Polsko 1989 – 2009 podle BRONISLAWA WILDSTEINA. Utopie eurokratů

Autor: Redakce | Publikováno: 24.2.2009 | Rubrika: ShortNews
Vlajka - Polsko

 

Kulturní války, média, lustrace
 
26. února od 18.00
 
Malé náměstí 1 (vchod Karlova 27), Praha 1 – Staré Město
 
 
: zakladatel
 
Nezávislého výboru studentské solidarity
(1977), jednoho z prvních opozičních
sdružení v Polsku. Patří mezi absolutní
špičku polských politických komentátorů -
nyní působí v deníku Rzeczpospolita, má
také vlastní televizní pořad Bronislaw. V letech 2006-2007
Wildstein prezentuje
byl ředitelem veřejnoprávní televize.
Proslul zveřejněním tzv. Wildsteinova seznamu (seznamu osob evidovaných komunistickou
tajnou policii), který „propašoval“ z knihovny Ústavu národní paměti v roce 2005.
Moderátorem setkání bude komentátor Reflexu Bohumil Pečinka.
Simultánně tlumočeno do češtiny.
Beseda s Bronislawem Wildsteinem je první setkání z cyklu Polsko 1989 – 2009 podle…
 
Pozvali jsme k účastí významné osobnosti polského akademického života a mediální scény,
které budou hledat odpovědí na otázku co jsme udělali s vybojovanou před 20. léty svobodu,
jak naší přítomnost ovlivňuje dědictví komunistické minulosti, jakými proměnami prošla naše
společnost a řadu dalších.
Bronislaw Wildstein

Utopie eurokratů

Bronislaw Wildstein
přeložil Josef Mlejnek

Dva modely integrace

V hrubých obrysech řečeno, můžeme se rozhodnout pro dva modely integrace našeho kontinentu. Ten první lze označit jako přirozený - národy postupně ruší bariéry, které je oddělují. Výhody, které plynou ze spolupráce, vedou k postupné eliminaci rozporů a posilují tvořící se vzájemné vazby. Vzniká reálné společenství zájmů, a to nejen v ekonomické oblasti, což postupem času musí vést k politické integraci.
Po kataklyzmatu druhé světové války, již mnozí považovali za další etapu evropské občanské války započaté v roce 1914, která přivedla náš kontinent téměř k sebevraždě, dospěli otcové zakladatelé evropského společenství k závěru, že je třeba učinit vše pro to, aby se v budoucnu podobným konfliktům zabránilo. Jejich cíl byl politický, ale cestou k němu měla být ekonomika. Evropské společenství uhlí a oceli, které vzniklo v roce 1952, představovalo dokonalý základ pro vytváření budoucí hospodářské jednoty.
Avšak přinejmenším od počátku devadesátých let, přesněji od Maastrichtské smlouvy, máme co do činění s radikální změnou této metody. Evropu začíná ovládat myšlenka projektu uskutečňovaného shora, který budou členské země nuceny uvádět v život. Jestliže za prvním projektem evropské integrace stáli „funkcionalisté“, patronát nad tím současným drží „kreacionisté“, stoupenci a vyznavači sociálního inženýrství. Tento přístup v sobě zahrnuje přezíravý vztah k partikulárním kulturám, jinými slovy k dějinným odlišnostem utvářeným generacemi. Posiluje ho víra ve všemohoucnost „osvíceného rozumu“, jehož stoupenci, dokonalí plánovači, jsou připraveni vyprojektovat ideální uspořádání kontinentu, které se má uskutečnit pomocí systému neuvěřitelně rozpracovaných regulací fungujících jako evropský právní systém. Na základě Charty základních práv EU se prostřednictvím dalších zákazů a příkazů vytváří podrobný projekt Evropy, v němž právo vytlačuje politiku a vnucuje naší skutečnosti konečný a jednoznačný tvar. Tradiční kulturní základy, etiku a zvyklosti mají nahradit právní regulace. Posledním příkladem aktu tohoto druhu je „zákaz diskriminace v přístupu ke zboží a službám, výchově, zdravotní či sociální péči“, který přijala Evropská komise.
Diskriminace: směšná i děsivá
Na první pohled se tento zákaz diskriminace jeví jako samozřejmost. Pokud se však nad ním zamyslíme blíže, zjistíme, že jde o příklad regulace natolik mlhavé, že ji nelze dát podobu zákona v klasickém smyslu. Její zavedení však vkládá obrovskou moc do rukou byrokratické instituce, která bude dodržování zákazu důsledně vymáhat, a je úplně jedno, půjde-li o nějakou komisi nebo soud.
V zákonech Unie i v normách jednotlivých členských zemí existuje zákon proti jakékoli diskriminaci rasy nebo pohlaví. Proč to nestačí? Co má znamenat jeho rozšíření o přístup ke zboží a službám? Máme tomuto požadavku rozumět tak, že všichni mají mít rovné příjmy, aby každý měl stejný přístup ke všem materiálním i duchovním statkům? Nebo se za tím vším skrývá snaha zrušit všechny elitní školy, na které není snadné se dostat, nebo snaha zrušit soukromé zdravotnictví, jehož dostupnost umožňují pouze dodatečné příplatky? A nejsou zkoušky, při nichž se zkoumá intelektuální způsobilost uchazečů, diskriminací těch, kdo jsou „inteligentní jinak“?
Celá věc je jistě komická, ale přináší vážné následky, což dosvědčuje zneklidnění evropských podnikatelů, kteří tento předpis rozhodně neberou na lehkou váhu. Je jim jasné, že jde jen o další nástroj evropské byrokracie umožňující jí zasahovat do tržní procesů a ekonomických aktivit.

Institucionální antikultura

Podle levicové antropologie, která převládá v současné Evropě a kterou si osvojila ve značné míře i evropská politická pravice, je člověk bezhříšný, a zlo musí proto mít svůj původ v kultuře. Právě předsudky „paternalistické“ kultury mají prý způsobovat diskriminaci a nerovnosti, neboť jednotlivci i lidské skupiny a společenství jsou kulturně determinovaní a sami se z okovů tradice osvobodit nedokáží. Výjimku samozřejmě tvoří ti, kdo dosáhli osvícení, a příslušejí tak k evropské elitě. Teprve zásah shora umožní neosvíceným se emancipovat - toto je další klíčové slovo dominujícího evropského žargonu. Tomu mají sloužit právní normy. Tradiční demokratické mechanismy ustavování zákonů k uskutečňování tohoto pokrokového cíle zjevně nestačí. Jsme-li podmíněni naší kulturou, námi volení (a odvolávaní) zástupci se vystříhají vytváření zákonů, které by nebyly v souladu s míněním většiny. Evropské zákony ustanovené establishmentem, který se odtrhl od svých voličů, mají však jiný charakter. Práce na projektu evropské ústavy jsou toho více než výmluvným příkladem. Skupina vytvořená v rámci kabinetních vyjednávání, která měla zpracovat desítky tisíc stran regulací, se přeměnila v samozvanecké zákonodárné uskupení, kterému se pomocí manipulací (mnohodenních diskusí o detailech a nejzávažnějších rozhodnutích schvalovaných na poslední chvíli) podařilo nechat už dříve připravený projekt odsouhlasit společně s tak závažným dokumentem, jakým je Charta základních práv EU. Když byl tento projekt v referendech odmítnut, byl v nezměněné verzi připojen k mezivládní smlouvě. Poněvadž ho Irové v referendu odmítli, evropské elity se nyní snaží na nich vynutit změnu rozhodnutí.
Vedle smluv normujících činnost celé Unie vytváří Brusel obrovský počet regulací, které ve skutečnosti nikdo nekontroluje a které v ní plní funkci zákona.
Jako příklad lze uvést princip respektování pravomocí organizačně nižších úrovní, jíž se evropské dokumenty tak často ohánějí. Tento princip - který pro jistotu „překládáme“ jazykovým kalkem jako „princip subsidiarity“ - považovali otcové zakladatelé evropského společenství za velice důležitý, neboť stanoví, že instance vyššího stupně se zabývají pouze záležitostmi, které není možné vyřešit na stupni nižším, a tedy autonomním. Nynější model vytváření Unie, v němž se shora přikazují detailní zákony a regulace, je přímým popřením této subsidiarity.
Systém sociálních práv zaručených občanům v Chartě základních práv EU a všech možných regulací, jakým je třeba zmíněný zákaz diskriminace, vede k přetvoření Evropy na pečovatelský superstát. Ale evropský projekt zachází ještě dál. Představuje rovněž pokus o přebudování vědomí Evropanů, o zásadní přeorientování jejich kultury. Tvůrci návrhu euroústavy se jednoznačně postavili proti tomu, aby v preambuli byl zmíněn její křesťanský rodokmen. Byli ochotni se odvolat na antické a osvícenské tradice, avšak za žádnou cenu nechtěli souhlasit s tím, aby nejdůležitější součást evropské identity byla zmíněna. Vezmeme-li v úvahu, že šlo o pouhé potvrzení samozřejmosti, nikoliv o ideovou deklaraci, stalo se odmítnutí oné zmínky v podstatě ideovou deklarací.
Uznání, že Evropa je především společenstvím kultury, což se zdá být mimo diskusi, ve verzi tvůrců návrhu ústavy (neboli unijního establishmentu) neznamená přijetí evropské identity, ale její revizi. Mají být zpochybněny všechny klasické sociální role, dokonce i ty, které vyplývají z biologie (rozdíly mezi pohlavími), veškerá hierarchická uspořádání, jako například vztah mezi rodiči a dětmi, vztahy mezi kulturou převládající a kulturou, kterou přinášejí přistěhovalci přicházející z míst mimo evropský kontinent.
Z evropského laicismu se nakonec stává agresivní kvazi-náboženství, jež vylučuje z veřejného prostoru církve, a cenzuře má být podřízena také nejdůležitější kulturní instituce - rodina. Snadným objektem kurately osvícené elity se nakonec stane až nijak a v ničem se nelišící kolektiv.

Zákon namísto politiky

Demokratická politika je - na rozdíl od běžného mínění - doménou svobody. Občané utvářejí vztahy ve svém státě v souladu se svou vůlí. Vládu dočasně delegují na své zastupitele, které si volí na základě jejich programů a kvalifikovanosti. Zákon vyznačuje rámec politice. Je z principu něčím definitivním. Musí být proto čitelný a zřetelně vymezený. Současné zákony, a unijní zákonodárství obzvlášť, představují popření tohoto požadavku. Právní řád v demokratickém systému mohou v posledku revidovat pouze občané, kteří volí své zákonodárce. Hranicí svobody musí být základní práva zahrnutá v ústavě (psané nebo nepsané). Příliš rozpracované ústavy ukracují občanům svobodu, uvalují na ně čím dál tím podrobnější a mimořádně obtížně změnitelné regulace, které již nemohou ovlivnit svou vůlí.
Tento proces probíhá v EU lavinovitým způsobem. Normy, které přijímá Evropská komise, svazují národní práva, a nikdo je vlastně s nikým nekonzultuje. Stále více omezovaná demokracie se v EU stává pouhým zdáním. Evropský establishment ji chápe jako zlo, které není v podstatě nutné, neboť se dá obejít. Není přece možné budoucnost kontinentu svěřit do rukou neosvícených skupin lidí v zajetí kulturních předsudků - říkají občas téměř po lopatě unijní elity.
Tradiční právo vyrůstá z morálky, etiky a ze zavedených zvyklostí („mravů“) a je také jejich pokračováním. Jeho zaznamenávání souvisí pouze s jeho specifickým výkonem a s obecnými záležitostmi. Vztahy v každodenním životě, rodině, práci, sousedském prostředí, kolegiálním prostředí se v souladu se zdravým rozumem utvářejí spontánně, nikoli prostřednictvím zákona, který by pak musel přijmout charakter směrnice regulující a výrazně omezující náš život. Směrnice nedokážou postihnout bohatství života, naopak, velice účinně spoutávají svobodu. Rámec vymezující lidské záležitosti je pochopitelně budován prostřednictvím práva, ale zbytečné rozšiřování oslabuje jeho základ a rozbíjí přirozený pořádek lidských vztahů. Začíná potlačovat etiku, obyčeje a mravy, morálku. Unijní konstruktivisté považují něco takového za pozitivní proces. Přirozený lidský pořádek se rodí z tradice, ze zvyklostí upevňovaných po celé generace. Tradice je přirozeně konzervativní, a nemůže proto být v rozporu s progresistickým krédem označena za pramen všeho zla. V souladu s panujícími tendencemi v EU je tedy nutné nahradit ji pořádkem shora naplánovaným osvícenými mozky, který nachází svůj výraz v nepřeberné řadě právních regulací.
S touto tendencí, která v EU všeobecně převládá, jde ruku v ruce obrozující se nacionalismus. Týká se to především Německa, které se již zbavilo svých historických komplexů a chce v Evropě hrát dominující roli. Ale to už je jiná dimenze celého problému.

Z delšího textu, který vyšel 26. července 2008 v příloze deníku Rzeczpospolita, vybral a přeložil Josef Mlejnek. Vyšlo v srpnovém čísle 51PRO.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

2603 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení



Podpořte nás
Čtěte také

euPortal.cz

USA vyhrožují České republiceEtiopské aerolinie otvírají nové linky z Norska do Etiopie, aby falešní uprchlíci mohli navštěvovat země, ze kterých „uprchli“Neexistuje žádný důkaz, že by Rusko zasahovalo do amerických prezidentských voleb v roce 2020, aby prosadilo opět TrumpaKriminální kauzy ČSSD. PřehledněPomozte nám, prosím, bez Vás to nedáme. Byla by škoda, kdybychom po 15 letech existence museli skončit

euServer.cz

Čeho všeho se chvilkaři budou muset ještě dopustit, než na ně padne zákon?Levice opustila pracující třídu a přeběhla k migrantům, k LGBT a posedlostí Gretou, hořekují švédští komunisté

ePortal.cz

V případě, že by se nepodařilo déle sehnat více peněz, činnost Eportalu bude ukončenaNulová tolerance pro vydírání ekoteroristů. U mne je tolerance vůči těmto šílencům na bodě nula. Ustupovat jim znamená jejich trestné činy legitimizovat

Eurabia.cz

Proč Babiš neposlal armádu na ilegální imigranty, ale posílá jí na Čechy? A budou do nás střílet?Petr Hampl doporučuje: Kniha o zklamání bývalého stoupence radikální levice

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

eOdborar.cz

Výsledek snahy EU zničit průmysl slaví úspěch. V českých firmách začalo masové propouštěníŠvédští policisté neumí číst a psát. Výsledek inkluze a úpadku vzdělání ....

ParlamentniListy.cz

Skandál Milionu chvilek. Nachytáni při činu, pak špatná výmluva. A už to jedeChvilkaři si myslí, že 200 poslanců bude hlasovat, jak oni budou vyhrožovat. Pořádná nálož z Trikolóry
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění