanec říšského sněmu do jeho rozehnání v březnu 1849, první česká encyklopedie, budování Národního divadla, první redaktor Národních listů, třicet let obecní starší v Praze, poslanec zemského sněmu i říšské rady, předseda Svatoboru a Matice školské... A co především: spoluzakladatel, a po smrti Palackého i předseda „staročeské“ Národní strany, první české politické strany vůbec. XXI. díl Ottova slovníku vyšel až roku 1904, autor hesla „Rieger“ tedy mohl definitivně bilancovat:
 
Pro co Rieger se prohlásil, to již tím nabylo u veřejnosti důvěry. Té důvěry, víry a autority používal pak po celý svůj život jen k tomu, aby všude a ve všem zjednával platnost jazyku, živlu a celému národu českému, k osvětovému povznášení a zvelebování národa i k organizaci jeho na poli národním a politickém. Jsa takořka osobním ztělesněním svého národa, jeho jasných a vážných snah a cílů téměř po půl století, dr. Rieger jednotnost národa kladl na první místo organizace národní a po celý život se přičiňoval, aby všechny jeho živly ve věcech národních stály v jednom šiku. A tak vším tím stal se dr. Rieger celému národu svému skutečným a povolaným vůdcem – a mužem, který měl ze současníků snad největší vliv na všestranný rozvoj národa českého. Příjmí ‚vůdce národa‘ nebylo u Riegra jen čestným titulem, nýbrž výrazem skutečného jeho postavení v národě.“
 
Byl to ovšem také Rieger, kdo ve dvou významných bitvách osudově prohrál – s Vídní o fundamentálky po rakousko-uherském vyrovnání a o dvacet let později s mladočechy o punktace. 
 
Největší Čech
 
Udělat si rozbor ankety „Největší Čech“ není bez zajímavosti. Vypišme z ní například osoby z 19. století (po rok narození 1875) a škrtněme Janského („tajemství krve“ prozradil až v roce 1907), Mendela (než jeho pokusy v roce 1900 zveřejnil Tschermak, málokdo ho znal) a Freuda (u něhož si někteří nejsme docela jisti, zda to byl opravdu Čech). Zbavíme se tak nejen efemér jako je Svěrák, Jágr, Šebrle, Nedvěd, Polívka, Langerová, Baroš, Smoljak..., jejichž umístění ve stovce „největších Čechů v jejich dějinách“ mnohé z nás zdrtilo ještě víc než ta Havlova bronzová příčka, ale zároveň dostaneme nový žebříček – „20 největších Čechů 19. století dnešníma očima“: Masaryk, Dvořák, Němcová, Smetana, Palacký, Havlíček, Mucha, Purkyně, Křižík, Janáček, Jirásek, Neruda, Jungmann, Tyl, Mácha, Dobrovský, Erben, Rettigová, Aleš, Holub.
 
Sice někomu asi chybí polní maršál Radecký z Radče či generál Zach, ale to přece respondentům nemůžeme mít spravedlivě za zlé v době, kdy národní sebemrskačství je takřka státní doktrínou, a všichni už proto bezpečně víme, že Češi jsou boji se vyhýbající zbabělci a marodéři. Stejně tak dejte pokoj s tím Tyršem a Fügnerem: bůhví, jestli to byli aspoň tací Čechové jako Freud.
Jinak to sebezpytování dopadlo docela přijatelně. Tedy až na ještě jednu drobnost. Kam nám zmizel „poslední vůdce národa“ Rieger?
 
Stoleté vymývání
Například Václav Klaus se téhle otázky dotkl už v roce 1993. V předmluvě ke knize Rieger: Příběh Čecha devatenáctého věku od Roberta Saka poukázal na to, že politické dějiny 19. století jsou pro současníka velkou neznámou, protože starší lidé je mají přefiltrované přes kýčovité filmy o českých velikánech z padesátých let a mladší nestihli už ani to:
„Zatímco komunistická historiografie pracovala na své standardní legendě o hodných revolučních demokratech a o zlých buržoazních liberálech, rozvíjeli někteří čeští intelektuálové utopické teorie o tom, že český národ vznikl špatně, že všechno mělo být vlastně jinak a že je to třeba dodatečně napravit... František Ladislav Rieger, otec českého parlamentarismu a jedna z nejvýznamnějších postav českého úsilí o národní emancipaci, na zjednodušené vidění tohoto období doplatil snad nejvíce... Zbyl po něm vlastně jen pomník a park.“
 
V doslovu k druhému vydání (2003) Sak nově dodal: „Konzervatismus, který shledávám u Riegra, charakterizuji jako ‚bytostný‘, takový, jehož kořeny tkví v prostředí zámožné mlynářské rodiny, v prostředí, které vyznačovala pilná práce několika pokolení rodu ve stále stejném oboru lidské činnosti, zbožnost, projevovaná více než výkonem rituálních povinností vzájemnou láskou a úctou, a posléze tradice, jejíž pěstění budilo cosi blízkého vědomí dějinné nepřetržitosti... Sem náleží i povaha jeho vlastenectví, zakládajícího se na reflexi domova, krajiny dětství, toho, co obsáhl myslí a smysly, co důvěrně znal.“
 
Upozorňuje také, že Riegrovu absenci v dnešním povědomí nelze přičítat jeho dvěma dávným prohrám. Podle Saka je „česká tradice jaksi ‚netradiční‘ a ‚nekonzervativní‘, už od první republiky se za ni pokládá tradice ‚pokroku a revoluce‘, původně mladočeská, pokrokářská, z ideové výzbroje, kterou důkladně promazal a do marxistického arzenálu uložil Zdeněk Nejedlý a dodnes v tom pokračují jeho nepřiznaní dědici.“
 
Podobně líčí staročechy a osud konzervatismu po zániku monarchie i David Hanák v knize České konzervativní myšlení: „Neměli v oblibě revoluci, zastávali se náboženství a církve, obhajovali nízké daně a soukromé vlastnictví. Postoje Palackého a Riegra ke klíčovým hodnotám jako je svoboda, demokracie, náboženství odpovídají současnému pojetí konzervatismu... Po roce 1918 byla forma a ideové zaměření Československa antikonzervativní. Československo bylo ve své době modernistickým a pokrokářským režimem, český konzervatismus od roku 1918 byl, kromě krátkého období tzv. druhé republiky, až do roku 1989 ve své podstatě ideově protistátní. Stál v opozici vůči ideologiím socialismu, modernismu, pokrokářství meziválečného Československa a v zásadním protikladu jak vůči všemu, co bylo vzýváno po roce 1945, tak vůči komunistickému režimu po roce 1948.“
 
Hanák říká „až do roku 1989“. Je ale ta úporná alergie na konzervatismus opravdu na ústupu? Přikročili jsme už k demytologizaci moderních českých dějin? Padni komu padni? Aby si třeba již v příští anketě po zásluze prohodili pořadí například realista Masaryk s Riegrem a socialista Beneš s Kramářem? Generál Svoboda s maršálem Radeckým? Havel se Švehlou? Albrightová s Krásnohorskou? Werich s Hašlerem? Kafka s Březinou? Foglar s Karafiátem? Čapek s Dykem...
 
V práci a vědění...
 
Rieger byl také uznávaným rétorem. Připomeňme si aspoň jeho slavnou řeč při pokládání základů Jungmannova pomníku 13. července 1873:
„Buďte vždy pamětlivi, rodáci, že jen národ, který pracuje a se vzdělává samočinně, který se sám stará o zájmy své a práva svá, nedopouštěje, aby se jiní jemu o ně starali a jemu následkem toho poručníkovali, jen takový může dojíti samostatnosti, blahobytu, cti, svobody... Nepřestávám vám opakovati: Čechové! V práci a vědění je naše spasení!“
 
Tu „samostatnost“ bychom dnes (zatím) měli. Ale to „spasení“ někteří Čechové zdá se už zase nehledají „v práci a vědění“, nýbrž zrovna teď nečesky svorně zleva i zprava kdesi v Lisabonu...
 
Když na Kroměřížském sněmu navrhl kremžský poslanec Wildner, aby se do ústavy dalo „každý Rakušan“ místo „občan“, Rieger ho zesměšnil, že je to skvělý nápad, ale je třeba ještě tři paragrafy přidat: „§1. Především měj každý, kdokoli jsi na rakouské půdě, vědomí výhradně rakouské. §2. Každý Polák, Čech, Italián, Maďar budiž, jakmile se zrodí, ponořen do proudu Léthé, aby zapomněl, že jeho tisícileté dějiny jsou starší nežli dějiny sjednoceného Císařství rakouského. §3. Hned jak se zrodí, budiž každý rakouský občan, či po názoru páně poslancovu lépe ‚každý Rakušan‘, aby se státu neztratil, na způsob mýtních šraňků černožlutě obarven.“
A pak že se časy mění a my s nimi...
 

www.fragmenty.cz

4119 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

Evropu čeká další a mnohem větší vlna migrace. Do pohybu se dá miliarda lidíÚtoky proti bílým lidem se neomezují pouze na USA. Například v Anglii vzniklo nové černošské hnutí, jehož vůdce tvrdí, že cílem je udělat z bílých lidí jejich otrokyBoj o hodnoty včera a dnes: U Vídně jsme na čas slavně zvítězili. Řádění Turků na Moravě a zánik na dosah. Dnešní nepřítel je silnějšíPodpořte prosím EUportal.czDnes je snadné prohlásiti se v souladu s vlastními pocity za osobu opačného pohlaví, případně některého z dalších 57 neopačných pohlaví. I my můžeme respektovat, že se pan Vystrčil cítí být Taiwancem...

euServer.cz

Už i ta žárovka zčernalaZápadní civilizace prochází inkluzí

ePortal.cz

Pomozte nám, prosímJsme hákliví, když si na nás otevřou ústa Čínani a Rusové. Ale když von der Lejnová hovoří o tom, že nám Brusel nařídí přijetí uprchlíků a nemáme na vybranou, kde jsou hrdinové Hřib, Kolář, Novotnej, Vystrčil...

Eurabia.cz

NOVINKA: AMERICKÉ VÁLKY - FAKTA A REALITAZlatá generace dostává hustou sodu

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Miláček Západu Navalný je lhář a skončil v exekuci za své lži ...Mýtus malé produktivity Čechů aneb jak český otrok dře na německý blahobyt

ParlamentniListy.cz

„Na geny to nesvádějte.“ Řídí dětský domov na Šluknovsku a začal vyprávět. Drogy, gamblerství, násilí a jedna skupina obyvatel„Já můžu říkat, co si myslím, protože nikam nekandiduju...“ Xaver měl u Soukupa „zlou“ myšlenku
Články autora
Průzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění